Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 198/2021-118

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátkou

sídlem adresa

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 46 878 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty,

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 29. 10. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 7 878 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 878 Kč od 23. 12. 2020 do 28. 10. 2021 a z částky 7 878 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, částky 14 057,78 Kč a úroku ve výši 59,84 % ročně z částky 39 000 Kč od 23. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 1 498,80 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok od 23. 12. 2020 dosáhne částky 101 649 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 358 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 39 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč za dobu od 29. 10. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 7 878 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 46 878 Kč od 23. 12. 2020 do 28. 10. 2021 a z částky 7 878 Kč od 29. 10. 2021 do zaplacení, částky 14 057,78 Kč a úroku ve výši 59,84 % ročně z částky 39 000 Kč od 23. 12. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 1 498,80 Kč a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok od 23. 12. 2020 dosáhne částky 101 649 Kč. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 358 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 4.11.2021 ve znění dalšího podání domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 46 878 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení za dobu od 23.12.2020 do zaplacení, dále na smluvní pokutě částku 14 057,78 Kč, úrok ve výši 59,84 % ročně z částky 39 000 Kč od 23.12.2020 do15 .1.2021 ve výši 1 498,80 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 39 000 Kč od 16.1.2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 101 649 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že je registrovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, kdy se žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaná podepsala dne 23.9.2020. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 39 000 Kč, k jehož vyplacení došlo na účet žalované dne 24.9.2020. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem v nominální sazbě 59,84 % ročně splatit ve 36 měsíčních splátkách po 2 589 Kč, a to vždy k 17. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem říjnem 2020. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 236 Kč, když žalovaná při podpisu smlouvy podepsala i přihlášku k pojištění. Žalobce posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to na základě informací získaných od žalované, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu, prohlášení žalované. Žalobce prověřil její úvěrovou historii v databázích SOLUS a NRKI, insolvenčním rejstříku, prověřil platnost jejího dokladu totožnosti. Následně pak byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnout úvěr. Následně k prověřování úvěruschopnosti žalované žalobce doplnil, že z dokladů o příjmech vyplynulo, že její čistý měsíční příjem činí 18 600 Kč, celkové měsíční náklady jsou v částce 6 660 Kč, měla tak volné zdroje ke splácení ve výši 10 940 Kč. Poukázal na formulář hodnocení klienta, kdy žalobce k výdajům uvedeným žalovanou přičetl částku 1 000 Kč. Měl za to, že k výdajům úvěrovaného by zcela měla postačovat částka stanovená zákonem o životním a existenčním minimu pro zajištění výživy a ostatních základních potřeb, tedy částka 3 860 Kč. Případné další výdaje byla povinna uvést žalovaná, žalobce neodpovídá za případné zatajení dalších výdajů z její strany. Poukázal i na žalovanou podepsané prohlášení týkající se uváděných skutečností o jejích poměrech. Doplnil, že pokud žalovaná uvedla, že její měsíční náklady na bydlení činí částka 2 800 Kč, je třeba z této částky vycházet. Žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného či jiné potvrzení o nákladech na bydlení. Žalobce před uzavřením smlouvy zjistil, že žalovaná s ním nemá sjednanou jinou smlouvu, sama žalovaná jiné závazky neuvedla, ač to bylo její povinností. Prověření její schopnosti splácet úvěr měl za dostatečné.

2. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy, ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru neuhradila žalobci ničeho. Žalobci tak v souladu se smluvním ujednání vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut celkem v částce 998 Kč za prodlení s úhradou 2 splátek (1. a 2. splátky) delší než 30 dnů. Dále mu v důsledku prodlení žalované vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením celkem v částce 400 Kč. Z důvodu prodlení pak v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu 21.12.2020. K tomuto dni se pak v souladu se smlouvou stala splatnou celá dosud nesplacená jistina spolu s nezaplacenými úroky k tomuto dni, kdy celková částka se stala novou jistinou ve výši 44 772,69 Kč. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě, byla jí k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Pokud byla dříve upozorňována na možnost zesplatnění úvěru, pak takové upomínky byly odesílány hybridní poštou, kdy žalobce dokumenty odešle na poštu v elektronické podobě, ta z nich vyhotoví papírové verze a oznámení odešle formou obyčejného dopisu. Žalobce tak nemá doklady o odeslání výzev. Dopis s dodejkou je odesílán pouze ohledně schválení úvěru, doporučeně je pak rovněž zasílána předžalobní výzva. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobce rovněž nárokuje zaplacení smluvní pokuty v částce 14 057 Kč, která byla vypočtena jako 0,1 % z nové jistiny za dobu od 23.12.2020 do sepisu žaloby. Žalobce rovněž požaduje zaplacení úhrady za pojištění schopnosti splácet za první tři splátky po 236 Kč, tj. celkem částky 708 Kč. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, ta mu však ničeho neuhradila.

3. K výzvě soudu se žalovaná k podané žalobě nikterak nevyjádřila.

4. Soud ve věci nařídil dvě jednání, u kterých žalobce setrval na žalobě, žalovaná se k žádnému z jednání, ač řádně předvolána, nedostavila. Soud tak jednal v její nepřítomnosti. Závěrem žalobce navrhnul, aby soud žalobě zcela vyhověl.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem. Po provedeném dokazovaní má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou má soud za prokázané, že žalobce disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů. Z předsmluvního formuláře k návrhu smlouvy číslo soud zjistil, že obsahuje standardní informace o spotřebitelském úvěru, základní parametry, které by měla mít uzavíraná smlouva mezi žalobcem a žalovanou, je podepsána žalovanou. Z prohlášení klienta, informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru je prokázáno, že žalovaná tutou neuvedeného dne podepsala, obsahem bylo žalobcem přetištěné prohlášení klienta (žalované) ohledně seznámení se se zde uvedenými listinami a dokumenty, ohledně porozumění podmínkám úvěru, o tom, že nemá jiné závazky, nenachází se v úpadku, o tom, že poskytne pravdivé informace v souvislosti s uzavíráním smlouvy. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo je zřejmé, že šlo o smlouvu uzavíranou mezi žalobcem a žalovanou, kdy její součástí bylo i sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru ve výši 39 000 Kč na uvedený bankovní účet, kdy žalovaná se měla zavázat úvěr splatit spolu s úrokovým navýšením ve 36 měsíčních splátkách po 2 589 Kč splatných nejpozději v 17. den v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba měla činit 59,84 % ročně po celou dobu splácení, úroky měly běžet až do skutečného vrácení jistiny úvěru, tedy i po případném zesplatnění úvěru, kdy měly přirůstat k nesplacené jistině. Obsahem smlouvy byla i ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení se splácením (viz smlouvy), kdy s ohledem na níže uvedené právní hodnocení soud tyto skutečnosti blíže nerozebírá. Smlouva byla žalovanou podepsána dne 23.9.2020, téhož dne byla podepsána i zprostředkovatelem úvěru a dne následujícího byla žalobcem připojena akceptační doložka. Z kopie občanského průkazu je prokázáno, že žalobce ověřil při uzavírání smlouvy totožnost žalované. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 25.9.2020 spolu s dodejkou je zřejmé, že žalobce oznámil žalované, že z jeho strany došlo k akceptaci uvedené úvěrové smlouvy, byly opětovně shrnuty základní parametry smlouvy, předložen splátkový kalendář. Z karty klienta je zřejmé, že úvěr ve výši 39 000 Kč byl žalované vyplacen dne 24.9.2020, kdy tato skutečnost vyplývá i z dokladu o vyplacení úvěru – výpisu pohybu dat na účtu žalobce u právnická osoba, z nějž je zřejmé, že uvedeného dne byla tato částka vyplacena na účet číslo bankovní účet. Ze zprávy obec anonymizována dvě slova ze dne 4.4.2023 je pak zjištěno, že daný účtem byl účtem žalované, z výpisu z účtu je prokázáno připsání částky 39 000 Kč z účtu žalobce na účet žalované. Z karty klienta je pak rovněž zřejmé, že žalovaná neuhradila žalobci žádnou ze splátek. Žalobce dále předložily prokazující jeho tvrzení ohledně sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr, a to přihlášku do pojištění skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry, kdy tato je podepsána žalovanou dne 23.9.2020. Byl rovněž předložen informační dokument o pojistném produktu, s nimiž se dle znění přihlášky do pojištění žalovaná seznámila. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18.11.2020 a 18.12.2020 je zřejmé, že žalobce měl úvěrovou smlouvu za platně uzavřenou, upozorňoval jimi žalovanou na porušování povinností se splácením úvěru a na následky takového porušení. Z oznámení ze dne 21.12.2020, má soud za prokázané, že žalobce je formuloval tak, že jím upozornil žalovanou na zesplatnění závazků vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru, vyzval jí k úhradě v oznámení specifikovaných částek. Žalobce tvrdil, že tyto výzvy a oznámení byly žalované odeslány formou hybridní pošty. K tomu předložil čestné prohlášení anonymizováno jméno příjmení, manažera specializovaného útvaru hybridní pošty, České pošty, s.p. Z tohoto prohlášení je zřejmé, jakým způsobem je provozována hybridní služba. Není z něj však prokázáno, že by tyto konkrétní výzvy a oznámení byly poště předány k vypravení, ani kdy se tak mělo stát. Soud tak odeslání těchto výzev a oznámení nemá za prokázané. K úhradě dlužných částek dle předmětné smlouvy o úvěru byla žalovaná vyzvána předžalobní výzvou ze dne 13.10.2021, což bylo zjištěno z této výzvy spolu s dokladem o odeslání žalované z téhož dne. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě 15 dnů od odeslání výzvy.

7. Svá tvrzení k prověření schopnosti žalované splácet úvěr před uzavřením předmětné smlouvy dokládal žalobce následujícími listinami, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Z hodnocení klienta ze dne 23.9.2020, podepsaného žalovanou a zprostředkovatelem úvěru, má soud za prokázané, že žalobce měl za zjištěné, že žalovaná je vdaná, nežije s manželem ve společné domácnosti, je vyučena, bydlí ve vlastní blíže nespecifikované nemovitosti. Dále měl za zjištěné, že žalovaná má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 18 600 Kč, jejím zaměstnavatelem byla právnická osoba anonymizováno, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou dne 1.1.2020, neběžela jí výpovědní lhůta. K výdajům žalované žalobce v tomto hodnocení uvedl částku životního minima ve výši 3 860 Kč, náklady na bydlení ve výši 2 800 Kč (kdy zy i tvrzení žalobce je zřejmé, že výdaje nebyly nikterak doloženy. Celkem tak počítal s výdaji žalované ve výši 6 660 Kč. S ohledem na výše uvedený příjem žalované měl za to, že žalovaná disponuje volnými zdroji ke splácení v částce 10 940 Kč. Je zřejmé, že žalobce neměl k dispozici pracovní smlouvu pro ověření údajů o pracovním poměru, tuto k důkazu nepředložil. Ohledně příjmů žalované pak předložil částečné výpisy z jejího účtu – výplata, z nichž je zřejmé, že žalované byla právnická osoba anonymizováno dne 6.8.2020 zaslána částka 19 230 Kč a dne 7.9.2020 částka 18 755 Kč. Výše uvedený pravidelný příjem je pak nižší, než je průměr těchto částek. Ze samotných přijatých částek však nelze udělat jednoznačný závěr o parametrech pracovního poměru žalované, ani o případně sjednané výši její základní mzdy. Žalobce netvrdil, že by měl před uzavřením smlouvy se žalovanou k dispozici celkové výpisy z jejího účtu za předcházející období. Pokud tyto byly ze strany banky k žádosti soudu předloženy, pak z výpisu za měsíc červen 2020 vyplývá záporný zůstatek na účtu ve výši 4 929,86 Kč, za červenec 2020 záporný zůstatek ve výši 5 087 Kč, za srpen 2020 záporný zůstatek ve výši 5 187,68 Kč a za září 2020 záporný zůstatek ve výši 5 116,83 Kč. To vše za situace, kdy z výpisů je zřejmé, že v těchto měsících měla pravidelný příjem z pracovního poměru, v měsíci září 2020 jí byla žalobcem poukázána částka 39 000 Kč. Z žalobcem předloženého výpisu z registru SOLUS bylo zjištěno, že dotazem z 23.9.2020 nebyl ohledně žalované zjištěn žádný záznam. Z výpisu (reportu) z registru NRKI je pak zřejmé, že k dotazu z 23.9.2020 bylo ohledně žalované zjištěno CBS skóre 365, kdy dle legendy k tomuto výpisu je zřejmé, že jde o druhou kategorii klientů ze tří kategorií, tedy klienty se skórem 316-415 bodů. Má jít přitom o lepší segment klientů, s menším rizikem, lepší platební morálkou.

8. Důkazní břemeno o tom, že žalovaná uhradila žalobci nějakou částku na tvrzený dluh, případně že celou tvrzenou dlužnou částku již splatila, leželo na straně žalované. Žalovaná však v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaná mu po zaslání částky 39 000 Kč ničeho neuhradila.

9. Při právním hodnocení věci se tak soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalované pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. a násl. , , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle , o spotřebitelském úvěru. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ustanovení , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení a tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud přitom dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

15. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalované při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobce povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru při uzavírání této smlouvy nedostál. Žalobce v tomto směru neunesl zejména břemeno důkazní. Tento závěr přitom soud učinil ze zjištění, že žalobce při hodnocení poměrů žalované nepostupoval s odbornou péčí, a to jak při zjišťování jejích příjmů, tak při zjišťování jejích výdajů, když vyšel prakticky zcela pouze z údajů, které mu ke svým poměrům žalovaná sdělila, aniž by je jakkoliv ověřoval, případně ohledně výdajů jiných než na bydlení pouze zohlednil částku životního minima dle zákona. Pokud jde o příjmy pak žalobce vyšel z určité výše měsíčního příjmu žalované u uvedeného zaměstnavatele, aniž by měl k dispozici pracovní smlouvu, z níž by mohl ověřit, zda skutečně šlo o pracovní poměr na dobu neurčitou a je tak pravděpodobnost pravidelného příjmu po delší dobu (splátky ve výši 2 589 Kč měly být spláceny po dobu 36 měsíců, tedy tří let), neměl k dispozici žádné potvrzení ohledně skutečného pravidelného základního příjmu žalované. Je sice skutečností, že žalobce disponoval údaji o platbách, které tvrzený zaměstnavatel poukázal v posledních dvou měsících na účet žalované, avšak z těchto plateb nelze učinit jednoznačný závěr ani o době trvání pracovního poměru, ani o skutečné výši základní mzdy žalované, když není zřejmé, z jakých důvodů byly žalované v každém měsíci poukazovány různé částky. Zásadní nedostatky pak soud spatřuje v postupu žalobce při zjišťování výdajů žalované. Soud má za to, že za situace, kdy žalobce neměl dostatečně ověřené skutečné příjmy žalované, dobu trvání pracovního poměru jako jediného zdroje příjmů, a kdy z reportu z nebankovního registru NRKI bylo u žalované zjištěno střední riziko při poskytování úvěrů, bylo namístě se pečlivěji zabývat poměry žalované, jejími skutečnými výdaji. Pokud byla žalovaná vdaná (ač neměla žít se svým manželem ve společné domácnosti), pak bylo při postupu s odbornou péčí třeba, zabývat se s ohledem na společné jmění manželů, které se vztahuje i na závazky převzaté jedním z manželů za trvání manželství, i poměry jejího manžela. Rovněž tak je z hodnocení klienta zřejmé, že žalobce se jakkoliv nezajímal o to, zda žalovaná nemá nějakou vyživovací povinnost, když zjišťoval pouze případný počet dětí žijící s ní ve společné domácnosti. Za situace, kdy byla vdaná a nežila s manželem, bylo přitom přinejmenším možné, že nějakou vyživovací povinnost měla. K tomu však žalobce ničeho netvrdil, ani neprokazoval, tedy takto před uzavřením smlouvy nepostupoval, rodinné poměry žalované jakkoliv nezkoumal. Žalobce při hodnocení výdajů žalované vyšel pouze z částky životního minima, jak je dána pro jednu osobu v příslušném zákoně, aniž by se jakkoliv snažil zjistit, jaké skutečné výdaje žalovaná má. Rovněž zcela neadekvátní se soudu jeví částka uvedená v hodnocení klienta (žalované) jako výdaj na bydlení (částka ve výši 2 800 Kč), když z tétoy dále vyplývá, že žalovaná bydlela ve vlastní nemovitosti. K tomu, o jakou nemovitost šlo, a zda toto tvrzení bylo jako pravdivé jakkoliv ověřeno, k důkazu ničeho předloženo nebylo. Žalobce tvrdil, že k tomu žádné důkazy nemá. I za situace, kdy by snad žalovaná disponovala nemovitostí ve svém vlastnictví, je uvedená částka zcela neadekvátní, kdy s ohledem na výši nákladů na vodné, stočné a energie neodpovídá realitě v době jednání o uzavření smlouvy. Z hodnocení klienta je pak zřejmé, že žalobce neměl k dispozici žádnéy, ze kterých by uvedenou částku výdajů na bydlení mohl jakkoliv ověřit. Skutečnost, že žalovaná zřejmě nebyla schopna splátku úvěru, jak byla smlouvou sjednána, splácet pak vyplývá i z toho, že žádnou ze splátek žalobci neuhradila. Pokud žalobce uváděl, že je třeba vycházet i z předpokladu poctivého jednání žalované, která potvrdila pravdivost uváděných údajů, pak k tomu lze namítnout, že je zcela známou věcí, že spotřebitelé se uchylují k žádostem o úvěry u nebankovních poskytovatelů zejména za situace, kdy by s ohledem na své poměry nedosáhly na úvěr u bankovních institucí a na nebankovních poskytovatelích tak je, aby před uzavřením smlouvy s každým klientem pečlivě zvážili, zda za podmínek, které mají být sjednány, bude spotřebitel schopen úvěr splácet, když poskytování úvěrů osobám, u nichž není předpoklad řádného splácení je nejen společensky nežádoucí vzhledem k důsledkům, ke kterým nesplácením úvěru u těchto osob dochází, ale není ani v zájmu poskytovatelů takových úvěrů.

16. Soud tak popsaný postup žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalované hodnotí jako rozporný s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutečnosti, že k podpisu všech listin týkajících se uzavírané smlouvy o úvěru došlo v jeden den a že úvěr byl hned následující den vyplacen, pak soud nemůže učinit jiný závěr než ten, že žalobce neměl dostatečný časový prostor k ověření skutečností tvrzených žalovanou, ke zjištění dostatečných informací o skutečných poměrech žalované a přes neúplnost informací získaných pouze od žalované přistoupil ihned k poskytnutí úvěru.

17. Soud tedy uzavírá, že žalobce před uzavřením tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách a přes existenci důvodných pochybností ohledně této její schopnosti jí spotřebitelský úvěr poskytl, kdy za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaná je tak povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru ( zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

18. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy, která měla být uzavřena dne 23.9.2020 poskytl žalované částku 39 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu ( ) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat ( ).

19. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto usnesení uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 39 000 Kč odpovídající jistině vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 29.10.2021 do zaplacení, a to ve výši požadované žalobcem při zohlednění ve znění Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z předžalobní upomínky, kterou byla žalovaná vyzývána k úhradě ve lhůtě do 15 dnů od odeslání výzvy, když doručení jakékoliv předchozí výzvy nebylo v řízení prokázáno. Ohledně doručení předžalobní upomínky pak platí domněnka dojití daná v ust. , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 13.10.2021, platí tak domněnka dojití dne 15.10.2021. Žalované byla stanovena 15 denní lhůta k úhradě, a to ode dne odeslání, která uplynula dne 28.10.2021. Ode dne 29.10.2021 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu žalobce nereagovala, má soud stanovenou patnáctidenní lhůtu za přiměřenou jejím poměrům k vrácení poskytnuté jistiny.

20. Ve výroku II. pak soud žalobu ohledně nároků z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení.

21. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 64 % předmětu řízení (39 000 Kč) a ohledně 36 % (21 935,78 Kč) úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 28 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 047 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. , ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 17 700 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 3 540 Kč za 5 úkonů právní služby dle AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínku, 2 x účast u jednání soudu), dále byl přiznán 5 × režijní paušál po 300 Kč dle § a AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 4 032 Kč ve smyslu Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 26 279 Kč, když případná doplňování žaloby nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 28 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 7 358 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právní zástupkyně ( ).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.