Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 C 6/2023-21

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 19 708 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 997 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 144,83 Kč za období od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 997 Kč od datum do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 711 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 45,50 Kč za období od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 711 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 171 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 997 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 144,83 Kč za období od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 997 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 711 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 45,50 Kč za období od [datum] do [datum] a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 711 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 171 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 19 708 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 190,33 Kč za období od datum do datum a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 19 708 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní úvěrovou smlouvu, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč účtovaného po celou dobu trvání smlouvy a poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 969 Kč. Žalovaný byl žalobkyní lustrován v registrech NRKI, BRKI a SOLUS, dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a byla posuzována jeho příjmová a výdajová stránka zjištěná z informací, které sám poskytl. Přezkoumávány byly jeho klientské informace o zdroji příjmů, věku, rodinném stavu, počtu dětí a způsobu bydlení. Žalobkyně dále doplnila, že bonitu žalovaného ověřovala rovněž důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, k jehož stanovení je využíván statistický model. Žalovaný závazek nehradil řádně a včas, za dobu trvání smlouvy uhradil dohromady pouze částku 3 Kč, z níž žalobkyně započetla částku 2 Kč na jistinu a částku 1 Kč na poplatek za minimální splátku. Dlužná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 14 998 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši 297 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti v celkové výši 2 969 Kč, účelně vynaložené náklady na vymáhání 300 Kč a smluvní pokuty 450 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po předžalobní výzvě učiněné před podáním žaloby.

2. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil k žalobě a současně aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému doručeno dne datum náhradním způsobem – formou uložení u pošty a následným vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.

3. Z listin předložených žalobkyní, a to z úvěrové smlouvy ze dne datum včetně sazebníku poplatků, naskenovaného občanského průkazu žalovaného, opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne datum, z výpisu čerpání, splátek a úhrad, byl zjištěn skutkový stav, dle kterého žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit ve lhůtě 30 dní. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do externích úvěrových registrů a veřejných rejstříků. Informace o příjmech, výdajích a závazcích, které žalobkyně získala od žalovaného, nebyly ničím doloženy. To vyplývá také z důkazů Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne datum a z úvěrové zprávy. Žalovaný čerpal celkem částku ve výši 15 000 Kč a dosud žalobkyni zaplatil pouze 3 Kč (viz opisu výpisu proplacení smlouvy ze dne datum). Předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího archu byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 30 dnů od sepsání výzvy. Předmětný dopis byl odeslán dne datum.

4. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že mezi stranami sporu, resp. mezi bankou a žalovaným měla být dne datum uzavřena smlouva o úvěru, na podkladě které měla banka poskytnout žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 15 000 Kč, který se měl žalovaný zavázat splácet bance do 30 dnů ode dne jeho poskytnutí, včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč účtovaného po celou dobu trvání smlouvy a poplatků za prodloužení splatnosti ve výši 2 969 Kč. Při sjednávání úvěrové smlouvy přitom žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet prohlášením samotného žalovaného a nahlédnutím do registrů SOLUS a NRKI. Žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč a uhradil bance celkem částku 3 Kč.

5. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalovanému jako spotřebiteli ve smyslu byla žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 15 000 Kč ve formě spotřebitelského úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení a násl. , se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v  a tohoto zákona.

6. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle věta první, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

9. Po právní stránce je výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně byla zkoumána před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet pouze vyhodnocením informací získaných od žalovaného za použití statistického modelu, ověřeným pouze lustrací z úvěrových registrů a veřejně dostupných databází. Žalobkyně především nijak neověřila žalovaným uváděný údaj o výši jeho příjmu (30 000 Kč), který je zcela zásadní pro posouzení jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet. Jestliže nebyla spolehlivě zjištěna výše příjmu žalovaného, nelze spoléhat ani na statistický model, který žalobkyně použila ke stanovení kreditního skóre žalovaného, neboť pokud tento statistický model pracoval s neověřenými vstupnými daty, pak nemohl poskytnout ani věrohodné výstupy. Kromě toho žalobkyně neověřila ani výdaje žalovaného, když vycházela pouze z údaje o minimálním výdaji na bydlení a z paušální částky životního minima, která nemá relevantní výpovědní hodnotu o skutečných výdajích. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, tedy neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, čímž porušila ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovaným neplatná.

S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dle smlouvy žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný vrátil celkem 3 Kč. Je proto povinen vrátit žalobkyni 14 997 Kč. K vrácení úvěru byl vyzván ve lhůtě 30 dnů od sepisu předžalobní výzvy, kdy tato lhůta uplynula datum. Následujícího dne se dostal do prodlení s dlužnou jistinou a dle je proto povinen zaplatit i úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné částky od datum do zaplacení. Přičemž za dobu od datum do datum žalobkyně v žalobě kapitalizovala zákonný úrok z prodlení z částky 19 708 Kč ve výši 190,33 Kč. Soud však přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení pouze z částky 14 997 Kč, tudíž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za dobu datum do datum činí pouze 144,83 Kč. A proto ve zbylé částí byl kapitalizovaný zákonný úrok zamítnut. Soud proto žalobě částečně vyhověl co do částky 14 997 Kč s přísl. (výrok I.) a ve zbývající části žalobu zamítnul.

10. Pokud jde o lhůtu k plnění, dle důvodové zprávy k  „ s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Slova "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má spotřebitel splácet.“. Smyslem a účelem právní úpravy tedy bylo, aby se dluh spotřebitele na vrácení jistiny poté, co je smlouva neplatná pro porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost žadatele, nestal splatným ihned, ale aby splatnost byla vázána na jeho faktické schopnosti a možnost jistinu vrátit tak, aby se nedostal ihned do prodlení s vrácením jistiny jen proto, že jeho aktuální možnosti a schopnosti k vrácení celé jistiny nejsou dány. Podle odborné literatury - například Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, 900 s.,„ Důsledkem je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o splácení jistiny soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran“. Ustanovení výše citovaného zákona tak stanoví zvláštní splatnost (hmotněprávní splatnost, nikoliv pariční lhůtu) nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého absolutně neplatnou smlouvou o spotřebitelském úvěru v důsledku porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele. Do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrací jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. V případě, že se žalobce domáhá nevrácené jistiny v rámci soudního řízení, je nutno dovodit, že je zde spor nejen o to, zda má žalovaný vracet žalovanou částku, ale logicky je zde spor i o tom, kdy a zda se stala splatnou. Pokud se žalobce domáhá i úroků z prodlení z nevrácené jistiny, je nezbytné zkoumat i to, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu (břemeno tvrzení a důkazní nese spotřebitel). Pokud spotřebitel v rozsahu odpovídající jeho možnostem a schopnostem nevrátí poskytnutou jistinu či její část, teprve pak se dostává do prodlení s povinností vrátit jistinu či její část a věřiteli následně přísluší i nárok na úrok z prodlení v zákonné sazbě. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit však nese spotřebitel, který zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a případně doložil. V daném konkrétním případě však žalovaný netvrdil a již vůbec v tomto směru nedoložil ničeho, co by osvětlovalo jeho aktuální majetkové poměry a dokládalo, jaké jsou jeho současné možnosti předmětný dluh zaplatit, resp. splácet. Dle názoru soudu úplná procesní pasivita žalovaného jako dlužníka, nemůže znamenat, že soud v neprospěch žalobkyně sám stanoví splátky či rozhodne, že zatím žalovaný vůbec dluh není schopen splatit. Takové zesílení již tak výrazné ochrany spotřebitele by bylo dle názoru soudu nepřiměřené.

11. Soudem stanovená lhůta k plnění proto vychází z ust. věta před středníkem a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze a výši dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, respektive tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.

12. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, kdy celkový předmět řízení tvořil částku 22 271,12 Kč (19 708 Kč jistina, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 190,33 Kč od datum do datum činí 287,37 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 14 997 Kč ve výši 11,75 % od datum do datum činí 1 805,60 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z částky 4 711 Kč ve výši 11,75 % od datum do datum činí 567,19 Kč) a zjistil, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 16 947,43 Kč spolu s příslušenstvím (tj. 14 997 Kč + 144,83 Kč + 1 805,60 Kč), jež představuje 76 % z celkového předmětu řízení, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí 5 323,69 Kč (4 711 Kč + 45,50 Kč + 567,19 Kč), což představuje 24 % z původního předmětu řízení. Na základě zásady úspěchu ve věci soud zjistil, že větší úspěch ve věci měla žalobkyně, které tak náleží právo na úhradu části nákladů řízení ve výši 52 %.

13. Celkové náklady představují odměnu advokáta dle vyhlášky 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, což po zvýšení o 21 % DPH připočtení zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč činí 2 252 Kč. Vzhledem k výše uvedenému úspěchu ve věci žalobkyně, je tak žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 171,04 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.