Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 44/2023-45
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 59 648,08 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 886 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 886 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 762,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 967,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 925,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 59 648,08 Kč
od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a z částky 8 762,08 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 50 886 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 14 % ročně z částky 59 648,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 073,80 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 50 886 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 50 886 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 8 762,08 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 9 967,44 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 925,31 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 59 648,08 Kč od 19. 12. 2020 do 8. 2. 2021 a z částky 8 762,08 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 50 886 Kč od 9. 2. 2021 do zaplacení a úroku ve výši 14 % ročně z částky 59 648,08 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 073,80 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.</b>
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29.4.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 59 648,08Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 19.12.2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne 21.9.2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, smlouvu o zápůjčce číslo kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalované zaznamenaných do zákaznické karty, měla k dispozici vyznačené ověřené dokumenty od žalované. Doplnil, že v této chvíli nemá doklady ohledně příjmů žalované, a to daňové přiznání či pracovní smlouvu k dispozici, když takové doklady žadatelé o úvěr pouze předkládají k nahlédnutí. Úvěrující přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Dospěl k závěru o schopnosti žalované splácet úvěr. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované zápůjčku v částce 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 44 608 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 662 Kč, tedy s úrokovou sazbu 14 % ročně, částky za zpracování zápůjčky, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 23 698 Kč a částky za vedení účtu ve výši 10 248 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 4 776 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 26.9.2020. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 13.3.2019 Celkem žalovaná uhradila od uzavření smlouvy částku 19 114 Kč. Ke dni 10.12.2019 tak činila dlužná jistina částku 59 648,08 Kč a dlužný poplatek částku 35 855,92 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 27.9.2020 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 14 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Následně již žalobci ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 59 648,08 Kč a zaplacení úroku ve výši 14 % z jistiny, který jednak za období od 27.9.2020 do 18.12.2020 kapitalizoval na částku 1 925,31 Kč a jednak se jej domáhá od 19.12.2020 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 12.4.2019 do 18.12.2020 kapitalizoval na částku 9 967,44 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 19.12.2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila. K jednání nařízenému na den 12.6.2023 se žalovaná, ač řádně předvolána, nedostavila. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované. K dalšímu jednání nařízenému na 19.7.2023 se řádně předvolaná žalovaná nedostavila, žalobce a jeho právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými a k jeho návrhu soudem vyžádanými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o zápůjčce – modrá na účet číslo bylo prokázáno, že dne 21.9.2018 společnost právnická osoba a žalovaná podepsali tuto listinu, kdy mělo jít o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený v záhlaví smlouvy, kdy šlo o refinancování jiné zápůjčky. Bylo uvedeno, že část zápůjčky bude použita na splacení zůstatku celkové dlužné částky žalované z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce číslo který činil 23 951 Kč a zbylá částka 46 049 Kč bude vyplacena na účet žalované. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 44 608 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 10 662 Kč, částkou za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 23 698 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu ve výši 10 248 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 4 776 Kč, kdy první měsíční období začíná běžet 5. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 14 % a měla být pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. Z tabulky ohledně předchozí půjčky žalované číslo je zřejmé, že šlo o zápůjčku s datem poskytnutí dne 9.2.2018, hotovostní zápůjčku ve výši 32 000 Kč, k níž měly být sjednány poplatky ve výši 27 434 Kč. Je zřejmé, že žalovaná zápůjčku nesplácela ve sjednaných termínech, když však není zřejmé, v jaké výši byla sjednána měsíční splátka. Je patrno, že žalovaná v některém týdnu nehradila nic, jindy hradila 1 000 Kč, 2 000 Kč. Je zřejmé, že tato smlouva byla doplacena částkou 23 951 Kč dne 19.9.2018, tedy platbou sjednanou ve smlouvě o zápůjčce, která je předmětem tohoto řízení. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce je prokázáno, že dne 21.9.2018 uhradil na účet č. bankovní účet částku 46 049 Kč, kdy šlo o platbu na účet žalované dle předmětné smlouvy o zápůjčce. Ze zprávy právnická osoba bylo ověřeno, že jde o účet žalované. Z výpisu z účtu je prokázáno připsání uvedené částky od společnosti právnická osoba téhož dne na tento účet. Je tak prokázáno vyplacení zápůjčky ve výši 70 000 Kč dle předmětné smlouvy. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce čtyři splátky, kdy první splátku neuhradila vůbec, druhou hradila ve sjednané výši 4 776 kč dne 19.10.2018, třetí jen ve výši 1 947,18 Kč dne 28.12.2019, čtvrtou a pátou splátku pak ve výši 3 361,59 Kč dne 25.1.2019 a 12.3.2019. Je tak zřejmé, že žalovaná nehradila splátky ve sjednané výši, ani ve stanovených termínech. Z tabulky je rovněž zřejmé, na co byly jednotlivé splátky započteny.
4. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalované, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici její občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalované, druh bydlení je vyznačen nájemní, což není žádnou listinou osvědčeno. Je uvedeno, že je svobodná, má středoškolské vzdělání. Ohledně příjmů žalované je zaznamenáno, že je osobou samostatně výdělečně činnou, kdy k výši příjmu měl mít úvěrující k dispozici daňové přiznání z roku 2017 a živnostenský list. Počet zdrojů příjmu pak měl být jeden. Příjem je pak uveden ve výši 30 611 Kč čistého měsíčně. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou uvedeny v částce 9 500 Kč, dále má splácet externí splátky zápůjček ve výši 9 804 Kč, což mělo být zjištěno od žalované. Má splácet další interní splátky u právního předchůdce žalobce ve výši 3 260 Kč. Je uvedeno, že žalovaná má kreditní kartu. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované žalobce ani přes výzvu a poučení soudu nepředložil.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalované písemně oznámena oznámením ze dne 6.1.2021, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalované dne 25.1.2021, pohledávka měla být uhrazena ve lhůtě do 10 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 28.6.2021 spolu s podacím lístkem z 28.6.2022 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek, když ji opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky.
6. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechá zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjče lze sjednat úroky.
7. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
13. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Žalobce k důkazu o prověření úvěruschopnosti žalované předložil pouze zákaznickou kartu, z níž je zřejmé, že ohledně příjmů žalované vycházel z údajů uvedených v daňovém přiznání z roku 2017, kdy za situace, že smlouva byla uzavírána až v září roku 2018 lze učinit závěr, že takto ověřené příjmy nemusely odpovídat příjmové situaci žalované v době uzavírání smlouvy. Navíc předmětná smlouva byla smlouvou, kterou měla být refinancovaná jiná zápůjčka u právního předchůdce žalobce, kdy úvěrujícímu bylo známo, že žalovaná nehradí řádně a včas sjednané splátky s takové smlouvy, refinancováním mělo dojít k dalšímu zadlužení žalované o vyšší částku, když nad rámec splacení stávající zápůjčky jí měla být poskytnuta zápůjčka ve výši přes 40 000 Kč, žalovaná měla hradit úroky a poplatky ve výši takřka totožné, jako byla takto poskytnutá zápůjčka (bez zohlednění částky použité na úhradu předchozího dluhu). Z karty zákazníka je konečně patrno, že žalovaná měla ještě další zápůjčku u právního předchůdce žalobce se splátkou více než 3 000 Kč měsíčně a měla další závazky s měsíční splátkou v celkové výši 9 804 Kč. Právní předchůdce žalobce tak měl za situace velké nejistoty ohledně příjmů žalované a povědomí o existenci vyšších dluhů žalované, nedobré předchozí morálky splácení přistoupit s velkou mírou pečlivosti k prověření jejích skutečných výdajů. Takový postup však právní předchůdce nezvolil, když ohledně dalších závazků žalované se spokojil pouze s jejím obecným sdělením o výši jejích dalších měsíčních splátek z jiných závazků, aniž by zjišťoval, o jaké závazky jde, jaká je ještě doba jejich splácení, zda žalovaná závazky hradí řádně a včas. Žalobce rovněž netvrdil, ani neprokazoval, že by jeho právní předchůdce nahlížel ohledně platební morálky žalované a existence dalších závazků do nebankovních registrů, jak je to u poskytovatelů úvěrů zcela běžné. Pokud jde o další výdaje žalované, tak ty jsou v kartě zákazníka stanoveny pouze odhadem ve výši 9 500 Kč, když právní předchůdce žalobce nikterak neprověřoval tvrzení žalované o tom, že bydlí v nájmu. Neměl k dispozici nájemní smlouvu, nezjišťoval výši nájemného, ani výši plateb za služby spojené s nájmem bytu. I přes neúplné informace o příjmech, výdajích, závazcích žalované a přes povědomí o jejích problémech při splácení předchozí zápůjčky žalované poskytl další úvěr ve výši 70 000 Kč, kdy měla mít povinnost jej splatit spolu s navýšením o 44 608 Kč v měsíčních splátkách ve výši bezmála 5 000 Kč. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním úvěrujícího) odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalované poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o zápůjčce podepsané dne 21.9.2018. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaná je tak povinna vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
15. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 21.9.2018 poskytl žalované částku 70 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaná již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátila částku 19 114 Kč, je tak povinna mu doplatit již pouze částku 50 886 Kč.
16. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 886 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to ode dne 9.2.2021 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, dle zákona č. 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla vyzývána k úhradě ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 25.1.2021, platí tak domněnka dojití dne 28.1.2021. Následně byla žalované stanovena 10 denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 8.2.2021. Ode dne 9.2.2021 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, má soud stanovenou desetidenní lhůtu za přiměřenou jejím poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny.
17. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení či ve výši přesahující zákonný úrok z prodlení.
18. Ve výroku III. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. když uložil žalované povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 85 % (ohledně částky 50 886 Kč) a neúspěšný v rozsahu 15 % (ohledně částky 8 762,08 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 70 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 142 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 14 000 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 3500 Kč za 4 úkony právní služby dle § 7 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu, účast u jednání soudu), dále byl přiznán 4 × režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 3 192 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 21 534 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 70 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 15 073,80 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně a včas povinnost, která jí byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.