Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
22 C 476/2022-84
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro 58 270,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 700,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 700,94 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení
- částky 2 825,37 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 14,20 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 698,69 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 526,31 Kč od datum do datum, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 825,37 Kč od datum do zaplacení, úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 49 528,31 Kč od datum do zaplacení,
- částky 7 744,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 985,06 Kč od datum do zaplacení a úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 5 985,06 Kč od datum do zaplacení,
zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 970 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 582 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 700,94 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 47 700,94 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení - částky 2 825,37 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 14,20 Kč, kapitalizovaným úrokem 1 698,69 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 50 526,31 Kč od [datum] do [datum], úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 825,37 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 11,9 % ročně z částky 49 528,31 Kč od [datum] do zaplacení, - částky 7 744,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 985,06 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 5 985,06 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 5 970 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně. IV. Žalobkyně je povinna doplatit na soudním poplatku z žaloby částku 582 Kč České republice – Okresnímu soudu v Karviné ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 270,98 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dlužné pohledávky nabyla od předchůdce žalobkyně (původního věřitele) společnosti právnická osoba (dříve právnická osoba, která k datum zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba). na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Jedná se o dluh vyplývající ze Smlouvy o půjčce na konsolidaci číslo ze dne datum, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč a tuto částku byl žalovaný povinen žalobkyni splácet spolu s úrokem 11,90 % ročně a sjednanými poplatky v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 880 Kč počínaje datum, každá další splátka byla splatná vždy k 7. dni v měsíci. Ty měly být hrazeny formou inkasa z účtu žalovaného č. bankovní účet, na kterém mělo být vždy v době splatnosti splátek dostatek disponibilních prostředků. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas a předchůdkyně žalobkyně tak úvěr zesplatnila ke dni datum a zároveň uplatila právo na zaplacení smluvní pokuty. Celkem žalovaný dosud uhradil 2 299,06 Kč. Žalobkyně nárokovala v tomto řízení jistinu úvěru 49 528,31 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny úvěru do datum ve výši 14,20 Kč, kapitalizovaný úrok z jistiny úvěru do datum ve výši 1 698,69 Kč, poplatky a smluvní pokutu ve výši 998 Kč, smluvní úrok z jistiny úvěru ve výši 11,90 % ročně od datum do zaplacení a úrok z prodlení z jistiny úvěru a poplatků a smluvní pokuty, tedy z částky 50 526,31 Kč, ve výši 8,50 % ročně od datum do zaplacení. Dále se jedná o dluh vyplývající se Smlouvy o kontokorentu číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 5 000 Kč, který byl zřízen k jeho běžnému účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu. Úroková sazba byla stanovena ve výši 19,90% ročně. Žalovaný však úvěr přečerpal a banka úvěr ke dni datum zesplatnila, dlužná částka na jistině činila 5 985,06 Kč. Zároveň banka uplatnila právo na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužní částky. Žalobkyně tak požadovala jistinu úvěru 5 985,06 Kč. smluvní pokuty 1 759,61 Kč, smluvního úroku 19,90% ročně z jistiny úvěru 5 985,06 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení 8,50% ročně z částky 5 985,06 Kč od datum do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že s hledem na povahu úvěrového produktu, není žalobkyně schopna uvést částku prostého čerpání (bez dalších poplatků, úroků a jiných produktů) a částku úhrady za celé smluvní období, když na běžném účtu žalovaný nakládal i se svými vlastními peněžními prostředky. Žalobkyně dále tvrdila, že úvěrující společnost s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry především na základě vyhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smluv a nahlédnutím do veřejných a interních registrů.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z listiny nazvané jako rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb právnická osoba bylo zjištěno, že byla dne datum uzavřena mezi právnická osoba (bankou) a žalovaným (klientem), strany si sjednaly, že zamýšlejí vstoupit do smluvního vztahu, v jehož rámci bude mít banka možnost poskytovat klientovi bankovní služby.
4. Z listiny nazvané jako návrh na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný jako navrhovatel navrhl, aby s ní právnická osoba uzavřela Smlouvu o půjčce ve výši 50 000 Kč, s úrokovou sazbu 11,90 % ročně, která měla být splacena v počtu 84 měsíčních splátek ve výši 880 Kč.
5. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o půjčce na konsolidaci číslo ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba akceptovala návrh ho na uzavření smlouvy o půjčce ve výši 50 000 Kč s úrokovou sazbou 11,90 % ročně, která měla být splacena v počtu 84 měsíčních splátek ve výši 880 Kč. Celková částka k zaplacení byla 73 915,46 Kč. Datum první splátky bylo sjednáno na den datum. Úvěr měl být splácen z prostředků na běžném účtu žalovaného č. bankovní účet.
6. Z listiny nazvané jako návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu číslo ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný jako navrhovatel navrhl, aby s ní právnická osoba uzavřela Smlouvu o kontokorentu ve výši 5 000 Kč, s úrokovou sazbou 19,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr tak, že za období přechozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu č. bankovní účet.
7. Z listiny nazvané jako akceptace návrhu na uzavření Smlouvy o kontokorentu číslo ze dne datum bylo zjištěno, že právnická osoba akceptovala návrh ho na uzavření smlouvy o kontokorentu ve výši 5 000 Kč s úrokovou sazbou 19,90 % ročně na běžném účtu žalovaného č. bankovní účet.
8. Z výpisu bankovního účtu právnická osoba bankovní účet za období datum až datum bylo zjištěno, že se jedná o účet žalovaného, na který dne datum obdržel finanční prostředky 50 000 Kč a z kterého byly formou inkasa strhávány splátky, a to datum 880 Kč, datum 162,51 Kč a datum 38,75 Kč. V prosinci 2020 žalovaný obdržel platbu od právnická osoba ve výši 15 227 Kč, žalovaný vybíral finanční prostředky prostřednictvím bankomatu, konečný zůstatek byl 505,91 Kč. V lednu 2021 žalovaný obdržel platbu od právnická osoba ve výši 3 893 Kč a od ČSSZ nemocenskou dávku 5 301 Kč, žalovaný vybíral finanční prostředky prostřednictvím bankomatu, konečný zůstatek byl 599,92 Kč. V únoru 2021 žalovaný obdržel platbu od ČSSZ nemocenskou dávku 11 005 Kč, čerpal úvěry celkem ve výši 35 000 Kč, vybíral finanční prostředky prostřednictvím bankomatu, konečný zůstatek byl 1 542,65 Kč. V březnu 2021 žalovaný obdržel platbu od ČSSZ nemocenskou dávku 10 416 Kč, čerpal úvěry celkem ve výši 80 000 Kč, vybíral finanční prostředky prostřednictvím bankomatu a platil kartou, konečný zůstatek byl 718,17 Kč. V dubnu 2021 žalovaný obdržel platbu od právnická osoba ve výši 4 390 Kč a od ČSSZ nemocenskou dávku 5 208 Kč, konečný zůstatek byl 177,20 Kč. Zůstatky na účtu v jednotlivých měsících nedosahovaly výše splátky 880 Kč, a to kromě února 2021, přičemž v tomto měsíci byl hlavní příjem žalovaného tvořen čerpáním dalších úvěrů.
9. Z listiny nazvané jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, postoupila žalobkyni soubor pohledávek.
10. Z listin nazvaných jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že právnická osoba oznámila žalovanému, že svou pohledávku ze smlouvy o Půjčce na konsolidaci vedeném na běžném účtu číslo pohledávku ze smlouvy o Kontokorentu vedeném na běžném účtu číslo postoupila žalobkyni.
11. Z předžalobní upomínky zástupce žalobkyně ze dne datum a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy číslo smlouvy číslo to do datum.
12. Uvedená dílčí skutková zjištění považuje soud za skutkový závěr ve věci samé.
13. Z ostatních u jednání provedených, avšak v rozsudku neuvedených důkazů, soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
17. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
20. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně byla oprávněna k podání žaloby, neboť jí byla pohledávka postoupena původním věřitelem smlouvou o postoupení pohledávek ve smyslu § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno zasláním oznámení o postoupení pohledávky.
22. Smlouvy byly uzavřeny předchůdkyní žalobkyně jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti s žalovaným jako spotřebitelem, v důsledku čehož je na smlouvy nutno aplikovat kromě ustanovení o. z. také zákon o spotřebitelském úvěru, který upravuje povinnost věřitele zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. K neplatnosti smluv soud přihlédl i bez námitky žalovaného, a to s ohledem na rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne datum, sp. zn. C číslo, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
23. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle §§ 86 a 87 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smluv předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného zápůjčky splácet. Věřitel této své povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, tedy pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do zákaznické karty, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Soud přitom v dané věci konstatuje, že předchůdkyně žalobkyně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nedostála, když doložila pouze výpisy z účtu žalovaného, dle kterých však žalovaný neměl potřebné prostředky k úhradě splátek ve sjednané výši a zdroje jeho příjmů tvořily zejména další úvěry.
24. Vzhledem k uvedenému dovodil soud absolutní neplatnost smluv o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně byla u jednání poučena podle § 118a odst. 1 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen„ o. s. ř.“), přesto k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného ničeho dalšího netvrdila ani nedoložila. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěrů byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, proto jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné.
25. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil částku 2 299,06 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 47 700,94 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy předchůdkyně žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o půjčce na konsolidaci číslo do datum. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, žalovaný tak měl plnit do datum a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení. Úrok z prodlení byl přiznán ve výši požadované žalobkyní, byť by dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. měla žalobkyně nárok na úrok vyšší, avšak soud nemohl její požadavek překročit. Ve vztahu ke smlouvě o kontokorentu číslo nebylo zjištěno, že je zde jistina, kterou žalovaný nevrátil a v jaké je výši, jelikož žalobkyně nebyla schopna vyčíslit, kolik žalovaný na kontokorent celkem vyčerpal a kolik uhradil a ani z předložených důkazů nebyly tyto skutečnosti zřejmé, proto soud žalovaného k vrácení jistiny v tomto případě nezavázal. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřených smluv o spotřebitelském úvěru.
26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 970 Kč, přičemž tato částka představuje 28 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 36 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 914 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 58 270,95 Kč sestávající z částky 3 460 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka 171,91 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 33 ujetých km v částce 315,72 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,6 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 211,91 Kč ve výši 3 194,50 Kč.
27. Žalobkyně byla zavázána zaplatit státu doplatek soudního poplatku ve výši 582 Kč, neboť podle položky 2 bodu 2. sazebníku soudních poplatků, pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Podle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky vyšší než 20 000 Kč, činí poplatek 5 %, tedy 2 914 Kč, přičemž žalobkyně již uhradila 2 332 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.