Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 181/2023-49
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Valentovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o 11 622 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 199,99 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 1 402,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení
ve výši 8,5 % ročně z částky 8 602,52 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši
8 430,35 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a částky
3 019,48 Kč.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 199,99 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 1 402,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 602,52 Kč od 28. 10. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 703,17 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 8 430,35 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 651 Kč a částky 3 019,48 Kč. III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 15. 3. 2023 domáhala
po žalované zaplacení částky 8 602,52 Kč s příslušenstvím a částky 3 019,48 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 27. 8. 2020 uzavřel její právní předchůdce právnická osoba,
IČO, se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které žalovaná obdržela v místě svého bydliště hotovost ve výši 10 000 Kč, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná
se zavázala spolu s jistinou uhradit částku 8 592 Kč zahrnující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, a to
ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč Poslední splátka měla být uhrazena 27. 10. 2021. Žalovaná neuhradila sjednanou částku řádně a včas, neboť uhradila pouze částku 2 800,01 Kč, což odpovídá 2 řádně uhrazeným splátkám. Pohledávka za žalovanou přešla na žalobkyni
na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny
ve výši 8 602,52 Kč, nesplaceného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 709,18 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 162,04 Kč, nesplacených nákladů
na vyhodnocení úvěru ve výši 789,33 Kč a nesplaceného inkasního poplatku ve výši 1 528,92 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od 28. 10. 2021 do 13. 10. 2022 ve výši
3019,48 Kč. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně žalované písemnou upomínku.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
-) ze smlouvy o úvěru ze dne 27. 8. 2020, včetně předpisu splátek, a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi x právnická osoba jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem a že žalovaná převzala v hotovosti částku 10 000 Kč v místě svého bydliště, což stvrdila podpisem smlouvy. Dále bylo zjištěno, že žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s náklady ve výši
8 892 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Roční úroková sazba činila 15 %. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalované uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení;
-) z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem zápisu 21. 12. 2010;
-) z žádosti o úvěr ze dne 27. 8. 2020 bylo zjištěno, že v ní žalovaná uvedla své osobní údaje, že byla svobodný, neměla žádnou vyživovací povinnost a měla středoškolské vzdělání. Dále uvedla adresu výběru, údaje o svém zaměstnavateli a požadovanou výši úvěru. Dále uvedla, že byl zaměstnaná od 3. 6. 2020 a její měsíční příjem činil 22 790 Kč ulice výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, na dopravu/jídlo/osobní náklady ve výši 6 750 Kč a na srážky ze mzdy/výživné ve výši 3 000 Kč. Údaje byly podle žádosti ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a občanským průkazem;
-) z výzvy ze dne 27. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky 25 638,55 Kč nejpozději do 15. 12. 2022;
-) z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalované bylo písemně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;
-) z výzvy ze dne 1. 3. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě částky 25 638,55 Kč nejpozději do 9. 3. 2023;
-) z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dodatků k ní, dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022 a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni.
4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli dne 27. 8. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s náklady ve výši 8 892 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Roční úroková sazba činila 15 %. Strany smlouvy si sjednaly povinnost žalované uhradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. V žádosti o věr žalovaná uvedla své osobní údaje, že byla svobodný, neměla vyživovací povinnost a měla středoškolské vzdělání. Dále uvedla adresu výběru, že byla zaměstnaný od 3. 6. 2020 a její měsíční příjem činil 22 790 Kč ulice výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 1 500 Kč, na dopravu/jídlo/osobní náklady ve výši 6 750 Kč a na srážky ze mzdy/výživné ve výši 3 000 Kč. Údaje byly podle žádosti ověřeny pracovní smlouvou, výplatními páskami a občanským průkazem. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022 přešla žalovaná pohledávka
na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Dopisem ze dne 1. 3. 2023 byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k úhradě částky 25 638,55 Kč nejpozději do 9. 3. 2023.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními
a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
13. Prvně žalobkyně v řízení prokázala svou aktivní legitimaci, a to na základě Rámcové smlouvy
o postoupení pohledávek ze dne 4. 4. 2022 ve spojení s dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 10. 2022. Dále žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 27. 8. 2020 smlouvu o úvěru a že žalované byla na základě uvedené smlouvy poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč. Žalovaná při uzavření smlouvy o úvěru vystupovala jako spotřebitel, a je tedy nutné na smluvní vztah mezi účastníky aplikovat ustanovení zákona
č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinném v době uzavření smlouvy o úvěru. Poskytovatel úvěru je podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. povinen před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudit schopnost úvěrovaného (spotřebitele) řádně splácet poskytnutý úvěr. Poskytovatel úvěru přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Po posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nesplnil. Žalobkyně soudu předložila pouze žádost o úvěr, v níž žalovaná uvedla údaje o svých příjmech a výdajích. Takový postup však není s ohledem na výše uvedené naprosto dostačující. Právní předchůdce žalobkyně mohl
(a měl) ověřit bonitu žalované např. lustrací ve veřejně dostupných rejstřících. Dále měl také ověřit tvrzené výdaje žalované např. výpisem z účtu žalované za poslední tři měsíce před poskytnutím úvěru, nájemní smlouvou, apod. V řízení nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil. Soud tedy dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál své povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy
o úvěru její právní předchůce řádně posoudil úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. Ze žalobních tvrzení bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem 2 800,01 Kč. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni uhradila více, než bylo tvrzeno. Z provedených důkazů pak bylo prokázáno, že žalobkyně žalované poskytla 10 000 Kč, zbývající jistina, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, tak činí 7 199,99 Kč.
17. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Vzhledem k tomu, že soud nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
18. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyně nemá nárok na úhradu smluvních úroků, poplatků za doplňkové služby, ani smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti zbývající dlužné jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaná proto není s její úhradou (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 11 622 Kč s příslušenstvím ve výši celkem 10 788,52 Kč a byla jí přiznána částka 7 199,99 Kč. Více procesně úspěšnou byla tedy v řízení žalovaná. Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, když v průběhu celého řízení byla zcela pasivní, rozhodl soud tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.