Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 61/2023-44

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Veselou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 26 921 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 921 Kč, částky ve výši 409,35 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 10. 10. 2022 do 25. 11. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 26 921 Kč ve výši 15 % ročně od 26. 11. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 229 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, anonymizováno, se sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. V rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 921 Kč, částky ve výši 409,35 Kč jako kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 10. 10. 2022 do 25. 11. 2022 a zákonného úroku z prodlení z částky 26 921 Kč ve výši 15 % ročně od 26. 11. 2022 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 229 Kč do patnácti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], se sídlem [adresa].

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Šumperku soudu dne 25. 11. 2022, s doplněním ze dne 18. 5. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 26 921 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 10. 10. 2022 15. 12. 2021 do zaplacení, který za dobu od 10. 10. 2022 do 25. 11. 2022 kapitalizovala částkou 409,35 Kč. Návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 7. 4. 2022 úvěrovou smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím internetových stránek společnosti právnická osoba, webová adresa v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci společnosti právnická osoba k tomu určené. Proces uzavření smlouvy probíhá tak, že zájemce o uzavření smlouvy vyplní požadované údaje, po jejich vyplnění probíhá automatizovaný schvalovací proces, pokud je žadateli žádost schválena, objeví se na internetových stránkách nebo mobilní aplikaci text Smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti a které je součástí Smlouvy v části " Smluvní strany", je zaslán podpisový SMS kód, ve chvíli, kdy kód zadá na webové stránce webová adresa nebo v mobilní aplikaci, je Smlouva uzavřena a následně je odeslána na e-mailovou adresu, která byla uvedena v žádosti a zároveň je součástí Smlouvy v její části " Smluvní strany", v případě žalovaného na email, zároveň je klientovi dostupná z mobilní aplikace. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobkyně prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále v souladu se Smlouvou ověřeno vlastnictví k účtu žadatele o úvěr, v dané věci žalovaný zaslal kopii výpisu z účtu, případně printscreen z internetového bankovnictví a protože jméno žadatele o úvěr a vlastníka účtu, který byl uveden v žádosti o uzavření Smlouvy, se shodovala, byla schválená výše úvěru převedena na účet žalovaného. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání Smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet, tak že zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a podrobuje klienty důslednému credit scoringu, když posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, která byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného č. bankovní účet, který žalovaný uvedl při uzavírání smlouvy. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 660 Kč a sjednány byly také další volitelné služby za poplatky, a to poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši 99 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců, se splatností jednotlivých měsíčních splátek dle splátkového kalendáře, který byl součástí smlouvy, když v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 980 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě a v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Žalovaný za trvání Smlouvy nehradil ničeho a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadal při uzavírání první smlouvy, k jeho úhradě. V souladu de smluvním ujednáním byla žalovanému účtována smluvní pokuta, a to dne 11. 7. 2022 ve výši 500 Kč, dne 10. 6. 2022 ve výši 500 Kč a dne 19. 5. 2022 ve výši 500 Kč, když smluvní pokutu žalobkyně účtuje v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky a výše pokuty je stanovena pevnou částkou 500 Kč. Žalovanému byly dále účtovány účelně vynaložené náklady, a to dne 16. 5. 2022 ve výši 300 Kč, dne 13. 6. 2022 ve výši 300 Kč, dne 11. 7. 2022 ve výši 300 Kč a dne 29. 7. 2022 ve výši 130 Kč. V souladu se smluvním ujednáním byla žalovanému dne 13. 6. 2022 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru formou doporučeného dopisu, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky a následně byl úvěr ke dni 29. 7. 2022 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Tato výzva byla zaslána žalovanému doporučeně formou doporučeného dopisu. V souladu se smluvním ujednáním k dosud nesplacené jistině přirůstá nezaplacený úrok, na který žalobci vznikl nárok do doby zesplatnění, mimo jiné v případě, kdy dojde k zesplatnění úvěru z důvodu minimálně dvou dlužných splátek nebo neuhrazené splátky po dobu delší než tří měsíců, což je případ žalovaného, přirostl nezaplacený úrok ve výši 2 940 Kč k dosud nesplacené jistině. Žalovanému dále byla účtována jednorázová smluvní pokuta, vypočtena jako 10 % z nezaplacené jistiny a úroků. Ke dni sepsání žalobního návrhu eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 26 921 Kč, sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 20 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Příslušenství pak představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 409,35 Kč od 10. 10. 2022 do 25. 11. 2022, když kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení požaduje žalobce od 31. dne po odeslání předžalobní výzvy, kdy 30 dní od odeslání bylo žalovanému poskytnuto k úhradě celé dlužné částky a v předžalobní výzvě byl na následky neuhrazení, mimo jiné na to, že dlužná částka začne být po zmíněných 30 dnech navyšována o zákonné úroky z prodlení, upozorněn, dále zákonný úrok z prodlení z částky 26 921 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 %.

2. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění:

3. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně měla pro ověření totožnosti žalovaného dispozici kopii jeho občanského průkazu.

4. Z úvěrové smlouvy ze dne 7. 4. 2022 bylo zjištěno, že předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. bankovní účet, a závazek žalovaného tento úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách, v celkové částce 27 520 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou 49,20% ročně, s poplatkem za korunový odklad ve výši 1 980 Kč, s poplatkem za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč jednorázově, s poplatkem za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně a s poplatkem za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalovaný smlouvu podepsal elektronicky SMS kódem číslo.

5. Z opisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 7. 4. 2022 na účet č. bankovní účet částku 20 000 Kč s variabilním symbolem číslo.

6. Ze splátkového kalendáře a výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že se žalovaný dostal do prodlení již se splacením první plátky, splatné 7. 5. 2022, když na poskytnutý úvěr žalobkyni ničeho neuhradil.

7. Z dalších důkazů nečinil soud žádná skutková zjištění, neboť s ohledem na právní hodnocení soudu, nebyl jejich obsah pro rozhodnutí podstatný.

8. Po provedeném odkazování soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

9. Žalovaný prostřednictvím internetu požádal o uzavření smlouvy se žalobkyní, žalobkyně ověřila totožnost žalovaného pomocí jeho občanského průkazu. Žalobkyně a žalovaný (elektronicky, SMS kódem) dne 7. 4. 2022 podepsali úvěrovou smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. bankovní účet, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách, v celkové částce 27 520 Kč, se sjednanou úrokovou sazbou 49,20% ročně, s poplatkem za korunový odklad ve výši 1 980 Kč, s poplatkem za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč jednorázově, s poplatkem za doplňkovou službu bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně a s poplatkem za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. Žalobkyně vyplatila žalovanému převodem n a účet označený ve smlouvě dne 7. 4. 2022 částku 20 000 Kč, ale žalovaný se dostal do prodlení již během prvních splátky, když na úvěr neuhradil žalobkyni ničeho. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného pouze formálně, když nejsou k dispozici žádná konkrétní tvrzení ani žádné konkrétní údaje o poměrech žalovaného.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle , 2 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Podle rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -697/18 musí být články 8 a 23 směrnice EP a Rady 2008/48 ES vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby

z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 28 a 3 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn.

:„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

15. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , při posuzování rozporu úvěrové smlouvy s dobrými mravy by měly soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu i výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení ale nebylo prokázáno, že by žalobkyně úvěruschopnost zkoumala a posoudila dostatečně.

17. V prvé řadě je nutné konstatovat, že žalobkyně přes výzvu soudu řádně nedoplnila svá tvrzení, jak konkrétně úvěruschopnost žalovaného prověřovala, jakými údaji se konkrétně zabývala v rámci procesu ověření úvěruschopnosti. K tomuto byla žalobkyně vyzvána usnesením ze dne 18. 5. 2026, na které reagovala sice obsáhlým podáním ohledně právní úpravy a judikatury, týkající se prověřování úvěruschopnosti, a argumentovala vhodností užití statistického modelu oproti informacím získáním přímo od klientů. Žalobkyně uvedla pouze obecné proklamace o tom, jak naplňuje svou zákonnou povinnost, obecné informace o svém statistickém modelu a jak obecně kontroluje bonitu klientů, ale už neuvedla skutečnosti, ke kterým byla soudem výslovně vyzvána, tedy jaké konkrétní informace si od žalovaného vyžádala, jak s těmito informacemi naložila a jak je posuzovala. Navíc žalobkyní předložení potvrzení o ověření bonity klienta se netýká osoby žalovaného. K nařízenému jednání se žalobkyně nedostavila a nemohla tak být poučena dle a 3 zákona , aby dotvrdila všechny rozhodné skutečnosti a doplnila důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného. Protože žalobkyně neuvedla žádná konkrétní tvrzení, jakým způsobem hodnotila schopnost žalovaného splácet úvěr, ani ke svému postupu při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nepředložila žádné důkazy, dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti vyplývající z ustanovení , 2 ZSÚ a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat za neplatnou, a to v souladu s výše uvedenou judikaturou a směrnicemi, z kterých soud vycházel při výkladu ustanovení ZSÚ. Žalobkyně tak má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle , věty třetí ZSÚ, v případě, že poskytovatel úvěru neposoudí řádně úvěruschopnost, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu, a to v době přiměřené jeho možnostem. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému vyplatila částku 20 000 Kč a žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, když žalovaný v řízení netvrdil, jakou částku žalobkyni uhradil, ani jaké jsou jeho možnosti dlužnou částku splácet, kdy břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto skutečností leží právě na žalovaném. Žalobkyně tak má právo na vrácení pouze jistiny ponížené o případné platby žalovaného, tedy na zaplacení částky 20 000 Kč, jak soud rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění soud ve smyslu us.t s přihlédnutím k výši plnění stanovil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

18. Nad rámec částky 20 000 Kč soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť z důvodu neplatnosti smlouvy nemá žalobkyně právo na žádné další sjednané platby a úroky, když žalobkyně nemá právo ani na zaplacení úroku z prodlení z výše uvedené částky, neboť žalovaný je sice povinen vrátit to, oč se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil, ale dle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ, tak má učinit ve lhůtě přiměřené jeho možnostem a dosud tak není v prodlení. Uvedené ustanovení je speciální ustanovení ohledně splatnosti pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru oproti obecné úpravě obsažené v ustanovení o. z., dle kterého je dlužník povinen plnit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, pokud není doba splatnosti sjednána (tak jak je tomu v případě obecné pohledávky z bezdůvodného obohacení). obsahuje obecná ustanovení o splatnosti pohledávek a zákon o spotřebitelském úvěru obsahuje speciální ustanovení, které neváže splatnost na výzvu věřitele, ale na možnosti spotřebitele. Spotřebitel se tak dostává do prodlení se splacením pohledávky až poté, co nesplácí pohledávku vzniklou z titulu bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ), kdy soud neplatnost projednávané smlouvy z výše uvedeného důvodu konstatoval až tímto rozhodnutím a žalovaný se tak dostane do prodlení až v momentě, kdy neuhradí dlužnou pohledávku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle a zavázal neúspěšného žalovaného, aby částečně úspěšné žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatil částku ve výši 1 229 Kč, jako 48,58 % vzniklých nákladů řízení s přihlédnutím k odpočtu neúspěchu žalobkyně – 25,71 % od jejího úspěchu – 74,29 %, sestávající se z částky 2 530 Kč, a to 1 078 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměny za právní zastoupení ve výši 900 Kč za tři úkony po 300 Kč dle vyhl. č. a 3x 100 Kč jako režijní paušál za tři úkony, vše zvýšeno o 21 % DPH, když zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Ve smyslu ust. a soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni náhradu náklad řízení zaplatil do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.