Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
9 C 62/2023-17
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 16 162,43 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 077 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 077 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 085,43 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 14 145,20 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 162,43 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 085,43 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 211 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 077 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 077 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 3 085,43 Kč, úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 14 145,20 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 162,43 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 085,43 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 211 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně, jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba (na základě fúze sloučením s nástupnickou společností právnická osoba), se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 162,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná jí tuto částku dluží na základě smlouvy o hotovostním úvěru číslo uzavřené dne datum, na základě které žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 10,99 % ročně a poplatkem za zprostředkování úvěru, a to ve 23 splátkách po 989 Kč. V části 5. smlouvy si strany ujednaly i smluvní pokutu a náklady v případě opožděných plateb ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku. Žalovaná řádně nesplácela, čímž porušila svou povinnost a 2 měsíce neuhradila splátku (splátka za 5/ rok a 6/ rok) a s první splátkou byla v prodlení déle než 3 měsíce, pročež žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum, což oznámila žalované dopisem ze stejného data a vyzvala ji k doplacení dlužné částky v celkové výši 16 162,43 Kč, která se skládá z dlužné jistiny 14 145,20 Kč, dlužného smluvního úroku 517,23 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, za opoždění se splátkami za měsíce květen až červenec rok po 500 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou znovu k úhradě dlužné částky, ta však již nic nezaplatila a proto se žalobkyně domáhá zaplacení shora uvedené částky, jakož i příslušenství v podobě úroku 10,99 % ročně z částky 14 145,20 Kč od datum do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 162,43 Kč od datum do zaplacení. Před podáním žaloby zkoumala žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že údaje sdělené žalovanou ověřila z podkladů, které jí poskytla žalovaná, v případě výdajů porovnala uvedenou výši s normativními náklady na bydlení a částkou životního minima, a dále nahlédla do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Žalovaná sdělila, že je svobodná, má jednu vyživovací povinnost a je zaměstnaná s příjmem 23 000 Kč, což si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované za období od číslo do číslo. Jako výdaje žalovaná uvedla částku 14 000 Kč, z toho 10 000 Kč vynakládala na bydlení, což si žalobkyně verifikovala prostřednictvím porovnání s normativními náklady na bydlení a částkou životního minima. Nahlédnutím do registru klientských informací žalobkyně zjistila, že žalovaná měla závazek z osobního úvěru u předchůdkyně žalobkyně s měsíční splátkou 1 069 Kč a další dva závazky z osobních úvěrů se splátkou 459 Kč a 2 344 Kč, jakož měla i dva závazky z kreditní karty se splátkou 1 866 Kč a 497 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba, poskytující službu anonymizováno, se zavázala poskytnout ihned po podpisu smlouvy a provedené kontrol poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč s roční úrokovou sazbou 10,99 %. Žalovaná se naproti tomu zavázala tuto částku splácet ve 23 měsíčních splátkách po 989 Kč. Žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu.
5. Z přehledu tvrzených příjmů soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnaná s příjmem 23 000 Kč a její výdaje činí celkem 14 000 Kč, z toho 10 000 Kč hradí na bydlení. Příjmy domácnosti pak žalovaná uvedla ve výši 24 000 Kč.
6. Z důkaz s názvem„ MW“ soud zjistil, že žalovaná dále uvedla, že je svobodná, má 1 dítě a bydlí v nájmu. Měsíční příjem si žalobkyně dle této listin y ověřila výpisem z účtu a zjistila, že skutečný příjem žalované činí 21 195 Kč.
7. Z výpisu z účtu žalované, který byl dle data v záhlaví vytvořen datum, soud zjistil, že se jedná o výpisy za období od datum do datum. Disponibilní zůstatek na účtu činil 416 Kč. Na účet v tomto období navíc přišlo celkem 37 600 Kč od společnosti právnická osoba, o které je soudu známo, že poskytuje spotřebitelské úvěry.
8. Z důkazu s názvem„ UW2“ soud zjistil, že žalovaná měla v době sjednávání smlouvy o úvěru sjednán již jeden úvěr u žalobkyně, kde jí zbývalo doplatit 6 015 Kč, dále měla sjednány dva osobní úvěry u jiných společností s měsíční splátkou 459 Kč a 2 344 Kč. Žalovaná měla dále aktivní kontokorent, ze kterého však ke dni uzavření smlouvy se žalobkyní nečerpala žádnou částku. Uvedené shrnuje i listin listina CNCB.
9. Potvrzením o vyplacení úvěru žalobkyně prokázala, že částka 20 000 Kč byla žalované převedena dne datum
10. Z dopisu nazvaného Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila v souladu se smluvními podmínkami k zesplatnění zbytku závazku a vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši 16 162,43 Kč do 10 dnů. V dopise je zároveň uvedeno, že žalovaná uhradila 7 splátek. Dle připojené kopie poštovního podacího archu bylo oznámení žalované odesláno dne datum.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s poučením, že pokud dlužnou částku neuhradí bude žalobkyně dluh vymáhat soudní cestou. Upomínka byla dle aplikace pošty odeslána dne datum
12. Z ostatních předložených důkazů soud již více s ohledem na níže rozvedený právní závěr, nezjišťoval. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud provedené důkazy hodnotil jak jednotlivě, tak v jejich souvislostech a zároveň přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne datum prostředky komunikace na dálku dohodly, že právnická osoba poskytne žalované ihned po uzavření dohody částku 20 000 Kč oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem 10,99 %, a to ve 23 měsíčních splátkách po 989 Kč. Předchůdkyně žalobkyně svůj závazek splnila dne datum, ale žalovaná splátky nesplácela řádně a včas, pročež právnická osoba přistoupila k zesplatnění dluhu a vyzvala žalovanou k uhrazení zbytku dluhu dopisem ze dne datum do 10 dnů. Tento dopis byl žalované odeslán dne datum a bylo v něm konstatováno, že žalovaná uhradila 7 splátek. Po tomto datu žalovaná již nic nezaplatila. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, ta to však neučinila.
13. Před uzavřením dohody zkoumala předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalované tak, že příjmy a výdaje žalované porovnala s nejrůznějšími daty. Příjem žalované ze zaměstnání si žalobkyně ověřila výpisem z účtu žalované za období od datum do datum. Na konci uvedeného období měla žalovaná na účtu disponibilní zůstatek 416 Kč. Výpisem z účtu dále bylo prokázáno, že na něj přišlo celkem 37 600 Kč od společnosti právnická osoba Mezi výdaje žalovaná zahrnula částku celkem 14 000 Kč, z toho 10 000 Kč tvořily náklady na bydlení. Žalovaná byla v té době svobodná, měla 1 dítě a bydlela v nájmu. Výdaje předchůdkyně žalobkyně porovnala s výší existenčního minima a s normativními náklady na bydlení. K tomu předchůdkyně žalobkyně důsledně zkoumala závazky žalovaném a zjistila, že měla sjednán již jeden úvěr u žalobkyně, kde jí zbývalo doplatit 6 015 Kč, dále měla sjednány dva osobní úvěry u jiných společností s měsíční splátkou 459 Kč a 2 344 Kč. Žalovaná měla dále aktivní kontokorent, ze kterého však ke dni uzavření smlouvy se žalobkyní nečerpala žádnou částku. V neposlední řadě nahlédla předchůdkyně žalobkyně do bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru příjmení.
14. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“), na základě, které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalované. Soud neměl důvod pochybovat o tom, že se jedná o účet žalovaného, navíc tato skutečnost nebyla v průběhu řízení nijak zpochybněna. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. tehdy společnost právnická osoba, nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a to zejména pokud se týká její výdajové stránky. Příjem si jmenovaná společnosti ověřila dostatečně, když tento vyplynul z připojených výpisů z účtu za období 3 měsíců před uzavřením zápůjčky. Pokud se však týká výdajů, těmito se předchůdkyně žalobkyně nezabývala dostatečně, neověřovala si vůbec žalovanou sdělené výdaje, a to jak ostatní výdaje, tak výdaje na bydlení, nýbrž je pouze srovnala s životními a existenčním minimem a normativními náklad na bydlení. Tuto metodiku lze považovat za doplňkovou, nikoliv jako jedinou k nahlédnutí do různých databází. Existenční minimum rozhodně nelze aplikovat na každou osobu a nelze v žádném případě zobecňovat, že takové náklady má každá osoba bez toho, aby náklady byly zkoumány individuálně v každém jednotlivém případě. Žalobkyně sice doložila, že se zabývala dosavadními finančními závazky žalované, avšak vůbec nereflektovala, že osoba, která si musí na své potřeby opakovaně půjčovat finanční prostředky, nemůže být postupem času schopna hradit závazek další. To vše s přihlédnutím k tomu, že disponibilní zůstatek na účtu žalované činil 416 Kč. Navíc na účet žalobkyně přišlo v období 3 měsíců několik úhrad od právnická osoba anonymizováno, která poskytuje spotřebitelské úvěry. Jestliže žalobkyně tyto skutečnosti věděla a více se nezabývala všemi výdaji žalované, tak nepostupovala s odbornou péčí. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
21. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalované vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně prokázala plnění žalované v částce 20 000 Kč. Žalovaná jí vrátila 6 923 Kč, pročež žalobkyni stále dluží částku 13 077 Kč. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byl vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým žalobkyně oznámila žalované zesplatnění zápůjčky a vyzvala ji k úhradě celého zbytku do 10 dnů. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalované k úhradě dlužné částky lhůtu 10 dnů, tj. do datum, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby si žalovaná zajistila finanční prostředky a tyto předala (zaslala žalobkyni). Ode dne následujícího se žalovaná dostala do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 13 077 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 15 % ročně. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
22. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný. Soud kapitalizoval požadované a přiznané příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) a zjistil, že žalobkyně byla úspěšná co do částky 14 732,22 Kč (74,7 % celku) a neúspěšná (výrok II.) v částce 4988,31 Kč (25,3 % celku), z čehož vyplývá, že po odečtení neúspěchu od úspěchu, má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 49,4 %. Soud při výpočtu nákladů řízení postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ AT“) a na věc aplikoval § 14b citované vyhlášky, když z úřední činnosti je mu známo, že žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných případech opakovaně žaloby na ustáleném vzoru a dále se jedná o nárok nepřesahující částku 50 000 Kč. Sazba odměny advokáta za jeden úkon právní služby činí dle § 14b odst. 1 bodu 1. AT částku 300 Kč (za 3 úkony právní služby učiněné právním zástupcem žalobkyně do podání žaloby – za přípravu a převzetí zastoupení, sepis kvalifikované výzvy k plnění a sepis žaloby). Za tyto tři úkony mu náleží odměna ve výši 900 Kč. Dále žalobkyni byla přiznána náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) AT 3 x 100 Kč a 21% DPH (počítáno ze základu 1 200 Kč) ve výši 252 Kč, když zástupce žalobkyně jako advokát prokázal, že je registrovaným plátcem DPH. Celkové náklady řízení před soudem prvého stupně, včetně zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč, činí 2 452 Kč. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu nákladů pouze v rozsahu 49,4 %, soud zavázal žalovanou, aby žalobkyni na náhradu nákladů řízení zaplatila částku 1 211 Kč.
23. Lhůta k plnění byla v případě výroků I. a III. stanovena na 3 dny podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když k jinému postupu soud neshledal podmínky.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.