Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 35/2023-64
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 18 423,26 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 2 989,26 Kč a částky 6 000 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 322,30 Kč,
kapitalizovaného úroku ve výši 13 382,19 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 989,26 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 989,26 Kč od datum do zaplacení,
nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 989,26 Kč a částky 6 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 322,30 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 13 382,19 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 989,26 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 989,26 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 11 989,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 322,30 Kč za období od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 989,26 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 13 382,19 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč. Část pohledávky, kterou žalobkyně označila jako kapitalizovaný úrok ve výši 13 382,19 Kč, podle žalobních tvrzení představuje nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 916,93 Kč, nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 5 768,67 Kč, nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 1 094,03 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 119,11 Kč, postoupený smluvní úrok po revizním přepočtu ve výši 3 483,45 Kč, tj. úrok ve výši 15 % ročně za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku dne datum do datum z částky 11 989,26 Kč. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla společnost právnická osoba žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s poskytnutou částkou příslušenství úvěru za dobu trvání úvěru ve výši 12 888 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, případně poplatku za uzavření smlouvy a poplatku za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil 6 000 Kč. Žalobkyně se domáhá také nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč za dvě osobní návštěvy (2 x 217 Kč). V důsledku prodlení žalovaného vznikl právní předchůdkyni žalobkyně v souladu se 4. odstavcem na první straně smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 11 989,26 Kč, a to za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od datum do datum, tedy ve výši 6 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba právní předchůdkyně žalobkyně, se dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 27 888 Kč, z čehož částka 1 444 Kč představovala úrok z úvěru, částka 7 350 Kč představovala poplatek za poskytnutí úvěru, částka 1 394 Kč činila náklady na vyhodnocení úvěru, částka 2 700 Kč představovala poplatek za hotovostní výběr splátek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti v místě svého bydliště. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne datum byly žalovanému poskytnuty informace k úvěru a žalovaný prohlásil, že s podmínkami souhlasí.
6. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne datum požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru a v žádosti uvedl, že je zaměstnaný, jeho příjem činí 21 619 Kč měsíčně. Jeho průměrné měsíční výdaje činí 3 000 Kč na bydlení a energie, 3 410 Kč na stravu a osobní náklady a má srážky ze mzdy nebo platby výživného ve výši 9 167 tj. celkem 15 577 Kč. Použitelný měsíční příjem tedy činí 6 042 Kč. Dále uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má střední vzdělání a nevlastní bankovní účet. K žádosti žalovaný doložil výplatní pásky a pracovní smlouvu.
7. Z Pracovní smlouvy ze dne datum ve spojení s Dodatkem číslo pracovní smlouvy ze dne datum (č. l. 55-56) soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnancem ve společnosti právnická osoba na dobu určitou do datum.
8. Z výplatních pásek za období od července do září 2018 (č. l. 56-57) soud zjistil, že v červenci 2018 činil čistý příjem žalovaného 24 179 Kč, ze mzdy byly provedeny srážky na nepřednostní pohledávky ve výši 11 727 Kč a na účet bylo žalovanému vyplaceno 12 081 Kč. V srpnu 2018 činil čistý příjem žalovaného 19 245 Kč, ze mzdy byly provedeny srážky na nepřednostní pohledávky ve výši 6 793 Kč a na účet bylo žalovanému vyplaceno 12 092 Kč. Výplatní páska za září 2018 je nečitelná.
9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně přílohy – KIE C/5 číslo a potvrzení o provedení transakce a dohody o úplatě za postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum. Z dopisu ze dne datum a podacího archu ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 38 811,95 Kč do datum. Dopis byl odeslán dne datum.
10. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně prohlásila, že její pověřený terénní pracovník podnikl cestu k žalovanému dne datum a dne datum.
11. Z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva.
12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o poplatky v celkové výši 12 888 Kč splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč Částku 15 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem obsahujícím výzvu k plnění do datum. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle druhého odstavce téhož ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
18. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 o. z. na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
24. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
25. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala na základě listin od žalovaného. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o úvěr, podle které žalovaný uváděl, že jeho průměrný měsíční příjem činil 21 619 Kč. V žádosti o úvěr žalovaný sám uvedl, že jsou mu činěny srážky ze mzdy ve výši 9 167 Kč. Dokazováním bylo zjištěno, že měsíční příjem žalovaného v měsíci červenci a srpnu 2018 činil pouze 12 081 Kč a 12 092 Kč, neboť jeho mzda byla exekučně postižena srážkami pro nepřednostní pohledávky. Výplatní páska za září 2018 je nečitelná a soud z ní nemohl učinit žádná skutková zjištění. Dále žalobkyně tvrdila, že průměrné měsíční výdaje žalovaného činí celkem 6 410 Kč a exekuční srážky, tj. celkem 15 577 Kč, přičemž vycházela pouze z tvrzení žalovaného uvedených v žádosti. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný k prověření výše svých výdajů právní předchůdkyni žalobkyně neposkytl žádné podklady, což vyplývá rovněž ze žádosti o úvěr, podle kterého žalovaný předložil zprostředkovateli úvěrů pouze doklady k doložení příjmů, a to výplatní pásky a pracovní smlouvu, rovněž občanský průkaz, ale nedokládal žádné listiny k prokázání svých výdajů, a to ani výdajů na bydlení v nájmu. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla kontrolu pouze insolvenčního rejstříku a nečinila žádné další lustrace žalovaného v dostupných registrech (např. příjmení, NRKI), z čehož plyne závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně neověři
26. la předcházející závazky žalovaného a jeho dosavadní úvěrové zatížení a platební morálku.
27. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno nahradit tím, že úvěrující pokud jde o výdaje a dosavadní závazky vyjde pouze z údajů uvedených žadatelem o úvěr. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a současně s ohledem na exekuční srážky až do výše nezabavitelného minima ze mzdy žalovaného a v důsledku toho velmi nízký a podprůměrný příjem žalovaného, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. V důsledku uvedeného je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
28. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný dosud na pohledávku uhradil 6 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení 9 000 Kč.
29. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum nejpozději do datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání. Ode dne datum je tak žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení v nižší výši, než stanoví nařízení.
30. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně tvrzeného nároku na kapitalizovaný úrok, smluvní pokutu a náklady spojené s uplatněním pohledávky.
31. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
32. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.