Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
23 C 379/2022-61
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Marií Miczkovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 26 230,20 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 401 Kč, úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 670,62 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do 11. 7. 2022 a z částky 3 906 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 829,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 829,20 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 908 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.
Odůvodnění:
<b>I. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 4 401 Kč, úrok ve výši 21,90 % ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1 670,62 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do 11. 7. 2022 a z částky 3 906 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 829,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 829,20 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 908 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právní zástupkyně žalobce.</b>
1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby žalovaný byl zavázán zaplatit mu částku 26 230,20 Kč spolu s úrokem ve výši 21,90 % ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 1 670,62 Kč kapitalizovaným za dobu od 10. 3. 2022 do 13. 4. 2022 a dále v zákonné výši ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do zaplacení s odůvodněním, že mezi obch. spol. právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jako původní věřitel nebo banka) jako věřitelem a úvěrujícím a žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným byla dne 14. 2. 2018 uzavřena Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb a následně dne 17. 9. 2019 Smlouva o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku na jeho běžném účtu vedeném u banky č. ú. bankovní účet do výše úvěrového limitu 27 000 Kč (dále jako Smlouva). Nedílnou součástí Smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba (dále jen VOP), Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu právnická osoba a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby. Žalovaný se zavázal udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a svých závazků vůči bance. Žalovaný se v rozporu se Smlouvou a VOP dostal do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu tím, že neudržoval na běžném účtu dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a závazků a přečerpal peněžní prostředky, které nebyly kryty kladným zůstatkem, ačkoliv na tomto nebyl dohodnut s bankou. I přes výzvy žalovaný dluh z nepovoleného záporného zůstatku neuhradil. Z důvodu porušení Smlouvy odstoupil původní věřitel od Smlouvy, dopisem ze dne 24. 3. 2022 zesplatnil úvěr z povoleného přečerpání a vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne 7. 5. 2022 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním o postoupení pohledávky z běžného účtu ze dne 12. 5. 2022 a vyrozuměním o postoupení pohledávky z povoleného debetu ze dne 12. 5. 2022. Žalobce kvalifikovaně vyčíslil dlužnou pohledávku ke dni podání žaloby, přičemž tato činí na jistině nepovoleného debetu částku 25 735,20 Kč, na úroku z prodlení částku 1 670,62 Kč a na dlužných poplatcích částku 495 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal a rozhodl dle ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Z žalobcem předložených listinných důkazů, a to ze Smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 14. 2. 2018, kopie občanského průkazu žalovaného, návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo ze dne 17. 9. 2019, akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 17. 9. 2019, údajů klienta – karty klienta ze dne 11. 3. 2019, protokolu o ověření úvěryschopnosti klienta, výpisu z CBL, prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k úhradě dluhu ze dne 9. 3. 2022 včetně podacího archu ze dne 9. 3. 2022, odstoupení od smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 24. 3. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 24. 3. 2022, vyrozumění o postoupení pohledávky z běžného účtu ze dne 12. 5. 2022, vyrozumění o postoupení pohledávky z povoleného debetu ze dne 12. 5. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 12. 5. 2022, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 27. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 6. 2022, oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 6. 2022, oznámení o právním zastoupení a výzvy k úhradě dluhu ze dne 27. 6. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 27. 6. 2022, produktových podmínek vedení účtu a vkladů právnická osoba účinných od 13. 1. 2018, všeobecných obchodních podmínek právnická osoba účinných od 13. 1. 2018, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby právnická osoba účinného od 1. 4. 2017, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby právnická osoba účinného od 1. 4. 2019, ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby právnická osoba účinného od 1. 1. 2020, mimořádného výpisu z bankovního účtu č. ú. bankovní účet za období od 1. 1. 2000 do 9. 5. 2022, výpisu z povoleného debetu s počátečním datem 16. 1. 2020, výpisu z osobního účtu s počátečním datem 16. 1. 2020, Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 včetně přílohy číslo – seznamu postupovaných pohledávek a ze Smlouvy o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne 7. 5. 2022 včetně přílohy – seznamu postupovaných pohledávek, soud zjistil následující skutkový stav věci:
Právní předchůdce žalobce jako věřitel a banka uzavřel s žalovaným jako majitelem účtu a klientem dne 14. 2. 2018 Smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě zřídil žalovanému běžný účet č. ú. bankovní účet vedený v českých korunách, s tarifem eKonto příjmení, přímým bankovnictvím a debetní kartou. Následně právní předchůdce žalobce jako věřitel a úvěrující uzavřel s žalovaným jako dlužníkem a úvěrovaným dne 17. 9. 2019 Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu reg. číslo, na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr formou přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku do výše úvěrového limitu 27 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 21,90 % ročně a procentní sazba nákladů úvěru 35,94 % ročně. Povolený debet byl zřízen k běžnému účtu vedenému bankou pro žalovaného č. ú. bankovní účet. Žalovaný se v rozporu se Smlouvou, VOP a produktovými podmínkami dostal do nepovoleného debetního zůstatku na běžném účtu tím, že neudržoval na běžném účtu dostatek finančních prostředků ke krytí předpokládaných plateb a závazků a přečerpal peněžní prostředky, které nebyly kryty kladným zůstatkem, ačkoliv na tomto nebyl dohodnut s bankou. I přes výzvy žalovaný nepovolený záporný zůstatek neuhradil. V čl. IV. bod 1 Smlouvy bylo sjednáno, že klient je oprávněn průběžně čerpat povolený debet kdykoliv po dobu účinnosti smlouvy s tím, že celkový povolený debet na běžném účtu nesmí přesáhnout celkovou výši povoleného debetu dle Smlouvy; v případě, že klient tuto povinnost poruší a celkový povolený debet na běžném účtu přesáhne celkovou výši povoleného debetu sjednanou dle Smlouvy, je částka takového překročení nepovoleným záporným zůstatkem. V čl. V. bod 2 Smlouvy bylo sjednáno, že pokud klient nesplní podmínky čerpání povoleného debetu, je banka oprávněna čerpání povoleného debetu klientovi odmítnout; pokud je nesplnění podmínek čerpání povoleného debetu některou ze závažných skutečností dle čl. XI. Smlouvy, je banka oprávněna přistoupit k některému opatření dle čl. XII. Smlouvy. V čl. XI. bod 1 Smlouvy bylo sjednáno, že v případě vzniku závažné skutečnosti, zejména je-li klient v prodlení s některou platební povinností, je banka oprávněna dosud nesplacené částky úvěru včetně úroku prohlásit za splatné (písm. b), odstoupit od smlouvy ke dni v oznámení uvedeném, a to i v případě porušení Smlouvy v okamžiku odstoupení již netrvá, ale lze důvodně usuzovat, že k porušení Smlouvy ze strany klienta opětovně dojde; okamžikem, kdy nastanou účinky odstoupení od Smlouvy, se stává dluh klienta splatným, není-li v oznámení o odstoupení stanoveno něco jiného (písm. d). Součástí smlouvy učinili účastníci příjmení obchodní podmínky právnická osoba účinné od 13. 1. 2018, Produktové podmínky pro vedení účtu a vkladů právnická osoba účinné od 13. 1. 2018, Produktové podmínky pro úvěry ve formě přečerpání na běžném účtu právnická osoba účinné od 31. 12. 2013 a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby účinný od 1. 4. 2019. Z důvodu porušení Smlouvy původní věřitel dopisem ze dne 9. 3. 2022 prohlásil dluh z nepovoleného záporného zůstatku za okamžitě splatný a vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky. Z výpisu z osobního účtu č. ú. bankovní účet za období od 26. 2. 2018 do 9. 5. 2022 byly zjištěny jednotlivé platební transakce zúčtované na běžném účtu žalovaného č. ú. bankovní účet, přičemž na vrub účtu byly zúčtovány poplatky ve výši 4 401 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek č. 2018 ze dne 29. 8. 2018 a následně Smlouvou o postoupení pohledávek č. 2018 číslo ze dne 7. 5. 2022 na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno vyrozuměním o postoupení pohledávky z běžného účtu ze dne 12. 5. 2022 a vyrozuměním o postoupení pohledávky z povoleného debetu ze dne 12. 5. 2022. Žalobce dopisem (oznámením o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu) ze dne 27. 6. 2022 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky spolu s příslušenstvím. Výzva k úhradě dluhu byla předána k poštovní přepravě dne 27. 6. 2022 a byla doručována žalovanému na adresu původního trvalého pobytu ul. obec a číslo, obec. Žalovaný na dluh uhradil částku v celkové výši 3 906 Kč.
4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
7. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.
10. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).
11. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
12. S ohledem na shora uvedená skutková zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Závazkový vztah právního předchůdce žalobce a žalovaného, vzniklý na základě smlouvy o úvěru poskytnutého formou povoleného přečerpání, soud posoudil po právní stránce podle ust. § 2395 o. z., a shledal, že úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 580, 588 o. z.
13. Žalobce ke splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalovaného uvedl v doplnění žaloby ze dne 2. 1. 2023 a ze dne 22. 3. 2023, že původní věřitel prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr vyhledáváním žalovaného v databázi dlužníků, v bankovním a nebankovním registru klientských informací, v databázi insolvenčního rejstříku, prověřením platnosti občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, v interních a externích registrech a analyzoval doložené údaje se statistickými, demografickými a historickými daty umožňujícími posouzení úvěryschopnosti žalovaného jako spotřebitele, analyzoval i veškeré finanční transakce, které proběhly za celou dobu trvání závazkového vztahu mezi žalovaným a bankou. Shledal, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet, hodnotil průměrné příjmy na běžném účtu žalovaného ve výši 27 389 Kč měsíčně; žalobce však tato skutková tvrzení nedoložil žádnými důkazy, nedoložil příjmy žalovaného, nedoložil pracovní smlouvu nebo zprávu zaměstnavatele, z níž by bylo zřejmé, zda je zaměstnán a o jaký typ pracovního poměru se jedná, nedoložil výplatní pásky nebo potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu, nedoložil žádné výpisy z databáze dlužníků př. příjmení, BRKI, NRKI, nedoložil žádné listiny dokládající výdaje žalovaného. Žalobce i přes poučení podle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu ke splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru). Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž odpovídá i ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie (druhého senátu) ze dne 5. března 2020 OPR- právnická osoba, ve věci C číslo).
14. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i vedlejší ujednání smlouvy. Soud proto zamítl žalobu ve vztahu k požadavku na zaplacení smluvních úroků a dlužných poplatků.
15. Plnil-li právní předchůdce žalobce žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru částku 25 735,20 Kč a žalovaný tyto peněžní prostředky převzal a prostřednictvím svého účtu s nimi disponoval, přičemž, jak sám žalobce v řízení tvrdil a doložil, žalovaný na dluh uhradil pouze částku 3 906 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu podle ust. § 2991 odst. 2 o. z. Proto soud podle ust. § 2993 o. z. zavázal žalovaného uhradit žalobci, na něhož byla pohledávka platně postoupena, částku 21 829,20 Kč představující dosud nevrácené (nezaplacené) peněžní prostředky. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu ve smyslu ust. 1968 o. z., zavázal jej soud podle ust. § 1970 o. z. ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. k zaplacení úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 829,20 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do zaplacení, neboť do prodlení s úhradou této částky se dostal žalovaný až den následující po doručení předžalobní upomínky (předžalobní upomínka byla žalovanému doručena dne 11. 7. 2022), jako výzvy k dobrovolnému plnění bezdůvodného obohacení, čímž nastala splatnost dluhu žalovaného z bezdůvodného obohacení. Ve zbytku nároku a nárokovaného příslušenství, tj. úroku ve výši 21,90 % ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 670,62 Kč a dále ve výši 11,75 % ročně z částky 25 735,20 Kč za dobu od 14. 4. 2022 do 11. 7. 2022 a z částky 3 906 Kč za dobu od 12. 7. 2022 do zaplacení, pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách.
17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném řízení činí úspěch žalobce 64,29 % a jeho neúspěch 35,71 %. Ve výši rozdílu (28,58 %) má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil poměrnou část nákladů, které vynaložil při účelném uplatňování nebo bránění práva, tedy částku 1 908 Kč. Náklady řízení se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 312 Kč, z mimosmluvní odměny za zastupování advokátkou za tři úkony právní služby ve výši 900 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzva k úhradě, sepis žaloby) dle ust. 14b odst. 1 písm. a), b), c) bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška), když při určení sazby mimosmluvní odměny nebylo přihlédnuto k příslušenství pohledávky, a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 100 Kč ke třem úkonům právní služby dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč, a z odměny za zastupování advokátkou za jeden úkon právní služby ve výši 2 580 Kč (účast na jednání před soudem dne 20. 2. 2023) dle ust. § 7 vyhlášky a z hotových výloh advokátky ve výši režijního paušálu 300 Kč k jednomu úkonu právní služby dle ust. § 13 vyhlášky, tj. ve výši 300 Kč. Dále advokátka požadovala náhradu za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla advokátní kanceláře v obec k jednání soudu do obec a zpět, a to za 4 půlhodiny po 100 Kč, což činí částku 400 Kč a cestovní náklady za použité osobní vozidlo za 118 km cesty z obec do obec a zpět při průměrné spotřebě vozidla 8,2 litrů benzínu Natural 95 na 100 km, základní sazbě opotřebení 5,20 Kč za 1 km a ceně benzínu Natural 95 ve výši 41,20 Kč za 1 litr dle vyhl. č. 467/2022 Sb., kdy tyto cestovní výlohy činí částku 1 012,30 Kč Tyto náklady za ztrátu času a cestovní výlohy požadovala v rozsahu 1/4, jelikož se účastnila jednání u soudu v zastoupení žalobce dne 20. 2. 2023 ve čtyřech věcech, tj. ve výši 353,10 Kč. Uplatnil-li žalobce odměnu za úkon právní služby – doplnění skutkových tvrzení ze dne 2. 1. 2023 a ze dne 22. 3. 2023, soud tuto odměnu nepřiznal, jelikož skutková tvrzení doplněná v těchto podáních měla být uvedena již v žalobě. Jelikož advokátka žalobce osvědčila, že je plátcem DPH, přiznal soud žalobci i nárok advokátky na úhradu 21% DPH v souladu s ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení tak činí částku 6 676,10 Kč, z toho poměrná část nákladů řízení ve výši 28,58 % činí částku 1 908 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku advokátce žalobce.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).