Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 138/2023-22
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudkyní JUDr. Margitou Markovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 32 422 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 693 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 693 Kč od datum do zaplacení, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 20 729 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 072,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 276,19 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 17 022,25 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 022,25 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 329,25 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 693 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 11 693 Kč od [datum] do zaplacení, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení 20 729 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 072,76 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 276,19 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 17 022,25 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17 022,25 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 329,25 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 422 Kč s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že se jedná o nárok z nesplacené smlouvy o úvěru. Tvrdila, že žalovanému byl na základě smlouvy uzavřené dne datum mezi žalovaným a právnická osoba poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a uplatnila nárok na dlužnou jistinu ve výši 17 022,25 Kč, dlužný poplatek 15 399,75 Kč (včetně pojistného), kapitalizované úroky, kapitalizované úroky z prodlení, běžící smluvní úroky a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.
2. Ze smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, žalovaný peníze převzal v den podpisu smlouvy v hotovosti. Zavázal se vrátit poskytnutou částku, zaplatit celkový poplatek ve výši 20 729 Kč, vše v 65 týdenních splátkách ve výši 627 Kč.
3. Ze zákaznické karty soud zjistil, že při poskytování úvěru měla právní předchůdkyně žalobkyně k dispozici následující údaje: příjmy žalovaného 15 020 Kč, další čistý příjem domácnosti 15 000 Kč, odhadované výdaje 7 000 Kč, 1 vyživovací povinnost, svobodný, bydlení v nájmu. K prokázání příjmů a výdajů byla předložena pracovní smlouva a výplatní pásky.
4. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázáno, že žalovaný celkem za celou dobu zaplatil na úvěr částku 8 307 Kč (jak vyplývá z rozdílu původních dlužných a požadovaných částek).
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Soud má za prokázáno, že mezi žalovaným a právnická osoba byla uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy obdržel žalovaný částku 20 000 Kč, zavázal se zaplatit poplatek (obsahující i sjednaný úrok a pojištění) v celkové výši 20 729 Kč. Splácení bylo dohodnuto ve splátkách po 627 Kč týdně. Žalovaný zaplatil pouze 8 307 Kč.
9. Podle § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle rozhodnutí Soudního dvora C číslo vnitrostátní soud zkoumá z úřední povinnosti, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele spočívající v povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Výslovně uvedl (v odpovědi na položenou předběžnou otázku), že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
13. Soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná.
14. Věřiteli je zákonem uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Toto je věřitel povinen učinit jak před vznikem závazku, tak před jeho jakoukoliv změnou, která by znamenala významné navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Zákon nestanoví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů. Tyto informace mohou být dostatečným důvodem pro odmítnutí poskytnout spotřebitelský úvěr (opakované prodlení se splácením předchozích úvěrů apod.), nemohou však být samy o sobě dostačující pro kladné rozhodnutí o poskytnutí spotřebitelského úvěru (některé pohyby na platebním účtu spotřebitele mohou představovat peněžní toky např. příbuzného spotřebitele; stejně tak věřitel nemusí mít povědomí o všech dluzích spotřebitele u jiných věřitelů apod.).
15. Ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel. Toto však nepřesouvá důkazní břemeno za správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, ani nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit. Pokud má věřitel pochybnosti o jejich správnosti (např. pokud výdaje na bydlení či stravování nebo jiné náklady neodpovídají cenám v místě a časem obvyklým apod.), je věřitel povinen požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit.
16. Posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Analýzu této schopnosti je nutno provést na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Analýza pouze jedné ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení schopnosti splácet spotřebitelský úvěr nepostačuje, neboť např. ze samotné informace o čistých měsíčních příjmech spotřebitele není možné říci, zda bude schopen platit splátky, pokud nejsou současně známy všechny jeho ostatní výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti musí věřitel vždy zohlednit rodinné postavení spotřebitele, tedy zda vyživuje další osoby, anebo naopak zda se na financování provozu domácnosti podílí další osoba (rodiče, manžel, druh, děti) atp. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je ryze individuální záležitost v tom smyslu, že se týká jednotlivého spotřebitele ve vztahu ke konkrétnímu spotřebitelskému úvěru. Odborná péče věřitele mimo jiné zahrnuje i skutečnost, že při tom věřitel nevychází ze statisticky zprůměrovaných údajů (např. nájem v místě a čase obvyklý či jiné průměrné výdaje domácnosti), ale vždy bere v potaz konkrétní situaci spotřebitele žádajícího o spotřebitelský úvěr. Obecně dostupné statistické údaje však mohou posloužit k alespoň částečnému ověření realističnosti údajů tvrzených spotřebiteli a být základem pro podrobnější prověřování situace spotřebitele (např. pokud spotřebitel uvede, že průměrné výdaje na stravování či bydlení činí měsíčně částku, která je o řád nižší než výdaje v místě a čase obvyklé).
17. Úprava § 86 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. ukládá věřiteli povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit s tím, že věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V případě, že je úvěr poskytnut v rozporu s touto zásadou, je smlouva neplatná. Ustanovení § 87 odst.1 zák. č. 257/2016 Sb. dále hovoří o možnosti spotřebitele vznášet námitku neplatnosti ve lhůtě tří let od uzavření smlouvy. Otázku, zda posuzovat tuto neplatnost jako relativní nebo absolutní soudy již dříve posoudily, s odkazem na vývoj právní úpravy v České republice i v Evropské unii, na ochranu spotřebitele, judikaturu Ústavního soudu a judikaturu Soudního dvora jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zkoumat ex offo. Tuto otázku definitivně řeší rozhodnutí Soudního dvora, jak je citováno výše. Soud proto na toto rozhodnutí zcela odkazuje.
18. Soud proto dospěl k závěru, že i za existence úpravy § 87 odst.1 zák.č.257/2016 Sb., který hovoří o možnosti uplatnění námitky neplatnosti spotřebitelem, jde o absolutní neplatnost smlouvy, pokud věřitel nesplnil své povinnosti uvedené v § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb.
19. V tomto řízení žalobkyně v řízení tvrdila, že její právní předchůdkyně posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet provedla vyhodnocením informací získaných od žalovaného, tento byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry a informace byly ověřeny oproti dokladům. Tyto informace byly zaznamenány do zákaznické karty. Ze zákaznické karty je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně nevěnovala sděleným údajům náležitou pozornost a nevyhodnotila je s odbornou péčí. Příjmy žalovaného činily 15 020 Kč, výdaje činily 7 000 Kč„ Další příjem“ ve výši 15 000 Kč nebyl nijak ověřen ani vysvětlen. Náklady na bydlení v městě obec neodpovídají částce 7 000 Kč, přitom v této částce mají být zahrnuty i další výdaje žalovaného s jeho živobytím. Není zřejmé, zda a jak vyhodnotila právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaný má ještě vyživovací povinnost.
20. V této souvislosti je nutno poukázat na závěr Ústavního soudu (III ÚS 4129/18) o tom, že poskytovatel úvěru má být veden k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Soud má za to, že právě toto kritérium splněno nebylo. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila své povinnosti řádně, spokojila se pouze s prohlášením žalovaného, aniž by podrobila kritické úvaze údaje o výdajích a provedla k těmto údajům případně další zjištění nebo korekci při své úvaze.
21. V tomto případě je tedy jednoznačné, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet nesplnila řádně a úvěr poskytla, ačkoli nemohla mít dostatečné podklady pro posouzení, jestli žalovaný bude schopen úvěr splácet. Úvěr tak právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v rozporu s ust. § 86 odst.1 věta druhá zák. č. 257/2016 Sb. a smlouva je proto neplatná.
22. Žalovaný je povinen poskytnutý úvěr vrátit v souladu s ust. § 87 zák.č.257/2016 Sb. Žalovanému byla podle smlouvy z datum poskytnuta částka 45 000 Kč, podle tvrzení žalobkyně žalovaný zaplatil již částku 8 307 Kč. Proto je povinen vrátit částku 11 693 Kč.
23. Žalovaný se ke svým možnostem nijak nevyjádřil, soud proto uložil vrácení částky v obecné pariční anonymizováno.
24. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného vyzvala k vrácení uvedené částky dříve než žalobou, nepředložila žádné doklady o tom, že by se předchozí korespondence dostala alespoň do dispoziční sféry žalovaného. Žaloba byla žalovanému doručena datum, žalovaný je tedy v prodlení až od datum. Žalobkyni náleží úrok z prodlení podle, § 1970 o.z. v zákonné výši, žalobkyně požadovala úrok z prodlení výslovně ve výši 8,25 % ročně a soud proto nemohl překročit žalobní žádání.
25. Ve zbývající části uplatněného nároku včetně úroků z prodlení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by převážné úspěšnému žalovanému v řízení vznikly náklady. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci je posuzován i s ohledem na požadované úroky smluvní i úroky z prodlení ke dni rozhodnutí soudu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Přerově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.