Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 218/2022-79
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení
sídlem adresa
o 46 813,10 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 383 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 430,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 813,10 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 430,10 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 46 813,10 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %, tj. v částce 1 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné náhradu nákladů řízení v rozsahu 43 %, tj. částku, která bude určena v samostatném rozhodnutí.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 383 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 32 383 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 430,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 46 813,10 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 430,10 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 46 813,10 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 14 %, tj. v částce 1 897 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné náhradu nákladů řízení v rozsahu 43 %, tj. částku, která bude určena v samostatném rozhodnutí.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 813,10 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předchůdkyně žalobkyně (původní věřitelka) právnická osoba, IČO, postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum pohledávku za žalovaným vzniklou ze smlouvy o úvěru uzavřené dne datum, vedené na úvěrovém účtu č. bankovní účet dle níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Tento se žalovaný zavázal splácet s úrokovou sazbou 13,90 % ročně v měsíčních splátkách po 879 Kč spolu s poplatky souvisejícími s poskytnutím úvěru a jeho správou, vždy k 18. dni v měsíci. Žalovaný se však dostal s úhradou splátek do prodlení a žalobkyně využila svého práva sjednaného ve smlouvě a úvěr prohlásila ke dni datum za okamžitě splatný. Žalobkyně tak požaduje po žalovaném dlužnou jistinu 46 813,10 Kč, úrok z úvěru 8,5 % ročně z částky 46 813,10 Kč od datum do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z částky 46 813,10 Kč od datum do zaplacení. Ani po předžalobní výzvě žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný na úvěr celkem uhradil 17 617 Kč. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vycházela žalobkyně z lustrace žalovaného v externích a interních databázích, prověřováním pohybů na jeho bankovním účtu č. bankovní účet za předcházející roční období před uzavřením smlouvy, ze kterého vyplynulo, že žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba, která mu pravidelně zasílala na účet mzdu. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z průměrného měsíčního příjmu 27 761 Kč, což její pracovník zkontroloval z výpisů z účtu, ze kterých tento vyplývá. Žalovaný sám neuvedl žádné své výdaje, předchůdkyně žalobkyně proto stanovila životní výdaje žalovaného dle interního ekonomického modelu na 6 166 Kč. Žalovaný neuvedl žádné splátky dalších úvěru, předchůdkyně žalobkyně lustrací v interním systému a dotazem do CCB zjistila, že žalovaný hradí měsíčně splátky v celkové výši 13 945 Kč. Žalobkyně má za to, že její předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr s odbornou péčí.
2. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřil tak, že navrhuje celou žalobu zamítnout, jelikož při sjednávání úvěru žalobkyně žádným způsobem neověřovala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky. Kdyby žalobkyně prověřování úvěruschopnosti žalovaného řádně provedla, musela by dojít k závěru, že mu úvěr neposkytne, jelikož ten již v době uzavírání úvěru dlužil finanční prostředky i jiným poskytovatelům obdobných finančních transakcí.
3. Z listin y označené jako smlouva o úvěru bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právnická osoba a žalovaným elektronicky dne datum a jejím obsahem byl závazek žalobkyně poskytnout žalovanému úvěr 50 000 Kč, který měl být veden na úvěrovém účtu č. bankovní účet, žalovaný měl úvěr splácet v měsíčních splátkách po 879 Kč vždy v 18. den měsíce, a to inkasem ze splátkového účtu č. bankovní účet. Úvěr měl být úročen úrokovou sazbou 13,90 % ročně.
4. Z výpisu z účtu č. bankovní účet za období datum až datum bylo zjištěno, že v lednu 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 26 801 Kč, disponibilní zůstatek měl 50,73 Kč, v únoru 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 26 801 Kč, disponibilní zůstatek měl 777,25 Kč, v březnu 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 26 337 Kč, disponibilní zůstatek měl záporný - 252,20 Kč, v dubnu 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 33 963 Kč, disponibilní zůstatek měl záporný - 17,33 Kč, v květnu 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 28 278 Kč, disponibilní zůstatek měl záporný - 425,21 Kč a pro nedostatečný zůstatek nebyly některé platby provedeny, v červnu 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 27 746 Kč, disponibilní zůstatek měl 0 Kč a pro nedostatečný zůstatek nebyly některé platby provedeny, v červenci 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 26 698 Kč, disponibilní zůstatek měl 546,06 Kč a pro nedostatečný zůstatek nebyly některé platby provedeny, v srpnu 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 28 055 Kč, disponibilní zůstatek měl záporný - 12,01 Kč a pro nedostatečný zůstatek nebyly některé platby provedeny, pohyby na účtu byly v rozmezí 600 000 Kč, v září 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 26 961 Kč, disponibilní zůstatek měl záporný - 58,37 Kč, pohyby na účtu byly v rozmezí 500 000 Kč a v říjnu 2019 měl žalovaný příjem od právnická osoba 27 990 Kč, disponibilní zůstatek měl 3 731,70 Kč, pohyby na účtu byly v rozmezí 58 000 Kč. Od ledna do září 2019 tedy žalovaný neměl na účtu dostatek prostředků ke splácení projednávaného úvěru.
5. Z listin y označené jako Podklady pre súdne konanie bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem 50 000 Kč a uhradil 17 617 Kč.
6. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení o zesplatnění úvěru ke dni datum.
7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že pohledávka ze smlouvy o úvěru na účtu číslo byla společností právnická osoba, postoupena na původní žalobkyni právnická osoba
8. Z listin y označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum bylo zjištěno, že obsahuje sdělení společnosti právnická osoba, adresované žalovanému, ve kterém se mu oznamuje postoupení pohledávky ze smlouvy o úvěru číslo původní žalobkyni právnická osoba
9. Z předžalobní výzvy ze dne datum a sledování zásilek bylo zjištěno, že původní žalobkyně právnická osoba vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 53 891,24 do datum Kč, výzva byla odeslána dne datum.
10. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
17. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
18. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť pohledávka byla postoupena původní žalobkyni původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z.
19. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že předchůdkyně žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici výpisy běžného účtu žalovaného, kde však v měsících předcházejících poskytnutí úvěru nebyly dostatečné prostředky, které by pokryly splátky úvěru. Žalobkyně dále nezkoumala, jaké jsou výdaje žalovaného a neověřovala je, jak sama uvedla, vycházela s interního ekonomického modelu. Použití statistických modelů a údajů o životním minimu může být podpůrným prostředkem, nikoli však jediným a výhradním způsobem zkoumání výdajové stránky poměrů žadatele o úvěr. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto bylo nedostatečné, předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká jeho výdajové stránky. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo.
21. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalovaný čerpal celkem 50 000 Kč a uhradil pouze 17 617 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 32 383 Kč. Splatnost uvedené částky nastala na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní upomínce ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to nejpozději do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího, je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , která však byla limitována nárokem uvedeným v žalobě, který soud nemohl překročit. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 897 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 873 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 46 813,10 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 980 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 4 569,59 Kč za 392 ujetých km v částce 3 669,59 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,1 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 9 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a náhrada daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9 649,59 Kč ve výši 2 026,41 Kč.
23. Žalobkyně byla zavázána k úhradě nákladů řízení České republiky ve výši 43 % s ohledem na její neúspěch ve věci v této výši (po kapitalizaci příslušenství ke dni vydání rozhodnutí), tyto náklady budou tvořeny odměnou opatrovníka, po jejíž výplatě bude samostatným rozhodnutím určena výše nákladů k úhradě žalobkyni. Žalovaný k náhradě nákladů řízení České republiky zavázán nebyl, když soudu je z úřední činnosti známo, že je účastníkem mnoha dalších obdobných sporů a je u něj předpoklad pro osvobození od soudních poplatků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.