Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
7 C 117/2023-73
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovaná: celé jméno žalované, datum narození
bytem adresa žalované
o zaplacení 26 730,08 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 219,75 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 11. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 9 510,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 684,22 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 672,28 Kč od 7. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 983,63 Kč od 7. 12. 2022 do 6. 3. 2023, úroku z prodlení z částky 26 730,08 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 3. 2023 do 10. 5. 2023, a dále úroku z prodlení z částky 9 510,33 Kč od 11. 5. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 17 219,75 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 11. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 9 510,33 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 684,22 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 24 672,28 Kč od 7. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 983,63 Kč od 7. 12. 2022 do 6. 3. 2023, úroku z prodlení z částky 26 730,08 Kč ve výši 15 % ročně od 7. 3. 2023 do 10. 5. 2023, a dále úroku z prodlení z částky 9 510,33 Kč od 11. 5. 2023 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 26 730,08 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 30. 1. 2022 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru číslo. Podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala 30 386 Kč, přičemž uhradila 8 766,25 Kč. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění sjednaného v úvěrových podmínkách a úvěr zesplatnila ke dni 22. 11. 2022 a vyzvala žalovanou ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 22. 11. 2022. Pohledávka ve výši žalované částky pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 24 672,28 Kč, poplatků v částce 156 Kč, poplatků za pojištění v částce 301,80 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 000 Kč. Žalovaná i přes výzvu ničeho neuhradila.
2. Žalobkyně v podání došlém soudu dne 20. 6. 2023 zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalované vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalované, výši úvěrového rámce, výši měsíční splátky, čistý měsíční příjem, dále čistý měsíční příjem ostatních členů domácnosti, měsíční výdaje na bydlení, životní minimum členů domácnosti, souhrnnou měsíční splátku jiných úvěrových závazků, rodinný stav, druh bydlení a počet vyživovaných dětí. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalované v registru ISIR, CEE a SOLUS, a dále v NRKI. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovanou schopnou splácet předmětný úvěr. Ohledně čerpání úvěru žalobkyně soudu sdělila, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 30 386 Kč (dne 1. 2. 2022 částku 1 700 Kč převodem hotovosti, dne 1. 2. 2022 částku 1 500 Kč převodem hotovosti, dne 3. 2. 2022 částku 4 000 Kč převodem hotovosti, dne 7. 2. 2022 částku 500 Kč převodem hotovosti, dne 12. 2. 2022 částku 17 286 Kč nákupem zboží na splátky – webová adresa, dne 18. 3. 2022 částku 1 000 Kč převodem hotovosti, dne 17. 4. 2022 částku 1 200 Kč výběrem z bankomatu, dne 16. 5. 2022 částku 1 200 Kč výběrem z bankomatu, dne 16. 6. 2022 částku 500 Kč výběrem z bankomatu, dne 16. 6. 2022 částku 500 Kč výběrem z bankomatu a dne 22. 7. 2022 částku 1 000 Kč výběrem z bankomatu).
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adresu trvalého pobytu shora) bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
5. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované bezúčelový revolvingový úvěr ve výši úvěrového rámce 17 286 Kč, výše měsíční splátky činila 4 % z dlužné částky. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 %, RPSN 35,08 %, celková částka splatná spotřebitelem činila 20 215 Kč. Žalobkyně dále poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup černé techniky značky SOGO easy COOK pro SS číslo bílý v prodejní ceně 17 286 Kč, počet splátek činil 24, výše měsíční splátky činila 905 Kč, přičemž celková částka splatná spotřebitelem činila 21 720 Kč. Ve smlouvě jsou uvedeny kromě kontaktních údajů i údaje o poměrech žalované, kdy jakožto zdroj příjmu je uvedeno, že žalovaná je na mateřské dovolené, v kolonce čistý příjem je zaznamenána částka 10 000 Kč, příjem ostatních členů činí 35 000 Kč, dále je uvedeno, že žalovaná je svobodná, bydlí v družstevním bytě, má základní vzdělání a má jednu vyživovací povinnost. V kolonce podpis klienta je uvedeno číslo Součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky společnosti právnická osoba (anonymizováno platné od 1. 8. 2021) – Pravidla programu anonymizováno, Informace o pojištění schopnosti splácet a o pojištění osobních věcí a zneužití karty, Rámcová pojistná smlouva č. anonymizováno 1/2016 a Rámcová pojistná smlouva č. anonymizováno 1/2016, a dále Pojištění asistenčních služeb společnosti právnická osoba
6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad ke spotřebitelskému úvěru, číslo smlouvy číslo vyplynulo, že v souvislosti s předmětnou smlouvou žalovaná od žalobkyně čerpala celkem 30 386 Kč a uhradila celkem 8 766,25 Kč.
7. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 22. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení zesplatněného úvěru číslo s tím, že celková dlužná částka činila 28 736,23 Kč a měla být uhrazena do 14 dnů od sepsání výzvy.
8. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že žalované byla dne 23. 11. 2022 odeslána písemnost.
9. V předžalobní výzvě ze dne 15. 12. 2022 vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu souvisejícího s předmětným úvěrem. Dle poštovního podacího archu byla tato písemnost žalovanému odeslána dne 16. 12. 2022.
10. Z interní databáze žalobkyně – Potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 6. 3. 2023 vyplývá, že žalobkyně potvrdila, že ověřovala bonitu klienta, a to v registrech ISIR, SOLUS, MVČR, CEE, JAP-PUJCKA, NRKI. Z přehledu pohybů na účtech (běžný účet vedený na jméno příjmení příjmení, č.ú. bankovní účet) vyplývá, že dne 11. 1. 2022 došlo k připsání částky 10 000 Kč na předmětný účet a dne 13. 12. 2021 rovněž k připsání platby 10 000 Kč.
11. Ze sdělení právnická osoba obec, spol. s r.o. ze dne 28. 6. 2023 vyplývá, že úvěrová smlouva byla sepsána na jméno žalované, objednávka však byla vedena na jméno příjmení příjmení, přičemž k objednávce je evidována úhrada částky 17 286 Kč, připsaná na účet 14. 2. 2022, a to ze strany žalobkyně. Jiná platba ve shodné výši za shodné období evidována není.
12. Ze sdělení právnická osoba ze dne 26. 7. 2023 vyplývá, že k účtu č. bankovní účet má dispoziční oprávnění žalovaná, přičemž na předmětný účet byla dne 1. 2. 2022 připsána částka 1 700 Kč, dne 2. 2. 2022 částka 1 500 Kč, dne 3. 2. 2022 částka 4 000 Kč, dne 7. 2. 2022 částka 500 Kč, dne 18. 3. 2022 částka 1 000 Kč. Na účtu jsou evidovány výběry z bankomatu, ovšem v jiných částkách a datech, než je uvedeno ve vyjádření žalobkyně ze dne 20. 6. 2023.
13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 30. 1. 2022 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 25 986 Kč a uhradila celkem 8 766,25 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 11. 2022. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužných částek. Žalobkyně disponuje osobními údaji žalované a listinami shora uvedenými.
14. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
18. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
19. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované částku v celkové výši 25 986 Kč, přičemž žalovaná uhradila 8 766,25 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejím ujednáním a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
22. Je nepochybné, a tvrdila to konečně i žalobkyně, že na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, informace od žalované), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, když si navíc ani příjem žalované nijak neověřila. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, má základní vzdělání, má jednu vyživovací povinnost, žije v družstevním bytě, příjem činí dávky peněžité pomoc v mateřství ve výši 10 000 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč. Žalobkyně tedy nezkoumala výdaje žalované. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovanou uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119).
23. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
24. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalované celkem 25 986 Kč (žalobkyně sice tvrdila, že žalovaná čerpala celkem 30 386 Kč, tato částka však nebyla prokázána) a žalovaná vrátila pouze 8 766,25 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 17 219,75 Kč (tj. 25 986 Kč – 8 766,25 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 9. 5. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (11. 5. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
25. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobkyni právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.