Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
9 C 181/2022-102
Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 64 035,39 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 56 225,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 055,74 Kč a 165,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 357,18 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 3 457,41 Kč a smluvního úroku ve výši 16,4 % ročně z částky 56 225,18 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, a dále částky 632 Kč a 1 500 Kč.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 56 225,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 2 055,74 Kč a 165,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 357,18 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 3 457,41 Kč a smluvního úroku ve výši 16,4 % ročně z částky 56 225,18 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, a dále částky 632 Kč a 1 500 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 20. 6. 2022, ve znění podání ze dne 4. 11. 2022, 7. 2. 2023, 11. 5. 2023 a 16. 5. 2023, domáhala po žalovaném zaplacení částky 56 225,18 Kč (jistina), částky 632 Kč (neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr; pojistné 158 Kč měsíčně, neuhrazeno za čtyři měsíce) a částky 1 500 Kč (poplatky za odeslání dvou upomínek po 600 Kč, poplatek 300 Kč za zesplatnění úvěru), zákonného úroku z prodlení z jistiny ve výši 2 055,74 Kč, zákonného úroku z prodlení z dlužného smluvního úroku ve výši 165,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 58 357,18 Kč od 26. 5. 2022 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 3 457,41 Kč a smluvního úroku ve výši 16,4 % ročně z částky 56 225,18 Kč od 26. 10. 2021 do zaplacení, to vše z titulu smlouvy o úvěru Expres půjčka číslo kterou žalovaný uzavřel se společností právnická osoba, IČO (dále jen„ Původní věřitel“), a na jejímž základě mu Původní věřitel poskytl úvěr ve výši 100 000 Kč. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit včetně smluvního úroku 16,4 % ročně. Žalobkyně rovněž uvedla, že před poskytnutím úvěru Původní věřitel ověřil úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházel z údajů sdělených žalovaným, podle nichž měl žalovaný příjem 20 000 Kč čistého měsíčně (příjem žalovaného odpovídal příjmům na jeho bankovním účtu), příjem domácnosti žalovaného činil 28 000 Kč měsíčně čistého, žalovaný neměl vyživovací povinnost. Výdaje žalovaného Původní věřitel odhadnul na základě historických dat Českého statistického úřadu, žalovaný dále splácel Původnímu věřiteli částku 1 884,95 Kč měsíčně a jinému subjektu ještě 1 378 Kč měsíčně. Původní věřitel následně po provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného dospěl k závěru, že žalovaný má dostatečné volné prostředky pro úhradu sjednané splátky úvěru ve výši 1 876,47 Kč měsíčně. Žalovaný úvěr ve výši 100 000 Kč vyčerpal, avšak nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, a proto Původní věřitel úvěr ke dni 25. 10. 2021 zesplatnil. Původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou, v průběhu tohoto řízení pak byla pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající ze shora uvedené smlouvy o úvěru postoupena na žalobkyni, a to smlouvou ze dne 20. 3. 2023. Žalovaný na dlužnou částku ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil.
3. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 2. 6. 2016 (produkt anonymizována dvě slova), včetně sazebníku banky platného od 1. 9. 2013 a všeobecných produktových podmínek ze dne 1. 9. 2014, které byly součástí smlouvy o úvěru, a dále včetně informací o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že žalovaný smlouvu s Původním věřitelem uzavřel prostřednictvím internetového bankovnictví, přes mobilní klíč, dne 2. 6. 2016. Na základě smlouvy mu byl poskytnut úvěr 100 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal platit z vyčerpané jistiny úvěru smluvní úrok 16,4 % ročně a úvěr měl splatit 96 anuitními splátkami (tj. splátkami zahrnujícími splátku jistiny a smluvního úroku) ve výši 1 876,48 Kč, dále se zavázal platit pojistné 158 Kč měsíčně (celkem splátka 2 034,47 Kč měsíčně), přičemž poslední splátka úvěru měla být vyšší, a to 5 002,93 Kč. Jednotlivé splátky byly splatné k 20. dni v měsíci, první splátka měla být uhrazena 20. 7. 2016 (celkem měl žalovaný při řádném splácení úvěru zaplatit 183 267,58 Kč). Úvěr měl být čerpán na bankovní účet č. bankovní účet, z něhož měl být rovněž splácen, úvěr pak měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet. Dle sazebníku činil poplatek za upomínku 600 Kč, poplatek za prohlášení úvěru za splatný 300 Kč; výše pojistného činila 8,2 % z měsíční anuitní splátky úvěru. Jako adresa žalovaného byla ve smlouvě uvedena ulice a číslo, obec.
4. Z vyjádření Původního věřitele ze dne 29. 4. 2022 soud zjistil, že Původní věřitel vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z údajů uvedených v žádosti o úvěr ze dne 1. 6. 2016, provedl kontrolu v interních a externích databázích (zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze Ministerstva vnitra ČR), při výpočtu disponibilní částky vycházel z částky životního minima. Žalovaný uvedl příjem 20 000 Kč, přičemž tento příjem byl ověřen dokladem o příjmu, který byl Původnímu věřiteli doložen k jiné žádosti žalovaného o úvěr. Pracovní poměr měl žalovaný sjednán na dobu určitou, měl jeden zdroj příjmu a celkový příjem domácnosti měl činit 28 000 Kč čistého měsíčně. Žalovaný měl být svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlení měl zajištěno v pronájmu a na nákladech na bydlení se měl podílet v rozsahu 71,43 %. Žalovaný hradil splátky interní ve výši 1 884,95 Kč měsíčně, externí splátky pak činily 1 378 Kč měsíčně, ostatní výdaje žalovaného byly 5 000 Kč měsíčně.
5. Z údajů vyplněných v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru (informace ze systému banky) bylo soudem zjištěno, že totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu, žalovaný byl dle žádosti svobodný, bez vyživovací povinnosti, měl základní vzdělání a bydlel v pronájmu. Pracovní poměr žalovaného byl sjednán na dobu určitou do 1. 4. 2017, pracoval jako technik/řidič a měl mít příjem pouze ze zaměstnání. Ostatní nezbytné výdaje žalovaný odhadnul na 5 000 Kč měsíčně, jiné splátky úvěrů nebo půjček žalovaný neuvedl. Celkové příjmy domácnosti žalovaného měly činit 28 000 Kč měsíčně (bez dalšího), příjem žalovaného měl být 20 000 Kč měsíčně. V žádosti pak bylo uvedeno, že se vztahuje k úvěru se smluvním úrokem 7,4 % ročně, splátkou 1 383,36 Kč měsíčně a pojistným 117 Kč měsíčně.
6. Z čestného prohlášení žalovaného o zasílání mzdy ze dne 29. 10. 2014 soud zjistil, že se jednalo o potvrzení, resp. čestné prohlášení, které žalovaný předložil k žádosti o jiný (dřívější) úvěr. V dokumentu žalovaný prohlásil, že na jeho účet č. bankovní účet mu byla za poslední čtyři měsíce zaslána mzda takto: dne 13. 6. 2014 ve výši 20 594 Kč, dne 14. 7. 2014 ve výši 19 231 Kč, dne 13. 8. 2014 ve výši 22 228 Kč a dne 12 1. 9. 2014 ve výši 20 964 Kč.
7. Z výsledku lustrace žalovaného v Centrální evidenci exekucí pak bylo zjištěno, že na majetek žalovaného byly nařízeny dvě exekuce, avšak až v roce 2021, 2022.
8. Z dopisu Původního věřitele ze dne 28. 6. 2023, včetně výpisů z bankovního účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 15. 11. 2015 do 17. 5. 2016 soud zjistil, že v listopadu 2015 činil počáteční zůstatek na účtu 18 462,76 Kč, konečný zůstatek - 2 702,15 Kč (žalovaný měl sjednán kontokorentní úvěr), v prosinci 2015 činil konečný zůstatek - 4 656,66 Kč, v lednu 2016 pak 10 592,34 Kč, v únoru 2016 činil konečný zůstatek 8 215,12 Kč, v březnu 2016 zbývala na účtu částka 8 220,19 Kč, v dubnu 2016 činil konečný zůstatek 15 104,83 Kč a v květnu 2016 byl zůstatek na účtu žalovaného - 22,87 Kč. Žalovaný v období od listopadu 2015 do května 2016 hradil splátky úvěru 2 744,79 Kč měsíčně, jeho trvalé příkazy a opakující se platby činily měsíčně nejméně 6 750 Kč (5 000 Kč, 1 000 Kč, 350 Kč, 400 Kč). Dne 5. 2. 2016 žalovaný čerpal nový úvěr či půjčku ve výši 3 000 Kč od příjmení jméno, dne 1. 3. 2016 dále čerpal zápůjčku 4 000 Kč od anonymizována dvě slova a dne 2. 3. 2016 zápůjčku 3 000 Kč od příjmení příjmení. Žalovaný rovněž splácel další úvěry nebo zápůjčky, a to dne 1. 3. 2016 částkou 3 099 Kč (příjmení anonymizováno), dne 9. 5. 2016 částkou 4 946 Kč (anonymizována dvě slova) a dne 10. 5. 2016 částkou 5 750 Kč (příjmení příjmení). Pokud jde o mzdu žalovaného, pak jeho průměrná měsíční mzda činila 21 071,50 Kč (prosinec 2015 - 21 351 Kč, leden 2016 - 20 999 Kč, únor 2016 - 18 689 Kč, březen 2016 - 22 476 Kč, duben 2016 - 23 064 Kč, květen 2016 - 19 850 Kč).
9. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. bankovní účet za období od 17. 5. 2016 do 17. 6. 2016 soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu činil - 22,87 Kč, celkem bylo z účtu vyčerpáno (debet) 42 877,11 Kč. Dne datum žalovaný čerpal zápůjčku od příjmení příjmení ve výši 3 000 Kč, dne 2. 6. 2016 byl na jeho účet vyplacen úvěr 100 000 Kč (předmětný úvěr). Žalovaný hradil splátku úvěru dne 17. 6. 2016 ve výši 2 744,79 Kč.
10. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 10. 2021, včetně poštovního podacího archu ze dne 29. 10. 2021, soud zjistil, že Původní věřitel prohlásil úvěr za splatný ke dni 25. 10. 2021, přičemž k tomuto dni měla celková dlužná částka činit 61 944,44 Kč, žalovaný byl vyzván k zaplacení nejpozději do 10. 11. 2021. Dopis byl žalovanému odeslán 29. 10. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě o úvěru.
11. Z měsíčních výpisů z úvěrového účtu žalovaného č. bankovní účet za období od června 2016 do dubna 2022, včetně dokumentu označeného jako amortizace ke smlouvě číslo, soud zjistil, že úvěr ve výši 100 000 Kč byl vyčerpán 2. 6. 2016 a žalovaný celkem v uvedeném období zaplatil 123 261,47 Kč (poslední úhrada 20. 11. 2020). Shodná celkově zaplacená částka byla zjištěna rovněž z platební historie ke smlouvě číslo přičemž tuto částku jako celkovou úhradu žalovaného uvedla rovněž žalobkyně.
12. Původní věřitel vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 27. 5. 2022, která byla dle poštovního podacího lístku odeslána 27. 5. 2022. Žalovaný byl vyzván k zaplacení do 7 dnů od odeslání.
13. Pohledávka Původního věřitele za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, jak soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2023, včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka za žalovaným je uvedena pod položkou číslo).
14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 2. 6. 2016 s Původním věřitelem smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu Původní věřitel poskytl úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl žalovanému vyplacen bezhotovostně na jeho účet č. bankovní účet, a to dne 2. 6. 2016. Žalovaný se zavázal splatit úvěr 96 splátkami po 1 876,48 Kč, dále se zavázal platit pojistné 158 Kč měsíčně (celkem splátka 2 034,47 Kč měsíčně), jednotlivé splátky byly splatné k 20. dni v měsíci, první splátka měla být uhrazena 20. 7. 2016. Úroková sazba dle smlouvy činila 16,4 % ročně. Žalovaný zaplatil z titulu poskytnutého úvěru Původnímu věřiteli celkem 123 261,47 Kč, poslední úhrada byla provedena 20. 11. 2020. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou sjednaných splátek Původní věřitel úvěr ke dni 25. 10. 2021 zesplatnil. Žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má základní vzdělání a bydlí v nájmu. Pracovní poměr žalovaného měl být sjednán na dobu určitou do 1. 4. 2017, žalovaný pracoval jako technik/řidič a měl mít pouze jeden zdroj příjmů, a to ze zaměstnání ve výši 20 000 Kč měsíčně (příjem domácnosti žalovaného měl činit 28 000 Kč měsíčně). Své nezbytné výdaje žalovaný odhadnul na 5 000 Kč měsíčně s tím, že neměl splácet jiné úvěry nebo půjčky. Původní věřitel pak při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel z těchto údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr ze dne 1. 6. 2016, přičemž ohledně výdajů žalovaného vycházel ze statistického životního minima a dále zjistil, že žalovaný splácí na jiný úvěr Původnímu věřiteli částkou 1 884,95 Kč měsíčně a jinému věřiteli částku 1 378 Kč měsíčně. Na nákladech na bydlení se měl žalovaný podílet v rozsahu 71,43 %. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného pak Původní věřitel vycházel z toho, že žalovanému bude poskytnut úvěr se smluvním úrokem 7,4 % ročně, splátkou 1 383,36 Kč měsíčně a pojistným 117 Kč měsíčně (ve skutečnosti mu byl poskytnut úvěr se smluvním úrokem 16,4 % ročně, splátkou 1 876,48 Kč měsíčně a pojistným 158 Kč měsíčně). Původní věřitel pak jako doklad k prokázání příjmu žalovaného vycházel z jeho čestného prohlášení z 29. 10. 2014, které se vztahovalo k jiné, dřívější žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru. Příjem žalovaného ze zaměstnání v období od listopadu 2015 do května 2016 činil v průměru 21 071,50 Kč čistého měsíčně, žalovaný pravidelně ze svého účtu hradil v podobě trvalých příkazů a opakujících se plateb částku 6 750 Kč, splácel jiný úvěr částkou 2 744,79 Kč měsíčně, přičemž v listopadu a prosinci 2015, a dále v květnu 2016 byl zůstatek na jeho účtu záporný. Žalovaný opakovaně čerpal zápůjčky nebo úvěry od nebankovních subjektů (5. 2. 2016 částka 3 000 Kč, 1. 3. 2016 částka 4 000 Kč, 2. 3. 2016 částka 3 000 Kč, 27. 5. 2016 částka 3 000 Kč). Původní věřitel vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou, přičemž pohledávka Původního věřitele za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy o úvěru byla v průběhu tohoto řízení postoupena na žalobkyni.
15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce, tj. ke dni 17. 11. 2015 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
17. Podle § 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.
18. V daném případě Původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, aniž by před jeho poskytnutím náležitě posoudil úvěruschopnost žalovaného, jakožto spotřebitele, resp. bylo prokázáno, že toto posouzení provedl zcela nedostatečně a formalisticky, neboť pokud by zjištěné údaje byly skutečně náležitě odborně posouzeny, musel by Původní věřitel dospět k závěru, že úvěr 100 000 Kč nelze žalovanému poskytnout, neboť žalovaný není schopen jej splácet. Původnímu věřiteli byl fakticky doložen pouze příjem žalovaného, neboť mzda mu byla zasílána na účet vedený u Původního věřitele, Původní věřitel se však žádným způsobem blíže nezajímal o výdaje žalovaného, a to i přesto, že žalovaný v žádosti o poskytnutí úvěru neuvedl žádné splátky úvěr, ačkoli dle zjištění Původního věřitele takto splácel 1 884,95 Kč a 1 378 Kč měsíčně. Své nezbytné výdaje žalovaný odhadnul na 5 000 Kč měsíčně, ačkoli z jeho účtu pravidelně odcházela částka 6 750 Kč měsíčně a splácel úvěr částkou 2 744,79 Kč, kdy tyto výdaje nezahrnovaly výdaje na stravu, drogerii, ošacení, dopravu do zaměstnání. Tedy nezbytné výdaje žalovaného byly měsíčně výrazně vyšší, než jak v žádosti o poskytnutí úvěru uváděl, a proto se měl Původní věřitel o výdaje žalovaného blíže zajímat, a to zejména pokud jde o výdaje na bydlení – žalovaný měl bydlet v nájmu, a tedy nejméně tento opakující se výdaj bylo možné Původnímu věřiteli bez problémů doložit, podobně jako platby na energie. Původní věřitel se však o výdaje žalovaného žádným způsobem nezajímal, a to i přesto, že zůstatek žalovaného na jeho účtu byl v době před poskytnutím úvěru záporný a nebylo tak zřejmé, z jakých prostředků bude sjednané splátky úvěru hradit. O tom, že měsíční příjmy žalovaného opakovaně nepostačovaly k úhradě jeho výdajů pak svědčí rovněž skutečnost, že čerpal krátkodobé půjčky nebo úvěry od nebankovních subjektů. O poměry žalovaného se pak Původní věřitel měl blíže zajímat rovněž proto, že žalovaný měl sjednán pracovní poměr na dobu určitou do 1. 4. 2017, ačkoli úvěr měl splácet celých osm let, tj. do 20. 6. 2025. Pokud by pak Původní věřitel měl v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného přihlížet i k příjmům jeho domácnosti (celkové příjmy domácnosti měly činit 28 000 Kč měsíčně), pak by bylo nepochybně třeba zohlednit rovněž výdaje celé domácnosti a nikoli pouze výdaje žalovaného (které nebyly nijak doloženy). Navíc Původní věřitel ani nijak neověřoval, kdo domácnost žalovaného tvoří (kolik členů domácnost má, zda mají své příjmy apod.). Rovněž je třeba dodat, že sám Původní věřitel při posuzování schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr vycházel z předpokladu, že splátka úvěru bude nižší, než jaká byla následně ve smlouvě sjednána (dle vyhodnocení provedeného Původním věřitelem měla být splátka úvěru 1 383,36 Kč měsíčně a pojistné 117 Kč měsíčně, ve skutečnosti však splátka úvěru činila 1 876,48 Kč měsíčně a pojistné 158 Kč měsíčně).
19. Původní věřitel tak s ohledem na shora uvedené nepostupoval s odbornou péčí, kdy ani nepravdivě, resp. neúplně uváděné skutečnosti ze strany žalovaného ho nepřiměly k tomu, aby nějakým způsobem blíže údaje ověřil, požádal žalovaného o jejich doložení. Původní věřitel si žádným způsobem neověřil, zda má žalovaný volné finanční prostředky pro splácení úvěru, a to zejména s ohledem na opakovaně záporný zůstatek na jeho účtu a výdaje na účtu převyšující měsíční mzdu žalovaného. Dle stávající judikatury přitom platí, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015). Pokud i přesto Původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč poskytl, je třeba uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 2. 6. 2016 hodnotit jako neplatnou, a to dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR se jedná o neplatnost absolutní, k níž je soud povinen přihlížet z úřední činnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018).
20. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru tak bylo možné posoudit vyplacený úvěr ve výši 100 000 Kč jako bezdůvodné obohacení, kterého se žalovanému ze strany Původního věřitele dostalo. Žalovaný však Původnímu věřiteli na základě neplatné smlouvy o úvěru uhradil celkem 123 261,47 Kč (veškeré platby žalovaného je třeba s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru započítat na částku, která byla žalovanému na základě neplatně uzavřené smlouvy o úvěru Původním věřitelem skutečně poskytnuta, tj. na vyčerpanou„ jistinu úvěru“), tedy celá částka poskytnutá žalovanému Původním věřitelem byla uhrazena, a to nejpozději ke dni 20. 11. 2020 (k tomu dni byla žalovaným uhrazena poslední platba). Soud proto podanou žalobu v celém rozsahu zamítnul.
21. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
22. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci plně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce.