Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 130/2023-24

Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 17 994 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 7 994 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 239,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 943,50 Kč, s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 7 994 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 239,79 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 943,50 Kč, s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do [datum]. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 994 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok z nesplacené zápůjčky. Tvrdila, že žalované byla na základě smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovanou a právnická osoba poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 10 000 Kč, dlužný poplatek 7 994 Kč, kapitalizované úroky, kapitalizované úroky z prodlení, smluvený úrok a běžící úrok z prodlení. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.

2. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaná uzavřela s právnická osoba smlouvu o zápůjčce na částku 10 000 Kč, žalovaná peníze převzala v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázala se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 7 994 Kč, vše v 52 týdenních splátkách ve výši 347 Kč.

3. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování zápůjčky vycházel právní předchůdce žalobkyně z následujících údajů: požadovaná výše úvěru 6 000, příjmy žalované 8 600 Kč, deklarovaných dalších příjmů domácnosti 20 000 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů 3 000 Kč, žalovaná měla příjem z mateřské dovolené (počet dětí je však uveden 0), byla svobodná, žila s rodiči, bydlela v obec, k prokázání příjmu bylo předloženo potvrzení o„ mateřské dovolené“.

4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny žalobkyni.

5. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

6. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Soud má za prokázáno, že mezi žalovanou a právnická osoba byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Na základě této smlouvy obdržela žalovaná částku 10 000 Kč, zavázala se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok) v celkové výši 7 994 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 347 Kč.

8. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jakoukoli částku.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

10. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

13. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je neplatná.

14. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).

15. Ustanovení , o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.

16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).

17. Úprava ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.

18. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy , který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v  věta druhá

19. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalované úvěr splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalované, tato byla dotazována na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a informace byly ověřeny oproti dokladům. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Je však zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nevěnovala sdělených údajům náležitou pozornost, nevyhodnotila je s odbornou péčí, neprovedla řádné zjištění relevantních údajů, ačkoli měla mít důvodné pochybnosti o jejich správnosti. Při hodnocení schopnosti splácet úvěr vycházela z toho, že zde existují„ další čisté příjmy domácnosti“, tyto však nebyly nijak specifikovány ani ověřeny. Evidentně se jedná o umělé navýšení příjmové stránky bez jakékoli vazby na sdělené skutečnosti. Výdaje žalované jsou 3 000 Kč, ačkoli má evidentně vyživovací povinnost k dítěti, se kterým je na mateřské dovolené. I když bydlí žalovaná u rodičů, celkové sdělené výdaje jsou naprosto nereálné a nedosahují ani výše životního minima. Ačkoli měla mít právní předchůdkyně žalobkyně důvodné pochybnosti o reálnosti uvedeného údaje, neučinila evidentně žádná další šetření, doplňující dotazy k poskytnutí vysvětlení. Neuvedla ani, že např. takové náklady při svých úvahách obezřetně navýšila. Není zřejmé, zda zohlednila skutečnost, že má žalovaná vyživovací povinnost. Ačkoli měla žalovaná minimální příjem, posuzování probíhalo ohledně žádosti o poskytnutí 6 000 Kč, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně částku téměř dvojnásobnou.

20. Je nutno zmínit závěr Ústavního soudu ( ) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalované, aniž by podrobila kritické úvaze údaje o sdělených příjmech a výdajích a provedla k těmto údajům případně další zjištění nebo korekci při své úvaze.

21. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně. Zápůjčku poskytla, ačkoli neměla dostatečné údaje k posouzení, jestli je zde důvodná pochybnost o schopnosti spotřebitele poskytnutou zápůjčku splácet. Zápůjčku tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. věta druhá a smlouva je proto neplatná.

22. Žalovaná je povinna poskytnutou zápůjčku vrátit v souladu s ust. Žalované byla poskytnuta celkem částka 10 000 Kč, žádnou částku nezaplatila, má proto povinnost vrátit 10 000 Kč.

23. Žalovaná se ke svým možnostem nijak nevyjádřila, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční lhůtě.

24. Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalované. Žaloba byla žalované doručena datum, žalovaná je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle § 1970 o.z. v zákonné výši, žalobkyně požadovala úrok z prodlení výslovně ve výši 8,25 % ročně a soud proto nemohl překročit žalobní žádání.

25. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšné žalované v řízení vznikly náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je posuzován i s ohledem na požadované úroky smluvní i úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.