Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 C 104/2023-69

Okresní soud v Příbrami rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Petrem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 95 800,38 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 64 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 923,21 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 29 877,17 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 21 122 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10 190,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 64 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 923,21 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 29 877,17 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši z částky 21 122 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 10 190,96 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 14. 3. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 95 800,38 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 85 122 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení.

2. Žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo (dále jen„ smlouva o zápůjčce“), na jejímž základě mu poskytla peněžní prostředky ve výši 65 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkovou částku ve výši 167 641 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, tj. obchodní úrok ve výši 64 2410 Kč a administrativní poplatek ve výši 38 400 Kč, celkem 167 641 Kč, a to ve 47 měsíčních splátkách po 3 493 Kč a v 48. ve výši 3 470 Kč.

3. Žalovaný však platby podle smlouvy o zápůjčce hradil pouze částečně, a to když uhradil 1 000 Kč, a je tak v prodlení s hrazením svých závazků vyplývajících ze smlouvy o zápůjčce. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně neuhrazenou část jistiny zápůjčky v souladu s ustanovením článku 11 smlouvy o zápůjčce ve spojení s ustanovením v článku 13.7. Obchodních podmínek ke dni 4. 1. 2023 zesplatnila.

4. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 64 000 Kč, obchodního úroku vyčísleného na 14 372 Kč, administrativních poplatků vyčíslených na 5 600 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v celkové částce 1 923,21 Kč (z toho 556,01 Kč za dobu do zesplatnění a 1 367,20 Kč za dobu od zesplatnění do 13. 3. 2023), smluvních pokut v celkové výši 8 755,17 Kč a náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 150 Kč.

5. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, na svůj dluh však žalovaný dosud ničeho neuhradil.

6. Žalobkyně, dále uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z jeho čestného prohlášení o příjmech a výdajích. Žalovaný v době poskytnutí úvěru zaměstnán, jeho pravidelné průměrné měsíční výdaje kromě nákladů na bydlení byly 3 000 Kč, náklady na bydlení včetně energií byly 7 000 Kč. Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru k dispozici dodatek k pracovní smlouvě, ze kterého je patrné, že jeho pracovní poměr byl měněn z doby určité na dobu neurčitou, a výplatní pásku společnosti právnická osoba, ze které je patrné, že jeho čistá mzda v únoru 2022 činila 24 695 Kč. Údaje o mzdě žalovaného měla žalovaná rovněž z výpisu z jeho účtu. Z těch ověřila jak příjmy tak výdaje žalovaného, a tyto brala v potaz včetně výdajů na kurzovní sázení. Má zato, že smlouva o zápůjčce byla se žalovaným uzavřena v souladu se zákonnou úpravou a se související judikaturou o spotřebitelských úvěrech, kdy žalobkyně i v otázce zkoumání úvěruschopnosti naplnila veškeré na ní kladené požadavky. Nespoléhala pouze na tvrzení ay sdělené a předložené žalovaným, ale sama i aktivně vystupovala ve snaze si ověřit dostupné údaje vlastní činností včetně scoringového systému.

7. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

8. Z provedeného dokazování se podává:

i. Dne 16. 5. 2022 uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na základě které mu dne 16. 5. 2022 poskytla finanční prostředky ve výši 65 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce a přehled obratů anonymizována dvě slova).

ii. Podle smlouvy o zápůjčce byl žalovaný povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky včetně příslušenství ve 48 měsíčních splátkách, přičemž první až čtyřicátá sedmá splátka měly činit 3 493 Kč a poslední splátka 3 470 Kč. Úroková sazba činila 39 % a RPSN 75,70 % (viz smlouva o zápůjčce a Elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím Klientského centra).

iii. Žalovaný po poskytnutí zápůjčky na svůj dluh uhradil pouze 1 000 Kč.

iv. Žalobkyně dne 14. 11. 2022 zaslala žalovanému výzvu, kterou jej vyzvala k uhrazení zbývající dosud neuhrazené jistiny zápůjčky, a to neprodleně, tj. nejpozději do 29. 12. 2022 (viz výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění dosud neuhrazené jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 14. 11. 2022 a podací lístek

ze dne 14. 11. 2022).

v. Žalobkyně dne 4. 1. 2023 zaslala žalovanému Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce ze dne datum, kterým jej vyzvala k úhradě dluhu ve výši 91 379,74 Kč, a to do 26. 1. 2023 (viz Oznámení o zesplatnění zápůjčky podle smlouvy o zápůjčce číslo ze dne 4. 1. 2023 a podací lístek ze dne 4. 1. 2023).

vi. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2023 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného, aby uhradil žalobkyni dluh ve výši 94 991,65 Kč vzniklý na základě smlouvy o zápůjčce, a to nejpozději do 24. 2. 2023 (viz Předžalobní upomínka ze dne 3. 2. 2023 a podací lístek ze dne 3. 2. 2023).

vii. Podle čestného prohlášení o příjmech a výdajích žalovaného ze dne 13. 5. 2022 byl žalovaný od dubna 2004, zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činil 36 000 Kč, jeho průměrné měsíční výdaje (kromě nákladů na bydlení) činily 3 000 Kč, měsíční náklady na bydlení činily 7 000 Kč.

viii. Podle výplatní pásky za měsíc únor 2022 činila čistá mzda žalovaného za tento měsíc 24 695 Kč. Podle dodatku č. 3 k pracovní smlouvě ze dne 26. 5. 2016 byl pracovní poměr žalovaného měněn na pracovní poměr na dobu neurčitou. Tyto dokumenty měla žalobkyně k dispozici v době prověřování úvěruschopnosti žalovaného.

ix. Žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o zápůjčce k dispozici také výpisy z účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u právnická osoba bank za období od 1. 2. 2022 do 30. 4. 2022. Z těchto výpisů vyplývá, že na konci měsíce února 2022 byl na účtu debet ve výši 7 506,56 Kč, přičemž dne 18. 2. 2022 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 35 040 Kč. V období od 18. 2. 2023 do 21. 2. 2023 žalovaný zaslal pod detailem plateb příjmení příjmení jméno platby v celkové výši 14 955 Kč. Na konci měsíce března 2022 byl na účtu žalovaného debet ve výši 10 120,64 Kč, přičemž dne 18. 3. 2022 žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 34 333 Kč. V období od 19. 3. 2023 do 21. 3. 2023 žalovaný zaslal pod detailem plateb příjmení příjmení jméno platby v celkové výši 24 800 Kč. Na konci měsíce dubna 2022 byl na účtu debet ve výši 7 004,82 Kč, přičemž dne 20. 4. 2022 žalovanému byla vyplacena mzda ve výši 35 560 Kč. V měsíci duben 2022 žalovaný zaslal pod detailem plateb příjmení příjmení jméno platby v celkové výši 23 578 Kč (viz výpisy z účtu č. bankovní účet za příslušná období).

x. Z jiných provedených důkazů nedospěl soud k žádným pro rozhodnutí ve věci podstatným skutkovým zjištěním.

9. S ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru posuzoval soud věc podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

11. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Podle § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1968 věty prvé o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

16. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli spotřebitelského úvěru, aby před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost spotřebitele finanční prostředky poskytovateli úvěru vrátit, přičemž nesplnění této povinnosti má za následek (absolutní) neplatnost smlouvy, na základě které byly finanční prostředky spotřebiteli poskytnuty.

18. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce poskytla 65 000 Kč, byla proto povinna prokázat, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného tyto finanční prostředky vrátit.

19. K povinnosti poskytovatele posuzovat před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , formuloval a odůvodnil názor, podle něhož:

i. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve.

ii. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí.

iii. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.

iv. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.

20. Srov. dále např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. .

21. Uvedené závěry judikatury přijaté při výkladu , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, se uplatní i při vykladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 (za všechna rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2022, sen. zn. ).

22. Podle rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2023, č. j. -91, má být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde„ nejsou důvodné pochybnosti“ o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele.

23. Žalovaný ve svém čestném prohlášení uvedl, že jeho měsíční náklady činí 10 000 Kč (náklady na bydlení 7 000 Kč a ostatní náklady 3 000 Kč), a to přesto že z výpisů z účtů žalovaného, které měla žalobkyně k dispozici, bylo zřejmé, že žalovaný se svým měsíčním čistým příjmem přesahujícím 30 000 Kč své měsíční náklady nedokáže pokrýt. Žalobkyně tak – s ohledem na nepravdivost tvrzení žalovaného o jeho měsíčních výdajích a s ohledem na jeho vynakládání značných finančních prostředků sázkové kanceláři každý měsíc – mohla a měla být vědoma, že žalovanému hrozí takzvané patologické hráčství (gamblerství) a ten tak bude jen stěží schopen poskytnuté finanční prostředky vrátit. Půjčila-li za této situace žalobkyně žalovanému finanční prostředky – ačkoli měla dostatek údajů o jeho finanční i sociální situaci – neposoudila řádně a s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku. Uvedený závěr odpovídá účelu zákona, který ve svém výše uvedeném rozhodnutí vytyčil Nejvyšší soud, tedy ochranou před narušením sociálních vazeb, které způsobuje předlužení fyzických osob jakožto spotřebitelů.

24. Jelikož žalobkyně neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet řádně a s odbornou péčí, je smlouva o zápůjčce (podle § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ustanovením § 588 o. z.) neplatná, a žalobkyně tak má pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny (§ 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru). Žalovaným získaný majetkový prospěch ve výši 65 000 Kč je plněním bez právního důvodu, tj. bezdůvodným obohacením, který má žalovaný povinnost žalobkyni vrátit (§ 2993 věta první o. z.). Z této částky žalovaný již žalobkyni vrátil 1 000 Kč, a je proto povinen žalobkyni zaplatit 64 000 Kč.

25. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení je splatný bez zbytečného odkladu po té, kdy věřitel vyzval dlužníka k jeho splnění (§ 1958 odst. 2 o. z.). V projednávané věci žalobkyně žalovaného prokazatelně vyzvala k uhrazení dlužné částky již výzvou ze dne 14. 11. 2022 odeslanou téhož dne, a to do 29. 12. 2022 Lhůta k plnění uplynula dne 29. 12. 2022 a od 30. 12. 2022 je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, a od tohoto dne má povinnosti hradit žalobkyni též úrok z prodlení ve výši stanovené Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal též kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení. Lhůtu k plnění stanovil soud třídenní v souladu s 

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle za použití a tak, že ve věci částečně úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení.

27. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Tarifní hodnotu určil podle AT ve výši 72 755,17 Kč (jistina ve výši 64 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 8 755,17 Kč). Náklady řízení sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 4 020 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby, účast na jednání konaném dne 9. 8. 2023), tj. 16 080 Kč, čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč ( AT), zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 833 Kč, náhrady z promeškaný čas advokáta žalobkyně za 3 hodiny v celkové výši 600 Kč a náhrada cestovních výdajů na jednání 9. 8. 2023 ve výši 954 Kč, 21 % DPH ze součtu odměny, režijních paušálů, ztráty za promeškaný čas a cestovních výdajů ve výši 3 955,14 Kč. Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 26 622,14 Kč. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 69,14 %, žalovaný v rozsahu 30,86 %, a žalobkyni tak přísluší nahradit 38,28 % (69, 14-30) nákladů řízení, tedy 10 190,96 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle třídenní s povinností plnit k rukám advokáta ( ).

28. Soud při určení míry úspěchu ve věci vycházel z žalovaného nároku vyčísleného ke dni vydání tohoto rozsudku na 101 047,63 Kč sestávající z částky 95 800,38 Kč, a úroku z prodlení v zákonné výši z částky 85 122 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení (vyčísleného ke dni vydání rozsudku, tj. k 11. 9. 2023, na 5 247,25 Kč). Část žalobního nároku, ohledně kterého byla žalobkyně úspěšná, soud vyčíslil ke dni vydání tohoto rozsudku na 69 868,42 Kč (sestávající ze 64 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 923,21 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 64 000 Kč od 14. 3. 2023 do zaplacení vyčísleného ke dni 11. 8. 2023 na 3 945,21 Kč).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Příbrami.

Nesplní-li povinná osoba dobrovolně povinnost uloženou jí tímto rozsudkem, má oprávněná osoba právo podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem exekuční návrh (zákon číslo Sb.).