Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 346/2022-97

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Vrchou, MBA ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

se sídlem adresa žalobkyně

právně zastoupená titul jméno příjmení, advokátem

se sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 19 840 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se pro částku 3 840 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 19 840 Kč

od 23. 5. 2021 do zaplacení, pro částku 2 205 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a pro smluvní pokutu ve výši 1 440 Kč zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 336 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se pro částku 3 840 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 19 840 Kč od 23. 5. 2021 do zaplacení, pro částku 2 205 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a pro smluvní pokutu ve výši 1 440 Kč zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 336 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se návrhem domáhala vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit jí částku 19 840 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru číslo kterou žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 22. 4. 2021 (dále také jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně částku celkem 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 180 Kč, a dalšími poplatky celkem ve výši 660 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal vrátit do dne splatnosti 22. 5. 2021. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho a dostal se do prodlení. Žalobkyně požaduje po žalovaném částku 19 840 Kč (představuje jistinu ve výši 16 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 180 Kč, poplatek za službu„ presto“ ve výši 660 Kč), účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 205 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 19 840 Kč od 23. 5. 2021 do zaplacení a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 19 840 Kč od 23. 5. 2021 do 20. 8. 2021. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována z informací poskytnutých žalovaným (počet členů domácnosti, pravidelné výdaje, čisté měsíční příjmy), dále ověřila měsíční příjmy a žalovaného vyhledávala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, NRKI, BRKI a dalších registrech. Žalobkyně došla k závěru, že žalovaný byl a je schopen své závazky splácet.

2. Žalobkyně byla usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 13. 1. 2023, č. j. -45 vyzvána k upřesnění, zda požaduje 0,1 % denně z částky 19 840 Kč od 23. 5. 2021 do 20. 8. 2021 jako smluvní úrok z prodlení či jako smluvní pokutu, dále k doložení dokladu o ověřovacím poplatku, k doložení jednotlivých žádostí žalovaného o dodatečná čerpání úvěru a k doložení předžalobní výzvy včetně dokladu o jejím odeslání, a také k prokázání, že zkoumala před uzavřením smlouvy schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (zejm. doklady o příjmech a výdajích žalovaného, výpisy z dostupných registrů). Vzhledem k tomu, že žalobkyně na tuto výzvu nikterak nereagovala, byla opětovně vyzvána k upřesnění a doložení všeho shora uvedeného, a to usnesením Okresního soudu ve Vyškově ze dne 8. 3. 2023, č. j. -69. Žalobkyně dne 9. 6. 2023 na výzvu soudu sdělila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného zjišťovala celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté měsíční příjmy. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 34 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Žalobkyně dále sdělila, že ověřila, že se žalovaný nenachází v centrální evidenci exekucí, v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných dokladů MVČR, v registru hledaných osob PČR, v registru TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a. s., v registru politicky aktivních osob, v registru„ sankční záznamy“, a dále v katastrálním rejstříku ověřila platnost adresy. Žalobkyně dále upravila petit návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, kdy požaduje částku 1 440 Kč nikoliv jako smluvní úrok z prodlení, ale jako smluvní pokutu od 23. 5. 2021 do 20. 8. 2021. Žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za období od 25. 1. 2021 do 22. 4. 2021, ničeho jiného ke svému vyjádření nedoložila.

3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil a v řízení zůstal zcela nečinný. Za splnění podmínek ustanovení , (dále jen „“) soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud učinil následující dílčí skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 22. 4. 2021 (na č. l. 17 spisu) soud zjistil, že tuto uzavřela žalobkyně s žalovaným, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 3 840 Kč vrátit nejpozději do 22. 5. 2021. První část úvěru byla sjednána ve výši 4 000 Kč a úroková sazba činila 0 %. Ze sazebníku platného od 1. 9. 2020 (na č. l. 19 spisu) soud zjistil, že náklady úvěru, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souvislosti s jeho prodlením činí 35 Kč denně, maximálně 490 Kč za kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně platných od 1. 8. 2020 (na č. l. 21 spisu) soud zjistil, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou dlužné splátky, má žalobkyně nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v důsledku prodlení žalovaného a na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení. Z dokumentu nazvaného„ Autorizace ověření totožnosti“ (na č. l. 27 spisu) soud zjistil, že dle skutečností v tomto dokumentu uvedených bylo ověření totožnosti žalovaného autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně (na č. l. 32 spisu) soud zjistil, že výše měsíčních výdajů uvedených žalovaným je 10 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je 17 086 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 21 000 Kč. Vypočítané minimální výdaje činí 9 510 Kč, disponibilní příjem žalovaného pak je 6 400 Kč. Z kopie občanského průkazu žalovaného (na č. l. 33 a 34 spisu) soud zjistil, že žalobkyně měla tento k dispozici k ověření totožnosti žalovaného. Z dokumentu nazvaného„ identifikované příjmy“ (na č. l. 35 spisu) vyplývá, že žalovanému byly na účet zasílány různé částky v řádech stokorun a tisícikorun, přičemž tento dokument neobsahuje informace o tom, jaké jsou zdroje těchto příjmů. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (na č. l. 37 spisu) soud zjistil, že žalovanému byla na účet č. bankovní účet vyplacena žalobkyní celkem částka 16 000 Kč (skutečnost, že se jedná o účet žalovaného a částka mu byla skutečně vyplacena, ověřil soud dotazem na společnost právnická osoba). Z upozornění na osobní návštěvu ze dne 6. 8. 2021 (na č. l. 40 spisu) soud zjistil, že žalovaný byl upozorněn na to, že pokud neuhradí dlužnou částku nejpozději do tří pracovních dnů, navštíví jej osobně inkasní inspektor a dojde k razantnímu navýšení dluhu. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, který žalobkyně doložila k výzvě soudu, bylo zjištěno, že příjmy žalovaného byly tvořeny platbami od„ příjmení jméno příjmení“, kdy v dubnu 2021 se jednalo o částku 19 510 Kč, v březnu 2021 o částku 10 075 Kč a v únoru 2021 o částku 21 674 Kč. Dále příjmy žalovaného tvořily většinově platby od fyzických osob (standardně v řádech stokorun), půjčky od společnosti právnická osoba a příjmy od webová adresa anonymizována dvě slova . Dne 20. 4. 2021 byla na účet žalovaného zaslána částka 500 Kč od jméno příjmení s popisem transakce„ přeplatek nájemné“. Z výpisu z běžného účtu žalovaného je rovněž patrné, že žalovaný opakovaně značnou část svých příjmů zasílal na webová adresa“, kdy konečný zůstatek na účtu žalovaného činil ke dni 22. 4. 2021 částku 3,28 Kč.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným došlo k uzavření ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatky v celkové výši 3 840 Kč, přičemž celková dlužná částka byla splatná dne 22. 5. 2021 a úroková sazba činila 0 % ročně. Totožnost žalovaného byla ověřena z kopie jeho občanského průkazu. Žalobkyně poskytla na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru dne 22. 4. 2021 částku 4 000 Kč, dne 29. 4. 2021 částku 8 000 Kč a dne 6. 5. 2021 částku celkem 4 000 Kč. Žalovaný na dlužnou částku ničeho neuhradil.

6. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části (jak bude dále vyloženo).

7. Právní vztah vzniklý mezi žalobkyní a žalovaným dne 22. 4. 2021 se řídí , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru.

8. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele.

9. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 1746 odst. 2 o. z., strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

11. Dle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Dle , o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

15. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak uvádí právní úprava ). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C -679/18 ze dne 5. 3. 2020.

16. V dané věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Mezi žalovaným a žalobkyní nebyla uzavřena smlouva o úvěru, ačkoli je takto ujednání mezi nimi označeno. Pojmovým znakem smlouvy o úvěru je totiž ujednání úroku, mezi smluvními stranami však žádný úrok ujednán nebyl. Jedná se tak o smlouvu, která není jako zvláštní typ smlouvy v o. z. upravena, tedy o tzv. inominátní smlouvu dle ustanovení o. z. Přestože tato smlouva není v jako samostatný smluvní typ upravena, jsou smluvní strany povinny ji dodržovat. Smlouva jako taková spadá pod režim V souladu s  bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout úvěr jen tehdy, pokud z posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele, tedy žalovaného, úvěr splácet. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet nebo poskytnutí úvěru dlužníku i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, kdy se s ohledem na shora uvedenou judikaturu jedná o neplatnost absolutní.

17. Žalobkyně ke splnění zákonné povinnosti zabývat se schopností žalovaného splácet uvedla pouze obecné informace a doložila dokument„ výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti právnická osoba“, kdy v tomto dokumentu je uvedena např. výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 17 086 Kč, vypočítané minimální výdaje 9 510 Kč a disponibilní příjem 6 400 Kč. Žalobkyně dále doložila soubor, ve kterém jsou uvedeny příjmové transakce žalovaného. U těchto transakcí však není uveden jejich původ, není tedy zřejmé ani to, zda se u některých z nich nejedná o částky poskytnuté jinými nebankovními poskytovateli úvěrů apod. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila svá tvrzení o uvedení registrů, ve kterých lustrovala žalovaného a doložila výpis z účtu žalovaného. Z tohoto účtu vyplývá, že žalovaný měl pravidelný příjem od„ příjmení jméno příjmení“ ve výši 17 086 Kč (průměr za 2-4/ 2021). Dále je z výpisu patrné, že žalovaný si již před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru půjčoval od společnosti právnická osoba, a to opakovaně. Žalovaný značnou část svých příjmů pravidelně zasílal na webová adresa a konečný zůstatek na jeho účtu činil ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru částku 3,28 Kč. Tato skutečnost rozhodně nesvědčí o dobré finanční situaci žalovaného. Žalobkyně nepředložila žádné dokumenty dokládající zkoumání úvěruschopnosti, co se týče výše výdajů žalovaného, který tyto uvedl ve výši 10 000 Kč měsíčně. Nebylo zkoumáno např. zda žalovaný bydlí v nájmu, kolik činí měsíční nájemné, jakým způsobem je hrazeno atd. Žalobkyně nedoložila, že by nahlížela do jednotlivých registrů vypovídajících o dosavadním splácení závazků žalovaného v situaci, kdy z výpisu z účtu žalovaného je patrné, že před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru již jiné závazky měl. Ke svým tvrzením ohledně nahlížení do registrů žalobkyně ničeho nedoložila. Soud je dle judikaturního vývoje povinen z úřední povinnosti zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zabývat se úvěruschopností žalovaného. Obezřetný poskytovatel nebankovních úvěrů by si v situaci, kdy má k dispozici výpis z účtu žalovaného, podle kterého je zůstatek na účtu žalovaného 3,28 Kč a podle kterého žalovaný opakovaně značnou část svých příjmů zasílá na webová adresa, vyžádal od žalovaného více informací ohledně jeho příjmů a výdajů (např. výpis z jiného účtu žalovaného, pokud jej má, doložení nájemní smlouvy, bydlí-li v nájmu), a zejména by provedl lustraci žalovaného v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (např. SOLUS, NRKI, BRKI, aj.). V daném případě je tedy třeba uzavřít, že žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o zápůjčce z důvodu nesplnění povinnosti žalobkyně zkoumat a řádně vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného.

18. Soud má s ohledem na uvedené za to, že předmětná smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná ( ). S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Žalovanému tak bylo poskytnuto plnění na základě neplatné smlouvy a je povinen toto bezdůvodné obohacení vydat. Žalovaný coby spotřebitel je tedy dle ustanovení povinen vrátit žalobkyni pouze částku 16 000 Kč, a to v době přiměřené možnostem žalovaného. Ve zbytku je žaloba nedůvodná, a proto byla zamítnuta. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , podle kterého ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle ) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.

19. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně nedoložila doklad o odeslání předžalobní výzvy, nicméně v této věci by jí v případě úspěchu v souladu se závěry Nejvyššího soudu uvedenými např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. náhrada nákladů řízení přesto náležela. Pokud jde o náklady právního zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně ustanovení advokátního tarifu, když žalobkyně podala žalobu na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, kdy po žalovaných vymáhá v různých řízeních vedených u zdejšího soudu úhradu dlužných částek ze smluv o úvěru a tyto žaloby se liší pouze v osobě žalovaného, výši dlužné částky a době splatnosti. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí částku ve výši 300 Kč. Zástupci žalobkyně náleží odměna za celkem 2 úkony právní služby, tedy převzetí a příprava zastoupení a písemné podání ve věci samé, kdy se takto jedná celkem o částku ve výši 600 Kč. Dále zástupci žalobkyně náleží režijní paušál ve výši 200 Kč (2x100 Kč), opět za přípravu a převzetí věci a písemné podání ve věci samé ( advokátního tarifu). Doposud tedy činí odměna zástupce žalobkyně částku 800 Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně je plátcem DPH, na které má v souladu s ustanovením nárok, kdy toto DPH činí 21 % a jedná se o částku 168 Kč, pak by při plném úspěchu soud přiznal žalobkyni na nákladech právního zastoupení celkem částku ve výši 968 Kč, kdy i se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč se takto jedná celkem o částku ve výši 1 768 Kč. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohlednil i požadované (kapitalizované) příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. . Žalobkyně celkem požadovala zaplacení částky 26 893,13 Kč, přičemž úspěšná byla co do částky 16 000 Kč. Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 59,5 %, v rozsahu 40,5 % úspěšná nebyla. Úspěch žalobkyně pak spočívá v 19 %. Proto soud přiznal žalobkyni na nákladech řízení částku 336 Kč.

20. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne jeho doručení

ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Vyškově.

Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.