Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 225/2022-112
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Paškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 44 269,52 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 44 269,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 349 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022 ve výši 310,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 251 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 88,22 % ročně z částky 32 641,18 Kč od 22. 2. 2022 do 17.3.2022 ve výši 1 829,28 Kč, s úrokem ve výši 88,22 % ročně z částky 31 796,09 Kč od 18. 3. 2022 do 18.5.2022 ve výši 4 602,88 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 31 796,09 Kč od 19.5.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22.2.2022 dosáhne částky 156 139 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky ve výši 44 269,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 41 349 Kč od 22. 2. 2022 do 17. 3. 2022 ve výši 310,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 38 251 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 88,22 % ročně z částky 32 641,18 Kč od 22. 2. 2022 do 17.3.2022 ve výši 1 829,28 Kč, s úrokem ve výši 88,22 % ročně z částky 31 796,09 Kč od 18. 3. 2022 do 18.5.2022 ve výši 4 602,88 Kč, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 31 796,09 Kč od 19.5.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22.2.2022 dosáhne částky 156 139 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit částku ve výši 44 269,52 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo dne 19. 7. 2019, (dále jen,, smlouva o úvěru“), na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne 25. 7. 2019. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z dokladů o příjmech (pracovní smlouva a výplatní pásky), prohlášení žalovaného, lustrací v insolvenčním rejstříku, databázích SOLUS a NRKI, z nichž vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 13 000 Kč, celkové měsíční výdaje žalovaného činily 5 410 Kč (náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč + životní a existenční minimum ve výši 3 410 Kč + rezerva žalobkyně ve výši 1 000 Kč) Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 134,26 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 3 408 Kč (včetně úhrady za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet ve výši 310 Kč) splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpnem 2019. S ohledem na žádost žalovaného došlo k bezúplatnému odkladu původních splátek číslo v období od 1.5.2020 do 31.7.2020 trvala ochranná doba v souvislosti s pandemií COVID-19. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky číslo se splatností dne 17.7.2021 o délce 65 dnů, k datu 20.2.2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek číslo číslo vzniklo žalobkyni právo na zaplacení dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru sjednané smluvní pokuty ve výši 3 992 Kč (8x 499 Kč) a dále právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu číslo o úvěru v celkové výši 1 600 Kč (8 splátek x 200 Kč). V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 22.2.2022 až do jejího úplného zaplacení, ke dni podání žaloby žalobkyně vyčíslila tuto smluvní pokutu částkou ve výši 6 018,52 Kč. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru je výše úroku limitována na 120 % částky, kterou má žalovaný zaplatit dle smlouvy, tedy na částku 156 139 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení od 22.2.2022. Do data zesplatnění žalovaný uhradil částku ve výši 72 328 Kč, po zesplatnění úvěru částku ve výši 6 196 Kč, tj. celkem částku ve výši 78 524 Kč. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaný dluh nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil.
3. Žalobkyně u jednání dne 13.7.2023 navrhla, aby soud o žalobě rozhodl rozsudkem pro zmeškání. Ač byly u jednání dne 13.7.2023 splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání dle § 153b odst. 1,3 o.s.ř., soud rozsudek pro zmeškání nevydal, neboť dospěl k závěru, že vydání rozsudku pro zmeškání brání řádné splnění povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, která způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti:
Z pracovní smlouvy soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán u územní celek na dobu určitou do 31.10.2019 výpisu z účtu územní celek soud zjistil, že v červnu 2019 byl žalovanému vyplacen příjem ve výši 12 788 Kč, v červenci částka 13 612 Kč.
Z výplatní pásky číslo soud zjistil, že měsíční čistý výdělek žalovaného činil 14 082 Kč.
Z Hodnocení klienta ze dne 19.7.2019 soud zjistil, že žalovaný uvedl měsíční příjem ve výši 13 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného činily 5 410 Kč (životní minimum 3 410 Kč, náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč, rezerva 1 000 Kč.
Ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 19.7.2019 soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 134,26 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 3 408 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen, tj srpnem 2019. V případě prodlení žalovaného byl dle bodu 6.1. žalovaný v případě prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, dle bodu 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s úhradou splátky o délce 15 dní dle bodu 6.5 smlouvy byl žalovaný při prodlení s jistinou úvěru po zesplatnění povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou.
Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyplatila na bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč dne 25.7.2019.
Z oznámení žalobkyně ze dne 23.4.2020 soud zjistil, že žalovaný využil ochrannou dobu do 31.7.2020 z důvodu negativního ekonomického dopadu pandemie COVID-19.
Z výzev k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 19.7.2021, 17.8.2021, 17.9.2021, 17.1.2022, 20.12.2021, 18.11.2021, 18.10.2021, 17.2.2022 soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na prodlení s úhradou splátek a na možnost zesplatnění úvěru.
Z oznámení o zesplatnění ze dne 20.2.2022 soud zjistil, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 44 447 Kč.
Z předžalobní výzvy ze dne 3.8.2022 a podacího archu České pošty ze dne 3.8.2022 soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě jeho dlužných závazků v celkové výši 38 251 Kč s příslušenstvím.
5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Dne 19. 7. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 134,26 % ročně splácet ve 42 měsíčních splátkách ve výši 3 408 Kč splatných k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. V případě prodlení žalovaného byl dle bodu 6.1. žalovaný v případě prodlení s úhradou splátky o délce 30 dnů povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč, dle bodu 6.2 byl žalovaný povinen zaplatit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za prodlení s úhradou splátky o délce 15 dní a dle bodu 6.5 smlouvy byl žalovaný při prodlení s jistinou úvěru po zesplatnění povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřila pracovní smlouvou a výplatní páskou měsíční čistý příjem žalovaného ve výši 13 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným způsobem a žalobkyně se tak spokojila pouze s prohlášením žalovaného.
Žalobkyně žalovanému vyplatila na bankovní účet úvěr ve výši 40 000 Kč dne 25.7.2019. S ohledem na žádost žalovaného došlo k bezúplatnému odkladu původních splátek číslo v období od 1.5.2020 do 31.7.2020 trvala ochranná doba v souvislosti s pandemií COVID-19. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky číslo se splatností dne 17.7.2021 o délce 65 dnů, k datu 20.2.2022 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Do data zesplatnění žalovaný uhradil částku ve výši 72 328 Kč, po zesplatnění částku ve výši 6 196 Kč, tj. celkem částku ve výši 78 524 Kč. Přes výzvu žalobkyně před podáním žaloby žalovaný dluh nezaplatil.
6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v platném znění, (dále jen„ ZSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. V projednávané věci soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že žalovaný ve vztahu k žalobkyni vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně nedoložila žádným relevantním důkazem, jakým způsobem prověřila schopnost žalovaného plánovaný úvěr splatit z pohledu jeho měsíčních výdajů, dospěl soud k závěru, že smlouva, jež měla být smlouvou o úvěru dle § 2395 o.z., je absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU pro rozpor s § 86 odst. 1 ZSU. Žaluje-li tak žalobkyně na náhradu za to, co poskytla, ač nevznikla platná a účinná smlouva, soud bez dalšího posoudí, zda má žalobkyně právo na vrácení plnění podle úpravy bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
12. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
13. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779 2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany žalobkyně, jako poskytovatele spotřebitelského úvěru, tak došlo ohledně výdajů žalovaného toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání jeho úvěruschopnosti, nikoliv tedy v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
14. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 000 Kč, žalovaný zaplatil částku ve výši 78 524 Kč, tudíž žalovanému nevzniklo ani bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu) podle § 2991 odst. 1 o.z., které by byl povinen žalobkyni vrátit. Soudu tak nezbylo, než žalobu v plném rozsahu zamítnout.
15. Žalovaný by měl s ohledem na svůj plný úspěch ohledně předmětu řízení právo na náhradu nákladů řízení § 142 odst. 1 o.s.ř. Náhrada nákladů řízení však nebyla žalovanému přiznána, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by mu nějaké náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.