Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 59/2023-58

Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně,

zastoupená anonymizováno jméno příjmení, advokátkou

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení 39 278,14 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 34 749,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 528,89 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 125,25 Kč od 2. 9. 2021 do 16. 1. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 020,11 Kč od 8. 12. 2022 do 16. 1. 2023, úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 37 369,79 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 369,79 Kč od 17. 1. 2023 do 4. 4. 2023, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 2 620,54 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 784,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 34 749,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 4 528,89 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 125,25 Kč od 2. 9. 2021 do 16. 1. 2023, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 020,11 Kč od 8. 12. 2022 do 16. 1. 2023, úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 37 369,79 Kč od 17. 1. 2023 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 369,79 Kč od 17. 1. 2023 do 4. 4. 2023, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 2 620,54 Kč od 5. 4. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 784,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 1. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 39 278,14 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne 2. 9. 2021 s žalovaným smlouvu o úvěru reg. číslo na jejímž základě se žalovaný zavázal úvěr čerpat a splatit jistinu úvěru spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Zápůjční úroková sazba činila 13,90 % ročně, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 1 109 Kč. Od 2. 9. 2021 byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. Žalovaný vyčerpal částku úvěru dne 2. 9. 2021. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tímto se dopustil porušení smlouvy, neboť nesplnil svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením Všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalovanému dne 19. 10. 2022 dopis, kde žalovaného informovala, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalovaného požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu k zaplacení celé úvěrové pohledávky do 7. 12. 2022. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 45 423,50 Kč, tato částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 37 369,79 Kč a úvěrových poplatků ve výši 1 908,35 Kč. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný výpůjční úrok z dlužné nesplacené jistiny úvěru v částce 5 125,25 Kč, a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 020,11 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání ze dne 20. 4. 2023 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z dostupných registrů, konkrétně BRKI (v dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaný má mimo žalobkyni další dluh vyplývající ze Smlouvy o osobním úvěru ze dne 14. 5. 2021 s měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč, u žalovaného nebyl v registru veden žádný negativní záznam), dále z výpisů z databáze SOLUS (žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace) a NRKI, interní databáze žalobkyně (žalobkyně nezjistila o žalovaném žádné negativní informace), insolvenční rejstřík, neplatné doklady a evidence adres obecních (městských) úřadů. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Prohlášení o příjmu ze dne 2. 9. 2021 v němž žalovaný čestně prohlásil, že jeho příjem činí 13 382 Kč měsíčně a tento příjem je po zohlednění pravidelných výdajů (v žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že náklady na bydlení činí 1 200 Kč) dostatečný při splácení měsíční splátky úvěru ve výši 1 109 Kč. Dále žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného z hlediska demografických dat, žalobkyně k důkazu zkoumání příjmu žalovaného ve svém vyjádření otiskla příjmy žalovaného z běžných účtů žalovaného. Žalobkyně rovněž po posouzení příjmu žalovaného provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalovaného. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovaným, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. V Žádosti o poskytnutí osobního úvěru žalovaný mezi pravidelnými měsíčními výdaji uvedl náklady na bydlení 1 200 Kč, ostatní výdaje 0 Kč, výdaje na závazky u jiných poskytovatelů úvěrů ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně v rámci jí provedeného posouzení výdajů žalovaného zohledňovala ostatní výdaje, výdaje na bydlení, životní minimum a výdaje na splátky jiných úvěrů jak u žalobkyně, tak u jiných poskytovatelů úvěrů. Žalobkyně v rámci provedeného řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalovaného v celkové výši 7 060 Kč (výdaje na bydlení 1 200 Kč a částka představující životní minimum 3 860 Kč, výdaje žalovaného na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 2 000 Kč a výdaje žalovaného na závazky u žalobkyně ve výši 0 Kč). Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaný uhradil celkem 5 250,75 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. K jednání soudu nařízenému na den 26. 4. 2023 se žalovaný, ač řádně a včas předvolán, bez předchozí omluvy nedostavil ani nepožádal o odročení jednání. Soud proto za užití , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč (lhůta čerpání končí dne 10. 9. 2021, přičemž úvěr měl být čerpán jednorázově na běžný účet. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 48 pravidelných měsíčních splátek, splatnost úvěru byla stanovena na 15. 8. 2025, zápůjční úroková sazba činila 13,90 % ročně a výše anuitní splátky činila 1 109 Kč. Celková splatná částka činila 57 492,56 Kč. je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Oznámení o úrokových sazbách v českých korunách, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele a Sazebník právnická osoba pro občany.

6. Z návrhu na poskytnutí úvěru a report průběhu schválení ze dne 2. 9. 2021 vyplývá, že žalovaný požádal žalobkyni o úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že jsou zde zaznamenány osobní údaje žalovaného, a to jméno, příjmení, datum narození, adresa trvalého pobytu. Dále je uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má středoškolské vzdělání bez maturity. Dále jsou zde uvedeny příjmy žalovaného z invalidního důchodu 3. stupně ve výši 13 382 Kč, náklady spojené s bydlením činí 1 200 Kč, pojištění žadatele 0 Kč, spoření žadatele 0 Kč, ostatní výdaje včetně výživného 0 Kč, celkové měsíční výdaje domácnosti 0 Kč.

7. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 16. 12. 2020 vyplývá, že žalovanému byl přiznán invalidní důchod třetího stupně, kdy od ledna 2021 mu byly vypláceny dávky v částce 13 382 Kč měsíčně.

8. Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Osobního úvěru bylo zjištěno, že banka disponovala osobními údaji žalovaného s tím, že na základě interního vyhodnocení schválila žádost žalovaného.

9. Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne 2. 9. 2021 žalovaný jakožto pojištěný čestné prohlášení o zdravotním stavu, a dále souhlasy, prohlášení a zmocnění. Na této ě absentuje vlastnoruční podpis žalovaného.

10. Z Historického výpisu čísla úvěru číslo ze dne 16. 1. 2023 vyplývá, že žalovaný dne 2. 9. 2021 čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč, kdy za dobu od 2. 9. 2021 do 15. 2. 2022 uhradil celkem 5 250,75 Kč.

11. Z Výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 19. 10. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 7. 12. 2022. Z dodejky vyplývá, že žalovanému byla zásilka doručována dne 24. 10. 2022.

12. Z Předžalobní upomínky ze dne 3. 1. 2023 a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před podáním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

13. Z periodického výpisu právnická osoba (č.ú.: bankovní účet) vedeného na žalovaného za období od 2. 9. do 10. 9. 2021 vyplývá, že počáteční zůstatek jistiny činil 0 Kč, konečný zůstatek jistiny činil 40 000 Kč (dne 2. 9. 2021 došlo k čerpání úvěru ve výši 40 000 Kč) ..

14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 2. 9. 2021 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal celkem 40 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách v částce 1 109 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalovanému písemně oznámila dopisem ze dne 19. 10. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaný před podáním žaloby uhradil celkem 5 250,75 Kč.

15. Dle , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 40 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 5 250,75 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

23. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, žádost o spotřebitelský úvěr, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, a to pouze prohlášením žalovaného o jeho příjmech z invalidního důchodu 3. stupně a oznámení ČSSZ o zvýšení vyplácené částky důchodu ve výši 13 382 Kč. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je svobodný, bydlí u rodičů, náklady spojené s bydlením činí 1 200 Kč a ostatní výdaje žalovaného jsou nulové. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119)

24. Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

25. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 40 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 5 250,75 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 34 749,25 Kč (tj. 40 000 – 5 250,75 = 34 749,25 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 3. 4. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (5. 4. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

26. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 964 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 278,14 Kč sestávající z částky 2 700 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 2 700 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t., a dále z částky 2 700 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 000 Kč ve výši 1 890 Kč Náklady řízení na straně žalobkyně tak tvoří celkem 12 854 Kč (1 964 + 3 x 2 700 + 3 x 300 + 1 890). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 34 749,25 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 35 063,42 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 4 528,89 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 13 318,94 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 48 382,36 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 72,5 %, úspěch žalovaného 27,5 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 45 % svých nákladů, z částky 12 854 Kč tedy ve výši 5 784,30 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.