Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
17 C 48/2023-26
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Fejtovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 15 660 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 840 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 10 320 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7840 Kč od 21. 12. 2021 do 5. 3. 2023 a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 410 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 840 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá co do částky 10 320 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7840 Kč od 21. 12. 2021 do 5. 3. 2023 a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 410 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 250 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 250 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, částky 2 500 Kč a částky 2 410 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetových stránek webová adresa dne 20. 11. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, a to poukázáním na účet č. bankovní účet dne 20. 11. 2021. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě částky 10 000 Kč a k zaplacení poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč do 20. 12. 2021. V případě prodlení žalovaného s vrácením poskytnutých peněžních prostředků byla sjednána povinnost uhradit též účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením (písemné, sms/e-mailové výzvy) ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou z upomínek ze dne 27. 12. 2021, 3. 1. 2022, 10. 1. 2022, 19. 1. 2022 a 3. 2. 2022). Dále byla smlouvou ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný do podání žaloby neuhradil ničeho, žalobkyně proto v souladu se smlouvou o zápůjčce požaduje po žalovaném zaplacení částky 18 160 Kč, sestávající z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku ve výši 3 250 Kč, účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 410 Kč (0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 21. 12. 2021 do 23. 3. 2023, tj. 4 570 Kč ponížená o úhradu žalovaného 2 160 Kč). Právní zástupce žalobkyně žalovaného vyzýval před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, žalovaný ničeho více neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud provedl ve věci dokazování listinami, z nichž zjistil tyto rozhodné skutečnosti: Ze smlouvy označené smlouva o zápůjčce ze dne 20. 11. 2021, že podle jejího obsahu jí uzavřeli žalobkyně a žalovaný, a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 20. 11. 2021, podle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč jako zápůjčku. Z potvrzení o platbě a výpisu z účtu žalobkyně u právnická osoba, že žalobkyně převedla dne 20. 11. 2021 na účet žalovaného částku 10 000 Kč. V uvedené smlouvě se žalovaný zavázal k vrácení celkové částky 13 250 Kč sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč, to vše do 20. 12. 2021. Pro případ prodlení se splněním uvedeného závazku se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného dle rozpisu sazeb ve smlouvě, tj. za písemnou upomínku 500 Kč, za emailovou upomínku 100 Kč, za telefonickou upomínku 50 Kč, za SMS upomínku 30 Kč, za přípravu dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, za předání spisu klienta oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, za předání spisu inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč; a dále se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonný úrok z prodlení. Žalobkyně tvrdila a žádný důkaz toto její tvrzení nevyvrací, a proto z těchto tvrzení soud vychází, že žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti dlužnou částku nevrátil, a na základě uvedené smlouvy vrátil či uhradil žalobkyni toliko částku 2 160 Kč. Žalobkyně vzhledem k uvedenému prodlení s plněním požaduje po žalovanému dále účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč za písemné upomínky ze dne 27. 12. 2021, 3. 1. 2022, 10. 1. 2022, 19. 1. 2022 a 3. 2. 2022, a dále smluvní pokutu ve výši 4 570 Kč (tj. 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky 21. 12. 2021 do sepisu žaloby dne 23. 3. 2023, jak se podává z uvedených upomínek a z předžalobní výzvy. Z žádného důkazu není zjištěno, že žalobkyně uvedené upomínky žalovanému skutečně zaslala a že se tedy dostali do jeho dispozice, stejně jako dopisy ze dne 27. 12. 2021, 3. 1. 2022, 10. 1. 2022, 19. 1. 2022 a 3. 2. 2022, v nichž žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužné částky z citovaných upomínek. Částku 2 160 Kč žalobkyně započetla na částečnou úhradu smluvní pokuty. Z dopisu ze dne 27. 2. 2023 je zjištěno, že v něm byl žalovaný právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě dluhu z uvedené smlouvy o zápůjčce v celkové výši 18 248 Kč k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 800 Kč do 3 dnů, listina byla předána k doručení České poště, s.p., jak je zjištěno z poštovního podacího lístku ze dne 27. 2. 2023. I přes výzvu a poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) obsaženém v usnesení nadepsaného soudu ze dne 26. 4. 2023 žalobkyně nepřednesla žádná tvrzení o tom, zda a jakým způsobem posuzovala před uzavřením předmětné smlouvy schopnost žalovaného částku 10 000 Kč spolu poplatkem ve výši 3 250 Kč splatit v termínu do 20. 12. 2021, k takovým tvrzením rovněž neoznačila žádné důkazy, a v podání ze dne 18. 5. 2023 uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, a tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že smlouva bude dle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vyhodnocena jako neplatná, proto nechť je žalovanému uloženo zaplatiti veškeré bezdůvodné obohacení, které podle smlouvy od žalobkyně přijal. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a na to navazující břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř.) ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením projednávané smlouvy. K jednání nařízenému na den 19. 7. 2023 se pak již ani nedostavila, a proto nemohla být znovu poučena a vyzvána shodně jako v usnesení ze dne 15. 5. 2023.
4. Po vyhodnocení provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti s přihlédnutím k tomu, co uvedla žalobkyně, je prokázán následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně dne 20. 11. 2021 poskytla žalovanému částku 10 000 Kč na základě smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovaným uzavřela dne 20. 11. 2021. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit do 20. 12. 2021 a dále se zavázal ve stejné lhůtě zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 250 Kč. V předmětné smlouvě pak účastníci sjednali sankce, které je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném v případě jeho prodlení se splněním uvedeného závazku. Sjednali si tak poplatky: za písemnou upomínku 500 Kč, za emailovou upomínku 100 Kč, za telefonickou upomínku 50 Kč, za SMS upomínku 30 Kč, za přípravu dohody o splátkovém kalendáři 450 Kč, za předání spisu klienta oddělení vymáhání pohledávek 500 Kč, za předání spisu inkasní agentuře 750 Kč, účelně vynaložené náklady spojené s předáním a vymáháním pohledávky prostřednictvím inkasní agentury až 1 800 Kč; a dále si sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení (z uvedené smlouvy o zápůjčce). Žalovaný poskytnuté peníze ve výši 10 000 Kč žalobkyni nevrátil, nezaplatil ani dohodnutý poplatek ve výši 3 250 Kč, uhradil pouze částku 2 160 Kč, kterou žalobkyně započetla na úhradu smluvní pokuty (z tvrzení žalobkyně) Žalobkyně neprokázala, že odeslala žalovanému upomínky dne 21. 7. 2021, 1. 8. 2021, 20. 8. 2021, 29. 8. 2021 a 11. 9. 2021. Prokázáno je, že právní zástupce žalobkyně zaslal dne 27. 2. 2023 žalovanému předžalobní výzvu dne 27. 2. 2023, ve které vyzýval k zaplacení částky 18 248 Kč do tří dnů (z uvedené výzvy, z poštovního podacího lístku). Dále je prokázáno, že žalobkyně přes poučení soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. neunesla břemeno tvrzení a na to navazující břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a písm. b) o.s.ř.) ve vztahu k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením projednávané smlouvy.
5. Uvedený závěr o skutkovém stavu věci soud dále hodnotil právně, přičemž vyšel zejména z následujících zákonných ustanovení:
6. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
9. § 576 o.z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala.li by strana neplatnost včas.
10. § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakž i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. § 588 věta první o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
12. § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. § 86 odst. 2 ZoSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Po právním hodnocení prokázaného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o.z. a ust. § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce coby poskytovatel při jejím uzavírání vystupoval jako podnikatel v předmětu činnosti poskytování nebankovních úvěrů a žalovaný jako spotřebitel. Ve vztahu k ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru se jednalo o nepojmenovanou smlouvu ve smyslu § 1746 odst. 2 o.z. V souladu s citovaným ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, proto bylo povinností žalobkyně jakožto úvěrující osoby, podnikající v předmětu poskytování úvěrů, s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splatit, tedy posoudit úvěruschopnost žalovaného, zejména porovnáním jeho příjmů a výdajů, přičemž postup získávání údajů pouze od samotného spotřebitele, není v souladu s požadavkem odborné péče, která je pro věřitele předepsána v cit. ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Z žádného tvrzení žalobkyně, ani z žádného důkazu není prokázáno, že žalobkyně skutečně prověřovala poměry žalovaného ve veřejných databázích, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, že porovnávala příjmy a výdaje žalovaného, jak předepisuje cit. ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní přitom žalobkyni ukládá ust. § 101 odst. 1 písm. a) a b) ve spojení s § 120 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že k prvnímu jednání ve věci se žalobkyně nedostavila, nemohla být ani o této povinnosti doplnit nedostatečná tvrzení a plnit důkazní povinnost znovu poučena (byla poučena již i před prvním jednáním v usnesení soudu ze dne 26. 4. 2023) dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Žalobkyně tak neunesla břemeno tvrzení a na to navazující důkazní břemeno ve vztahu k tvrzení, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. Jak vyložil Ústavní soud ČR ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 posuzování úvěruschopnosti je přitom obecný požadavek a není ani třeba mít stanoveno v zákoně, že je třeba úvěruschopnost zkoumat. Jelikož žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného skutečně posuzovala dle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, není smlouva o úvěru ze dne 20. 11. 2021 uzavřena platně, neboť byla uzavřena v rozporu se zákonem (konkrétně s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ), zákonu odporuje, jak má na mysli ust. § 580 odst. 1 o.z. Soud proto shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou dle 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 odst. 1 o.z., přičemž k této absolutní neplatnosti soud přihlédl i bez návrhu v souladu s ust. § 588 o.z. Z neplatné smlouvy nelze plnění přiznat. Soud posuzoval věc dále dle ustanovení § 2991 a následujících o.z. upravujících bezdůvodné obohacení. Jelikož žalobkyně prokázala, že částku 10 000 Kč převedla na účet žalovaného, měla žalobkyně nárok na vrácení této částky 10 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 o.z., neboť se jednalo o plnění, které žalovaný převzal bez spravedlivého důvodu z neplatné smlouvy (bez právního důvodu) a z této částky žalovaný částku 2 160 Kč již žalobkyni vrátil (z tvrzení žalobkyně), proto má žalobkyně právo na vrácení částky 7 840 Kč. Soud proto v odst. I výroku tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 840 Kč s úrokem z prodlení od 6. 3. 2023 do zaplacení, jehož základ vyplývá z ustanovení § 1970 o.z. a jeho výše pak z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení je přiznán od 6. 3. 2023, neboť je prokázáno, že až v dopise ze dne 27. 2. 2023, který byl předán k poštovní přepravě téhož dne, právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení do tří dnů. Vzhledem k odeslání výzvy k zaplacení pak lze dovozovat, že do dispozice žalovaného se výzva k zaplacení dostala po uplynutí tří dnů, tedy 2. 3. 2023 a třídenní lhůta k zaplacení uplynula proto 5. 3. 2023, od 6. 3. 2023 je žalovaný v prodlení se zaplacením Třídenní lhůta k plnění je stanovena dle § 160 o. s. ř., neboť se jedná o peněžité plnění.
17. Ve vztahu k dalším požadovaným nárokům nad částku 7 840 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 6. 3. 2023 do zaplacení, jak bylo žalobkyni přiznáno ve výroku v odst. I. tohoto rozsudku, byla žaloba v odst. II. výroku tohoto rozsudku zamítnuta, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy, které nelze důvodně v soudním řízení přiznat (soud již vyložil důvody neplatnosti v předchozím odstavci tohoto odůvodnění). Proto co do částky 10 320 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 840 Kč od 21. 12. 2021 do 5. 3. 2023 a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 410 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení, byla žaloba zamítnuta. Ve vztahu k zamítavému výroku co do úroků z prodlení soud vychází z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, z něhož se podává, že nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením zbývající jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ, a tudíž splatnost jistiny spotřebitelského úvěru vzhledem k uvedenému závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, tedy splatnost částky 7 840 Kč nastala dne 5. 3. 2023 (dle výzvy k plnění ze dne 27. 2. 2023 doručené žalovanému dne 2. 3. 2023), proto úroky z prodlení do 5. 3. 2023 nebyly žalobkyni přiznány.
18. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“) podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Předmět řízení k 2. 1. 2023 činil částku 29 440 Kč (tj. 15 000 Kč + 6 300 Kč + 2 500 Kč + 5 640 Kč) a úrok z prodlení 8,5 % ročně z 21 300 Kč od 25. 8. 2021 do 2. 1. 2023 částku 2 460,20 Kč, tj. celkem 31 900,20 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 15 000 Kč a neúspěšná co do částky 16 900 Kč. Úspěšná byla žalobkyně z 47 % uplatněného nároku a neúspěšná z 53 % uplatněného nároku, tedy byla převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nenáleží. Převážně úspěšné žalované podle obsahu spisu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, podáním k nadepsanému soudu.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 odst. 1 o.s.ř.).