Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 222/2023-78

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, PSČ obec

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 23 901,03 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 281,03 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši

15 % ročně z této částky od 22. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do zaplacení 620 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 26. 4. 2023 do 25. 5. 2023, dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 6. 5. 2023 do 21. 7. 2023, a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 057,26 Kč od 23. 1. 2023 do 25. 4. 2023, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 033,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 23 281,03 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 620 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 26. 4. 2023 do 25. 5. 2023, dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 6. 5. 2023 do 21. 7. 2023, a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 057,26 Kč od 23. 1. 2023 do 25. 4. 2023, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 033,04 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2023 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 23 901,03 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 9. 5. 2020 uzavřela se žalovanou Rámcovou smlouvu číslo nedílnou součástí smlouvy byly rovněž obchodní podmínky, na základě rámcové smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 22. 1. 2023 uzavřela žalovaná s žalobkyní Dodatek č. 14 k Rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 23 295 Kč. Jelikož žalovaná splnila všechny předpoklady pro poskytnutí úvěr, byl jí úvěr schválen a dne 23. 1. 2023 vyplacen na běžný účet. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 459 Kč měsíčně, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. Roční úroková sazba byla sjednána na 17,9 %. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila pouze částku 13,97 Kč. Žalovaná však porušila povinnost hradit úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 26. 4. 2023 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 23 281,03 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 057,26 Kč. Žalovaná však neuhradila ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

2. V podání došlém soudu dne 11. 7. 2023 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované (20 000 Kč, právnická osoba a právnická osoba), žalovaná dále uvedla, že je vdaná, nemá vyživovací povinnost a vlastní nemovitost, výši úvěru, dále měsíční příjmy ostatních členů domácnosti (celkový měsíční příjem domácnosti činil dle žalované 50 000 Kč), celkové měsíční výdaje domácnosti (dle žalované činily výdaje za bydlení 4 000 Kč, výdaje za léky, jídlo a dopravu 5 000 Kč a splátky ostatních členů domácnosti 5 000 Kč), výdaje domácnosti dle expertní analýzy (8 510 Kč) a výdaje žalované dle expertní analýzy (4 470 Kč). Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru SOLUS, dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

4. Žalobkyně se k jednání soudu nedostavila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu rovněž nedostavila. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

5. Žalobkyně předložila Rámcovou smlouvu číslo ze dne 9. 5. 2020, dle předmětné smlouvy byl žalované aktivován běžný účet č. bankovní účet. Žalobkyně rovněž předložila Dodatek č. 14 k rámcové smlouvě číslo úvěr číslo anonymizováno, kdy tato je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalované ve výši 23 295 Kč, a to na bankovní účet žalované. Žalovaná se měla zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 459 Kč, měsíční pojistné činilo 40 Kč, roční úroková sazba činila 17,90 %. Součástí dodatku bylo pojištění schopnosti splácet, a dále obchodní podmínky žalobkyně včetně ceníku a rovněž podmínky pro používání úvěru. Z interní y žalobkyně vyplývá, že žalovaná dne 22. 1. 2023 požádala o půjčku, její žádosti bylo vyhověno, dále je v ě zaznamenáno, že žalovaná je vdaná, nemá vyživovací povinnost, je vyučena, vlastní byt (dům), výdaje za bydlení činí 4 000 Kč, výdaje za léky, jídlo a dopravu dosahují částky 5 000 Kč a splátky ostatních členů domácnosti činí 5 000 Kč, splátky uvedené žalovanou činí 10 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč, žalovaná je zaměstnána na dobu určitou u právnická osoba a právnická osoba Z přehledu plateb vyplývá, že celková načerpaná jistiny činila 23 295 Kč, žalovaná dne 24. 2. 2023 uhradila 13,97 Kč. Nesplacená jistina činila 23 281,03 Kč. Kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění činil 1 057,26 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 4. 2023 plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 28. 4. 2023. Z výpisu z účtu právnická osoba za období od 23. 1. 2023 (č.ú. bankovní účet) vyplývá, že dne 23. 1. 2023 byla na účet přijata platba 23 295 Kč, z účtu byla odepsána částka 246,89 Kč (obchodní úrok kontokorentu). Dále z výpisu z běžného účtu bankovní účet za období od 5. 4. 2023 do 25. 5. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 0 Kč, konečný zůstatek byl záporný - 620 Kč. Z výpisu z běžného účtu bankovní účet za období od 1. 10. 2022 do 23. 1. 2023 vyplývá, že počáteční zůstatek činil zápornou hodnotu - 21 496,47 Kč, konečný zůstatek činil 713,97 Kč.

6. Dle , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. anonymizováno (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 23 295 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila pouze 13,97 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

15. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

16. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

17. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

18. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Schopnost žalované splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalované ve výši 20 000 Kč vyplývají z hodnocení klienta. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalované dle žalované činily její celkové výdaje 14 000 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující jak příjmy, tak výdaje žalované, však soudu předložen nebyl a ani z jakékoliv dokladu nevyplývá, že by je žalovaná předkládala. Žalobkyně neprověřila tvrzení žalované o výši nákladů na bydlení (např. cena energií). Žalobkyně tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o příjmech a výdajích žalované. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalované, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

20. Podle ustanovení , je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s  je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje , neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu ( ).

21. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 23 295 Kč, žalovaná vrátila pouze 13,97 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 23 281,03 Kč (tj. 23 295 – 13,97 = 23 281,03 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 20. 7. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (22. 7. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).

22. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 620 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 26. 4. 2023 do 25. 5. 2023, dále s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 26. 5. 2023 do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 281,03 Kč od 6. 5. 2023 do 21. 7. 2023, a dále s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 057,26 Kč od 23. 1. 2023 do 25. 4. 2023 (viz výše).

23. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 1 196 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s  za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé, výzva k plnění), neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tedy celkem 1 396 Kč (200 Kč + 1 196 Kč). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 23 281,03 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 23 529,78 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 620 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 3 550,57 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 27 080,35 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 87 %, úspěch žalované 13 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 74 % svých nákladů, z částky 1 396 Kč, tedy ve výši 1 033,04 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené ji tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.