Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12 C 140/2023-139

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Blankou Jirsákovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení částky 114 817 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do požadavku na zaplacení částky 11.809,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 9.929 Kč ročně od datum do zaplacení a úroku ve výši 32,08 % ročně z částky 95 872,68 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 254 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od datum do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, avšak pod ztrátou výhody splátek.

III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 42 754,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 103.008 Kč od datum do datum a z částky 42.754 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 95.872,68 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 327.052 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do požadavku na zaplacení částky 11.809,88 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 9.929 Kč ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 32,08 % ročně z částky 95 872,68 Kč od [datum] do zaplacení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 60 254 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % z této částky od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy ke každému 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, avšak pod ztrátou výhody splátek. III. Žaloba se co do požadavku na zaplacení částky 42 754,68 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 103.008 Kč od [datum] do [datum] a z částky 42.754 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 30 % ročně z částky 95.872,68 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 327.052 Kč, zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 112.937 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, dále smluvní pokuty ve výši 1.880,88 Kč a úroku ve výši 62,08 % p.a z částky 95.872,68 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 327 052 Kč. Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 5.678 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2022. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila 39.746 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny, tedy od datum do zaplacení, v celkové výši 1.880,88 Kč, a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, tedy za 4 splátky celkem 800 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně ke dni datum úvěr zesplatnila. Přes výzvu žalovaná zbytek poskytnutého úvěru, sankce a požadované příslušenstvím nezaplatila.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala. K věci samé uvedla, že se nejedná o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, ale nárok na vrácení bezdůvodného obohacení. Úvěrová smlouva číslo ze dne datum je absolutně neplatná, neboť zde existuje hrubý rozpor parametrů úvěrové smlouvy s dobrými mravy, který spatřuje ve výši RPSN stanovené v úvěrové smlouvě, tedy 81,01% ročně, což je více než osminásobek obvyklé sazby dle obec národní banky. Žalobkyní rovněž nebyla splněna povinnost posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost žalované. Před uzavřením předmětné smlouvy byly mezi účastníky řízení sjednány dva další úvěry, které žalovaná doplatila jednorázově. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy měla žalovaná sjednané další úvěry u několika nebankovních institucí (6 - 7 úvěrů). Dle názoru žalované nepostačuje nechat si předložit výpis z bankovního účtu či pracovní smlouvu, výplatní pásky či nahlédnout do registrů, ale je nezbytné prověřit i výdaje žadatele o úvěr, což žalobkyně neučinila, neboť si nechala předložit pouze 4 doklady o výplatě mzdy. S ohledem na své výdělkové možnosti a náklady na život, je žalovaná schopna splácet cca 2 000 Kč měsíčně, neboť její měsíční závazky na úvěry činí 5.000 Kč, 10.000 Kč hradí společně s manželem hypotéku, a stará se o dvě nezletilé děti.

3. Žalobkyně podáním ze dne datum vzala svou žalobu zpět co do částky 11.809,88 Kč s příslušenstvím s tím, že s ohledem na vývoj judikatury se žalobkyně rozhodla ponížit výši požadovaného smluvního úroku. Za tohoto dispozičního úkonu žalobkyně soud řízení podle a 2 za použití v této části zastavil (výrok I).

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně, která je s účinností ode dne datum držitelem povolení obec národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů (prokázáno ČNB úplným výpisem ze seznamu) a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr výši 100.000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvou o úvěru číslo včetně dodatku číslo ke smlouvě). Žalované se dostalo poučení o potřebných informacích o spotřebitelském úvěru (prokázáno předsmluvním formulářem ze dne datum, prohlášením klienta – informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru). Úvěr byl schválen a žalované schválení oznámeno dopisem ze dne datum včetně splátkového kalendáře (prokázáno oznámením o schválení a splátkovým kalendářem ke smlouvě číslo). Úvěr ve výši 100.000 Kč byl žalované vyplacen v plné výši na její bankovní učet dne datum (prokázáno dokladem o vyplacení úvěru). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a sjednaný úrok za poskytnutý úvěr ve výši 62,08 % ročně splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 5.678 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červenec 2022 (rovněž prokázáno návrhem/smlouvou o úvěru číslo včetně dodatku číslo ke smlouvě). Žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas. Vyzvána k úhradě a upozorněna na zesplatnění byla žalovaná opakovaně dopisy žalobkyně (prokázáno výzvou k zaplacení a upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne datum, datum a datum). Následně žalobkyně celý úvěr zesplatnila, a to ke dni datum (prokázáno oznámením ze dne datum včetně dodejky). Z úvěrové smlouvy bylo dále zjištěno, že zápůjční úroková sazba činila 62,08 % ročně; dle části B) smlouvy, bod 6.1, že pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Dále je v bodě 6.2 smlouvy uvedeno právo poskytovatele vůči klientovi na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Dle bodu 6.5 pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné nové jistiny až do úplného zaplacení (prokázáno návrhem/smlouvou o úvěru číslo včetně dodatku číslo ke smlouvě). Z karty klienta, která představuje výpis z úvěrového účtu, bylo zjištěno, že žalovaná splátky nehradila řádně a včas, a celkem uhradila částku 39.746 Kč (prokázáno kartou klienta ke smlouvě číslo). K zaplacení zbývající dlužné částky ve výši 112.937 Kč s příslušenstvím byla žalovaná vyzvána dopisem ze dne datum (prokázáno výzvou před podáním žaloby a poštovním podacím archem ze dne datum).

5. Věřitel před poskytnutím úvěru provedl šetření ke schopnosti žalované úvěr splácet dotazem na databáze příjmení s výsledkem - produkt spotřebitelský úvěr, splátkový prodej, bez dlužných částek a splátek po splatnosti a dle NRKI v kategorii menší riziko, lepší segment klientů (prokázáno výpisy z těchto databází). Totožnost žalované byla ověřena za pomocí předloženého OP (prokázáno kopií občanského průkazu žalované). Dále z předsmluvního dotazníku vyplněného žalovanou k jejím výdělkovým a osobním poměrům žalobkyně zjistila, že žalovaná je zaměstnána s pravidelným příjmem 26.000 Kč, žádné další příjmy nemá ona ani další člen domácnosti, nemá žádnou vyživovací povinnost, nehradí žádné další splátky (úvěry, zápůjčky, výživné, hypotéky), nemá další půjčky u téhož věřitele (žalobkyně), bydlení má vlastní s výdaji ve výši 3.744 Kč měsíčně (nájemné, inkaso - nedoloženo). Žalovaná je zaměstnána u Úřadu práce ČR, a to od datum. Při započítání životního minima v částce 4.250 Kč bylo vyhodnoceno, že jí zbývají volné zdroje ve výši 17.006 Kč (vše prokázáno obsahem formulářem věřitele – hodnocení klienta ze dne datum). Příjem žalované žalobkyně ověřila příchozími platbami z účtu vedeného u právnická osoba, a to konkrétně dne datum byla připsána částka 32.166 Kč, dne datum částka 24.916 Kč, a dne datum částka 25.878 Kč. Výdaje žalované pak žalobkyně ověřovala s využitím průměrných nákladů průměrného klienta s odkazem na výdaje, které uvedla žalovaná ve formuláři hodnocení klienta, tedy použila zákonem stanovené životní minimum ve výši 4.250 Kč a dále k výdajům přičetla rezervu 1.000 Kč.

6. Soud dále z předložených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřely již dne datum smlouvu o úvěru číslo na základě které žalobkyně žalované poskytla úvěr výši 60.000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku číslo). Dále dne datum uzavřely smlouvu o úvěru číslo na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 78.000 Kč (prokázáno návrhem/smlouvu o úvěru číslo ve znění dodatku číslo). Schválené úvěry měly být hrazeny formou splátek v termínech dle předložených splátkových kalendářů (prokázáno splátkovým kalendářem ke smlouvě číslo).

7. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalované na základě dohody poskytla peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč na účet žalované a žalovaná žalobkyni uhradila v této souvislosti částku ve výši 39.746 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně se při zjišťování poměrů žalované, spokojila s pouhým prokázáním příjmu žalované, jakékoli další skutečnosti, které by mohly zpochybnit závěr o poskytnutí úvěru, zcela pominula, nebo se o jejich pravdivost a reálnost nezajímala a spokojila se jen s tvrzeními dlužníka. Provedené vyhodnocení bylo ryze formální, postrádalo logický závěr, a to i na základě žalobkyni známých skutečností (již dříve podepsaných úvěrových smluv), nehledě na to, o co se v rámci hodnocení úvěruschopnosti vůbec nezajímala (skutečné náklady na bydlení, stravu a další základní životní potřeby či další poskytnuté zápůjčky/úvěry). Tedy žalobkyně zkoumala jen příjmy, nikoli již výdaje, jinak by nemohla dospět k závěru, že žalované lze další úvěry schválit. Při zjištěném průměrném příjmu 27.653 Kč a nezjištěných výdajích, kdy nebyl předložen kompletní výpis z účtu, ze kterého by bylo evidentní, s jakým zůstatkem žalovaná na účtu disponuje, či zda vůbec vytváří jakékoli rezervy, a který by mohl současně poukazovat na četnost přijatých dalších půjček/úvěrů, by měly být vyvolány vážné pochybnosti o možnosti poskytnutí úvěru. Je s podivem, že se žalobkyně s předloženými informacemi spokojila, a to obzvláště u úvěru dosahujícího poměrně vysoké hodnoty jak je tomu v posuzovaném případě. Pokud žalobkyně operuje s částkou životního minima ve výši 4.250 Kč, pak ta je stanovena právními předpisy ke zcela jiným účelům, a rozhodně nejde o veličinu, která by jí alibisticky umožnila se dále konkrétní situací úvěrované nezaobírat, pokud jí nad tuto částku„ něco zbývá“.

8. Dle , (dále jen o.z.), se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Ustanovení § 2993 o. z. uvádí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce druhého poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z., současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. a § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se v návaznosti na tento právní závěr dále zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá ust. § 9 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, OPR-Finance, učinil jednoznačný závěr, že„ články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době“. S ohledem na uvedené lze tedy uzavřít, že ačkoliv zákon o spotřebitelském úvěru výslovně nestanoví, že soudy se mají otázkou, zda věřitel řádně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost spotřebitele, zabývat z úřední povinnosti, je takový postup nezbytný v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic, resp. povinnosti soudů členských států vykládat vnitrostátní předpisy takovým způsobem, aby bylo dosaženo cílů stanovených směrnicemi. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoli.

15. Soud dále konstatuje, že dle ustálené soudní praxe platí, že se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru, vystačit jen s údaji poskytnutými samotným žalovaným v takové situaci nelze (např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ). Žalobkyně tak nepostupovala s řádnou péčí, jak jí ukládá , o spotřebitelském úvěru, a , o ochraně spotřebitele.

16. V projednávaném případě soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované nepostupovala s řádnou péčí odborníka, tedy aniž by spolehlivě zjistila, zda žalovaná bude schopna dostát svým závazkům, tedy vrátit jistinu a zaplatit úroky ve splátkách. Důsledkem porušení povinnosti žalobkyně s odbornou péčí zkoumat a řádně vyhodnotit schopnost žalované jej reálně splácet, je tak absolutní neplatnost smlouvy o úvěru číslo kterou účastníci uzavřeli, neboť toto porušení povinnosti odporuje nejen evropské legislativě, ale i zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (§ 588 o.z.).

17. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy poskytla žalované částku 100.000 Kč, vzniklo jí ve smyslu § 2993 o. z. právo na vydání bezdůvodného obohacení v této výši. S ohledem na skutečnost, že žalovaná na svůj dluh zaplatila již 39.746 Kč, zbývá k úhradě částka 60.254 Kč Tyto žalovanou již uskutečněné splátky lze na dluh z bezdůvodného obohacení započíst, aniž by bylo zapotřebí projevu směřujícího k započtení (shodně viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ze dne 30. 4. 2009). Tím, že žalovaná nezaplatila dluh řádně a včas, dostala se do prodlení, má žalobkyně nárok na úroky z prodlení ( o.z.), které soud stanovil podle , kterým se určuje výše úroků z prodlení. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslané oznámení ze dne datum, resp. datum. V souladu se zákonnou domněnkou zakotvenou v  o.z. byla žalované upomínka doručena dne datum, a ode dne následujícího, tj. ode dne datum, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle o.z. (výrok I.). Ohledně zbytku nároku včetně dalšího příslušenství vyjma zákonného úroku z prodlení, jak byl přiznán, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle věta první za středníkem , když vzal v potaz především životní a finanční situaci žalované a povolil jí dlužnou částku splácet ve splátkách tak, jak uvedeno ve výroku. S přihlédnutími ke všem okolnostem případu i k výši dlužné částky, toto prodloužení nebude znamenat zásadnější zásah do práv žalobkyně ani neadekvátní zvýhodnění dlužníka, když žalobkyni se plnění dostane v přiměřené lhůtě. Nezaplacením byť i jen jediné splátky řádně a včas se stane celý dluh ihned splatným. příjmení o lhůtu ve smyslu , o spotřebitelském úvěru, nevyvstal. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě od okamžiku, kdy se ocitla v prodlení, od zesplatnění úvěru, od výzvy k plnění před podání žaloby, kde jí byla stanovena další lhůta, uběhla doba více než dostatečná, aby byla žalovaná schopna svému závazku, kterého si je vědoma, dostát.

19. O nákladech řízení soud rozhodl podle Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, konkrétně co do nároku dosud neuhrazenou jistinu, ve zbývající části soud žalobu zamítl. Poměr úspěchu a neúspěchu stran řízení je obdobný, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.