Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 172/2023-21

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Jun Liškovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupené anonymizováno jméno příjmení, advokátem

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa,

o 26 363 Kč s přísl.,

takto:

I.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 400 Kč od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.

Žaloba se zamítá ohledně částky 5 493 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 893 Kč od datum do datum a z částky 5 493 Kč od datum do zaplacení, a ohledně částky 1 470 Kč.

III.

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 253 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, anonymizováno jméno příjmení, advokáta sídlem adresa.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 400 Kč od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá ohledně částky 5 493 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 893 Kč od [datum] do [datum] a z částky 5 493 Kč od [datum] do zaplacení, a ohledně částky 1 470 Kč. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 253 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne datum domáhal vydání rozsudku, kterým bude žalovanému uloženo zaplatit mu částku 26 363 Kč s příslušenstvím (úrokem, náklady na upomínání a zákonnými úroky z prodlení), a nahradit náklady řízení. Uváděl, že se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku 19 400 Kč za sjednaný úrok a poplatky za vybrané služby. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr a úroky z úvěru, zaplatit zvolené služby, neuhradil však ničeho. Žalobci tak dosud dluží, a to přes výzvy k úhradě. Nadto ještě žalobci vznikl nárok na zaplacení nákladů upomínání.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil, ničeho neuvedl, k jednáním soudu, ač řádně předvolán, se nedostavil.

3. Soud provedl důkaz obsahem listin, předložených žalobcem – smlouvy ze dne smlouvy ze dne datum, všeobecných obchodních podmínek, sazebníku, scanu občanského průkazu žalovaného, ověření příjmu žalovaného, potvrzení o výplatě částky úvěru žalovanému, sazebníku, informací o úvěrujícím, informací o postupu při posuzování úvěruschopnosti, výpisu posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o autorizační platbě, předžalobní výzvy s dokladem o podání poště -– a po jejich zhodnocení podle soud dospěl k následujícím závěrům ohledně skutkového stavu věci: Žalovaný jako úvěrovaný se žalobcem jako úvěrujícím uzavřel dne datum smlouvu o úvěru, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 19 400 Kč, který žalovanému poskytl jednorázově tentýž den. Žalovaný se zavázal do datum (po prodloužení původního dne splatnosti o 30 dnů) úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 050 Kč a s poplatky za žalovaným zvolené služby - za službu„ Presto“: 165 Kč,„ Klidné spaní“ 220 Kč a SMS servis 58 Kč, celkem tedy měl žalovaný vrátit 24 893 Kč. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 24 863 Kč dále za účelně vynaložené náklady 1 470 Kč (za 23 SMS, 39 e-mailů a 3 telefonáty). Žalovaný totiž nevrátil žalobci z jistiny úvěru ničeho, nezaplatil ani sjednané služby. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval úvěruschopnost žalovaného zjištěním složení jeho domácnosti, jeho příjmů a výdajů a ověřil jeho totožnost; dále pořídil výpisy z veřejně dostupných registrů.

4. Při právním hodnocení soud vycházel z ustanovení , , a to především z ustanovení o úvěru, o smluvní pokutě a o prodlení dlužníka. Podle § číslo smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § číslo odst. 1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Konečně podle věta prvá, podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení , podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Při posouzení výše úroku z prodlení požadovaného žalobcem vycházel soud z

5. Dále soud vycházel ze zákona o spotřebitelském úvěru, Podle a 2 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

7. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k , zvláštní část - k ; 7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 - 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z "objektivizovaného" hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

8. Po aplikaci uvedených zákonných ustanovení na shora popsaný zjištěný skutkový stav vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 19 400 Kč na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru. Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy spočívá v okolnosti, že žalobce v žalobě sice tvrdil, že před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, k takovému (případnému) prověření nabídl jako důkaz pouze smlouvu o úvěru, smluvní podmínky a soupis údajů o domácnosti, příjmech a výdajích, poskytnutých žalovaným, dále scan občanského průkazu žalovaného. Z těchto důkazů nabídnutých a soudem provedených nevyplynulo, že by žalobce úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru dostatečně prověřoval – především že by jakkoliv ověřoval údaje o příjmech a výdajích, které poskytl sám žalovaný. Soud tu nepoučil žalobce podle a 3 o nutnosti doplnit tvrzení o tom, jak byla prověřována úvěruschopnost žalovaného, s poučením o nutnosti nabídnout k těmto tvrzením důkazy a s poučením, že nebudou-li tvrzení doplněna, nebo nebudou nabídnuty důkazy anebo se nabídnutými důkazy tvrzené skutečnost neprokáže, posoudí soud nárok žalobce podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, protože žalobce se z jednání soudu omluvil. Soud proto dospěl k závěru, že prověření úvěruschopnosti žalobcem před poskytnutím úvěru žalovanému nebylo provedeno dostatečně a kvalifikovaně, z informací, poskytnutých pouze žalovaným, neměl a nemohl žalobce vycházet, měl tyto údaje ověřit. Žalobce proto nemohl dojít ke – správnému – závěru, že žalovaný bude poskytnutých 19 400 Kč s poplatkem 5 050 Kč a platbami za zvolené služby schopen žalobci vrátit, a to již ve lhůtě jediného měsíce, po dohodnutém prodloužení doby splatnosti za měsíce dva. Jelikož však žalovaný částku 19 400 Kč skutečně obdržel, stalo se tak bez právního důvodu.

9. S ohledem na neplatnost smlouvy soud postupoval rovněž podle , , podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 19 400 Kč, jednalo se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které musí žalobci vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud nevrátil žalobci ničeho, je povinen vydat žalobci stále celou skutečně poskytnutou částku 19 400 Kč. Ohledně této částky soud žalobě vyhověl, a to včetně zákonných úroků z prodlení ode dne následujícího po doručení žaloby (k doručení žaloby, kterou teprve lze považovat za řádnou hmotněprávní výzvu k vydání bezdůvodného obohacení s doloženým datem doručení, žalovanému, došlo dle obsahu soudního spisu dne datum). Ohledně zbylých požadovaných částek – 5 493 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 893 Kč od datum do datum a z částky 5 493 Kč od datum do zaplacení, a ohledně částky 1 470 Kč – soud uzavřel, že žalobcův nárok tu nemá oporu v zákonných ustanoveních ani ve smlouvě účastníků, neboť ta je neplatná, a v této části proto soud žalobu zamítl. V tomto případě prodlení žalovaného nastalo až den po marně výzvě k vydání bezdůvodného obohacení, tedy dne datum (den následující po doručení žaloby, viz výše), proto náleží zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně (zákonná sazba platná pro den počátku prodlení).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle tak, že v poměrné výši jedné poloviny náleží žalobci, který byl ve sporu o 26 363 Kč úspěšný ze tří čtvrtin (19 400 Kč s příslušenstvím), ze zbylé jedné čtvrtiny pak neúspěšný; poměrná část úspěchu žalobce (po odečtení neúspěchu) tak představuje jednu polovnu.

12. Náklady žalobce v celkové výši 2 507 Kč tvoří hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 055 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 1 452 Kč. Při stanovení výše odměny za právní zastoupení soud vycházel z ustanovení vyhl.č. , ve znění účinném od 1.7.2014 (vzhledem k datu podání žaloby v této věci). Podle části páté, činí v této věci odměna 300 Kč za každý úkon právní služby, neboť se jedná o žalobu podanou po datum, a to na ustáleném vzoru, předmět řízení je částka do 50 000 Kč a žalobce má právo na náhradu nákladů řízení (dle bodu 2. přes 10 000 Kč do 30 000 Kč předmětu řízení jde o 300 Kč). Právní zástupce žalobce přitom po podání žaloby včetně neposkytl další úkon právní služby. Jedná se tak o částku 3x 300 Kč – 900 Kč za tři úkony právní služby dle , d) a vyhl. č. (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby). Dále soud přiznal režijní paušály za tři úkony právní služby zde poskytnuté dle , tedy 3x 100 Kč – 300 Kč, a konečně DPH z nákladů právního zastoupení ve výši 21 % dle , tedy 252 Kč. Z celkových nákladů žalobce na řízení ve výši 2 252 Kč představuje jedna polovina částku 1 253 Kč (po zaokrouhlení na celé koruny).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze, sídlem adresa, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově, sídlem adresa.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).