Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 153/2023-80

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená anonymizováno údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 45 400 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 166 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 166 Kč od 10.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení

a) částky 14 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 670,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 974,3 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 12 106,89 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 106,89 Kč od 2.11.2022 do 9.12.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 940,89 Kč od 10.12.2022 do zaplacení,

b) částky 15 967 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 975,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 040,16 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 12 418,65 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 418,65 Kč od 2.11.2022 do zaplacení,

c) částky 13 867 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 431,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 599,39 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 9 792,68 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 792,68 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 166 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 166 Kč od 10.12.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení a) částky 14 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 670,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 974,3 Kč, s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 12 106,89 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 106,89 Kč od 2.11.2022 do 9.12.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 940,89 Kč od 10.12.2022 do zaplacení, b) částky 15 967 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 975,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 040,16 Kč, s úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 12 418,65 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 418,65 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, c) částky 13 867 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 431,77 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 599,39 Kč, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 9 792,68 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 792,68 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 45 400 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba IČO, sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), tři smlouvy o spotřebitelském úvěru. 1) První smlouva mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným číslo byla uzavřena dne 14. 1. 2020. Na jejím základě mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 600 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 540 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 3. 2021. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 5. 12. 2021, celkem uhradil částku 16 834 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 9. 3. 2021 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 11. 2022 tak žalovaný na jistině dlužil částku 12 106,89 Kč a na poplatku částku 3 459,11 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 2) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 14. 10. 2019 smlouvu číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 600 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 690 Kč, poslední splátka byla stanovena na 7. 12. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 5. 12. 2021, celkem uhradil částku 25 433 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 7. 12. 2020 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 11. 2022 tak žalovaný na jistině dlužil částku 12 418,65 Kč a na poplatku částku 3 548,35 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. 3) Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dále uzavřeli dne 22. 7. 2019 smlouvu číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 400 Kč, dále s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč v 80 týdenních splátkách ve výši 485 Kč, poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2021. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, poslední platba byla provedena dne 5. 12. 2021, celkem uhradil částku 24 933 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo nejpozději dne 1. 2. 2021 právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky. Ke dni 1. 11. 2022 tak žalovaný na jistině dlužil částku 9 792,68 Kč a na poplatku částku 4 074,32 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Před sjednáním smluv o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně rovněž zjistila a ověřila majetkové poměry žalovaného. Dlužná částka spolu s příslušenstvím nebyla uhrazena ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

3. Soud věc projednal postupem podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání soudu nedostavil bez omluvy, ač byl k jednání řádně předvolán.

4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 32,15 %, RPSN činilo 206,15 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 51 - 52 spisu/. Dne 14. 1. 2020 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že žije s rodiči, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 764 Kč. Mezi výdaji uvedl výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč a splátky dalších půjček ve výši 4 400 Kč – celkem tedy jeho měsíční výdaje činily 13 400 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky /viz karta zákazníka na č. l. 49 - 50 spisu/. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 16 834 Kč /žalobní tvrzení/. Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli dne 14. 10. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 690 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 32,15 %, RPSN činilo 206,15 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 32 - 33 spisu/. Dne 14. 10. 2019 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 425 Kč. Mezi výdaji uvedl měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček ve výši 4 200 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný předložil výplatní pásky /viz karta zákazníka na č. l. 26 - 27 spisu/. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 25 433 Kč /žalobní tvrzení/ Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně dále uzavřeli dne 22. 7. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě zápůjčky číslo na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč s tím, že první splátku uhradí 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující vždy do konce dalšího týdenního období. Nedílnou součástí smlouvy byly dle ujednání stran též Smluvní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru s pevně stanovenou úrokovou sazbou ve výši 20,74 %, RPSN činilo 163,05 %. Pro případ prodlení s úhradou splátek bylo sjednáno právo právní předchůdkyně žalobkyně podle jejího uvážení požadovat zaplacení celého neuhrazeného dluhu v úplné výši, zaplacení úroku z prodlení z příslušné splátky a zaplacení nákladů vymáhacího řízení. Strany sjednaly hotovostní režim plnění, který spočíval v tom, že zákazník obdržel celou částku půjčky v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se platit splátky v hotovosti k rukám oprávněného zástupce právní předchůdkyně žalobkyně v místě svého bydliště /viz smlouva o spotřebitelském úvěru na č. l. 29 - 30 spisu/. Dne 22. 7. 2019 žalovaný vyplnil a podepsal zákaznickou kartu, v níž je mj. uvedeno, že žije s rodiči, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 026 Kč. Mezi výdaji uvedl měsíční výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč, splátky úvěrů/zápůjček ve výši 3 500 Kč. Dále je uvedeno, že žalovaný předložil pracovní smlouvu a výplatní pásky /viz karta zákazníka na č. l. 16 - 17 spisu/. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 24 933 Kč /žalobní tvrzení/. právnická osoba, jako postupitel a žalobkyně jako postupník podepsaly dne 1. 11. 2022 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byly pohledávky za žalovaným ze shora uvedených smluv uvedených v seznamu postoupených pohledávek postoupeny na žalobkyni s účinností k témuž dni /viz smlouva o postoupení pohledávek na č. l. 18 – 23 spisu, seznam postoupených pohledávek na č. l. 28, 31 a 34 spisu/. Dne 24. 11. 2022 bylo žalovanému zasláno oznámení o postoupení pohledávky společně s výzvou k uhrazení dlužné částky do deseti dnů od obdržení tohoto dopisu /viz oznámení o postoupení pohledávky včetně informací o zpracování osobních údajů na č. l. 24 spisu, podací lístek na č. l. 25 spisu/. Žalovanému byla dne 12. 1. 2023 zástupcem žalobkyně odeslána předžalobní výzva s tím, že pohledávka má být uhrazena do 27. 1. 2023 /viz výzva na č. l. 35 - 36 spisu, podací lístek na č. l. 37 spisu/.

5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 1. 2020 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku 18 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 200 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 540 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije s rodiči, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 764 Kč, má výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč a splátky dalších zápůjček ve výši 4 400 Kč. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 16 834 Kč. Dále žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli dne 14. 10. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku 23 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 600 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 200 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 690 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 425 Kč, má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč a splátky dalších zápůjček ve výši 4 200 Kč. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 25 433 Kč. Dne 22. 7. 2019 potom uzavřeli právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovaný převzal v hotovosti částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Dlužnou částku ze smlouvy se zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 485 Kč. Žalovaný před poskytnutím zápůjčky uvedl, že žije s rodiči, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr s čistým měsíčním příjmem ve výši 19 026 Kč, má měsíční výdaje na bydlení ve výši 4 000 Kč, osobní výdaje ve výši 5 000 Kč a splátky dalších zápůjček ve výši 3 500 Kč. Žalovaný na tuto spotřebitelskou smlouvu celkem uhradil částku 24 933 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila smlouvou ze dne 1. 11. 2022 pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván předžalobní výzvou k úhradě dluhu nejpozději do 27. 1. 2023.

6. Soud neprovedl žalobkyní navržený důkaz rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. -97, neboť z něj nebylo možné učinit žádné pro věc relevantní skutkové zjištění. Důkaz byl označen a předložen pouze na podporu právních závěrů předestřených v řízení žalobkyní. Soud však není oprávněn činit právní závěry z provedených důkazů, které směřují pouze ke zjištění skutkového stavu.

7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

17. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně předala žalovanému dne 14. 1. 2020 v hotovosti částku ve výši 18 000 Kč, dále dne 14. 10. 2019 částku ve výši 23 000 Kč a dne 22. 7. 2019 částku ve výši 20 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný chtěli uzavřít smlouvy o zápůjčkách, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 18 000 Kč, 23 000 Kč a 20 000 Kč, a žalovaný by se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjček spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (kterým je i peněžitá zápůjčka dle § 2 odst. 1 ZoSÚ). Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vyšla pouze z žalovaným uvedených údajů, přičemž ověřovala pouze příjmy, a to předložením pracovní smlouvy (v případě zápůjčky ze dne 22. 7. 2019 a ze dne 14. 1. 2020) a výplatních pásek (v případě zápůjčky ze dne 22. 7. 2019, ze dne 14. 10. 2019 a dne 14. 1. 2020). V řízení však nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně jakýmkoli způsobem ověřila výdaje žalovaného, např. předložením smlouvy o nájmu, výpisů z bankovního účtu apod., a to za situace, kdy žalovaný uváděl velmi nízké výdaje na bydlení (ve výši 3 000 Kč, resp. 4 000 Kč v případě zápůjčky ze dne 22. 7. 2019). Nadto je zřejmé, že výše existujících splátek dříve sjednaných zápůjček není uváděna v zákaznických kartách správně. V zákaznické kartě ze dne 22. 7. 2019 žalovaný uvedl výši měsíční splátky dříve sjednaných zápůjček u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 3 500 Kč. Přestože měsíční splátka zápůjčky ze dne 22. 7. 2019 činila 1 940 Kč (485 x 4), byla v zákaznické kartě ze dne 14. 10. 2019, vyplněné o pouhé 3 měsíce později, uvedena výše měsíční splátky dříve sjednaných zápůjček u právní předchůdkyně žalobkyně v částce 4 200 Kč, tedy navýšená pouze o 700 Kč. Stejná situace je potom u zákaznické karty ze dne 14. 1. 2020, opět vyplňované o tři měsíce později, kde je uvedena výše měsíční splátky dříve sjednaných zápůjček u právní předchůdkyně žalobkyně v částce 4 400 Kč, přestože měsíční splátka zápůjčky ze dne 14. 10. 2019 činila 2 760 Kč (690 x 4). Soud tak má za to, že minimálně výše výdajů na splátky dříve poskytnutých zápůjček je v zákaznických kartách uváděna nevěrohodně, pročež nemohla být úvěruschopnost žalovaného řádně posouzena. Dále pak ani z ničeho nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru ověřovala, zda žalovaný nemá sjednané zápůjčky či úvěry i u jiných poskytovatelů, zda na jeho majetek není vedena exekuce, zda není veden v insolvenčním rejstříku a podobně, když žalovanému zápůjčku ze dne 22. 7. 2019 dokonce poskytla i za situace, kdy žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že na něj exekuce vedena je. Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 odst. 1 ZoSÚ, pročež jsou všechny předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

18. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

19. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

20. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalovanému na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o úvěru neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).

21. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 22. 7. 2019 jistinu ve výši 20 000 Kč bez právního titulu, dne 14. 10. 2019 jistinu ve výši 23 000 Kč a dne 14. 1. 2020 jistinu ve výši 18 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalovaného. Jelikož však žalovaný uhradil právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 22. 7. 2019 částku 24 933 Kč, na bezdůvodné obohacení ze dne 14. 10. 2019 částku 25 433 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 14. 1. 2020 částku 16 834 Kč, zbývá mu povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 1 166 Kč (bezdůvodné obohacení ze dne 22. 7. 2019 a ze dne 14. 10. 2019 bylo uhrazeno zcela, jedná se tedy o rozdíl částek 18 000 – 16 834 na bezdůvodné obohacení ze dne 14. 1. 2020). Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalovaného, bylo oznámení o postoupení pohledávek, které bylo odesláno dne 24. 11. 2022, když lze mít za to, že do dispozice žalovaného se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne 29. 11. 2022, poslední den k úhradě dluhu byl 9. 12. 2022, když dle textu této výzvy měly být pohledávky uhrazeny do 10 dnů od obdržení dopisu. Od následujícího dne, tedy od 10. 12. 2022, je tak žalovaný v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením (výrok I. tohoto rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. , ze dne 30. 8. 2010 (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.