Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 175/2023-115

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 42 136,60 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 1 431,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 40 705,49 Kč, úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 42 136,60 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 136,60 Kč od 1. 8. 2022 do 12. 6. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 705,49 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 1 431,11 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 13. 6. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 40 705,49 Kč, úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 42 136,60 Kč od 1. 8. 2022 do zaplacení, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 136,60 Kč od 1. 8. 2022 do 12. 6. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 705,49 Kč od 13. 6. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 12. 4. 2023 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 42 136,60 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 26. 11. 2019 prostřednictvím žádosti o revolvingový úvěr číslo požádala žalovaná právnická osoba anonymizována tři slova, podnikající v České republice prostřednictvím právnická osoba – dříve právnická osoba, (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) o poskytnutí úvěru, žádosti žalované bylo vyhověno, kdy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr číslo ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr v měsíčních splátkách, smluvní úrok činil 26,28 % ročně. Žalovaná však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácela. Dopisem ze dne 31. 7. 2022 předchůdkyně žalobkyně v souladu s příslušnými všeobecnými úvěrovými (obchodními) podmínkami úvěr zesplatnila. Dne 27. 10. 2022 žalovaná podepsala uznání dluhu a dohodu o splátkách, kdy v březnu 2023 podmínky této dohody nedodržela, za období od 14. 10. 2022 do 9. 3. 2023 uhradila celkem 5 splátek po 2 500 Kč, tedy celkem 12 500 Kč. Dlužná částka ve výši 42 136,60 Kč sestává ke dni splatnosti z dlužné jistiny ve výši 40 747,53 Kč, poplatků ve výši 784,31 Kč a pokut v částce 405,01 Kč, a dále pojistného ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru ve výši 199,75 Kč. Žalovaná dluh nevyrovnala i přes zaslání předžalobní upomínky žalobkyní.

2. V podání ze dne 8. 6. 2023 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých klientem v žádosti o úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně dále provedla kontrolu v interních systémech a pomocí dotazu v systému SOLUS, kdy žalovaná nebyla veden jako osoba se závazky po splatnosti. Žalobkyně má za to, že právní předchůdkyně postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované dostatečně zodpovědně, odborně, a zcela v souladu se zákonem a zároveň s péčí, kterou po ní byl možné rozumně požadovat, žalovaná v úvěrové smlouvě uvedla, že je svobodná, její čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč, celkové náklady domácnosti 3 500 Kč, dále žalovaná uvedla, že žije v nájmu. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná vyčerpala na úvěr celkovou částku 62 052,11 Kč a uhradila celkem 10 320,20 Kč.

3. Žalobkyně se z jednání soudu nařízeného na den 19. 7. 2023 omluvila, žalovaná při jednání soudu uvedla, že v předmětné době neměla dostatek finančních prostředků, proto přistoupila k nákupu lednice na splátky. Dále žalovaná uvedla, že při uzavírání úvěrové smlouvy doložila výši příjmu, kdy byla zaměstnána a její měsíční příjem činil 15 000 Kč. Výši výdajů však při uzavírání smlouvy nedokládala, předchůdkyni žalobkyně tedy nedoložila například nájemní smlouvu, ani výpisy z bankovního účtu. Na předmětný úvěr čerpala 62 052,11 Kč a uhradila celkem 60 621 Kč.

Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

4. Ze smlouvy uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne 26. 11. 2019 pod číslo vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí revolvingového úvěru ze strany žalobkyně ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč na nákup zboží (chladnička Electrolux EJ1800AD, prodejní cena zboží činila 5 297 Kč), které se žalovaná zavázala splácet spolu se sjednaným úrokem v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, roční úroková sazba činila 22,68 %. Ve smlouvě je vyplněno, že žalovaná má příjem 15 000 Kč, a to ze zaměstnání, u společnosti právnická osoba, je svobodná, nemá vyživovací povinnost, žije v nájmu, přičemž celkové náklady domácnosti činí 3 500 Kč, její finanční závazky jsou nulové. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení (splátky), náhrada za vymáhání ve výši 600 Kč a poplatek za upomínku ve výši 100 Kč. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Rámcovou smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb číslo Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, tyto y byly žalovanou podepsány. Dále žalobkyně doložila Produktové podmínky pro klasické úvěry, Všeobecné obchodní podmínky platné od 1. 12. 2016, a dále Sazebník pro úvěry platný od 11. 3. 2020, které tvořily nedílnou součást smlouvy.

5. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 22. 8. 2022 vyplynulo, že tuto adresoval právní zástupce žalobkyně žalované s tím, že dlužná částka činí 54 578,75 Kč.

6. Z dopisu předchůdkyně žalobkyně adresovaného žalované ze dne 28. 6. 2022 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně tímto odstoupila od shora uvedené úvěrové smlouvy ke dni 31. 7. 2022 z důvodu neplnění smluvních povinností žalovanou.

7. Z výpisu z úvěrového účtu číslo vyplynulo, že žalovaná čerpala v období od 26. 11. 2019 do 23. 10. 2021 celkem 62 052,11 Kč. Žalovaná na předmětný dluh uhradila za období od 26. 11. 2019 do 7. 6. 2022 celkem 48 121 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a její přílohy č. 1, že pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

9. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 8. 8. 2022 a poštovního podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávek na žalobkyni.

10. Z y nazvané Uznání dluhu a dohoda o splátkách ze dne 31. 10. 2022 vyplývá, že mezi účastníky byla uzavřena dohoda s tím, že žalovaná se zavázala k úhradě dluhu ve splátkách po 2 500 Kč měsíčně.

11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 26. 11. 2019 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 62 052,11 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 26,28 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas (žalovaná uhradila pouze 48 121 Kč), předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními odstoupila od úvěrové smlouvy a prohlásila úvěr za splatný, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne 28. 6. 2022. Pohledávka za žalovanou byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Mezi stranami došlo k dohodě o uznání dluhu a dohodě o splátkách, kdy žalovaná uhradila 5 splátek po 2 500 Kč, celkem tedy 12 500 Kč. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila tedy celkem 60 621 Kč (12 500 Kč + 48 121 Kč).

12. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

14. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

17. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 62 052,11 Kč, žalovaná uhradila celkem 60 621 Kč. Jelikož však soud shledal předmětnou smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

20. Je nepochybné, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá ( tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěry poskytnuté spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se její právní předchůdkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s  zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. V doložené žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu, je zaměstnána ju společnosti právnická osoba s čistým měsíčním příjmem 15 000 Kč (příjem nebyl nikterak doložen). Žalovaná dále v žádosti uvedla, že náklady na bydlení činí 3 500 Kč, přičemž další finanční závazky jsou nulové. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaná schopna podmínkám úvěru dostát, když nebyly vůbec zjišťovány její skutečné výdaje. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaná osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

21. Pokud pak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 62 052,11 Kč a žalovaná žalobkyni, resp. právní předchůdkyni žalobkyně, uhradila celkem 60 621 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách, tedy 1 431,11 Kč, pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 9. 6. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (13. 6. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

22. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.