Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 46/2023-18
Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem titul. jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 10 103 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 103 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 473 Kč od 28. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 855,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 28. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 3 103 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 473 Kč od 28. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 855,76 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal vrátit částku 7 000 Kč do datum spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatkem za sjednanou volitelnou službu anonymizováno ve výši 165 Kč, poplatkem za službu anonymizována dvě slova ve výši 220 Kč a poplatkem za službu anonymizována dvě slova anonymizováno ve výši 58 Kč. Žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též smluvní pokutu ve výši 630 Kč a zákonné úroky z prodlení.
2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně s tímto procesním postupem vyslovila souhlas, žalovaný se k výzvě nijak nevyjádřil, a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, má soudu za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr v celkové výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatek za sjednanou volitelnou službu anonymizováno ve výši 165 Kč, poplatek za službu anonymizována dvě slova ve výši 220 Kč a poplatek za službu anonymizována dvě slova anonymizováno ve výši 58 Kč. Žalobkyně žalovanému poskytla částku úvěru v celkové výši 7 000 Kč převedením na účet žalovaného, jak je prokázáno předloženým potvrzením. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného, který žalovaný uvedl. Splatnost úvěru byla jeden měsíc. Žalovaný následně požádala o odklad splatnosti úvěru o celkem 30 dní. Ve smlouvě ve spojení s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně a sazebníkem byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení dluhu a stanovena výše nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka se splácením úvěru (35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně). Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil. Celkový dluh žalovaného činí dle vyúčtování žalobkyně jistina nesplaceného úvěru ve výši 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 030 Kč, poplatek za sjednanou volitelnou službu anonymizováno ve výši 165 Kč, poplatek za službu anonymizována dvě slova ve výši 220 Kč, poplatek za službu anonymizována dvě slova anonymizováno ve výši 58 Kč a smluvní pokuta ve výši 630 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne datum, avšak marně.
4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. spisová značka). Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka, sp. zn. spisová značka a sp. zn. spisová značka, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. spisová značka NS ČR dovodil, že„ Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. spisová značka) a věc uzavřel se závěrem, že„ Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. spisová značka lze úroky z prodlení„ posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz příjmení, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. ústavní nález dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. ústavní nález dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. spisová značka, spisová značka, spisová značka nebo spisová značka uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí:„ exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“
6. V posuzované věci, jak bylo uvedeno shora, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru na částku ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni za jeden měsíc částku zvýšenou o 29 %, tj. o 2 030 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Vedle toho byla sjednána služba anonymizováno ve výši 165 Kč, anonymizována dvě slova ve výši 220 Kč, anonymizována dvě slova anonymizováno ve výši 58 Kč a další poplatky za odklad splatnosti úvěru. RPSN proto pak u této smlouvy činí 2 115,69 %. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta (nikoli smluvní úrok) ve výši 0,1 % denně. Smlouva neobsahuje ujednání o úroku, ten je však fakticky vyčíslen v částce označené jako poplatek za poskytnutí úvěru, který tak představuje skrytý úrok. Obvyklá výše úroků přitom dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období leden 2022 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 7,99 % ročně. Vedle toho účastníci ujednali náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak každé v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Žalobkyně si do předtištěného formuláře smlouvy zakotvila značné množství poplatků, přičemž administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti. Soud je proto považuje za poplatky, které ve skutečnosti mají vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru, což ostatně osvědčuje roční procentní sazba nákladů, která jde daleko za hranici akceptovatelné výše. K těmto poplatkům pak v případě neplnění povinností přistupuje smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která sama o sobě není v nepřiměřené výši, a poplatky za upomínky a prodlení dlužníka, které již pouze podtrhují takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy.„ Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz anonymizována dvě slova anonymizováno a anonymizováno č. rok číslo) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem„ administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně není bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že by si žalobkyně mohla sjednávat takto nemravnou výši poplatků, resp. úroků. Stejně tak nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně žalobou neuplatňuje veškeré poplatky sjednané v dané smlouvě, neboť soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum, a nikoli nyní uplatňovaný úrok.
7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci. Jednotlivá ujednání dané smlouvy o úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných poplatků (tj. skrytého úroku), by žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčila, tedy neplatná je celá spotřebitelská smlouva o úvěru. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.
8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Toto jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Taktomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní žalobkyně poskytla žalovanému částku 7 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni dosud zcela nevrátil, a proto je důvodný nárok žalobkyně co do částky 7 000 Kč. Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni vydat, neboť ten má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, neboť žalovaný byl a je v prodlení s plněním peněžitého dluhu, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení, je tato v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud však zamítl nárok na žalobkyní požadované poplatky v částce 2 473 Kč a smluvní pokutu ve výši 630 Kč, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o další příslušenství pohledávky ve formě zákonného úroku z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok úroky z prodlení z částky 2 473 Kč, a to vzhledem k jejich akcesoritě.
9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť úspěch žalobkyně v dané věci byl jen částečný. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 103 Kč, ale úspěšná byla toliko co do částky 7 000 Kč, což představuje její úspěch ve výši 69 % a úspěch žalovaného ve výši 31 %, tedy čistý úspěch žalobkyně (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu) činí 38 %. Vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a návrh ve věci samé) a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 1 200 Kč částkou 252 Kč; celkové náklady řízení tedy činily 2 252 Kč. Žalobkyni z této částky náleží dle míry čistého úspěchu 38 %, což činí 855,76 Kč. Platební místo vyplývá z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.