Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 87/2023-34
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi údaje o zástupci proti žalovanému údaje o účastníkovi, o zaplacení částky 22.530 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 7.260 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 25.2.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se pro částku 15.270 Kč, pro úrok ve výši 12.049,52 Kč a 24,87% ročně z částky 17.000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 4.845 Kč a 10% ročně z částky 17.000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 7.260 Kč s úroky z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od 25.2.2023 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se pro částku 15.270 Kč, pro úrok ve výši 12.049,52 Kč a 24,87% ročně z částky 17.000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, pro úroky z prodlení ve výši 4.845 Kč a 10% ročně z částky 17.000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 22.530 Kč s úroky ve výši 12.049,52 Kč a s úroky ve výši 24,87% ročně z 17.000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení, s úroky z prodlení ve výši 4.845 Kč a s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 17.000 Kč od 2.11.2022 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel dne 16.11.2018 s právním předchůdcem žalobce (právnická osoba) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Žalovaný prohlásil, že před uzavřením smlouvy poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou zápůjčku a dále prohlašuje, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu se smlouvou. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3.400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3.400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč. Žalovaný dále zvolil doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázal zaplatit poplatek ve výši 420 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny, úroku a veškerých poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 517 Kč počínaje 23.11.2018, kdy poslední splátka byla stanovena na 10.1.2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Za celou dobu smluvního vztahu až do okamžiku postoupení žalovaný uhradil pouze částku 9.740 Kč Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10.3.2022. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 10.1.2020 řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 17.000 Kč dále úrokem ve výši 24,87% ročně a to od 11.1.2020. Právní předchůdce žalobce měl současně právo požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 uzavřenou mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem byla předmětná pohledávka postoupena žalobci s účinností ke dni 1.11.2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1.11.2022. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje zaplacení částky 22.530 Kč skládající se z jistiny ve výši 17.000 Kč a dlužných úhrad ve výši 5.530 Kč s příslušenstvím skládajícím se z úroku a úroků z prodlení. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému upomínku.
V podání ze dne 30.5.2023 žalobce uvedl, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník na dobu určitou, jeho čistý měsíční příjem je 11.399 Kč (ten byl ověřen z výplatních pásek). Výdaje žalovaného byly výdaje na bydlení 3.500 Kč (ty byly ověřeny z nájemní smlouvy) a osobní výdaje ve výši 4.000 Kč (dle sdělení žalovaného). Použitelný příjem žalovaného – 3.899 Kč. Žalovaný dále uvedl, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Z karty zákazníka se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy, výplatních pásek a z nájemní smlouvy. Současně z insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Na základě odborného posouzení dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 společnost právnická osoba převedla pohledávky specifikované v seznamu pohledávek a to se všemi právy s nimi spojenými. Žalovaný je uveden v seznamu pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.11.2022.
Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř. ). Žalovaný žalobu a předvolání k jednání převzal osobně. K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
V listin ě označené jako karta zákazníka žádost o spotřebitelský úvěr žalovaný uvedl druh bydlení – nájemník, ověřené doklady: nájemní smlouva, SIPO. Žije s partnerkou, počet nezaopatřených dětí a dalších osob - 0, zaměstnavatele. Finanční situaci: příjmy žadatele – 11.399, výdaje na bydlení 3.500 Kč, osobní výdaje 4.000 Kč). Zástupce právního předchůdce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Žádost je podepsána žadatelem.
Z kopie dohody o provedení práce ze dne 31.7.2018 soud zjistil, že žalovaný se zavázal od 1.8.2018 do 31.12.2018 pracovat v pozici skladníka.
Podle výplatních pásek činila čistá mzda žalovaného v období 5/ 2018 14.349 Kč a v období 8/ 2018 8.449 Kč.
Z kopie nájemní smlouvy ze dne 5.10.2018 soud zjistil, že nájemcem bytové jednotky číslo o velikosti 2+1 v 2. patře budovy adresa na adrese adresa (příslušníci domácnosti příjmení jméno – jméno). Nájem je na dobu určitou do 5.10.2019 s možností prodloužení. Měsíční nájemné činí 8.000 Kč. Podle příjmového dokladu bylo za měsíc listopad 2018 zaplaceno nájemné 8.000 Kč. V čestném prohlášení ze dne 15.11.2018 žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s jméno příjmení a měsíčně jí přispívá na nájemné částku 3.500 Kč.
Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 16.11.2018 má soud za prokázané, že dne 16.11.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 17.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.400 Kč, administrativní poplatek ve výši 3.400 Kč, odměna za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.800 Kč a pojištění 4200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 31.020 Kč, které žalovaný splatí v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 517 Kč. Jistina bude předána v hotovosti proti podpisu smlouvy.
Právní předchůdce žalobce. oznámil žalovanému dopisem ze dne 24.11.2022, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.11.2022 byla pohledávka včetně příslušenství postoupena na žalobce. Dopis byl odeslán dne 24.11.2022.
Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného výzvou k plnění ze dne 12.1.2023 k zaplacení pohledávky v aktuální výši 40.610,10 Kč nejpozději do 27.1.2023. Výzva byla odeslána dne 12.1.2023.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Dne 16.11.2018 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 17.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky úrok ve výši 3.400 Kč, poplatek 3.400 Kč a hotovostní inkaso splátek 6.800 Kč a pojištění 420 Kč. Žalovaný se zavázal na základě smlouvy zaplatit celkem částku 31.020 Kč v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 517 Kč. Dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil celkem částku 9.740 Kč. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 24.11.2022 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru, a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě prohlášení dlužníka a dle předložené pracovní smlouvy, 2 výplatních pásek a nájemní smlouvy s čestným prohlášením. Právní předchůdce žalobce ověřil bydlení žalovaného a jeho výdaje za bydlení (podle čestného prohlášení přispíval žalovaný na nájem ve výši 8.000 Kč částkou 3.500 Kč). Dle tvrzení žalovaného jeho příjem činila částka 11.399 Kč, to bylo potvrzeno výplatními páskami z května 2018 – 14.349 Kč a srpna 2018 – 8.499 Kč. Dle tvrzení žalovaného jeho ostatní výdaje činila částka 4.000 Kč, které nebyly ověřeny. Právní předchůdce žalobce tak po formální stránce učinil určitá zkoumání, tato však v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je zřejmé, že nepostačuje opatřit si relevantní informace od spotřebitele či z jiných zdrojů, ale pro naplnění smyslu zákona je nutné z těchto učinit kvalifikovaný závěr. U příjmů žalovaného právní předchůdce žalobce vycházel z dohody o provedení práce, podle které byla dohoda uzavřena na období od 1.8.2018 do 31.12.2018. Tedy měsíc před jejím skončení byl žalovanému poskytnutý úvěr ve výši 17.000 Kč na dobu 60 týdnů (tedy 15 měsíců). Pokud jde o příjmy žalovaného byly předloženy dvě výplatní pásky a to ještě za období května a srpna (kdy v srpnu činil čistý příjem jen 8.449 Kč) a nebyly předloženy výplatní pásky za období před poskytnutím úvěru. Ostatní výdaje žalovaného ve výši 4.000 Kč nebyly doloženy ani ověřeny. Posouzení úvěruschopnosti dlužníka nespočívá v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale v i odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet. Právní předchůdce žalobce tak poskytl žalovanému finanční prostředky, aniž by před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně prověřil jeho schopnost dlužnou částku řádně splácet. Ze strany právního předchůdce žalobce došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. 9Co 109/2020 ).
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 17.000 Kč, kdy si žalovaný zvolil čerpání úvěru v hotovosti při podpisu smlouvy. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených poplatků. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 17.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 9.740 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 7.260 Kč (částka poskytnutá 17.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 9.740 Kč) a pro zbývající požadované částky a úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst. 2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovaného k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalovanému doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 23.2.2023. Nárok se stal splatným 24.2.2023 a žalovaný se dostal do prodlení od 25.2.2023. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 30.4.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 43.907 Kč (částku 22.530 Kč + úrok 12.049,52 Kč + 3.196,90 Kč – úrok 24,87% ročně z částky 17.000 Kč od 2.11.2022 do 4.8.2023 + úrok z prodlení 4.845 Kč + 1.285,40 Kč – úrok z prodlení 10% ročně z částky 17.000 Kč od 2.11.2022 do 4.8.2023). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 7.740,30 Kč (jistina 7.260 Kč + 480,30 Kč – úrok z prodlení ve výši 15% ročně z 7.260 Kč od 25.2.2023 do 4.8.2023). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 17,6%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 82,4%. Poměr úspěchu tedy činí 64,8% ve prospěch žalovaného. Dle obsahu spisu žalovanému žádné náklady nevznikly a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.