Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
70 C 246/2022-105
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Vojtěchem Salamánkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 362 271,19 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se zastavuje co do částky 262 271,19 Kč, dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 113 112 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení a též co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 800 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení.
II. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku, a to ve výši 10 491,20 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 999,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 999,19 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení.
IV. Žaloba se zamítá co do částky 15 000,81 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000,81 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se zastavuje co do částky 262 271,19 Kč, dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 113 112 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení a též co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 800 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení. II. Žalobkyni se vrací část zaplaceného soudního poplatku, a to ve výši 10 491,20 Kč. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 999,19 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 999,19 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení. IV. Žaloba se zamítá co do částky 15 000,81 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000,81 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení. V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 28. 11. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 362 271,19 Kč,„ zákonného“ úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 150 800 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení, a„ smluvního úroku z prodlení“ ve výši 0,1 % denně z částky 113 112 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně uzavřela dne 18. 7. 2022 jako úvěrující s žalovaným jako úvěrovaným smlouvu číslo o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 100 000 Kč; žalovaný se smlouvou zavázal poskytnutý úvěr splatit v 72 měsíčních splátkách po 2 755 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, kdy takto měl zaplatit částku 198 360 Kč (100 000 Kč jistiny a 98 360 Kč sjednaných smluvních úroků), roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26 %. Účastníci si současně sjednaly poskytnutí doplňkové služby„ PODPORA“, jejíž podmínky byly upraveny samostatnou smlouvou; předmětná služba byla součástí smlouvy o úvěru. V důsledku sjednání uvedené služby došlo k navýšení měsíční splátky úvěru (2 755 Kč) o splátku za výkon doplňkové služby PODPORA ve výši 1 571 Kč měsíčně, splatné současně se splátkou úvěru. První splátka ve výši 4 326 Kč byla splatná dne 15. 8. 2022, přičemž žalovaný se dostal do prodlení s jejím zaplacením. Žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení splátky upomínkou ze dne 20. 8. 2022, dále druhou písemnou upomínkou ze dne 5. 9. 2022. Žalovaný přesto nezaplatil, pročež žalobkyně zesplatnila úvěr přípisem ze dne 21. 9. 2022, kde dlužnou částku vyčíslila na 362 466,17 Kč (z toho 100 000 Kč úvěrové jistiny, dále zbývající část smluvního úroku ve výši 98 360 Kč, dále zbývající část poplatku ve výši 22 536 Kč za doplňkovou službu PODPORA – odklad, dále zbývající část poplatku ve výši 45 288 Kč za doplňkovou službu PODPORA – nemoc, dále zbývající část poplatku ve výši 45 288 Kč za doplňkovou službu PODPORA – práce, dále náklady na upomínání ve výši 800 Kč, dále„ smluvní úroky za prodlení úvěru ve výši 194,17 Kč, a konečně smluvní pokuta ve výši 50 000 Kč). Z této částky (362 466,17 Kč) žalobkyně žalobou neuplatňuje výše uvedenou částku 194,17 Kč a dále uvedenou částku ponížila o úhradu žalovaného ve výši 0,81 Kč, z čehož plyne výsledná žalobou požadovaná částka 362 271,19 Kč.
2. Podáním ze dne 10. 2. 2023 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svou žalobu o tvrzení ke způsobu ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, o tvrzení ke způsobu uzavření úvěrové smlouvy a o tvrzení ke způsobu vyplacení úvěrové jistiny. Žalobkyně se rovněž obsáhle vyjádřila ke sjednané doplňkové službě„ PODPORA“. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného pak konkrétně uvedla, že poměřovala příjmy a výdaje žalovaného se zohledněním způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Žalobkyně si v tomto postupu opatřila kopii občanského průkazu žalovaného, výpisy z jeho bankovního účtu, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, výpis z databáze neplatných dokladů a výpis z registru příjmení. Vyšla z příjmu žalovaného 15 766 Kč měsíčně, výdajů 3 000 Kč měsíčně na bydlení a„ finančního zůstatku žalovaného“ 7 240 Kč, dále z nulových pravidelných finančních závazků žalovaného, nulových„ sázek“, a dále v ohledu„ jednorázových závazků žalovaného“, označených jako„ mikroúvěry“, z toho, že žalovaný dlužil věřiteli anonymizována dvě slova částku 5 000 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že v centrální evidenci exekucí neměl žalovaný záznam, stejně tak v „ AML a AML/CFT“, stejně tak ani v insolvenčním rejstříku či v databázi odcizených dokladů neměl žalovaný záznam. Dále uvedla, že podle interní databáze žalobkyně byl žalovaný„ úvěrovatelný“. Dále žalobkyně obsáhle tvrdila, jakým způsobem má nastavené procesy posuzování úvěruschopnosti svých potenciálních klientů. Konečně žalobkyně ke způsobu vyplacení úvěrové jistiny 100 000 Kč citovala konkrétní ustanovení úvěrové smlouvy s tím, že částka 23 372 Kč měla být vyplacena na účet žalovaného č. bankovní účet do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy, dále částka 61 628 Kč měla být na základě žádosti žalovaného v samotné úvěrové smlouvě použita k úplné úhradě dluhu žalovaného z jiné úvěrové smlouvy u žalobkyně, tj. ze smlouvy číslo ze dne 7. 2. 2022, a konečně částka 15 000 Kč měla být započtena na náklady žalobkyně dle bodu 4.8 aktuálně uzavírané úvěrové smlouvy.
3. Podáním ze dne 20. 6. 2023 žalobkyně oznámila soudu změnu svého zastoupení, předem omluvila svou neúčast u nařízeného jednání dne 23. 6. 2023 a částečně vzala svou žalobu zpět. Rozsah zpětvzetí žaloby žalobkyně specifikovala tak, že žalobu bere zpět„ až do výše zbývající jistiny a zákonného úroku z prodlení“, kteréžto určila částkou 100 000 Kč a úrokovou sazbou 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celé řízení zůstal procesně pasivním.
5. Soud provedl dne 23. 6. 2023 ve věci jednání za nepřítomnosti účastníků, v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když žalobkyně se z jednání předem omluvila aniž žádala o odročení, zatímco žalovaný, ač k jednání řádně a včas předvolán, se bez omluvy nedostavil.
6. Jelikož podáním ze dne 20. 6. 2023, téhož dne soudu doručeným, vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a učinila tak tedy předtím, než začalo jednání ve věci, rozhodl soud při jednání (výrokem I. tohoto rozsudku) v souladu s učiněným částečným zpětvzetím podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. tak, že řízení o žalobě zastavil v rozsahu částky 262 271,19 Kč (odpovídající žalobkyní původně uplatněnému nároku na zaplacení zbývající části smluvního úroku ve výši 98 360 Kč, dále zbývající části poplatku ve výši 22 536 Kč za doplňkovou službu PODPORA – odklad, dále zbývající části poplatku ve výši 45 288 Kč za doplňkovou službu PODPORA – nemoc, dále zbývající části poplatku ve výši 45 288 Kč za doplňkovou službu PODPORA – práce, dále nákladům na upomínání ve výši 800 Kč, a konečně smluvní pokutě ve výši 50 000 Kč, poníženo o úhradu žalovaného ve výši 0,81 Kč), a dále v rozsahu smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % ročně z částky 113 112 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení a konečně i v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 50 800 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení.
7. Výrokem II. tohoto rozsudku vrátil soud žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku za podanou žalobu, a to v souladu s 10 odst. 3 větou druhou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v rozhodném znění, a ve spojení s § 6a odst. 3 téhož zákona. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek za žalobu ve výši 18 114 Kč. Jelikož řízení bylo částečně zastaveno, a to v rozsahu částky 262 271,19 Kč, pak v odpovídajícím rozsahu je třeba žalobkyni vrátit část poplatku odpovídající rozsahu zastavení řízení, tj. poplatku vypočteného ze základu 262 271,19 Kč sazbou 5 % (položka 2 bod 2. Sazebníku soudních poplatků ve spojení s položkou 1 písm. b) Sazebníku), tj. část poplatku ve výši 13 114 Kč, sníženou však o 20 % (v souladu s § 10 odst. 3 větou druhou zákona č. 549/1991 Sb.), tj. vratná část poplatku po částečném zastavení řízení činí 10 491,20 Kč.
8. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující dílčí skutková zjištění.
9. Z listiny smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo vč. přílohy 1 a 2 (č. l. 57 až 65 spisu) soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli dne 18. 7. 2022 smlouvu o spotřebitelskému úvěru, z níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 100 000 Kč tak, že 23 372 Kč bude vyplaceno žalovanému na účet č. bankovní účet do 5 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy, 61 628 Kč bude použito na úhradu závazků žalovaného vůči žalobkyni ze smlouvy číslo ze dne 7. 2. 2022 (čímž smluvní vztah z uvedené smlouvy zanikne splněním), 15 000 Kč bude žalobkyní započteno na náklady žalobkyně dle bodu 4.8. této aktuální úvěrové smlouvy. Z bodu 4.8. smlouvy soud zjistil, že se žalovaný v úvěrové smlouvě zavázal žalobkyni zaplatit 400 Kč jako náklady za lustraci v registrech, 100 Kč jako náklady na expresní vyplacení úvěru, 6 500 Kč jako ostatní administrativní náklady, 6 000 Kč jako odměnu zprostředkovateli/obchodnímu zástupci za jeho činnost, a 2 000 Kč náklady na ověření úvěrového případu (celkem tak 15 000 Kč), s tím, že tyto částky budou odečteny od úvěrové jistiny. Z Přílohy číslo smlouvy o úvěru (nazvané Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele) soud zjistil, že žalovaný žalobkyni před uzavřením smlouvy sdělil, že je ženatý, nevyživuje žádné děti, je zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO, jeho měsíční výdaje ve výši 15 766 Kč sestávají z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, žalovaný splácí„ jednorázové závazky (mikro úvěry)“, a že„ finanční zůstatek“ žalovaného činí 7 240 Kč měsíčně. Žalovaný nesdělil splácení žádných pravidelných finančních závazků, sdělil však, že má jednorázový finanční závazek ve výši 5 000 Kč u„ anonymizována dvě slova“. Z listiny soud nezjistil, že by žalobkyně lustrovala žalovaného v centrální evidenci exekucí, v AML a AML/CFT, insolvenčním rejstříku, databázi odcizených dokladů či vlastní interní databázi, když samotná listina obsahuje pouze tvrzení žalobkyně, že tomu tak bylo. Z listiny soud zjistil, že žalobkyně hodnotila žalovaného jako úvěrovatelného, se skóringem„ vyšší bonita“.
10. Z listiny potvrzení o verifikační platbě (náhled internetového bankovnictví, č. l. 74 spisu) + detail pohybu – okamžitá příchozí platba (příjmení operace číslo, č. l. 75 spisu) soud neučinil žádná pro věc relevantní skutková zjištění, když z listiny není zřejmé, k jakému datu displej obrazovky mobilního telefonu zobrazil tam uvedené ani z jakého účtu je pořízen snímek obrazovky patrně internetového bankovnictví.
11. Z listiny detail pohybu – platba převodem uvnitř banky (příjmení operace číslo, č. l. 78 spisu) soud zjistil, že žalobkyně„ převodem uvnitř banky“ zaplatila sama sobě na účet č. bankovní účet dne 18. 7. 2022 částku 61 628 Kč s variabilním symbolem číslo a poznámkou„ celé jméno žalovaného“, tedy že žalobkyně splatila touto částkou jakožto částí úvěrové jistiny závazek žalovaného z dřívější smlouvy o úvěru číslo.
12. Z listiny detail pohybu – bezhotovostní platba (příjmení operace číslo, č. l. 79 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému dne 18. 7. 2022 na jeho účet č. bankovní účet částku 23 372 Kč jako výplatu části úvěrové jistiny ze smlouvy číslo.
13. Z listiny zesplatnění úvěru ze dne 21. 9. 2022 (č. l. 85 až 86 spisu) + podací lístek ze dne 21. 9. 2022 (č. l. 88 spisu) soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 362 466,17 Kč jakožto zesplatněného dluhu ze smlouvy o úvěru číslo souvisejících poplatků, úroků a pokut, a to ve lhůtě do 3. 11. 2022; žalobkyně odeslala žalovanému tento dopis dne 21. 9. 2022.
14. Z listiny potvrzení o úhradě dluhu ze dne 18. 7. 2022 (č. l. 80 spisu) soud zjistil, že žalobkyně potvrdila žalovanému dopisem ze dne 18. 7. 2022, že veškeré závazky žalovaného ze smlouvy číslo uzavřené s žalobkyní byly k uvedenému dni uhrazeny.
15. Z listiny výsledek lustrace v registru příjmení (č. l. 30 spisu) soud zjistil, že sama žalobkyně vyhotovila listinu, v níž tvrdí, že dne 15. 7. 2022 lustrovala žalovaného v registru příjmení a téhož dne údajně obdržela výsledek lustrace„ Má záznam“. Soud podotýká, že tato žalobkyní vyhotovená listina nemá vypovídací hodnotu o tom, že se lustrace žalovaného v daném registru skutečně odehrála, neboť žalobkyně takovou listinu mohla patrně objektivně vyhotovit i bez toho. Soud na tomto místě poznamenává, že konkrétní„ záznam“ žalovaného, který měl být takto žalobkyní zjištěn, nebyl soudu zprostředkován, a není tedy jasné, jaké povahy měl záznam žalovaného v registru dlužníků být.
16. Z listiny REPI – Registr platebních informací (č. l. 31 spisu) soud zjistil, že sama žalobkyně vyhotovila listinu, v níž tvrdí, že lustrovala dne 15. 7. 2022 žalovaného v REPI – registru platebních informací a téhož dne údajně obdržela výsledek lustrace„ Extrémně rizikový klient“. Soud podotýká, že tato žalobkyní vyhotovená listina nemá vypovídací hodnotu o tom, že se lustrace žalovaného v daném registru skutečně odehrála, neboť žalobkyně takovou listinu mohla patrně objektivně vyhotovit i bez toho. Soud na tomto místě poznamenává, že konkrétní záznamy, jež měly vést k verdiktu„ Extrémně rizikový klient“ ohledně osoby žalovaného, nebyly soudu zprostředkovány.
17. Z listiny výstup z insolvenčního rejstříku (č. l. 32 spisu) soud neučinil žádná zjištění, když není patrné, kdy byl tento výstup pořízen, tedy zda před poskytnutím úvěru nebo až poté.
18. Z listiny kontrola OP (č. l. 33 spisu) soud zjistil, že žalobkyně dne 15. 7. 2022 lustrovala občanský průkaz žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra České republiky, a že takto zjistila, že občanský průkaz žalovaného není neplatný, ztracený ani odcizený.
19. Z listiny výpisy z účtu č. bankovní účet za měsíce květen a červen 2022 (č. l. 34 až 38 spisu) soud zjistil, že žalobkyně disponovala těmito listinami před uzavřením smlouvy o úvěru, a že žalovanému byla v měsíci květnu 2022 zaslána na jeho účet č. bankovní účet od společnosti právnická osoba částka 1 500 Kč, 1 300 Kč, 8 737 Kč, 1 300 Kč, celkem tak v květnu 2022 částka 12 837 Kč, přičemž počáteční zůstatek účtu činil - 118,31 Kč, kreditní obrat účtu činil 22 736 Kč, debetní obrat činil 22 716,80 Kč a konečný zůstatek účtu činil - 99,11 Kč. V měsíci červnu 2022 byla žalovanému na uvedený účet zaslána od společnosti právnická osoba částka 500 Kč, 1 500 Kč, 7 614 Kč, 1 300 Kč, 4 000 Kč a 2 000 Kč, celkem tak v červnu 2022 částka 15 114 Kč, přičemž počáteční zůstatek účtu činil - 99,11 Kč, kreditní obrat činil 27 664 Kč, debetní obrat pak 27 700,40 Kč a konečný zůstatek 135,51 Kč.
20. Z listiny smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo vč. přílohy číslo (č. l. 40 až 46 spisu) soud zjistil, že touto smlouvou, uzavřenou dne 7. 2. 2022 se žalobkyně jako úvěrující zavázala žalovanému jako úvěrovanému poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčně splátkami ve výši 2 595 Kč.
21. Z listiny přehled plateb na úvěr číslo (č. l. 55 až 56 spisu) soud zjistil, že žalobkyně eviduje smlouvu o úvěru číslo uzavřenou s žalovaným jako„ doplacenou v rámci navýšení“.
22. Z listiny výplatní pásky (č. l. 92 až 94 spisu) soud zjistil, že žalobkyně měla před uzavřením smlouvy o úvěru k dispozici výplatní pásky žalovaného za období měsíců dubna až června 2022, a že čistý měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání činil v měsíci dubnu 2022 částku 16 911 Kč, v květnu 2022 částku 22 022 Kč a v měsíci červnu částku 20 005 Kč.
23. Ostatní důkazní návrhy soud zamítl dílem pro nadbytečnost, dílem pro směřování k prokázání nepodstatných skutečností. Důkaz listinou žádost o doplňkové služby PODPORA (č. l. 66 spisu) soud neprovedl, neboť tato doplňková služba, resp. poplatek za tuto službu, nebyl po částečném zpětvzetí žaloby předmětem žalobního nároku (směřuje k prokázání nerozhodné skutečnosti). Důkaz listinou předsmluvní informace (č. l. 67 až 70 spisu) soud neprovedl, neboť žalobkyně v důkazním návrhu nespecifikovala, k prokázání jakého tvrzení tento důkaz navrhuje a soud tak nemohl posoudit, zda směřuje k prokázání rozhodné skutečnosti; totéž platí o listinách na č. l. 71 až 73, 87 spisu. Listinou detail pohybu – okamžitá příchozí platba (č. l. 75 spisu) soud důkaz neprovedl pro nadbytečnost, když směřovala k prokázání toho, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 0,81 Kč jako verifikační platbu. Důkaz listinou Zpětná vazba k výplatě spotřebitelského úvěru (č. l. 76 spisu) soud neprovedl, neboť žalobkyně v důkazním návrhu nespecifikovala, k prokázání jakého tvrzení tento důkaz navrhuje a soud tak nemohl posoudit, zda směřuje k prokázání rozhodné skutečnosti; totéž platí o listině č. l. 77, č. l. 89, 90, 91, 94. Soud neprovedl důkaz listinou č. l. 81, neboť směřoval k prokázání nerozhodné skutečnosti (v důsledku neplatnosti smlouvy pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, viz níže, nebylo rozhodné, zda byl žalovaný v prodlení s úhradou konkrétní splátky úvěru a zda byl k úhradě splátky úvěru upomínán); totéž platí i pro zamítnutí důkazu listinami č. l. 82, 83, 84. Soud neprovedl důkaz listinami č. l. 26 (neboť to, že má žalovaný povolení k provozování činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru nemá vypovídací hodnotu co do způsobu, jakým žalobkyně v daném případě ověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného), č. l. 27, 28 a 29 (neboť to, že žalobkyně získala soukromý certifikát ohledně důvěryhodnosti poskytovatele spotřebitelských úvěrů, identifikace a řízení rizik organizace či systému managementu kvality, rovněž nemá vypovídací hodnotu co do způsobu, jakým žalobkyně v daném případě ověřila a posoudila úvěruschopnost žalovaného). Soud neprováděl důkaz ani listinami na č. l. 47 až 53, neboť tyto bezprostředně nesouvisí s úvěrovou smlouvou číslo z níž plyne nárok uplatněný touto žalobou.
24. Hodnocením provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.
25. Žalovaný za pomoci prostředků komunikace na dálku podepsal dne 18. 7. 2022 listinu označenou jako smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, když částka ve výši 23 372 Kč bude vyplacena žalovanému, částka ve výši 61 628 Kč bude použita na úhradu úvěru číslo částka 15 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně s poskytnutím úvěru. Žalobkyně dne 18. 7. 2022 zaslala na účet žalovaného částku 23 372 Kč. Ke smlouvě byl připojen dotazník k posouzení bonity žadatele, podle něhož byla žalovaný ženatý, nevyživoval žádné děti, byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, IČO, jeho měsíční výdaje činily 15 766 Kč a sestávaly z nákladů na bydlení ve výši 3 000 Kč, žalovaný splácel„ jednorázové závazky (mikro úvěry)“, a že„ finanční zůstatek“ žalovaného činil 7 240 Kč měsíčně. Žalovaný nesdělil splácení žádných pravidelných finančních závazků, sdělil však, že má jednorázový finanční závazek ve výši 5 000 Kč u„ Rerum Finance“. Žalobkyně dne 18. 7. 2 22 zaslala na účet, jehož majitelem byl žalovaný, částku 23 372 Kč. Dále žalobkyně žalovanému potvrdila, že byl doplacen úvěr ze smlouvy číslo z níž žalovanému již neplynou vůči žalobkyni žádné závazky. Žalobkyně provedla lustraci občanského průkazu žalovaného v evidenci neplatných dokladů s negativním výsledkem, vyžádala si výplatní pásky žalovaného za měsíce duben až červen 2022 a výpisy z účtu žalovaného za měsíce květen 2022 a červen 2022, podle nichž žalovaný každý z uvedených měsíců dosahoval na účtu záporných zůstatků. Protože žalovaný neplnil sjednané podmínky, žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dne 21. 9. 2022. Žalovaný uhradil žalobkyni toliko 0,81 Kč jako verifikační platbu v procesu uzavírání smlouvy o úvěru.
26. O důvodnosti žaloby usuzoval soud na základě následujících ustanovení právních předpisů.
27. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
28. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
29. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
30. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
31. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
32. Na základě shora uvedeného skutkového stavu posouzeného citovanými zákonným ustanoveními soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne 18. 7. 2022 za pomoci prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 o.z.), podle níž byla úvěrující (žalobkyně) povinna poskytnout na požádání úvěrovanému (žalovanému) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky (100 000 Kč) a úvěrovaný (žalovaný) byl povinen poskytnuté peněžní prostředky, a to včetně úroků v ujednané výši (§ 2395 o.z.), vrátit sjednaným způsobem (§ 2399 o.z.). Uvedená povinnost byla žalovaným porušena, když dlužnou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný však v daném případě vystupoval v pozici spotřebitele, neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání (taková skutečnost neplyne ze smlouvy o úvěru a ani nebyla v řízení tvrzena, natožpak prokazována), pročež je nutné uzavřít, že se jedná o smlouvu spotřebitelskou. S ohledem na spotřebitelský charakter smlouvy o úvěru se na daný závazkový právní vztah aplikuje rovněž ZSÚ.
33. Žalobkyně tak byla povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného - spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, který představuje i sporný úvěr ve výši 100 000 Kč. Posouzení schopnosti splácet úvěr je závislé na disponibilních příjmech žalovaného, tedy příjmech po zohlednění pravidelných měsíčních výdajů. Soud je toho názoru, že posouzení úvěruschopnosti musí vycházet z doložených údajů o skutečném poměru mezi příjmy a výdaji žadatele o úvěr. Smyslem této povinnosti věřitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99, citováno z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39).
34. Soud v této souvislosti odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, podle nějž věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.
35. V projednávané věci pak žalobkyně předložila soudu listiny, jež měly dokládat, že řádně splnila povinnost posoudit schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit. Z žalobkyní předložených listin však mnoho nevyplynulo, když se jednalo (srov. výše k jednotlivým důkazům) buďto o listiny vyhotovené samotnou žalobkyní, jejichž vypovídací či důkazní hodnota se de facto rovná důkazní hodnotě účastnického tvrzení (jenom to, že účastník své tvrzení vtělí do listiny, kterou sám vyhotoví, nečiní z listiny přesvědčivý důkaz), nebo tyto předložené listiny vyznívaly zcela kategoricky v neprospěch závěru o úvěruschopnosti žalovaného (např. z registru REPI se měla vrátit odpověď„ extrémně rizikový klient“, z registru příjmení odpověď„ má záznam“). Příjem žalovaného ve výši cca 20 000 Kč měsíčně byl sice žalobkyní ověřen (výplatní pásky, výpisy z účtu), nicméně jím tvrzené výdaje (cca 15 000 Kč měsíčně) již nebyly žalobkyní ověřovány vůbec. Soud rovněž poznamenává, že žalobkyně neprokázala, že by ve skutečnosti žalovaného lustrovala v jakýchkoli externích databázích typu centrální evidence exekucí či insolvenčním rejstříku. Jako varovný signál, zavdávající důvod ke zvýšené obezřetnosti poskytovatele úvěru při ověřování úvěruschopnosti klienta pak soud hodnotí především to, že žalovaný již byl aktuálním klientem žalobkyně, přičemž novým (aktuálním) úvěrem měl být ze zcela převážné části (rozdíl cca 200 % oproti části úvěrové jistiny skutečně vyplacené žalovanému na jeho účet) splácen jeho předchozí úvěrový závazek u žalobkyně; to samo o sobě naznačuje, že žalovaný může mít aktuálně v době žádosti problém se splácením svých dosavadních závazků. Přidá-li k tomu soud zjištění učiněná z výpisů z účtu žalovaného, z nichž je zcela evidentní, že žalovaný začíná a končí každý z předmětných měsíců se záporným zůstatkem na účtu a částky na účet průběžně připisované bez delšího prodlení z účtu poukazuje obratem dále, nemá soud zásadních pochybností o tom, že žalovaný žádal o žalobkyni o poskytnutí úvěru v situaci, v níž mělo být žalobkyni zřejmé, že má problémy s plněním svých dosavadních finančních závazků. Pokud přesto žalovanému sporný úvěr žalobkyně poskytla, rozhodně tak neučinila v souladu se svými povinnostmi podle § 86 ZSÚ. Z podkladů, které měla žalobkyně k dispozici, totiž vyplynula vysoká míra rizika nesplácení ze strany žalovaného. Přitom součástí kontroly úvěruschopnosti je rovněž řádné vyhodnocení získaných dat v souladu s požadavkem náležité péče tak, aby shromažďování dat o žadateli o úvěr nebylo pouze samoúčelné. Na základě získaných dat teprve poskytovatel úvěru učiní závěr, zda žadatel o úvěr nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Pokud po tomto zkoumání nevyplyne zvýšené riziko nesplácení, lze platně uzavřít smlouvu a úvěr žadateli poskytnout. V dané věci však riziko nesplácení ze strany žalovaného bylo vysoké (ne-li skutečně„ extrémní“, jak se podává z jedné z žalobkyní k důkazu předložených listin) a žalobkyně si neobstarala dostatek podkladů (nebo je minimálně soudu nepředložila), z nichž by ekonomickou situaci žalovaného řádně a odpovědně posoudila.
36. Nezbývá tak než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného podle § 86 ZSÚ. Jelikož tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru neposoudila schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, posoudil smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou. V případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se totiž nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o.z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Uvedený závěr pak plyne rovněž z aktuálního znění § 87 ZSÚ, jenž byl účinný již v době uzavření smlouvy o úvěru.
37. Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
38. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
39. Soud věc po právní stránce posoudil následovně.
40. Žalovaný se na úkor žalobkyně získáním plnění z absolutně neplatné smlouvy o úvěru číslo bezdůvodně obohatil o předně o částku 23 372 kč, která byla vyplacena žalobkyní v souladu s čl. IV. bodem 4.3. písm. a) smlouvy o úvěru na bankovní účet žalovaného. Dále pak, s ohledem na shledanou absolutní neplatnost úvěrové smlouvy číslo soud konstatuje též neplatnost jejích dílčích ujednání, a to včetně dalších smluvních ujednání o způsobu výplaty úvěrové jistiny ve výši 100 000 Kč. Pokud tedy žalobkyně další část úvěrové jistiny, ve výši 61 628 Kč, poskytla žalovanému dle bodu čl. IV. bodu 4.3. písm. b) a c) úvěrové smlouvy tak, že ji vyplatila sama sobě jako věřiteli z jiné smlouvy o úvěru s žalovaným (smlouvy číslo), učinila tak bez právního důvodu, a žalovaný se o tuto částku na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil tím, že takto byl splacen jiný jeho dluh u žalobkyně; i částku 61 628 Kč je tak třeba považovat za bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně. Totéž ovšem už nelze uvést o částce 15 000 Kč, jež měla být jako část celkové úvěrové jistiny ve výši 100 000 Kč žalovanému poskytnuta dle čl. IV. bodu 4.3. písm. d) úvěrové smlouvy číslo tak, že právo žalovaného na výplatu této částky zanikne v důsledku započtení pohledávky žalobkyně na zaplacení nákladů ve výši 15 000 Kč vyjmenovaných v bodu 4.8. úvěrové smlouvy oproti uvedené pohledávce žalovaného. Jelikož je úvěrová smlouva neplatná jako celek, včetně svých dílčích ustanovení, týká se tato neplatnost i ustanovení bodu 4.8. této smlouvy, tj. ustanovení sjednávajícího právo žalobkyně na zaplacení nákladů tam vyčtených (v celkové výši 15 000 Kč). A protože toto právo v důsledku neplatnosti ujednání dle bodu 4.8. smlouvy žalobkyni vůbec nevzniklo, nemohla být částka 15 000 Kč jako část úvěrové jistiny žalovanému skutečně (platně) poskytnuta, neboť zápočet byl žalobkyní (účastníky) učiněn na neexistující pohledávku žalobkyně. Je tudíž nutno konstatovat, že pokud jde o část jistiny ve výši 15 000 Kč, tak tato nebyla žalovanému ve skutečnosti poskytnuta, a proto se o tuto část jistiny žalovaný ani nemohl na úkor žalobkyně obohatit. V rozsahu této částky (15 000 Kč) je tak žaloba nedůvodná. Žalobkyně rovněž dále v žalobě sama uvedla, že žalovaný zaplatil na své dluhy z úvěrové smlouvy částku 0,81 Kč. Z žalobního návrhu (ve znění částečného zpětvzetí) je přitom patrné, že tuto úhradu žalovaného žalobkyně nezapočetla na úvěrovou jistinu, když i nadále na jistiny úvěru požadovala žalobkyně zaplacení částky 100 000 Kč. K tomu soud uvádí, že byla-li shledána neplatnou samotná úvěrová smlouva, pak jsou si strany povinny vrátit to, čeho si navzájem plnily. Jelikož žalovaný plnil žalobkyně částku 0,81 Kč žalobkyni nevznikly z absolutně neplatné smlouvy o úvěru žádné jiné pohledávky za žalovaným než právě právo na vydání bezdůvodného obohacení, nemohla žalobkyně platně započíst úhradu žalovaného na jinou pohledávku, nýbrž o úhradu žalovaného se snížila částka, o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. V důsledku toho tak činí bezdůvodné obohacení žalovaného částku 84 999,19 Kč. V této části je žaloba důvodná, a proto soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení částku 84 999,19 Kč. Současně týmž výrokem uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení o částku 84 999,19 Kč prvně dne 4. 11. 2022, neboť byl zesplatňovacím přípisem žalobkyně ze dne 21. 9. 2022, zaslaným mu téhož dne na kontaktní adresu, vyzván k zaplacení celého zesplatněného úvěru a příslušenství ve lhůtě do 3. 11. 2022, což však neučinil. Úroková sazba zákonného úroku z prodlení pro tento případ činí 15 % ročně (k 1. 7. 2022 byla Českou národní bankou vyhlášena repo sazba o výši 7 procentních bodů, což navýšeno o 8 procentních bodů v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. činí sazbu 15 % ročně), a proto soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 84 999,19 Kč od 4. 11. 2022 do zaplacení.
41. Ve zbytku předmětu řízení po částečném zastavení (tj částky 15 000,81 Kč a úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 4. 11. 2022 do zaplacení) shledal soud žalobu nedůvodnou, když o tuto částku se již žalovaný na úkor žalobkyně nikterak neobohatil, a tedy logicky nemohl být ani v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Výrokem IV. tohoto rozsudku proto soud v uvedeném rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost.
42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem V. tohoto rozsudku v souladu s 142 odst. 2 o. s. ř. Při zohlednění rozsahu částečného zastavení řízení, vč. kapitalizace do něj zahrnutého příslušenství úroků, je zcela evidentní, že v řízení byl převážně úspěšný žalovaný, kterému tak svědčí právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož ale žalovaný byl v řízení zcela pasivní, neplynou ze spisu žádné žalovaným vynaložené náklady řízení, na jejichž náhradu by měl mít oproti méně procesně úspěšné žalobkyni právo. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
43. O lhůtách k plnění povinností uložených tímto rozsudkem rozhodl soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty v jiné než zákonem předvídané třídenní délce neshledal žádného důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.