Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 73/2023-56
název soudu rozhodl samosoudkyní celé jméno řešitele ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 86 914,35 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 860,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 860,50 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
částky 38 053,85 Kč,
kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 182,52 Kč,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 914,35 Kč od datum do datum,
zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 053,85 Kč od datum do zaplacení,
úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 81 520,15 Kč od datum do zaplacení,
a úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 2 421,20 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 48 860,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 48 860,50 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 053,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 182,52 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 914,35 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 053,85 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 81 520,15 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 2 421,20 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 86 914,35 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 182,52 Kč za období od datum do datum z jistiny 81 520,15 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 86 914,35 Kč od datum do zaplacení, úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 81 520,15 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 12,4 % ročně z částky 2 421,20 Kč od datum do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč z úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 12,4 % ročně a platit poplatky za poskytnuté bankovní služby, zejména za vedení úvěrového účtu, a to ve výši podle smlouvy a sazebníku. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy zejména tím, že byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek úvěru, úroků a vyčíslených poplatků. Právní předchůdkyně žalobkyně proto dopisem ze dne datum ukončila poskytování úvěru a úvěr zesplatnila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne datum. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení datum celkem 90 096,87 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 81 520,15 Kč, úroku z úvěru ve výši 2 421,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 3 182,52 Kč a dlužných poplatků za pojištění ve výši 2 973 Kč.
2. Žalobkyně doplnila, že žalovaný za celou dobu trvání závazku na předmětný úvěr uhradil celkem 51 139,50 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného, které získala právní předchůdkyně žalobkyně při zpracování žádosti žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu, v rámci něhož byl žalovaný dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl při žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, zejména výši jeho příjmu, dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, se dne datum smlouvou o úvěru zavázala, že poskytne žalovanému peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 12,4 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč nejpozději do datum. Podle čl. 2 smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla prostředky neúčelově, úvěr byl veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet a peněžní prostředky měly být právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému poskytnuty nejpozději do datum na účet č. bankovní účet. V čl. 7 smlouvy smluvní strany sjednaly pojištění proti neschopnosti splácet úvěr pro případ smrti, invalidity, pracovní neschopnosti a ztráty zaměstnání, za které se žalovaný zavázal hradit pojistné 215 Kč měsíčně. (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne datum)
6. Právní předchůdkyně žalobkyně sdělila, že žádost o úvěr byla poskytnuta přes call centrum. Klient při žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 14 039 Kč a pracovník banky příjem zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u právnická osoba příjmení mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací z CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a z historie v interní evidenci klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace. Dále uvedla, že klient na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč. příjmení stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 5 842 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu klienta stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Klient uvedl při žádosti své dosavadní splátky ve výši 0 Kč. příjmení dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klient měl v době úvěrové žádosti poskytnut úvěry mimo právnická osoba se splátkou 1 121 Kč. Příjem klienta byl podle právní předchůdkyně žalobkyně dostatečný k pokrytí životních výdajů. Dne datum provedla právní předchůdkyně žalobkyně dotaz do CCB. (zjištěno z vyjádření právnická osoba nadepsaného Posouzení úvěruschopnosti klienta – č. l. 31)
Anonymizovaný odstavec.
8. Z úvěrového účtu žalovaného bylo dne datum odepsáno 100 000 Kč. Žalovaný uhradil v období od poskytnutí úvěru celkem 51 139,50 Kč (zjištěno ze Sestavy č. anonymizována dvě slova – přehled splácení, vypracované dne datum)
9. Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného dne datum k úhradě dluhu ve výši 9 480 Kč nejpozději do datum (zjištěno z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum) Dopisem ze dne datum právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného, že ke dni datum rozhodla o zesplatnění úvěru z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek a upozornila žalovaného, že výše jeho dluhu činí celkem 84 585 Kč a každým dnem tato částka narůstá o úrok a současně úrok z prodlení. Dopis byl odeslán dne datum (zjištěno z dopisu nadepsaného Rozhodnutí o okamžité splatnosti celého dluhu)
10. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne datum a dohody o úplatě ze dne datum) právnická osoba oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Dopis byl odeslán dne datum (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum) Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne datum; výzva byla odeslána žalovanému dne 5. 12 2022 (z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum)
11. Z všeobecných obchodních podmínek a ceníku pro soukromou klientelu nečinil soud s ohledem na níže uvedený právní závěr žádná skutková zjištění.
12. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 12,4 % ročně splatit v měsíčních splátkách ve výši 2 270 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne datum ke dni datum. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, lustrací v registrech, výpisů z běžného účtu žalovaného v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil 51 139,50 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván dopisem odeslaným dne datum a předžalobní upomínkou.
13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
18. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1 .
19. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
20. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku , plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
21. právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879 , 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
22. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb.
23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
24. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)
Anonymizovaný odstavec.
26. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických údajů a normativních nákladů na bydlení. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela z nepodložených údajů sdělených žalovaným a normativních nákladů na bydlení a statistických údajů, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Uvedený závěr platí o to spíše za situace, kdy poskytnutý úvěr byl v poměrně vysoké výši s dlouhou dobou splatnosti až do roku 2025 a při nezanedbatelné měsíční splátce úvěru 2 270 Kč.
27. Vzhledem k uvedenému závěru a tomu, že žalobkyně při jednání odkázala na tvrzení a listin y již založené ve spisu a dále uvedla, že nedisponuje žádnými dalšími listinami k prokázání otázky zkoumání úvěruschopnosti nad rámec těch listin, které jsou již ve spisu založeny, soud žalobkyni nepoučoval ve smyslu § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. o neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene.
28. Soud zamítl důkazní návrh na provedení účastnického výslechu žalovaného, který byl žalobkyní navržen při jednání za tím účelem, aby žalovaný ozřejmil, jaké byly jeho výdaje v době žádosti o předmětný úvěr. Účastnickým výslechem žalovaného nelze nahrazovat povinnost tvrzení žalobkyně. Žalobkyní navrhovaný způsob dokazování účastnickým výslechem je v rozporu s § 78 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, podle kterého poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem a uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Tuto povinnost nelze přenášet na žalovaného. Vedle toho žalovaný se k jednání nedostavil, soudní písemnosti si nepřebírá a na soudu známých adresách nemá zřízenu schránku.
29. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
30. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 100 000 Kč a žalovaný dosud na úvěr uhradil v souhrnu 51 139,50 Kč. Žalovaný v řízení na svou obranu neuváděl ničeho. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy 48 860,50 Kč.
31. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu netvrdil a neprokazoval ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 48 860,50 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku . Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který mu byl odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tedy datum. Žalovaný pak byl následující den žalobkyni povinen plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. datum, se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
32. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
33. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, neboť ze spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by soud uložil žalovanému plnit v delší lhůtě nebo ve splátkách.
34. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl po zohlednění veškerého příslušenství (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí) v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.