Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 106/2023-54
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 222 683,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 195 935,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 935,91 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 747,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 8 142,21 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 683,11 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 747,20 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 219 006,11 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 2 227 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 195 935,91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 195 935,91 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26 747,20 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 8 142,21 Kč, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 222 683,11 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 747,20 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 14,99 % ročně z částky 219 006,11 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 29 912 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 2 227 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 222 683,11 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) právnická osoba, IČO, postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum pohledávku za žalovanou vzniklou ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum, vedené na úvěrovém účtu č. bankovní účet dle níž jí byl poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Tento se žalovaná zavázala splácet s úrokovou sazbou 14,99 % ročně v měsíčních splátkách po 3 439 Kč spolu s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou, vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná se však dostala s úhradou splátek do prodlení a žalobkyně využila svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásila ke dni datum za okamžitě splatný. Žalovaná celkem uhradila 4 064,09 Kč. Žalobkyně tak požaduje po žalované dlužnou jistinu 219 006,11 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 8 142,21 Kč, poplatky 3 677 Kč, úrok z úvěru 14,99 % ročně z částky 219 006,11 Kč od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 222 683,11 Kč od datum do zaplacení. Ani po předžalobní výzvě žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr především na základě vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy v rámci zpracovávání žádosti žalované o poskytnutí úvěru. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Na základě těchto informací dospěla předchůdkyně žalobkyně k závěru, že je schopnost žalované splácet úvěr dostatečná.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z listin y označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovanou elektronicky dne datum a jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované úvěr 200 000 Kč, který měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet, žalovaná měla úvěr splácet v měsíčních splátkách po 3 439 Kč vždy v 20. den měsíce, a to inkasem ze splátkového účtu č. bankovní účet. Úvěr měl být úročen úrokovou sazbou 14,99 % ročně.
4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že klientka uvedla v žádosti příjem 15 192 Kč, což banka zkontrolovala v potvrzení o příjmu vystavené zaměstnavatelem, výdaje uvedla žalovaná 400 Kč, banka je stanovila dle interního ekonomického modelu na 7 008 Kč, dle lustrace měla klientka splátky 800 Kč.
5. Z potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že žalovaná byla zaměstnána u společnosti právnická osoba jako úklidový pracovník od datum na dobu určitou do datum s příjmem 15 192 Kč měsíčně.
6. Z listin y označené jako Podklady pre súdne konanie bylo zjištěno, že žalovaná čerpala celkem 200 000 Kč a uhradila 4 064,09 Kč.
7. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení o zesplatnění úvěru ke dni datum.
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru na účtu číslo byla společností právnická osoba, postoupena na žalobkyni.
9. Z listin y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku bylo zjištěno, že společnost právnická osoba, zaslala žalované přípis, ve kterém se jí oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo žalobkyni.
10. Z předžalobní výzvy ze dne datum a podacího lísku bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky číslo do datum Kč, výzva byla odeslána dne datum.
11. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť pohledávka byla postoupena původní žalobkyni původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z.
20. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně zjišťovala a ověřovala pouze příjem žalované, avšak dále nezkoumala, jaké jsou její výdaje a neověřovala je, jak sama uvedla, vycházela s interního ekonomického modelu. Použití statistických modelů a údajů o životním minimu může být podpůrným prostředkem, nikoli však jediným a výhradním způsobem zkoumání výdajové stránky poměrů žadatele o úvěr. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto bylo nedostatečné, předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká její výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaná čerpala celkem 200 000 Kč a uhradila pouze 4 064,09 Kč, soud ji zavázal k úhradě rozdílu ve výši 195 935,91 Kč. Splatnost uvedené částky nastala na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to nejpozději do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalované. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měla žalovaná plnit a od datum, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla jí v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 29 912 Kč, přičemž tato částka představuje 52 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 76 % a úspěchu žalované v rozsahu 24 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 222 683,11 Kč sestávající z částky 9 220 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka 257,86 Kč představující jednu polovinu z náhrady za 33 ujetých km v částce 315,72 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,6 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 38 337,86 Kč ve výši 8 050,95 Kč.
24. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 2 227 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky vyšší než 20 000 Kč, činí poplatek 5 %, tedy 11 135 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 8 908 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.