Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 192/2022-21

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí jméno příjmení

bytem adresa žalované

o zaplacení 10 178 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 890 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 288 Kč, 10% úroku z prodlení z částky 6 103,50 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, 10% úroku z prodlení z částky 213,50 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, 1,75% úroku z prodlení z částky 5 890 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 683,25 Kč, kapitalizovaného úroku 796,51 Kč a 29% úroku z částky 6 103,50 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 5 890 Kč s 8,25% úrokem z prodlení od 9. 2. 2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 288 Kč, 10% úroku z prodlení z částky 6 103,50 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021, 10% úroku z prodlení z částky 213,50 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, 1,75% úroku z prodlení z částky 5 890 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 683,25 Kč, kapitalizovaného úroku 796,51 Kč a 29% úroku z částky 6 103,50 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 10 178 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků vztahujících se k částce 6 103,50 Kč, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I. a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 796,51 Kč za dobu od 10. 7. 2020 do 18. 12. 2020 – smluvní úroky, resp. v částce 683,25 Kč za dobu od 12. 11. 2019 do 18. 12. 2020 – úroky z prodlení) z titulu smlouvu o zápůjčce číslo ze dne 29. 8. 2019 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovanou. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně zkoumala, zda bude žalovaná schopna poskytnutou zápůjčku splatit. Žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky (částkou ve výši 4 288 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 932 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29,00 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 2 728 Kč a poplatky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 628 Kč a pojistného, bylo-li sjednáno) vrátit v 45 týdenních splátkách ve výši 251 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9. 7. 2020. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku ve výši 1 110 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 6 103,50 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 4 074,50 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. K ústnímu jednání dne 13. 2. 2022 se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná, ačkoli byla řádně a včas předvolána, svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s  , v účinném znění (dále jen„ “) v nepřítomnosti žalované.

4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

5. Z y označené jako Zákaznická karta - Žádost o spotřebitelský úvěr označené datem 29. 8. 2019, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny zejména tyto údaje: druh bydlení –spolubydlící; dosažené vzdělání – základní; rodinný stav – svobodná; účel a zamyšlená povaha zápůjčky – neočekávané výdaje; počet vyživovaných osob – 1; majitel auta – NE; údaje o zaměstnání – plný pracovní úvazek; zaměstnání ověřeno – pracovní smlouvy, výplatní pásky; pracovní zařazení – dělnice; čistý příjem žadatele 16 718 Kč; další čisté příjmy domácnosti – 20 000 Kč; počet zdrojů příjmu žadatele – 1; externí splátky zápůjček dle žadatele – 0 Kč; odhadované měsíční výdaje žadatele – 2 000 Kč; kreditní karta – NE; bankovní účet na jméno žadatele – NE; zápůjčka u jiné společnosti – ne; ověřené dokumenty – pracovní smlouva, 2 výplatní pásky 06, číslo. je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

6. Z y označené jako Smlouva o zápůjčce – ulice v hotovosti číslo opatřené datem 29. 8. 2019, že v této je žalovaná označena jménem, příjmením a rodným číslem a že v ě se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dohodly tak, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytne žalované v hotovosti částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku s dalšími poplatky právní předchůdkyni vrátit, a to v 45 týdeních splátkách ve výši 251 Kč. V ě je mj. uvedeno, že„ zákazník podpisem Smlouvy potvrzuje, že obdržel (…) v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky (…).“ je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.

7. Z y označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně příslušné strany seznamu postoupených pohledávek (s. 69), že pohledávka za žalovanou vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.

8. Z y označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 včetně podacího archu ze dne 25. 1. 2021, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky vyplývající ze shora jmenované smlouvy na žalobkyni a vyzvala ji k zaplacení žalobou požadované částky do 10 dnů od doručení oznámení; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě dne 25. 1. 2021.

9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.

10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se dne 29. 8. 2019 dohodla s právní předchůdkyní žalobkyně tak, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 7 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku právní předchůdkyní žalobkyně spolu s dalšími úhradami vrátit; právní předchůdkyně žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně právě částku 7 000 Kč a doposud uhradila toliko 1 110 Kč; nárok právní předchůdkyně byl postoupen na žalobkyni; předchůdkyně žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadovaných částek dopisem odeslaným žalované dne 25. 1. 2021 s tím, nechť tak učiní do 10 dnů od doručení.

11. Podle , (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce

12. Dle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:

18. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o zápůjčce, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení a jednak zákona o spotřebitelském úvěru. příjmení relevanci mají pak v projednávaném sporu citované § a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. , že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. , jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

21. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením shora uvedené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet. Žalobkyně v tomto směru k důkazu navrhla toliko kartu zákazníka, z té však bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně kalkulovala s odhadovanými měsíčními výdaji žalované ve výši 2 000 Kč, tudíž je zjevné, že předchůdkyně žalobkyně vůbec nezkoumala výdajovou stránku poměrů žalované a spolehla se toliko na sdělení žalované, popř. na to, co sama odhadla právní předchůdkyně žalobkyně. Ze zákaznické karty je dále patrné, že předchůdkyně žalobkyně měla mít k dispozici pracovní smlouvu a výplatní pásky, avšak tyto y k důkazu navrženy nebyly. Soud proto poučil žalobkyni dle ust. o potřebě prokázat svá tvrzení, nicméně tato žádné další důkazy nenavrhla. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 8. 2019 pro rozpor se zákonem (shora citované ust. a ZoSÚ, o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (ust. o. z.).

22. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích a poplatcích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z., a podle § číslo odst. 1 ve spojení s ust. § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 5 890 Kč vrátit (žalobkyně v hotovosti poskytla žalované částku ve výši 7 000 Kč a žalovaná doposud žalobkyni uhradila 1 110 Kč). Soud vzal za prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky, a to předžalobní upomínkou ze dne 6. 1. 2021, která jí byla odeslána 25. 1. 2021, soud tak má podle ust. § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se žalovaná dostal do prodlení 9. 2. 2021 a žalobkyně tak má podle o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , dle kterého převážně procesně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.