Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
21 C 156/2023-34
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Mědílkovou
ve věci
žalobkyně: ;
právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa,
zastoupené Mgr. jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalovanému: ;
celé jméno žalovaného, datum narození,
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 10 338,16 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 338,16 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 338,16 Kč od 6.11.2022 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 10 338,16 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 338,16 Kč od 6.11.2022 do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 7.11.2022, doplněnou podáním ze dne 13.6.2023, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 10 338,16 Kč s příslušenstvím, z titulu neuhrazené smluvní pokuty. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 16.5.2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut na úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný porušil své závazky ze smlouvy, dostal se do prodlení s úhradou splátek úvěru, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 21.8.2019. Mimo jiné se žalovaný zavázal v čl. 6 Smlouvy pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně se žalovaným v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí překročit součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Protože žalovaný své závazky neplnil, bylo vůči němu vedeno soudní řízení u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 23C 53/2020, jehož výsledkem byl rozsudek ze dne 8.6.2021 č.j. 23C 53/2020-78, jímž byla žalovanému uložena i povinnost zaplatit žalobkyni představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998 Kč a 8 663,84 Kč. Částka 8 663,84 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 50 084,14 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny do 11.2.2020. Co do této smluvní pokuty bylo rozsudkem č.j. 23C 53/2020-78 plně vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou Nové jistiny úvěru trvalo i po datu 11.2.2020. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. Smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru (42 462,11 Kč) i za následující období od 12.2.2020 do 20.10.2022. V souladu s limity dle čl. 6 Smlouvy, resp. s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., požaduje žalobkyně po žalovaném smluvní pokutu ve výši 10 338,16 Kč. I přes výzvu žalovaný smluvní pokutu neuhradil.
2. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Žalovaný se k jednání soudu bez omluvy nedostavil (pozn.: předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 19.6.2023). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
4. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění:
5. Z pracovní smlouvy ze dne 2.7.2018 plyne, že žalovaný byl od 2.7.2018 zaměstnán jako operátor u právnická osoba anonymizována tři slova právnická osoba, a to na dobu neurčitou.
6. Z výplatního lístku za 4/ 2019 plyne, že zaměstnavatel žalovaného mu vyplatil mzdu ve výši 24 480 Kč čistého.
7. Z detailu platby ze dne 9.4.2019 plyne, že na účet bankovní účet byla od právnická osoba anonymizováno připsaná částka 25 185,50 Kč.
8. Z listiny na čl. 28 spisu plyne, že majitelem účtu č. bankovní účet je celé jméno žalovaného. Aktuální zůstatek účtu činil částku 1 576,14 Kč.
9. Z kopie občanského průkazu žalovaného plynou osobní údaje o žalovaném, byl svobodný.
10. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouvy o úvěru číslo ze dne 16.5.2019 plyne, že tato listina je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 40 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 166,92 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem částku 95 208 Kč, a to v 24měsíčních splátkách po 3 967 Kč, vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. bankovní účet. Z čl. 6 Smlouvy plyne, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Z čl. 6 Smlouvy plyne, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze Smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky, smluvní pokuty a náhrady nákladů. Z čl. 6 Smlouvy plyne, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru, úroky stávají součástí Nové jistiny úvěru. Z čl. 6 Smlouvy plyne, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí Novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.
11. Z Oznámení ze dne 21.8.2019 plyne, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě částky 51 482 Kč.
12. Z rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 8.6.2021 č.j. 23C 53/2020-78 plyne, že zdejší soud vydal rozhodnutí, a to rozsudek pro zmeškání, v němž žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni, dle smlouvy o úvěru číslo ze dne 16.5.2019, nevrácený úvěr se smluvním úrokem včetně smluvní pokuty dle čl. 6 Smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč x 2) a dle čl. 6 Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou od 23.8.2019 do 11.2.2020.
13. Z předžalobní upomínky ze dne 20.10.2022 ve spojení s Plnou mocí ze dne 4.6.2021 plyne, že žalovaný byl právní zástupkyní žalobkyně vyzván k úhradě dluhu; tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 20.10.2022, jak plyne z podacího archu.
14. Skutkový závěr: Dne 16.5.2019 žalobkyně se žalovaným podepsali smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit včetně úroku z úvěru formou splátek. Žalobkyně řádně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr.
15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
19. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Podle § 2048 ObčZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
21. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně.
22. Soud má v daném případě za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16.5.2019 podepsána smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit včetně sjednaného úroku, a to formou splátek. Zároveň byla ve smlouvě, v jejím čl. 6, sjednána mezi účastníky smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné Nové jistiny úvěru, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Úvěrová smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného.
23. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 spotřebitelského zákona.
24. V té souvislosti má soud za prokázané, že žalobkyně zjistila k poměrům žalovaného, že byl v době před uzavřením smlouvy zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba anonymizována tři slova právnická osoba, a tento zaměstnavatel mu vyplatil za břen 2019 mzdu ve výši 25 185,50 Kč a za duben 2019 mzdu ve výši 24 480 Kč čistého. Zaměstnavatele, výši mzdy, včetně délky trvání pracovního poměru, žalobkyně ověřila z Výplatního lístku žalovaného, Detailu platby ze dne 9.4.2019 a z Pracovní smlouvy ze dne 2.7.2018. Z občanského průkazu žalovaného pak žalobkyně ověřila, že byl žalovaný svobodný.
25. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, také ověřit, resp. objektivně podložit minimálně pracovní smlouvou, výplatními páskami (pozn.: splněno viz odstavec výše), dále nájemní smlouvou, výpisem z katastru nemovitostí (k doložení uspokojování bytové potřeby), dokladem o výši nákladů na bydlení (nájemné, energie), smlouvami o jiných závazcích a dluzích žalovaného, atd. V daném případě sice žalobkyně ověřila, že žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnán na dobu neurčitou s dosahovaným průměrným výdělkem okolo 25 000 Kč, avšak již nedoložila, že by rovněž řádně neověřovala způsob uspokojování bytové potřeby žalovaného, jeho náklady spojené s bydlením (1 500 Kč). Navíc nahlížení do různých interních či externích databází (IR, NRKI, SOLUS, …), je dle názoru soudu sice důležité, avšak samo o sobě nedostačující, tím spíše, když žalobkyně nahlížení do databází před uzavřením smlouvy ani nedoložila. Dle názoru soudu bylo povinností poskytovatele úvěru, aby řádně zjistil nejenom příjmy žalovaného, ale také jeho zcela konkrétní výdaje, a tato svá zjištění také řádně ověřil. Pokud totiž předchůdkyně žalobkyně vycházela z neověřených informací získaných od žalovaného, zcela zjevně rezignovala na ověřování jeho výdajových poměrů, a nepostupovala tak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí. Je nepřípustné, aby se žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru této své povinnosti sama zprostila a přenášela jí na žalovaného.
26. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, kdy věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru prověřila jeho schopnost poskytnuté peněžní prostředky splácet. Tím, že žalobkyně i přesto žalovanému úvěr poskytla, porušila princip zodpovědného úvěrování a porušila povinnosti v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, co je třeba sankcionovat absolutní neplatností předmětné úvěrové smlouvy jako celku, jak potvrdil i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, popř. i v nálezu ze dne 24.8.2021, sp. zn. III. ÚS 1644/21, v němž konstatoval, že uložením a řádným splněním této povinnosti je v širším pojetí chráněna sama společnost jako taková a obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Porušení povinností posoudit úvěruschopnost spotřebitele tedy narušuje veřejný pořádek, neboť uznání takového právního jednání by bylo neslučitelné se smyslem a úkolem právního řádu. Novelou § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru byla tato judikatura Ústavního soudu, dále judikatura Nejvyššího soudu a judikatura Soudního dvora EU (ve věci C -679/18 OPR Finance) reflektována a z důvodu zajištění větší právní jistoty adresátů právní normy jednotlivého přístupu soudů k dané problematice byla zákonem výslovně zakotvena neplatnost absolutní, k níž je třeba přihlédnout i bez návrhu žalovaného.
27. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná.
28. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo ve vztahu k požadované smluvní pokutě ve výši 10 338,16 Kč k bezdůvodnému obohacení. Požadovaná smluvní pokuta vyplývá ze smluvních ujednání účastníků úvěrové smlouvy a nejde tak o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy číslo ze dne 16.5.2019, jejíž součástí je i ujednání žalobkyně a žalovaného o předmětné smluvní pokutě, je zřejmé, že se žalobkyně nemůže s úspěchem po žalovaném domáhat její úhrady, neboť jde o nárok vyplývající z neplatného smluvního ujednání (§ 588 ObčZ). Proto soud žalobu v plném rozsahu (co do jistiny i příslušenství) jako nedůvodnou zamítl.
29. Z jiných před soudem provedených důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozsudku výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto je soud nehodnotil.
30. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě rozhodoval soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci plně úspěšný žalovaný by měl právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.