Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 65/2023-43
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Sušněm ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 25 595 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 998 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 111,05 Kč od datum do datum, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 998 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 10 597 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 78,47 Kč od datum do datum a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 597 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 425,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 14 998 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 111,05 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 998 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni 10 597 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 78,47 Kč od [datum] do [datum] a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10 597 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 425,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.
1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 25 595 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 998 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 495 Kč (5x 99 Kč), poplatků za SMS servis v celkové výši 245 Kč (5x 49 Kč), poplatků za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ v celkové výši 2970 Kč (2x 1 485 Kč, úroků v celkové výši 2940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 460 Kč (2x 100 Kč a 2x 130 Kč) a ze smluvních pokut v celkové výši 2 793 Kč (2x 500 Kč a jednorázová 1 793 Kč jako 10 % z nezaplacené jistiny a úroků ke dni datum). Příslušenství představuje úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 189,52 Kč od datum do datum a od datum do zaplacení ve výši 11,75 % z částky 25 595 Kč. Žalovanému byl totiž dne datum poskytnut výplatou ve prospěch jeho účtu č. bankovní účet bezúčelový spotřebitelský úvěr 15 000 Kč splatný ve 24 měsíčních splátkách dle distančně uzavřené Úvěrové smlouvy (dále také jako„ Smlouva“), kde byly dále dohodnuty další volitelné služby za poplatky shora. Žalovaný uhradil toliko 1 Kč dne datum a 1 Kč dne datum a přes písemnou upomínku žalobkyni dosud ničeho jiného nezaplatil.
2. Schopnost žalovaného úvěr splácet zkoumala žalobkyně při uzavření Smlouvy prostřednictvím registrů NRKI a BRKI (úvěry u dalších společností a zda jsou placeny), příjmení, v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku (zda jsou plněny stávající závazky), dále posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalovaného prostřednictvím tzv.„ credit scoringu“, a dále přezkoumala jeho věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků ze shora daného procesu pak úvěr schválila.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. K nařízenému jednání se nikdo z předvolaných nedostavil, toliko zástupce žalobce omluvil neúčast svou i neúčast žalobkyně a souhlasil s jednáním v nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a jejich zástupců, vycházel přitom dle § 101 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu a z provedených důkazů.
5. Po provedeném dokazování níže označenými listinnými důkazy má soud za prokázaná skutková tvrzení níže rovněž uvedená a učinil následující závěr o skutkovém stavu:
Žalobkyně, která dle Výpisu z obchodního rejstříku podniká mimo jiné poskytováním nebo zprostředkováním spotřebitelského úvěru, bezhotovostně převedla na účet žalovaného částku 15 000 Kč dne datum dle Potvrzení o provedené platbě ve spojení s Opisy výpisů proplacení smlouvy s platbou ve prospěch účtu žalobkyně z protiúčtu žalovaného ze dne datum a ve prospěch účtu žalovaného ze dne datum a dále ve spojení s Výpisem čerpání, splátek a úhrad za dobu od datum do datum, ze kterého je dále prokázáno, že žalovaný poté, co„ čerpal“ částku shora, zaplatil žalobkyni celkem 2 Kč platbami připsanými dne datum a datum. Žalovaný nadto již ničeho dalšího žalobkyni neplnil a neučinil tak ani přes písemnou Předžalobní výzvu k plnění, sepsanou zástupcem žalobkyně dne datum, kterou byl žalovaný vyzván k plnění„ nejpozději do 30 (třiceti) dnů ode dne sepsání této výzvy“, a která byla předána doručovateli k přepravě žalovanému dle Podacího archu k ní dne datum. Jelikož žalobkyně v rámci dispozice se žalobou odvozovala nárok na úrok z prodlení až od účinků spojených s Předžalobní výzvou k plnění shora, soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy Výzvami před zesplatněním a ke splacení celého úvěru a Podacími archy k nim.
6. Soud naopak nevzal za prokázáno a žalobkyně tak neunesla své břemeno důkazní o tom, že by účastníci uzavřeli Smlouvu o tvrzeném obsahu. Pokud žalobkyně předložila listinu označenou jako„ Úvěrová smlouva ID žádosti číslo – ID klienta číslo“ ze dne datum, nebyla tato listina opatřena podpisem žalovaného ani žádným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit; i pokud by byla opatřena například zaručeným elektronickým podpisem žalovaného, nebylo by ani v takovém případě Smlouvy uzavřené distančně, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 o. z. prokázáno, že by její text odpovídal projevu vůle žalovaného. Soud byl přitom připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání takových tvrzení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., avšak žalobkyně se svou neúčastí u jednání této možnosti zbavila.
7. Soud nevzal dále za prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost posoudit ke dni uzavření Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet, tj. jeho příjmovou a výdajovou stránku v kontextu osobních poměrů žalovaného, a to ani listinami označenými žalobkyní jako Předsmluvní informace, Úvěrová smlouva, Sazebník poplatků, Splátkový kalendář, či Fotografie osobního dokladu žalovaného, ani následně předloženým Potvrzením o provedení ověření bonity klienta Oddělením rizik žalobkyně ze dne datum ve spojení s přílohou k němu nazvanou„ Úvěrová zpráva“. Podepsaný soud přitom v dané věci konstatuje, že žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když v žalobě takové zkoumání sice tvrzeno bylo, ale žalobkyně soudu nepředložila žádnou listinu prokazující zkoumání jak příjmové tak výdajové stránky žalovaného při které by vycházela nejen příslušných matematických modelů, ale především z listin opatřených přímo od žalovaného, které však skýtají objektivní správnost nezkreslenou„ zájmem klienta získat ve finanční tísni finanční prostředky, kterých se mu t.č. nedostává“. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání takových tvrzení dle § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř., avšak žalobkyně se svou neúčastí u jednání této možnosti zbavila.
8. K podání žalobkyně ze dne datum, ve kterém mimo jiné polemizovala s rozsahem zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, nutno uvést, že závěr učiněný níže soudem o absolutní neplatnosti Smlouvy, která je v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře soudního dvoru Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech. Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ, je v tomto případě možná. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Z toho vyplývá, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní, aktivní stránky poměru dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně tak rozhodl i Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, který uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění zjištění, že dlužník nebyl dle tvrzení žalobkyně evidován v databázi dlužníků, ačkoliv ze soudem vyžádané zprávy ze dne datum od CRIF – právnická osoba, bylo zjištěno, že suma zbývajících splátek vůči právnická osoba činila ke 03/ 2021 5 512 Kč). Dostatečnými informacemi dokládajícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu, podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, i zde však ne pouze tvrzenými (!), informacemi o jeho příjmech a výdajích. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jak tvrdí, vycházela z registru NRKI a BRKI a taktéž z registru příjmení a z Centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. Dále žalobkyně v žalobě tvrdila, že podrobuje klienty důslednému„ credit scoringu“ a že posuzovala žalovaného příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumávala několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné a na základě tohoto pak úvěr schválila či nikoliv. Žalobkyně v řízení nijak konkrétně, a to přes předchozí výzvu soudu formou usnesení ze dne 20. 2. 2023, č. j. číslo jednací, netvrdila, jakým způsobem příjmovou a výdajovou stránku u žalovaného skutečně zkoumala (posuzovala) a z čeho skutečně v tomto konkrétním případě vycházela při svém závěru, že„ žalobce shledal žalovaného schopného splácet předmětný úvěr“. Pokud tedy vycházela pouze z prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, aniž by si tyto jakýmkoliv způsobem ověřila zejména potvrzením zaměstnavatele dlužníka o výši příjmů dlužníka, výpisy z účtu žalovaného, když na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že dlužník nebyl evidován v databázi dlužníků.
9. Po právní posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě vyhověl pouze z části, neboť mezi účastníky měla být sice uzavřena Smlouvu o úvěru dle § 2395 o. z., avšak žalobkyně, coby poskytovatel takového úvěru, nesplnila povinnost jí danou zejména § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“) posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s důsledky z toho plynoucími dle § 87 odst. 1 ZoSÚ ve znění účinném ke dni datum Smlouva je tak dle § 580 odst. 1 o. z. neplatná pro rozpor se zákonem a soud k této neplatnosti přihlíží v souladu s § 588 o. z. i bez návrhu. Pro úplnost je třeba uvést, že závěr o absolutní neplatnosti takové smlouvy vychází z eurokonformního výkladu shora citovaných ustanovení (srov. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne datum, sp. zn. C číslo). V důsledku neplatnosti Smlouvy jsou neplatná i vedlejší ujednání a žaloba tak byla zamítnuta i ohledně nároků na zaplacení poplatků a smluvních pokut. Žalobkyně má však nárok na vydání toho, co plnila žalovanému, aniž tu byl platný závazek a oč se žalovaný takto na její úkor bezdůvodně obohatil ve smyslu § číslo odst. 2 a § 2993 věty první o. z., tedy na zaplacení částky 15 000 Kč pod odečtení toho, co již žalovaný plnil, tedy oněch 2 Kč shora. Ve zbytku žalované jistiny nad částku 14 998 Kč byla žaloba jako nedůvodná rovněž zamítnuta. Předžalobní výzva k plnění, sepsaná dne datum, kterou byl žalovaný vyzván k plnění„ nejpozději do 30 (třiceti) dnů ode dne sepsání této výzvy“, byla předána doručovateli k přepravě dle Podacího archu předžalobní výzvy dne datum. Dle § 1958 odst. 2 a contrario o. z. tak měl žalovaný povinnost plnit na výzvu nejpozději v pondělí datum a ode dne následujícího je dosud v prodlení dle § 1968 o. z. Žalobkyni tak vzniká dle § 1970 nárok na úrok z prodlení jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který byl žalobkyní požadován až ode dne datum a do datum kapitalizován výši 189,52 Kč, avšak z částky 25 595 Kč. Žalobkyně má však nárok na úrok z prodlení z částky 14 998 Kč, tedy v kapitalizované výši 111,05 Kč za tutéž dobu, když ve zbytku byl jako nedůvodný zamítnut, stejně jako úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky nad 14 998 Kč za dobu následnou od datum do zaplacení.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalobkyni, úspěšné v 58,6 %, bylo přiznáno 17,2 % (58,6 – 41,4) náhrady nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 024 Kč, odměnu advokáta za 3 úkony po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v aktuálním znění (dále jen„ AT“), tj. za přípravu a převzetí věci, sepis kvalifikované předžalobní upomínky a sepis žaloby (podání obsahující doplněná skutková tvrzení zejména o zkoumání úvěruschopnosti mělo být součástí již žaloby, a náklady na něj tak považuje soud za neúčelně vynaložené), a náhradu hotových výdajů za tyto 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. c) AT, a 21 % DPH z částek shora, vyjma soudního poplatku, když zástupce žalobkyně je plátcem DPH dle osvědčení o jeho registraci. Žaloba totiž byla podána na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč Náklady řízení se dle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí k rukám advokáta žalobkyně.
11. Lhůty k plnění jsou dány ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, ke Krajskému soudu v Ostravě, písemně, dvojmo.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.