Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
7 C 180/2023-72
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 55 186,05 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 796,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení 44 390 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 178,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 21 883,39 Kč, úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 21 258,32 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 8 543,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 801,43 Kč od 2. 11. 2022 do 4. 7. 2023 a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 29 005,38 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 10 796,05 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do zaplacení 44 390 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 178,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 21 883,39 Kč, úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 21 258,32 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 8 543,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 801,43 Kč od 2. 11. 2022 do 4. 7. 2023 a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 29 005,38 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17. 5. 2019, kterou žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 10 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 2 000 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 2 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 4 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek, částkou 240 Kč představující poplatek za službu životní pojištění a částkou 540 Kč představující poplatek za asistenční služby. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 313 Kč, s poslední splátkou dne 10. 7. 2020. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 4 659,95 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále byla mezi stranami uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 2. 2019, žalovaný tuto smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 24 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 4 080 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 4 800 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 12 480 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 582 Kč, s poslední splátkou dne 27. 8. 2020. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 16 778 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále byla mezi stranami uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 15. 12. 2018, žalovaný tuto smlouvu uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovaným a zaznamenaných v kartě zákazníka a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy 15 000 Kč, které se zavázal uhradit ve splátkách spolu s částkou 3 000 Kč představující kapitalizované úroky, částkou 3 000 Kč představující odměnu za administrativní činnost, částkou 6 000 Kč představující poplatek za hotovostní inkaso splátek. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 450 Kč, s poslední splátkou dne 8. 2. 2020. Žalovaný na shora uvedenou pohledávku uhradil 16 766 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.
2. Dne 3. 7. 2023 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smluv s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od zákazníka před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že z karty zákazníka ze dne 17. 5. 2019 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve právnická osoba s.r.o., jeho měsíční příjem činí 15 699 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje činily 7 000 Kč, splátky úvěrů činily 4 128 Kč. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného tedy byly ve výši 16 128 Kč. Dále z karty zákazníka ze dne 15. 12. 2018 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve právnická osoba s.r.o., jeho měsíční příjem činí 18 500 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje činily 6 000 Kč. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného tedy byly ve výši 11 000 Kč. Dále z karty zákazníka ze dne 28. 2. 2019 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako operátor výroby ve právnická osoba s.r.o., jeho měsíční příjem činí 19 250 Kč, výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje činily 6 000 Kč, splátky úvěrů činily 1 800 Kč. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného tedy byly ve výši 13 300 Kč. Předchůdkyně žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že údaje, které žalovaný předchůdkyni žalobkyně poskytl jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaný uvedl nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu. Dále žalobyně uvedla, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.
3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.
4. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 19. 7. 2023 nedostavil s tím, že dne 18. 7. 2023 byla z jeho strany soudu doručena prostá e-mailová zpráva, v níž žalovaný uvedl, že se z nařízeného jednání omlouvá a k jednání se nemůže dostavit, jelikož je v zahraničí, kde si shání práci. Dle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu konaném dne 19. 7. 2023 na žalobě setrval, k výzvě soudu připustil, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje.
5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 15. 12. 2018 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 27 000 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 15 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.
6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 2. 2019 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 45 360 Kč, a to v 78 týdenních hotovostních splátkách ve výši 582 Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 24 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal.
7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 17. 5. 2019 uzavřené mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit celkem 18 780 Kč, a to v 60 týdenních hotovostních splátkách ve výši 313Kč. Žalovaný zároveň svým podpisem stvrdil, že finanční prostředky ve výši 10 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzal. Žalovaný zároveň ve smlouvě zvolil pojištění CreditLife.
8. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 15. 12. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. od února 2017 s čistým příjmem 18 500 Kč měsíčně, měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje činí 6 000 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto listinu podepsal.
9. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 2. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. od března 2017 s čistým příjmem 19 250 Kč měsíčně, měsíční výdaje na bydlení činí 5 500 Kč, osobní výdaje činí 6 000 Kč a splátky úvěrů 1 800 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto listinu podepsal.
10. Z karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, je nájemníkem, má jednu vyživovací povinnost, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u právnická osoba s.r.o. od března 2017 s čistým příjmem 19 360 Kč měsíčně, měsíční výdaje na bydlení činí 5 000 Kč, osobní výdaje činí 7 000 Kč, splátky úvěru 4 128 Kč. Žalovaný měl poskytnout předchůdkyni žalobkyně výplatní pásky a pracovní smlouvu. Žalovaný tuto listinu podepsal.
11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovaným.
12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň ho informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalovanému odesláno dne 24. 11. 2022.
13. Z předžalobní upomínky adresované žalovanému právním zástupcem žalobkyně dne 10. 3. 2023 vyplynulo, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalovanému odeslána dne 10. 3. 2023.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvy o zápůjčkách, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržel od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, resp. 24 000 Kč, resp. 15 000 Kč. Žalovaný na základě těchto smluv uhradil částku 4 659,95 Kč, dále 16 778 Kč a 16 766 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalovaného splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v kartách zákazníka, dále žalovaný doložil pracovní smlouvu a výplatní pásky. Pohledávka z předmětné smlouvy byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný vyrozuměn a následně mu byla také zaslána předžalobní výzva.
15. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
16. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
17. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
18. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
19. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
21. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
22. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
23. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně
s žalovaným uzavřela smlouvy o zápůjčkách (dle § 2390 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč, 24 000 Kč a 15 000 Kč, celkem tedy částku 49 000 Kč Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, vzájemné vztahy účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
24. Na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svoje žalobní nároky, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a opomenula prověřit výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalovaného, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela jen z údajů uvedených v kartě zákazníka. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalovaného neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jeho výdajů. Předchůdkyně žalobkyně se tedy podrobněji nezabývala výdaji žalovaného, kdy tyto okolnosti blíže nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
25. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb.) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
26. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému celkem 49 000 Kč (10 000 Kč, 24 000 Kč a 15 000 Kč) a žalovaný vrátil pouze 38 203,95 Kč (4 659,95 Kč, 16 778 Kč a 16 776 Kč), je třeba na rozdíl ve shora uvedených částkách, a to ve výši 10 796,05 Kč, pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatných smluv, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2023, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 3. 7. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (5. 7. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).
27. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 44 390 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 178,01 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 21 883,39 Kč, úrokem ve výši 24,69 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 21 258,32 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 25,77 % ročně z částky 8 543,11 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, dále zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 39 801,43 Kč od 2. 11. 2022 do 4. 7. 2023 a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 29 005,38 Kč od 5. 7. 2023 do zaplacení.
28. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle
§ 142 odst. 2 o. s. ř., když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.