Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 442/2022-19

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Vladimírem Doležalem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupené titul jméno příjmení, IČO

advokátem, sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 19 017 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 16 500 Kč, 2 517 Kč, 189 Kč, 3 795 Kč a 591,74 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % z částky 16 500 Kč za období od 10. května 2022 do zaplacení.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Soud zamítá žalobu na zaplacení částek 16 500 Kč, 2 517 Kč, 189 Kč, 3 795 Kč a 591,74 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % z částky 16 500 Kč za období od 10. května 2022 do zaplacení. <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

Žalobou, doručenou zdejšímu soudu formou návrhu na vydání platebního rozkazu dne 21. září 2022, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávek ze smlouvy, sjednané dne datum mezi společností právnická osoba (dále jako„ úvěrující“) a žalovanou. Podle žalobkyně poskytla úvěrující podle této smlouvy žalované proti jejímu podpisu úvěr 16,5 tis. Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěrující 20 295 Kč spolu s příslušenstvím do 1. prosince 2021. Žalovaná však sjednanou částku řádně a včas neuhradila. Tím jí podle smlouvy měla vzniknout další povinnost zaplatit úvěrující smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalobkyně se dále zmínila o tom, že s úvěrující sjednala smlouvu o postoupení pohledávek. Protože se v této souvislosti zmiňovala také o žalovaném, měly jí být zřejmě touto smlouvou postoupeny právě výše uvedené pohledávky úvěrující. Postupované a nyní žalované pohledávky představovaly nesplacenou jistinu (zřejmě nevrácený úvěr) 16,5 tis. Kč, nesplacenou smluvní pokutu 2 517 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání 150 Kč a nesplacený úrok 3 795 Kč. K tomu žalobkyně podrobněji vysvětlila, že paušální náhrada představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalované po 50 Kč Smluvní pokuta byla počítána od 2. prosince 2021 do 3. května 2022 z dlužné jistiny 16,5 tis. Kč. Vedle toho byl žalován úrok z prodlení v zákonné výši ze stejné částky, který byl kapitalizován v částce 591,74 Kč za období od 2. prosince 2021 do 5. května 2022 a dále v poměrné výši od 10. května 2022 do zaplacení. Nakonec byla žalována náhrada ve výši 39 Kč za účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání, spojené s uplatněním pohledávky, zřejmě za odeslání dopisu ze dne 10. května 2022 s výzvou k úhradě. Žalovaná nic z toho nezaplatila. Žalobkyně před podáním žaloby upomenula (zřejmě ke splnění žalovaných povinností) žalovanou dne 1. září 2022.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání před soudem nařízeném na den 7. června tr. se nedostavila žádná z účastnic ani zástupce žalobkyně, když pouze neúčast strany žalující byla přede omluvena.

Ze žalobních tvrzení se podávalo, že žalovaná měla sjednat písemnou smlouvu o úvěru a paušální náhradě nákladů s utvrzením závazku smluvní pokutou. Převzetí úvěrových peněz měla žalovaná potvrdit podpisem písemné smlouvy. Pro vyhovění žalobě bylo tedy nutné, aby žalobkyně prokázala základ svých skutkových tvrzení, spočívající ve sjednání uvedených povinností a následně také předání úvěrových peněz žalované.

Dokazováním elektronickou písemností nadepsanou jako smlouva anonymizována dvě slova číslo k důkazu označenou jako kopie smlouva anonymizována dvě slova ze dne datum, která byla k žalobnímu návrhu připojena jako datový soubor s názvem název elektronického souboru, soud zjistil, že jde o elektronickou písemnost, kde v rubrikách podpisů smluvních stran bylo umístěno jen grafické zobrazení zřejmě vlastnoručního podpisu žalované a firma úvěrující. Po označení grafického znaku datový soubor zobrazil nabídku kopírování obrázku s vyobrazením podpisu a informaci o tom, že platnost podpisu je neznámá. Podpis tedy nebyl do dokumentu vepsán, nýbrž digitálně aplikován, tj. vložen. Kdy k vložení podpisu mělo dojít, nebylo z dokumentu zjištěno.

Grafický znak mohl zobrazovat vlastnoruční podpis žalované. Je jím totiž psacím písmem napsáno příjmení žalované, a proto lze podpis přičítat právě této účastnici řízení bez ohledu na nemožnost automatického ověření identity autora (digitálního) podpisu. Soud ale nezjistil, že by to byla právě žalovaná, kdo vložil (aplikoval) tento znak odpovídající jejímu vlastnoručnímu podpisu do elektronického dokumentu. Žalobkyně v tomto směru neoznačila žádný důkaz. Je totiž třeba si uvědomit rozdíl podepisování listin a elektronických písemností. Vlastnoruční podpis nau vloží vždy jen autor podpisu bez ohledu na to, zda se vydává (a tedy i podepisuje) jako osoba s jinými identifikačními znaky. Digitální (elektronický) podpis tyto vlastnosti již splňovat nemusí, pokud k tomu nejsou podepisovaný dokument a zařízení, jehož prostřednictvím je podpis činěn, zvlášť technicky zajištěny. Žalobkyně nic o způsobu podepsání neuvedla, proto nebylo možné v tomto směru nic dalšího zjišťovat.

Zde tedy nejde o pravost podpisu žalované, nýbrž jen o spojitost právě s příslušnou písemností. Jde o obdobu situace, kdy by byl soudu předložen digitální skeny s vlastnoručním podpisem žalované, z nějž by bylo zřejmé, že byl pořízen ze dvou zdrojů – sken textu smlouvy a sken podpisu, kdy teprve následně došlo ke zkompletování obou do jedné elektronické (digitální) písemnosti. Zde proto nelze vycházet z předpokladu správnosti obsahu písemnosti ve smyslu , , (dále jen„ OZ“).

Shrneme-li výše uvedené, ohledně podpisu žalované se zjevně nejednalo o náhradu podpisu mechanickými prostředky, ani o elektronický podpis tak, jak to má na mysli , neboť žalobkyně netvrdila nic o tom, že by takový postup byl mezi smluvními stranami obvyklý, nebo že by se jednalo o právní jednání učiněné elektronickými prostředky. Ten, kdo (zřejmě vlastní rukou) vyhotovil uvedený grafický znak, jej mohl učinit také elektronicky, nebo pomocí grafického zobrazovače (psacího prostředku) naě. V každém z těchto dvou případů mohl být znak umístěn pod text, který byl v písemnosti uveden, jak se z žalobkyní poskytnuté elektronické verze dokumentu také podává. Že by však umístění učinila žalovaná, resp. že by podpis byl žalovanou vyhotoven právě k potvrzení správnosti předmětné elektronické písemnosti, soudem zjištěno nebylo. Proto také nelze uzavřít, že písemnost obsahující text smlouvy zjevně podepsala právě žalovaná tak, jak stanoví .

Protože smlouva byla zachycena v elektronické písemnosti mající charakter soukroméy ( a násl. analogicky), bylo na žalobkyni, aby ve smyslu prokázala (označila důkaz k tomu), že se žalovaná zavázala k žalovanému plnění, obsaženém v předmětné písemnosti, což neučinila. Ani další označené důkazy totiž nic takového nemohly prokázat, neboť byly opět jen dokladem jednostranných projevů vůle úvěrující, resp. žalobkyně (výzvy k placení, výpis úkonů) a nemohou proto pochopitelně samy o sobě žalovanou nijak zavazovat.

Soud tedy nezjistil, že by došlo k popisovanému ujednání, z nějž žalobkyně své nároky dovozovala. Protože smlouva měla obsahovat také potvrzení o předání úvěrových peněz (kvitanci), nezjistil soud ani to, že by žalovaná uvedenou částku od úvěrujíc obdržela. Žalobě na placení částek 16,5 tis. Kč, 2 517 Kč, 3 795 Kč, ale i„ smluvních“ paušálních náhrad v součtu 189 Kč proto nebylo možné vyhovět pro neunesení důkazního břemene, tížícího žalobkyni podle . Při nedostatku právního hodnocení o existenci platební povinnosti žalované pak pochopitelně nelze hodnotit, že se žalovaná dostal do prodlení s placením peněžitého dluhu ve smyslu § a 1970 . Soud proto žalobu výrokem I. v celém rozsahu zamítl, když nezjistil ani jiný právní důvod, pro který by byla žalovaná povinna nyní žalobkyni platit cokoli z žalovaných peněz.

Výrokem II. soud ve smyslu nepřiznal žádné z účastnic právo na náhradu nákladů řízení, neboť zcela procesně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu zdejšího do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí ( ).