Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 179/2023-23
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Vladislavou Štulcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 12 090 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 12 090 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 506,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 460,52 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 116,34 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 9 116,34 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 12 090 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 506,99 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 460,52 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 116,34 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení ve výši 10 % ročně, úroku ve výši 25,77 % ročně z částky 9 116,34 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 13. 3. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku celkem ve výši 12 090 Kč s příslušenstvím a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo„ předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným došlo dne 22. 12. 2018 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 557 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 15. 2. 2020. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se žalobkyní dne 1. 11. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno a byl rovněž upomenut k úhradě s výstrahou soudního vymáhání, avšak marně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud vyzval účastníky, aby tito sdělili, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání již návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, byť mu byla výzva společně s žalobou řádně doručena. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.
4. Žalobkyně na výzvu soudu ohledně prokázání zkoumání úvěruschopnosti reagovala vyjádřením ze dne 5. 6. 2023, kdy uvedla, že má za to, že právní předchůdkyně žalobkyně naplnila zákonnou povinnost prověřování úvěruschopnosti žalovaného, a to především na základě vyhodnocení údajů a informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zj. že je zaměstnán na částečný úvazek na dobu určitou jako pomocný pracovník u zaměstnavatele anonymizováno 5 slov jméno příjmení, jeho měsíční příjem činí 10 000 Kč (ověřeno výplatními páskami), další příjmy představuje státní podpora hlavní (důchod vdovský/sirotčí, příspěvky na bydlení/živobytí/děti) ve výši 9 270 Kč (ověřeno sdělením žalovaného). Celkové příjmy žalovaného činily 19 270 Kč. Měsíční výdaje žalovaného jsou představovány částkou 3 100 Kč (nájem, inkaso, energie) (ověřeno nájemní smlouvou), částkou 4 000 Kč (osobní výdaje, telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení (ověřeno sdělením žalovaného. Celkové měsíční výdaje činily 9 152 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnosti k žádné další osobě, není proti němu vedeno insolvenční řízení. S ohledem na výši příjmů a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě potvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stranách této karty. Žalobkyně dále odkazovala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, kdy soud konstatuje, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Takže není důvod pochybovat o předložení těchto listin tehdejšímu věřiteli.
5. Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 22. 12. 2018 číslo (dále jen„ Smlouva“) bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala, že žalovanému poskytne finanční prostředky ve výši 18 000 Kč, a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných 60 týdenních splátkách (splátka ve výši 557 Kč). Celková částka k zaplacení 3 420 Kč představuje 18 000 Kč jistinu, úrok 3 600 Kč, administrativní poplatek 3 600 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 7 200, poplatek za pojištění 480 Kč, poplatek za asistenční služby. Převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdil žalovaný podpisem smlouvy.
6. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr (požadovaná výše zápůjčky 25 000 Kč) bylo zjištěno, že žalovaný uvedl nejvyšší dosažené vzdělání bez vzdělání/základní, je rozvedený, bydlí v nájmu, domácnost sdílí s jiným rodinným příslušníkem, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán na částečný úvazek, na dobu určitou u zaměstnavatele anonymizováno 5 slov jméno příjmení, jako pomocný pracovník s příjmem 10 000 Kč, další příjmy státní podpora – hlavní ve výši 9 270 Kč, celkový příjem žalovaného tak činí 19 270 Kč. Měsíční výdaje žalovaného jsou představovány výdaji na bydlení (nájem, inkaso, energie) 3 100 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) 4 000 Kč, splátky úvěru/ zápůjček ve výši 2 052 Kč. Celkové měsíční výdaje ve výši 9 152 Kč. Výše uvedené skutečnosti byly právní předchůdkyní žalobkyně ověřeny výplatními páskami, pracovní smlouvou, dokladem o výměře důchodu, složenkami, nájemní smlouvou, vkladem na účet. Žalovaný uvedl, že proti němu není vedena žádná exekuce.
7. Z dokumentu nazvaného zařazení zákazníka do pojistného programu ze dne 22. 12. 2018 bylo zjištěno, že si žalovaný sjednal pojištění v případě, že u něj nastanou skutečnosti v dokumentu uvedené, které mu zajistí krytí spotřebitelského úvěru. Jedná se o smrt následkem úrazu nebo nemoci, úplné trvalé invalidity následkem úrazu či nemoci, pracovní neschopnost následkem úrazu či nemoci.
8. Z dokumentu nazvaného zařazení zákazníka do programu poskytování asistenčních služeb United anonymizováno ze dne 22. 12. 2018 bylo zjištěno, že si žalovaný je oprávněn na základě tohoto zařazení čerpat asistenční služby v dokumentu uvedené.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni.
10. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 11. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila postoupení pohledávek za jeho osobou, ze smlouvy číslo včetně příslušenství této pohledávky, na žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že oznámení bylo dne 24. 11. 2022 odesláno žalovanému.
11. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 1. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Z přiloženého podacího lístku bylo zjištěno, že dne 12. 1. 2023 byla upomínka odeslána žalovanému.
12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela Smlouvu, ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 18 000 a žalovaný se zavázal, že je bude splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovanému byly finanční prostředky předchůdkyní žalobkyně poskytnuty v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci prověřování úvěruschopnosti žalovaného se tohoto dotazovala na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Celkovou částku dle Smlouvy odpovídající součtu jistiny, úroku za sjednanou dobu trvání smlouvy a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 557 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 15. 2. 2020. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas. Žalovaný na svůj závazek uhradil celkem 23 080 Kč. Ke dni postoupení 1. 11. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 15 340 Kč. Od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho hrazeno. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr, jak bylo ve Smlouvě ujednáno, a proto žalovanému vznikl dluh ze Smlouvy sestávající se z částky ve výši 15 340 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, postoupila předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným, včetně jejího příslušenství, na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 11. 2022. Žalobkyně požaduje uhrazení celkové částky ve výši 12 090 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala dne 12. 1. 2023 předžalobní upomínku prostřednictvím svého zástupce.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 1, 2 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 ObčZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
18. Dle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
20. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Dle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.
23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 18 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
24. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od nějž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala předchůdkyně žalobkyně v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty, ze kterých její předchůdkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného, ačkoli by je mohla a měla mít k dispozici a nic by nemělo bránit v jejich doložení. Soud žalobkyni vyzýval k prokázání, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud tedy žalobkyně (předchůdkyně žalobkyně) těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že byla schopnost žalovaného splácet úvěr posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele, tak dle § 580 odst. 1 o.z.).
25. Dle názoru soudu, v daném případě žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru (ust. § 86 a § 78), tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelské úvěry, když sice zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, ale vyšla z neověřených údajů (žalobkyně tvrdila, že údaje ověřila z výplatních pásek, pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, dokladu a výměře důchodu, složenek, vkladem na účet, ale tyto dokumenty soudu nepředložila). Pouze na okraj soud uvádí, že žalovaný měl být dle jeho tvrzení zaměstnán na částečný úvazek na dobu určitou, kdy nebylo uvedeno (natož doloženo) do kdy byla s žalovaným pracovní smlouva uzavřena. Vzhledem k absenci této skutečnosti pak nemohla předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit, zda bude žalovaný schopen úvěr doplatit, když není jisté do jaké doby bude mít stálý příjem ze zaměstnání.
26. K argumentaci rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020-97, ze dne 31. 7. 2020, kterou žalobkyně uvedla v podání ze dne 15. 12. 2022, soud zdůrazňuje, že uvedené závěry se vztahují k § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. V tomto případě však soud nemůže ignorovat ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který již, na rozdíl od zákona č. 145/2010 Sb., po poskytovateli úvěru vyžaduje uchování dokumentů při ověřování úvěruschopnosti. Nepostačuje tedy, pokud žalobkyně uvádí, že v době uzavření smluv měla tyto dokumenty právní předchůdkyně k dispozici, ale v době rozhodování sporu soudem tyto nedoložila.
27. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Poskytnutí finančních prostředků bylo prokázáno tím, že žalovaný převzetí finančních prostředků v hotovosti potvrdil podpisem smlouvy o úvěru. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 23 080 Kč. Žalovaným uhrazená částka tak přesahuje výši celkově poskytnutých finančních prostředků, které žalobkyně žalovanému poskytla (i žalobkyní uplatněnou částku). Vzhledem k této skutečnosti tak na straně žalovaného nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení a není tak povinen žalobkyni ničeho dalšího vydat. V návaznosti na výše uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. rozsudku)
28. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve věci plně úspěšná, má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Protože z obsahu spisu nevyplývá, že by žalované vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.