Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
24 C 224/2022-84
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Filipem Tomanem ve věci žalobkyně údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalované údaje o účastníkovi, o zaplacení 61 300 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 157 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 21. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení 54 143 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 316,48 Kč, úroku z prodlení z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do 20. 1. 2023
a úroku z prodlení z částky 15 520,24 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 7 157 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75 % ročně od 21. 1. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení 54 143 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 316,48 Kč, úroku z prodlení z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do 20. 1. 2023 a úroku z prodlení z částky 15 520,24 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 16. 6. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným s tím, že se jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy číslo uzavřené dne 29. 8. 2018 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba Na základě uvedené smlouvy jmenovaná společnost zapůjčila žalované 33 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 31 843 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně, poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení, poplatek za administrativní činnosti a komfortní splácení), to vše v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 702 Kč. Žalovaná však plnila pouze částečně, když zaplatila jen 25 843 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 22 677,24 Kč, poplatků ve výši 16 322,76 Kč, smluvní pokuty ve výši 16 500 Kč a sankčních poplatků ve výši 5 800 Kč.
2. Ohledně úroků co do výše 17,25 % ročně z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení žalobkyně žalobu omezila a soud řízení v tomto rozsahu usnesením ze dne 21. 12. 2022, č.j. 24C 224/2022-32, zastavil.
3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.
4. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce – anonymizována tři slova soud zjistil, že tuto uzavřely dne 29. 8. 2018 žalovaná a společnost právnická osoba (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Společnost se zavázala poskytnout žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 31 843 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 10 876 Kč, administrativní poplatek ve výši 12 258 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 709 Kč), to vše v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 2 702 Kč a poslední 24. ve výši 2 697 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období počínaje dnem uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že jí byly peněžní prostředky v hotovosti předány. Z přiložené standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že obsahuje parametry uzavřené smlouvy jako je výše zápůjčky, splatnost, výše splátek, RPSN atd.
5. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že jsou zde uvedeny údaje o žalované, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden starobní důchod ve výši 8 512 Kč a další čisté příjmy domácnosti 9 724 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je vdaná a má základní vzdělání. Společnosti splácí 1 022 Kč měsíčně, jiným společnostem nic nesplácí a její odhadované výdaje činí 8 000 Kč měsíčně. Podle této karty nebyly uvedené údaje nijak ověřovány (nebyly předloženy žádné doklady).
6. Z výpisu z centrální evidence exekucí ze dne 28. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaná je od 17. 6. 2011 povinnou ve čtyřech exekučních řízeních.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 28. 1. 2022 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovanou uplatněné v tomto řízení.
8. Z dopisu ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalované, že pohledávku za ní ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni.
9. Z dopisu ze dne 10. 2. 2022 soud zjistil, že jím žalobkyně vyzývala žalovanou k okamžitému zaplacení 62 616,48 Kč nejpozději do 17. 3. 2022.
10. Z dopisu ze dne 20. 5. 2022 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k zaplacení 64 236,81 Kč do sedmi dnů, jinak se vystavuje riziku podání žaloby.
11. Z předložených potvrzení o podání soud pouze zjistil, že zástupce žalobkyně žalované zaslal dvě zásilky, a to dne 11. 2. 2022 a dne 24. 5. 2022.
12. Z výpočtu úroku a výpočtu úroků z prodlení soud pro níže vyložený právní názor žádná skutková zjištění nečinil.
13. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastnic a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost se žalovanou dne 29. 8. 2018 uzavřela smlouvu nazvanou smlouva o zápůjčce, na základě které žalovaná od společnosti obdržela v hotovosti 33 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 31 843 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 29 % ročně ve výši 10 876 Kč, administrativní poplatek ve výši 12 258 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 8 709 Kč), to vše v pravidelných 23 měsíčních splátkách po 2 702 Kč a poslední 24. ve výši 2 697 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období počínaje dnem uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy se žalovanou obchodní zástupkyně společnosti sepsala zákaznickou kartu, kde jsou uvedeny údaje o žalované, a to o bydlení, zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uveden starobní důchod ve výši 8 512 Kč a další čisté příjmy domácnosti 9 724 Kč. Dále je zde uvedeno, že žalovaná bydlí v nájmu, je vdaná a má základní vzdělání. Společnosti splácí 1 022 Kč měsíčně, jiným společnostem nic nesplácí a její odhadované výdaje činí 8 000 Kč měsíčně. Podle této karty nebyly uvedené údaje nijak ověřovány (nebyly předloženy žádné doklady), přičemž od 17. 6. 2011 je žalovaná povinnou ve čtyřech exekučních řízeních. Žalovaná zaplatila jen 25 843 Kč. Tato pohledávka pak byla dne 28. 1. 2022 postoupena žalobkyni.
14. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní uváděných důvodů.
15. Na projednávaný případ je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).
16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Ze shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní podle § 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností. Zprostředkovaně pak tato povinnost chrání také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jehož závěry, byť se týká předchozí právní úpravy, lze mutatis mutandis aplikovat i pro výklad shora citovaného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru).
20. V projednávaném případě žalobkyně uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti žalované její právní předchůdkyně vycházela z údajů, které jí žalovaná sdělila, což ověřila z dokladů vyjmenovaných v zákaznické kartě. V zákaznické kartě nicméně žádné doklady vyjmenované nejsou a žalobkyně ani k žalobě žádné nepřipojila. Z žaloby, smlouvy ani zákaznické karty pak nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou lustrovala např. v insolvenčním rejstříku, v bankovním a nebankovním registru klientských informací či centrální evidenci exekucí (výpis je až ze dne 28. 11. 2022). Pokud by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, zjistila by, že žalovaná již v době uzavření smlouvy byla povinnou v exekučním řízení. Nadto je třeba uvést, že při nijak neověřeném příjmu 8 512 Kč, odhadovaných výdajích 8 000 Kč a dalších splátkách 1 022 Kč je těžko představitelné, že by žalovaná bez dalšího zadlužení byla schopna splácet 2 702 Kč měsíčně. Další příjmy domácnosti, uvedené v zákaznické kartě, pak zůstaly zcela bez vysvětlení. Přitom pokud by se mělo jednat o příjmy manžela, dlužno podotknout, že ten nebyl spoludlužníkem. Vzhledem k uvedenému nezbylo než uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované neposoudila s odbornou péčí (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod pořadovým číslem 3225/2015) a na uzavřenou smlouvu o zápůjčce nahlížet jako na absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za užití § 580 odst. 1 o. z.
21. V řízení však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 33 000 Kč a zároveň, že žalovaná před podáním žaloby zaplatila dohromady 25 843 Kč. Toto plnění soud shledal plněním z neplatného právního úkonu, kterým se žalovaná bezdůvodně obohatila a je povinna obohacení vydat (§ 2991 o. z.). Žalovaná žalobkyni (resp. její právní předchůdkyni) takto vydala již 25 843 Kč a je tudíž povinna vydat ještě 7 157 Kč. Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.). V tomto případě, s ohledem na výši bezdůvodného obohacení a dobu uplynulou od jeho vzniku, je přiměřené považovat za tuto lhůtu již následující den po obdržení výzvy k plnění. Vůči nepřítomné osobě působí projev vůle od okamžiku, kdy jí dojde (§ 570 odst. 1 o. z.), tedy od chvíle, kdy se projev vůle dostane do sféry dispozice adresáta a ten má objektivní možnost se s ním seznámit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Žalobkyně neprokázala, že by žalovanou vyzvala k plnění, jelikož z předložených potvrzení o podání nelze dovodit, že se výzva k plnění dostala do sféry dispozice žalované jako adresáta. Kvalifikovanou výzvou k plnění je tak v projednávaném případě až žaloba, s jejímž obsahem měla žalovaná objektivní možnost se seznámit až dne 19. 1. 2023 (kdy byla žalované zásilka obsahující žalobu spolu s výzvou, aby se k ní vyjádřila, uložena u provozovatele poštovních služeb), následující den, tj. 20. 1. 2023, tak byla žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat a jelikož tak neučinila, dostala se dne 21. 1. 2023 do prodlení.
22. Soud z vyložených důvodů žalobě v části, jíž se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků, vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 7 157 Kč, a to včetně úroků z prodlení z této částky podle § 1970 o. z., jdoucích od 21. 1. 2023, ve výši požadované žalobkyní (tedy nižší, než by žalobkyni podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., náleželo). Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší, než tam uvedené třídenní.
23. Jinak tomu však bylo, pokud se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 54 143 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 316,48 Kč, úroku z prodlení z částky 22 677,24 Kč od 18. 3. 2022 do 20. 1. 2023 a úroku z prodlení z částky 15 520,24 Kč od 21. 1. 2023 do zaplacení, když tato plnění měla vyplývat z uzavřené smlouvy o zápůjčce, která však byla shledána neplatnou. Z vyložených důvodů soud žalobu v uvedeném rozsahu výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
24. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla převážně úspěšnou účastnicí žalovaná a náleželo by jí tudíž právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o.s.ř.). Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádné z účastnic.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.