Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 68/2023-21
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 50 000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a nahradit na nákladech řízení částku 1 356 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 24 422,45 Kč od 16. 3. 2021 do 20. 8. 2021, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a částku 25 000 Kč, zamítá.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s 8,5% úrokem z prodlení p.a. z částky 50 000 Kč od 21. 8. 2021 do zaplacení, a nahradit na nákladech řízení částku 1 356 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, a to vše pod ztrátou výhody splátek.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 24 422,45 Kč od 16. 3. 2021 do 20. 8. 2021, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a částku 25 000 Kč, zamítá.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 4. 2023 se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky 75 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovanou byla dne 9. 3. 2021 uzavřena Smlouva o úvěru Pronto půjčka číslo na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr v celkové výši 50 000 Kč, který žalovaná čerpala v plné výši. Žalovaná se zavázala splácet čerpaný úvěr spolu se sjednaným úrokem a poplatky v pravidelných 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč splatných vždy k 9. dni příslušného měsíce počínaje dnem 9. 4. 2021. Žalovaná však v rozporu s úvěrovou smlouvou nehradila splátky řádně a včas a dostala se do prodlení s úhradou splátek úvěru, když od uzavření smlouvy neuhradila na úvěr ničeho, a proto byl úvěr zesplatněn ke dni 20. 8. 2021. Ke dni podání žaloby činila pohledávka na jistině úvěru částku 50 000 Kč, na úroku od 16. 3. 2021 do 20. 8. 2021 celkem 24 422,45 Kč, na nákladech za 2 upomínky 900 Kč (2x 450 Kč) a na smluvní pokutě 25 000 Kč.
2. Žalovaná k věci uvedla, že si skutečně od žalobkyně půjčila částku 50 000 Kč a že na úvěr nic neuhradila, protože přišla o zaměstnání a ani v současné době zaměstnána není. K dotazu soudu uvádí, že při uzavírání smlouvy posílala žalobkyni tři výplatní pásky, nic víc po ní žalobkyně nechtěla. Nevzpomíná si už, jestli žalobkyni ukazovala i pracovní smlouvu, rozhodně však po ní žalobkyně nechtěla předkládat nějaké doklady k výdajům, např. ohledně bydlení, energií či vyživovacích povinností.
3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy, smluvních podmínek, formuláře, lustrací CEE a CCB, dvou výplatních pásek, výzvy včetně podacího archu, výpisu z účtu, splátkového kalendáře a dvou upomínek.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Z písemné smlouvy o úvěru Pronto půjčka číslo ze dne 9. 3. 2021 zjistil, že se žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaný dohodly na poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč na účet žalované. Použití úvěru nebylo účelově vázáno. Žalovaná se zavázala splatit poskytnutý úvěr spolu se smluveným úrokem 111,35 % p.a. v 30 měsíčních splátkách po 4 988 Kč splatných vždy k 9. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 9. 4. 2021. Nedílnou součástí smluvního vztahu byly i smluvní podmínky. Dle čl VI.1. za porušení Smlouvy ze strany Klienta se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné měsíční splátky Úvěru. Nesplní-li Klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej Uvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že Klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté Uvěrujícím, bude Uvěr zesplatněn. V takové m případě je Uvěrující oprávněn požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky. Ze shodných skutkových tvrzení účastníků vzal soud za zjištěno, že žalované byla vyplacena částka 50 000 Kč a že žalovaná dosud na úvěr neuhradila žádnou částku. Z výpisu z Centrální evidence exekucí a registru NRKI soud zjistil, že v nich žalovaná nebyla vedena. Z výplatní pásky za prosinec 2020 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil za tento měsíc 18 612 Kč. Z výplatní pásky za leden 2021 soud zjistil, že čistý příjem žalované činil za tento měsíc 20 097 Kč. Z výzvy ze dne 18. 8. 2021 soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru ke dni 20. 8. 2021 a vyzvala ji k úhradě celého úvěru spolu s příslušenstvím v celkové výši 76 261,93 Kč. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
12. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy poslala žalované na její účet částku 50 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice předložila 2 výplatní pásky žalované, jiné doklady k příjmům žalované však nedoložila. Žalobkyně nezkoumala, zda vzhledem k tomu, že dluh má být splácen po dobu 30 měsíců, je žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou či určitou. Žalobkyně rovněž blížeji nezkoumala výdajovou stránku žalované. Není doložena žádná nájemní smlouva, žádný doklad o skutečných výdajích na bydlení a energie, žalobkyně nijak nezkoumala vyživovací povinnosti žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele a tyto skutečnosti zkoumala nedostatečně, zejm. pak výdajovou stránku žalované. V rámci posouzení výdajové stránky žalované žalobkyně nezkoumala její náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala náklady na léky nebo jiné výdaje, náklady na 3 nezletilé děti bydlící se žalovanou, nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012 Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2395 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
15. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalované prokazatelně vyplacenou jistinou 50 000 Kč a žalovanou dosud zaplacenou částkou 0 Kč, což činí částku 50 000 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a vedlejší ujednání smlouvy o paušalizovaných nákladech vzniklých v souvislosti s prodlením a o smluvních pokutách. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni kapitalizovaný úrok ve výši 24 422,45 Kč od 16. 3. 2021 do 20. 8. 2021, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a částku 25 000 Kč, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul. Soud žalobkyni přiznal zákonné úroky z prodlení z jistiny 50 000 Kč od 21. 8. 2021, neboť má za to, že lze zesplatňující dopis z 18. 8. 2021 brát i jako výzvu k vydání bezdůvodného obohacení a zde uvedený termín brát i jako lhůtu pro vrácení bezdůvodného obohacení. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud zavázal žalovanou zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku.
16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud pro účely rozhodnutí o nákladech řízení kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tedy ke dni 16. 8. 2023 příslušenství žalované pohledávky. Ke dni rozhodnutí soudu tak činí částka přiznaná žalobkyni v I. výroku rozsudku celkem 58 453,42 Kč (50 000 Kč jistina + 8 453,42 Kč úroky z prodlení kapitalizované ke dni 16. 8. 2023), zamítnutá částka v II. výroku rozsudku celkem 50 322,45 Kč (24 422,45 Kč kapitalizovaný úrok od 16.3.2021 do 20.8.2021 + 900 Kč náklady spojené s uplatněním pohledávky + 25 000 Kč poplatky a úroky). Úspěch žalobkyně tak ke dni rozhodnutí soudu tvoří 54 % původně žalované částky s příslušenstvím, neúspěch 46 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem činí 8 % Náklady řízení v celkové výši 16 950 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 3 750 Kč, odměna právního zástupce žalobkyně za 3 úkony právní pomoci po 4 100 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí věci, předžalobní výzvu a sepis a podání žaloby) a 3 režijní paušály po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky. 8 % z 16 950 Kč činí 1 356 Kč a tuto částku soud uložil žalované k povinnosti nahradit žalobkyni.
17. Soud rozhodl o plnění dluhu s příslušenstvím a náhradě nákladů řízení ve splátkách navržených žalovanou ve výši 1 000 Kč, když má za to, že jsou zde v tomto konkrétním případě pro to důvody zvláštního zřetele hodné. Soud přihlédl k osobním a majetkovým poměrům žalované, když žalovaná není v současné době zaměstnána, nemá žádný cennější majetek a žije ve společné domácnosti s manželem a třemi nezletilými dětmi ve věku 2x 9 let a 6 let. Soud proto uložil žalované povinnost plnit přiznaný dluh s příslušenstvím a náklady řízení v splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Soud má za to, že povolení splátek v této výši není v tomto konkrétním případě v rozporu s dobrými mravy. Soud současně sankcionoval případné prodlení žalované s úhradou některé ze splátek ztrátou výhody splátek.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Žalovaná nemá právo proti tomuto rozsudku podat odvolání, neboť se tohoto práva výslovně a v plném rozsahu do protokolu vzdala.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).