Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
22 C 32/2023-56
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 30 061,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 061,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 725,49 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 832,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 868,14 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 061,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 725,49 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 832,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 868,14 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 30 061,30 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy o úvěru číslo kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně společnost právnická osoba dne datum, jejíž nedílnou součástí byl také předpis splátek, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 30 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s částkou 25 776 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, čemuž žalovaný nedostál a zaplatil pouze 33 283,99 Kč, celková splatnost úvěru nastala ke dni datum. Jelikož žalovaný neuhradil splátky řádně včas, vznikl žalobkyni nárok na úrok z prodlení z této částky, jakož i právo požadovat smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, která byla ve smlouvě sjednána za každý započatý den prodlení. Pohledávka za žalovaným byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Po postoupení pohledávky žalovaný ničeho neuhradil. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěr, ve které uvedl mimo jiné i příjmy, výdaje a zaměstnání, přičemž tyto byl povinen uvést pravdivě a správně, což stvrdil svým podpisem. Vzhledem k výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru, protože mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků, i s připočtením sjednávané splátky, cca 6 709 Kč. K tomu žalobkyně předložila kromě žádosti i výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalobkyně tak požaduje nesplacenou jistinu 12 725,49 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 536,85 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 5 927,86 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 124,22 Kč, inkasní poplatek 2 177,59 Kč, smluvní úrok 3 331,29 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 1 832,21 Kč, náklady spojené s uplatněném pohledávky 217 Kč a smluvní pokutu 8 106,14 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
4. Z listiny nazvané jako smlouva o úvěru číslo ze dne datum bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba Podle této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady úvěru 25 776 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč.
5. Z žádosti o úvěr ze dne datum bylo zjištěno, že v ní žalovaný uvedl, že je zaměstnaný u THK – právnická osoba s příjmem 20 603 Kč měsíčně. Je zde zaznamenáno, že příjmy doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále zde uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Jeho náklady na bydlení a energie jsou 3 000 Kč měsíčně a na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček 3 300 Kč měsíčně a na telefon 200 Kč měsíčně.
6. Z dodatku číslo k pracovní smlouvě bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi THK – právnická osoba jako zaměstnavatelem a žalovaným jako zaměstnancem s nástupem datum, druh práce dělník – horník v dole, na dobu určitou do datum s měsíční mzdou 17 000 Kč.
7. Z výplatních pásek bylo zjištěno, že za únor 2019 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 19 945 Kč, za březen 2019 ve výši 22 099 Kč a za duben 2019 ve výši 19 766 Kč.
8. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy číslo seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným.
9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že původní věřitelka žalovaného informovala o postoupení pohledávky ze smlouvy číslo na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě do 10 dnů.
10. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo to do datum.
11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel se společností právnická osoba Smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, na základě které mu předchůdkyně žalobkyně v hotovosti poskytla 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s náklady úvěru 25 776 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnaný u THK – právnická osoba s příjmem 20 603 Kč měsíčně. Je zde zaznamenáno, že příjmy doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou. Dále zde uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí v nájmu. Jeho náklady na bydlení a energie jsou 3 000 Kč měsíčně a na dopravu, jídlo a osobní náklady 3 410 Kč měsíčně, na splátky stávajících půjček 3 300 Kč měsíčně a na telefon 200 Kč měsíčně. Příjem žalovaného ověřila předchůdkyně žalobkyně pracovní smlouvou a výplatními páskami. Z těchto údajů dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je žalovaný schopen úvěr splácet. Pohledávka byla od právnická osoba postoupena na žalobkyni. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu s výzvou k úhradě dlužné částky do datum, dne datum.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doručením oznámení o postoupení pohledávky.
20. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, právní předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když údaje sdělené žalovaným ověřovala pouze ve vztahu k jeho příjmové stránce, ale ohledně výdajů vycházela zcela z tvrzení žalovaného a nijak je neověřovala, jejich ověřování nevyplývá ani z žádosti o úvěr. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 30 000 Kč a žalovaný již uhradil 33 283,99 Kč, celou jistinu již uhradil a žaloba byla v této části zamítnuta. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto negativním výrokem podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jelikož procesně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.