Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
8 C 134/2023-122
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 47 413,23 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 38 916,84 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 12.1.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 8 496,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 845,37 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 37 200,39 Kč za dobu od 2.1.2023 do 14.2.2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 37 200,39 Kč za dobu od 15.2.2023 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 9 599,84 Kč za dobu od 2.1.2023 do 30.1.2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 599,84 Kč za dobu od 31.1.2023 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 883,39 Kč za dobu od 12.1.2023 až do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 571 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 38 916,84 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 12.1.2023 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 8 496,39 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 845,37 Kč, úroku ve výši 17,9 % ročně z částky 37 200,39 Kč za dobu od 2.1.2023 do 14.2.2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 37 200,39 Kč za dobu od 15.2.2023 do zaplacení, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 9 599,84 Kč za dobu od 2.1.2023 do 30.1.2023, úroku ve výši 15 % ročně z částky 9 599,84 Kč za dobu od 31.1.2023 až do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 883,39 Kč za dobu od 12.1.2023 až do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení 1 571 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému zaplatit 47 413,23 Kč spolu se smluvními úroky specifikovanými ve výroku č. II tohoto rozsudku a dále spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 200,39 Kč a 9 599,84 Kč od 12.1.2023 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 23.10.2017 rámcovou smlouvu číslo na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet bankovní účet. Dne 9.8.2021 účastníci řízení uzavřeli dodatek číslo k této smlouvě, jímž byla uzavřena úvěrová smlouva č. HU01026628, na jejímž základě byl žalovanému v den uzavření vyplacen úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet po 789 Kč měsíčně spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,9 % ročně počínaje dnem 14.9.2021. Jelikož žalovaný řádně neplnil povinnosti z úvěrové smlouvy, žalobce využil svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr zesplatnil ke dni 2.1.2023. K tomuto dni dlužná jistina činila 37 200,39 Kč a dlužné smluvní úroky pak 1 415,80 Kč. Dne 22.4.2021 žalobce s žalovaným dále uzavřeli dodatek číslo ke shora uvedené rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný čerpal kontokorentní úvěr ve výši 10 000 Kč, který se zavázal splácet spolu se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně. I v tomto případě žalovaný své platební povinnosti řádně neplnil, proto žalobce i v tomto případě úvěr zesplatnil, a to rovněž ke dni 2.1.2023, kdy dlužná jistina činila 9 599,84 Kč a dlužný smluvní úrok pak 429,57 Kč. V obou případech se žalobce zabýval schopností žalovaného oba úvěry splácet. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (NRKI, BRKI a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF na základě souhlasu, který žalovaný udělil v Rámcové smlouvě). Zbývající část žalobního nároku ve výši 613 Kč představuje poplatek 50 Kč za dva měsíční poplatky za neomezené zasílání informačních SMS, 200 Kč měsíční poplatek za výběry z bankomatů a 363 Kč je dlužné pojistné, k němuž se žalovaný přihlásil v rámcové smlouvě.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavil. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Z rámcové smlouvy číslo ze dne 23.10.2017 vyplynulo, že tato byla uzavřena mezi účastníky řízení dne 23.10.2017, jejím předmětem bylo poskytování bankovních služeb žalobcem ve prospěch žalovaného. Z dodatku číslo ke shora uvedené smlouvě, jenž byl mezi stranami uzavřen dne 22.4.2021, vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí kontokorentního úvěru do 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem. Z dodatku číslo ze dne 9.8.2021 pak vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru 40 000 Kč pro žalovaného, které se zavázal splácet po 789 Kč následujících 97 měsíců. Dodatkem číslo byl upraven den v měsíci související se splatností měsíčních splátek. Všechny zmíněné dodatky neobsahují podpis žalovaného, pouze záznam, že byl uzavřen prostřednictvím mobilního bankovnictví a blíže neurčený číselný kód. K rámcové smlouvě a jejím dodatkům žalobce dále doložil obchodní podmínky, podmínky pro používání kontokorentu, podmínky pro používání úvěru a ceník sjednané jako její součást a dále také formulář s informacemi o předmětném úvěru.
5. Z přihlášky k pojištění ze dne 13.10.2017 vyplynulo, že žalovaný se zavázal k úhradě pojištění ve výši 150 Kč měsíčně žalobci. K této žalobce dále doložil přehled cen pojištění a pojistné podmínky včetně informačního dokumentu o daném produktu pojištění. K těmto žalobce dále doložil pojistnou smlouvou, kterou ohledně sjednávání pojištění pro své klienty žalobce sjednal se společností právnická osoba
6. Z přehledu čerpání a splátek shora uvedených úvěrů jakož i splátkového kalendáře a výpisu z běžného účtu (za dobu od 17.10.2022 do 28.2.2023) vyplynulo, že žalovaný v souvislosti s těmito čerpal od žalobce celkem 49 599,84 Kč a splatil 11 046 Kč.
7. Z výzvy ze dne 2.1.2023 vyplynulo, že tuto zaslal žalobce žalovanému k úhradě předmětného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Z potvrzení o odeslání ze dne 4.1.2023 vyplynulo, že v tento den byla písemnost odeslána.
8. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s žalobcem rámcovou smlouvu o poskytování bankovních služeb, jak je shora uvedeno. Žalobce dále disponuje listinami shora specifikovanými. Žalovaný od žalobce čerpal celkem 49 599,84 Kč, žalovaný v souvislosti s čerpáním uhradil celkem 11 046 Kč. Dne 4.1.2023 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. V řízení předně nebylo dostatečně prokázáno, že by žalovaný uzavřel shora specifikované dodatky k rámcové smlouvě, na jejichž základě byly poskytnuty oba deklarované úvěry. Listiny obsahují záznam o tom, že byly uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, což je samozřejmě možné a občanský zákoník na takové situace pamatuje. Žalobce nicméně danou okolnost ani obecně netvrdí, tím méně pak dostatečně konkretizuje a prokazuje proces uzavření smlouvy (typicky např. zaslání ověřovací platby, ověřovací SMS, podepsáním s platným elektronickým podpisem atp.). Za takové situace soud nemůže dospět k dostatečně podloženému závěru, že skutečně došlo k uzavření shora uvedených dodatků jakožto podkladů pro poskytnutí úvěru a podmínek takového jednání.
13. I když soud pomine shora uvedené, tak je dále nutno vyzdvihnout, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce argumentoval tím, že se schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce pouze obecně deklaroval, že vylustroval žalovaného v interních a externích databázích. I když žalobce tuto skutečnost nijak nedoložil, tuto by stejně bylo nutno shledat jako nedostatečnou, když je nutno zkoumat individuální a konkrétní poměry spotřebitele a alespoň v obecné rovině zjisti bilanci jeho příjmů a výdajů. Skutečnost, že se někdo nenachází v nějakém dlužnickém či bankovním registru apod., ještě nemůže zakládat dostatečný závěr o jeho úvěruschopnosti. Žalobci ničeho nebránilo alespoň rámcově ověřit konkrétní příjmy a výdaje žalovaného, minimálně alespoň dotazem na žalovaného. Žalobci pak také jistě ničeho nebránilo si alespoň rámcové informace o příjmech a výdajích žalovaného ověřit, typicky pak potvrzením o příjmu, výpisem z bankovního účtu, doložením nájemní smlouvy apod.
14. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru) ve formě námitky, jedná se tedy o tzv. relativní neplatnost. Ústavní soud nicméně ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv, je tedy lhostejno, jaká verze zákona o spotřebitelském úvěru se vztahovala na případ posuzovaný v judikované věci. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku).
15. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost dostatečně netvrdil a neprokázal (svou neúčastí při jednání se vzdal možnosti být v daném smyslu poučen dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř.), shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu v kombinaci s § 580 odst. 1 občanského zákoníku za neplatnou i nad rámec závěrů uvedených v odstavci 11. tohoto rozsudku. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalovanému 49 599,84 Kč, je třeba na dané plnění z pohledu obou závěrů soudu pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno bez právního důvodu a je povinen takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Z provedených důkazů ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaný v dané souvislosti uhradil 11 046 Kč, zbývá tedy uhradit 38 553,84 Kč. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce dle doložených důkazů žalovaného vyzval k úhradě dluhu nejdříve ve výzvě k úhradě odeslané dne 4.1.2023. Tuto je třeba považovat dle § 573 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 9.1.2021, jelikož pak žalovaný bez zbytečného odkladu v následující den neplnil, je od dalšího následujícího dne s úhradou ze smlouvy v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku). S ohledem na prodlení žalovaného má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce požadoval úroky z prodlení až do 12.1.2023. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
16. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalobce byl v řízení většinově úspěšný a má tak vůči žalovanému právo na poměrnou náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v nákladech na uhrazený soudní poplatek (2 371 Kč) a v nákladech nezastoupeného účastníka spočívajících ve třech procesních úkonech – předžalobní upomínka, příprava a podání žaloby. Za každý takový úkon náleží paušální náhrada 300 Kč dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce činí 3 271 Kč (2 371 + 3 x 300). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 38 553,84 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 41 971,55 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 8 496,39 Kč s úroky z prodlení, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na jeho straně celkem 14 986,17 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 56 957,72 Kč tak představuje úspěch žalobce 74 %, úspěch žalovaného 26 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 48 % svých nákladů, z částky 3 271 Kč tedy ve výši 1 571 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.