Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 134/2023-52

Okresní soud v Klatovech rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Matějíčkem, jako samosoudcem, ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 15 820 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 200 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 200 Kč od datum do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ohledně částky 4 620 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 812 Kč od datum do datum a s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 612 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 11 200 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 11 200 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ohledně částky 4 620 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 14 812 Kč od [datum] do [datum] a s 11,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 3 612 Kč od [datum] do zaplacení se žaloba zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 812 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení a dále částku smluvní pokuty ve výši 1 008 Kč. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovaným uzavřela dne datum distančním způsobem na adrese webová adresa smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému téhož dne bankovním převodem vyplacen úvěr ve výši 11 200 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit a zaplatit jí dále poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 030 Kč, poplatek za žalovaným zvolenou službu„ Klidné spaní“ v celkové výši 330 Kč, poplatek za žalovaným zvolenou službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a poplatek za žalovaným zvolenou službu„ Informační SMS servis“ v celkové výši 87 Kč, když žalovaný požádal 2x o odklad splatnosti úvěru celkově o 60 dnů, v důsledku čehož splatnost úvěru nastala dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do sjednaného data splatnosti žádnou částku žalobkyni nezaplatil. V důsledku prodlení žalovaného se splacením úvěru tak kromě nároku na úhradu celkové částky ve výši 14 812 Kč vznikl žalobkyni i nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné jistiny, na jejíž zaplacení mělo žalobkyni vzniknout právo dle Všeobecných obchodních podmínek a Sazebníku žalobkyně, které byly nedílnou součástí uzavřené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyně se rozhodla uplatnit vůči žalovanému tuto smluvní pokutu pouze za období od datum do datum v celkové výši 1 008 Kč.

2. K jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne datum, se žalovaný nedostavil ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvil či z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalovanému řádně a včas doručeno fikcí dle (dále jen ). V souladu s ustanovením proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

3. Podle (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

5. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, uzavřené dne datum prostřednictvím webové stránky webová adresa mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr až do výše 11 200 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit společně s poplatkem za sjednání úvěru ve výši 3 030 Kč a se žalovaným zvolenými poplatky za službu„ Klidné spaní“ ve výši 110 Kč měsíčně, za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně. Úroková sazba úvěru byla sjednána v nulové výši. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 1 741,51 % Celkem se tedy žalovaný uvedenou smlouvou zavázal k zaplacení částky ve výši 14 534 Kč (11 200 Kč + 3 030 Kč + 110 Kč + 165 Kč + 29 Kč), a to s původní splatností do datum, když s ohledem na 2x odloženou splatnost úvěru došlo následně k prodloužení konečné splatnosti úvěru do datum s tím, že celková dlužná částka se navýšila o dva sjednané měsíční poplatky po 110 Kč a o dva poplatky po 29 Kč a činila tak v konečném důsledku 14 812 Kč. Nedílnou součástí uvedené smlouvy byly předložené Všeobecné obchodní podmínky, Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Souhlas se zpracováním osobních údajů a Sazebník. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek, platných od datum, sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dále účelně vynaložených nákladů specifikovaných v Sazebníku žalobkyně a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne datum na žalovaným ve smlouvě specifikovaný účet sjednanou částku úvěru ve výši 11 200 Kč. Žalovaný však neměl dle tvrzení žalobkyně z titulu výše uvedené smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byl k zaplacení vyzýván i předžalobní výzvou, vyhotovenou dne datum právním zástupcem žalobkyně, jak bylo v řízení rovněž prokázáno.

6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši (ve smlouvě samotné jinak blíže nespecifikovaného) stanoveného poplatku za sjednání úvěru v částce 3 030 Kč dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne datum a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaný samotný text smlouvy nemohl nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou„ dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv„ dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.

7. V daném případě se žalovaný jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázal žalobkyni k zaplacení jakéhosi poplatku za sjednání úvěru v celkové výši 3 030 Kč, tzn. že pouhá výše tohoto poplatku u poskytnutého úvěru v částce 11 200 Kč činí cca 27 % výše samotné úvěrové částky. Takto sjednanou výši odměny za poskytnutí úvěru je nutné dle názoru zdejšího soudu shledat jako odporující dobrým mravům. Případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mohou mít pouze vedlejší charakter, když základní odměnou věřitele za půjčení peněžních prostředků má být úrok, s tím, že v bankovní praxi je obvyklé, že případné poplatky, pokud vůbec jsou požadovány, tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. Sjednáním takto vysokého nepřiměřeného poplatku věřitel zcela nepochybně obchází zákon. Celkové náklady spotřebitelského úvěru, představované zejména takovým poplatkem za sjednání úvěru, tak soud ve vztahu k výši poskytnuté částky považuje za odporující dobrým mravům, když žalobkyně sice ve smlouvě deklaruje 0% úrokovou sazbu (čímž vlastně i sama popírá, že se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení, neboť zde absentuje úrok jako pojmový znak úvěrové smlouvy), avšak tento úrok z úvěru je zastřen právě tímto poplatkem, jehož prostřednictvím tak fakticky dochází k výraznému navýšení částky, kterou se žalovaný jako spotřebitel zavázal zaplatit, což samo o sobě je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří to zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a jíž i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Žalovaný byl přitom nucen zcela akceptovat formulářovou dokumentaci vypracovanou jednostranně žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. V této souvislosti je nutné přitom zohlednit i skutečnost, že pro případ porušení téže povinnosti je žalovaný kumulativně stižen podstatnými sankcemi, které však vůbec nejsou konkretizovány v úvěrové smlouvě, ale pouze ve Všeobecných obchodních podmínkách a Sazebníku, a to smluvní pokutou a náklady spojenými s uplatněním pohledávky, což je minimálně v případě smluvní pokuty přímo v rozporu s ustálenou judikaturou.

8. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je tedy nutné dle názoru zdejšího soudu dospět k takovému závěru, že uzavřená smlouva v celém svém kontextu nastoluje v rozporu se zásadou ochrany práv spotřebitele, která má své vyjádření především v příslušných ustanoveních o. z. a , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, nerovnováhu vzájemných práv a povinností smluvních stran, která je tak významnou, že je nutno ujednání smlouvy hodnotit vcelku jako obecně nespravedlivé, když obecná ustanovení o. z., vyjádřená v hlavě I., je nutné používat vždy a musí mít přednost před ostatními ustanoveními zákona. Lze přitom důvodně dovozovat, že žalobkyně by požadovanou částku úvěru žalovanému neposkytla a smlouvu by s ním neuzavřela, pokud by žalovaný zcela na její podmínky nepřistoupil.

9. Zdejší soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru pro její rozpor s dobrými mravy. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. Žalovaný přijal od žalobkyně částku 11 200 Kč, aniž tu byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalovanému nárok na vrácení toho, co bylo plněno. Ze žalobního tvrzení, které nebylo v řízení nijak vyvráceno, vyplývá, že žalovaný z titulu uzavřené úvěrové smlouvy nezaplatil vůbec žádnou částku. Žalobkyně tak má z titulu vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému nárok na zaplacení celé poskytnuté částky ve výši 11 200 Kč. Pokud se žalobkyně dále podanou žalobou domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny, v případě bezdůvodného obohacení nastává splatnost dluhu na základě výzvy věřitele. V posuzované věci byla soudu jako první prokazatelná výzva k plnění předložena předžalobní výzva ze dne datum, kterou byla žalovanému poskytnuta k úhradě dlužné částky lhůta 3 dnů od obdržení tohoto dopisu. Žalobkyně v řízení doložila, že tato výzva byla žalovanému prostřednictvím pošty odeslána téhož dne datum (středa). V souladu s ustanovením § 573 o. z. tak byla výzva doručena žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tzn. dne datum (pondělí). Poskytnutá lhůta 3 dnů pak uplynula dnem datum a dnem následujícím, tj. dnem datum, se žalovaný mohl nejdříve dostat do prodlení. Podané žalobě tedy soud vyhověl v rozsahu částky 11 200 Kč s požadovaným 11,75 % úrokem z prodlení ročně z této částky od datum do zaplacení (výrok I.). Nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení obecně vyplývá z ustanovení o. z. Samotná výše úroku z prodlení je pak dána , účinným od 1. 1. 2014. Pro zaplacení byla žalovanému dle stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

10. Ohledně zbývajících žalovaných částek, požadovaných žalobkyní na podkladě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, pak byla žaloba zamítnuta (výrok II.), protože závazek k jejich úhradě nebyl mezi účastníky platně sjednán.

11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měli oba účastníci ve věci úspěch pouze částečný, když při určení míry úspěchu ve věci je nutné přihlédnout i k výši požadovaného příslušenství, a proto bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

12. V posuzované věci soud nevydal na návrh žalobkyně elektronický platební rozkaz, ale v řízení po jeho zahájení nařídil ústní jednání, a proto žalobkyni, jíž s ohledem na výsledek sporu nebyla vůči žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení, stíhá povinnost doplatit státu na účet Okresního soudu v Klatovech soudní poplatek z návrhu ve výši 200 Kč podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 800 Kč podle položky 2 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, když podle položky 2 bodu 2, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. a) tohoto sazebníku, soudní poplatek činí částku 1 000 Kč. Žalobkyni tedy zbývá doplatit částku ve výši 200 Kč. Splatnost doplatku v tomto případě nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Pro jeho zaplacení pak byla rovněž stanovena lhůta 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení podáním ke zdejšímu soudu. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení exekuce či výkonu rozhodnutí.