Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 84/2023-63
Okresní soud ve Zlíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Kamilou Bryolovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 335 354,49 Kč s příslušenstvím
rozsudkem pro uznání
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 335 354,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 336 425,37 Kč od 11. 6. 2021 do 6. 10. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 335 354,49 Kč od 7. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 923 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 335 354,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 336 425,37 Kč od 11. 6. 2021 do 6. 10. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 335 354,49 Kč od 7. 10. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 52 923 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b>
1. Podle § 157 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), v odůvodnění rozsudku pro uznání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání.
2. Předmětem řízení je zaplacení částky uvedené ve výroku I. i s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru s pojištěním klienta – anonymizována dvě slova, kterou uzavřela s žalovaným dne
2. 5. 2019 společnost právnická osoba (dále jen Banka). Žalovanému byl dne
2. 5. 2019 poskytnut úvěr ve výši 350 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 7,40 % ročně v 96 měsíčních splátkách po 5 180,77 Kč, sestávajících z platby jistiny a úroku ve výši 4 841,77 Kč a pojištění ve výši 339 Kč, splatných vždy k 2. dni v měsíci počínaje dnem
2. 6. 2019. Žalovaný na sebe podal insolvenční návrh dne 13. 1. 2020 a úpadek byl zjištěn dne
24. 1. 2020. Banka uplatnila své právo dle čl. 31 písm. e) Všeobecných produktových podmínek a z důvodu podání insolvenčního návrhu žalovaný prohlásila úvěr za splatný k datu
24. 1. 2020. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 6. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena Bankou na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne 25. 6. 2021. Po postoupení provedl žalovaný následující úhrady: dne 5. 8. 2021 částku 1 429,54 Kč, dne 7. 9. 2021 částku 1 429,54 Kč, dne 21. 9. 2021 částku 1 373,60 Kč a dne 7. 10. 2021 částku 1 373,60 Kč. Úhrady žalovaného byly započteny na jistinu ve výši 1 070,88 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 017 Kč, poplatky ve výši 1 126,92 Kč, sankční úrok ve výši 540,36 Kč a úrok ve výši 1 851,12 Kč. Předmětem řízení je tak jistina ve výši 335 354,49 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši dle výroku I. Usnesením ze dne 28. 6. 2022 bylo oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno (právní moc dne 16. 7. 2022). Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne 25. 1. 2023, který se však vrátil zpět žalobkyní s poznámkou, že žalovaný nemá schránku.
3. K důvodům pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání soud uvádí následující: Vzhledem k povaze věci, kterou je závazkový vztah mezi dvěma podnikatelskými subjekty (spory často spojeny se skutkovými i právními komplikacemi), bylo zapotřebí kvalifikované přípravy jednání. Proto bylo usnesením ze dne 19. 6. 2023 č. j. 5 C 84/2023 -60 žalovanému uloženo vyjádřit se k podané žalobě a uvést, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, popřípadě zda nárok uznává jen zčásti nebo co do základu s poučením, že pokud nárok neuzná, rozhodne soud na tomto základě o věci samé (o její části nebo o jejím základu) rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Pokud by žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal, byl povinen ve vyjádření vylíčit rozhodující skutečnosti o věci samé, na nichž staví svoji obranu proti žalobě (zejména uvést, která z tvrzení považuje za nesporná, tj. odpovídající skutečnosti, dále které skutečnosti činí předmětem sporu a proč, co v tomto směru tvrdí sám) a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, a to tak, aby bylo zřejmé, k prokázání které konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který důkaz proveden. Rovněž byl žalovaný poučen, že pokud se bez vážného důvodu ve věci samé písemně nevyjádří, a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává a soud ve věci samé rozhodne rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovanému bylo citované usnesení doručeno dne 26. 6. 2023. Žalovaný ve stanovené lhůtě do 26. 7. 2023 zůstal zcela pasivní. Protože se žalovaný ve stanovené lhůtě k žalobě nevyjádřil a ani nesdělil, že by mu v tom bránil vážný důvod a jaký, nastoupila zákonná fikce uznání žalobního nároku žalovaným dle § 114b odst. 5 o. s. ř. o. s. ř. Na základě této fikce uznání nároku soud rozhodl (musel rozhodnout) v neprospěch žalované rozsudkem pro uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ), neboť účinky uznání nelze za řízení vyvrátit a nezanikají ani uplynutím času; žádné zákonné ustanovení totiž nepřipouští důkaz opaku, tedy prokázání toho, že k uznání nároku žalovanou ve skutečnosti nedošlo. Soud dále podotýká, že při svém rozhodování zohlednil recentní nálezovou judikaturu Ústavního soudu (zejm. nálezy ve věcech vedených u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 842/16 , I. ÚS 1024/15 , Pl. ÚS 13/15 ) a dospěl k závěru, že soudem ochrany ústavnosti artikulovaná nutnost citlivosti při postupu dle § 114b o. s. ř. o. s. ř. nedopadá na situace procesně nečinného žalované, která náležitě nedbá svých procesních práv a povinností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 1951/2004 , uveřejněný pod číslo Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek).
4. Pro úplnost soud uvádí, že nárok žalobkyně, vyplývající ze smlouvy o úvěru, není v rozporu s hmotným právem.
5. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobkyně splnila zákonnou podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení jí stanovenou v ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (viz předžalobní upomínka ze dne
17. 1. 2023, doručenka datové zprávy) a byla ve věci zcela úspěšná. Žalobkyně má tedy vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení k uplatnění práva v plném rozsahu.
Náklady žalobkyně představují:
- zaplacený soudní poplatek 16 768 Kč
- odměna právního zástupce za zastupování 28 980 Kč - za tři úkony právní služby – převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a podání žaloby á 9 660 Kč podle § 6 odst. 1 , § 8 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , písm. d), § 7 bod. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v platném znění,
- hotové výdaje advokáta 900 Kč za tři shora uvedené úkony právní služby á 300 Kč podle
§ 6 odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d), § 13 odst.4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, v platném znění,
- DPH 6 275 Kč – 21 % ze základu 29 880 Kč (28 980 + 900) podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. ,
Celkem, tedy náklady řízení činí 52 923 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
6. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Odvolání do výroku ve věci samé lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.