Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 130/2023-45
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 72 582,17 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 010 Kč od datum do datum kapitalizovaným ve výši 699,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 010 Kč od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 51 572,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 895,05 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 70 192,17 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 716,73 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 572,17 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 010 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 010 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaným ve výši 699,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 010 Kč od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 51 572,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 895,05 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 70 192,17 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 716,73 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 51 572,17 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 72 582,17 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 895,05 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 70 192,17 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2 416,10 Kč za období od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 72 582,17 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne datum úvěrovou smlouvu číslo. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného, kdy byla žalobkyní posouzena příjmová a výdajová stránka. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v registrech. Žalovaný se zavázal úvěr poskytnutý ve výši 96 612 Kč řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2 103 Kč měsíčně. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 75 602 Kč. Jelikož žalovaný porušil své závazky ze smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaná částka tak činí 72 582,17 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 70 192,17 Kč, poplatky na pojištění ve výši 860 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč a smluvními pokutami účtovanými ve výši 500 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 6 895,05 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 16,06 % ročně, byl spočítán z částky 70 192,17 Kč od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 416,10 Kč, jenž byl úročen sazbou ve výši 15 % ročně, byl spočten z jistiny, poplatků a smluvních pokut od datum do datum. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Dne datum podepsali žalovaný a žalobkyně smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 96 612 Kč, které měl žalovaný vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 103 Kč měsíčně. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 16,06 % a RPSN ve výši 17,8 %. Ve smlouvě je uvedeno, že je žalovaný rozvedený, nemá žádné vyživované dítě, bydlí ve vlastním domě/bytě, je důchodcem s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč /viz úplný výpis z OR žalobkyně na č. l. 10 – 15 spisu, smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru na č. l. 16 - 17 spisu, úvěrové podmínky uložené v elektronickém systému CEPR/. Částka ve výši 96 612 Kč byla dle této smlouvy žalovanému žalobkyní zaslána na účet dne datum. Za dobu od datum do datum uhradil žalovaný celkem 75 602 Kč /viz výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 20 - 22 spisu/. Před poskytnutím úvěru žalobkyně lustrovala žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, vždy s negativním výsledkem /viz úvěrová karta klienta na č. l. 38 spisu/. Žalovaný splácel jeden osobní, jeden revolvingový a jeden splátkový úvěr, ke kterému mu byla vydána kreditní karta /viz úvěrová zpráva z NRKI na č. l. 39 – 41 spisu/. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu dopisem ze dne datum předaným k poštovní přepravě dne datum s úhradou nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum a žalovanému doručena dne datum. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne datum předanou k poštovní přepravě dne datum /viz výzva ke splacení celého úvěru na č. l. 23 spisu vč. poštovního podacího archu na č. l. 24 spisu a sledování zásilky č. anonymizováno na https:/- / www.postaonline.cz/trackandtrace/zasilka/cislo
anonymizováno, předžalobní výzva k plnění na č. l. 25 spisu včetně poštovní podacího archu na č. l. 26 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný sjednali dne datum smlouvu o hotovostním úvěru a smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Na základě této smlouvy žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne datum částku ve výši 96 612 Kč. Ve smlouvě byly uvedeny osobní, rodinné a příjmové údaje o žalovaném. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a měla k dispozici úvěrovou zprávu. Žalovaný uhradil celkem 75 602 Kč. Dne datum byla uložena a připravena k vyzvednutí zásilka obsahující výzvu k zaplacení dlužné částky. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně.
6. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
10. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě smlouvy o úvěru poskytla žalovanému částku ve výši 96 612 Kč. V souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru však žalobkyně v řízení neprokázala, že ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému úvěr po posouzení jeho schopnosti úvěr splácet s odbornou péčí. K tomuto soud podotýká, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z údajů o žalovaném uvedených ve smlouvě, tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a výdaje žalovaného následně stanovila podle statistického modelu, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Ze skutečností žalobkyní tvrzených a z provedených důkazů však nebyla taková odborná péče ze strany žalobkyně zjištěna.
16. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná. Ke skutečnosti, že soud zkoumal platnost smlouvy z úřední povinnosti, dodává, že se nelze spokojit s doslovným výkladem citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a otázkou splnění povinnosti prověřit úvěruschopnost žadatele se zabývat pouze k námitce žalovaného. Soud má za to, že v případném porušení této povinnosti je třeba spatřovat hrubé narušení veřejného pořádku a v některých případech i zjevný rozpor s dobrými mravy. Při výkladu a aplikaci právních předpisů je třeba vzít do úvahy i jejich účel a smysl, tj. zejména zásadu rovnosti a zásadu ochrany spotřebitele jako slabší strany, jehož nerovné postavení je na místě v případě sporu vyvažovat. Relativní neplatnost jako následek porušení právní úpravy na ochranu spotřebitele toto účinné vyvažování znemožňuje. Použití pouze gramatického výkladu, jenž by v případě porušení povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat (posoudit) úvěruschopnost spotřebitele dovozoval pouhou relativní neplatnost následně uzavřené smlouvy, by jednak znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a jednak vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé nyní jen na jeho vlastní aktivitě, což nepochybně nebylo záměrem zákonodárce. V záměru zákonodárce lze naopak vysledovat snahu o posílení ochrany spotřebitele. Pokud má nová právní úprava za cíl„ posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí. Pouhá relativní neplatnost (která s přihlédnutím ke své povaze nemusí být ani přes soudní projednání věci uplatněna a takto zohledněna), na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí zjevně být nemůže. Nedostojí-li tak poskytovatel spotřebitelského úvěru své povinnosti, je třeba dle názoru soudu za takové situace uzavřenou smlouvu považovat za absolutně, a nikoliv relativně, neplatnou, jak již opakovaně rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. 7. 2019, č. j. 27 Co 143/2019 -113 a ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019 -97. Ke zkoumání platnosti smlouvy z úřední povinnosti viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR- Finance s.r.o. proti GK.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, došlo na straně žalovaného na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je povinen toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. vydat. Z listin předložených v řízení a obsahu spisu vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem 75 602 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat rozdíl mezi vyplacenou částkou a již vrácenou (96 612 Kč – 75 602 Kč), o kterou se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný byl povinen dluh dle § 1958 odst. 2 o. z. bez zbytečného odkladu vrátit poté, co jej věřitel k tomu vyzval. V daném případě bylo prokázáno doručení zásilky s výzvou k úhradě dluhu žalovanému dne datum. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. Od následujícího dne, tj. od datum, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 15 % ročně dle 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nebylo prokázáno, že mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, od níž žalobkyně svůj nárok odvíjela, resp. nebylo prokázáno dřívější dojití výzvy žalovanému (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly. Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.