Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 102/2023-34
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem
sídlem adresa žalobkyně
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 32 133,34 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 950 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 3 183,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 133,34 Kč od 29. 1. 2022 do 10. 3. 2022 a z částky 3 183,34 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 158,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 140,68 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 32 133,34 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 117,60 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28 950 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28 950 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 3 183,34 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 133,34 Kč od 29. 1. 2022 do 10. 3. 2022 a z částky 3 183,34 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 158,89 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 140,68 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 32 133,34 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3 117,60 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.9.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 133,34 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 29.1.2022 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 24.1.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, smlouvu o zápůjčce číslo kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty, měla k dispozici vyznačené ověřené dokumenty od žalovaného. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Dospěla k závěru o schopnosti splácet úvěr. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému zápůjčku v částce 34 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 31 575 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 412 Kč, tedy s úrokovou sazbu 24,57 % ročně a dále částky za zpracování zápůjčky a další péči o klienta ve výši 18 163 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 1 009 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23.4.2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 23.4.2021. Celkem žalovaný uhradil od uzavření smlouvy částku 5 050 Kč. Ke dni 14.10.2020 tak činila dlužná jistina částku 32 133,34 Kč a dlužný poplatek částku 28 391,66 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 24.4.2021 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 24,57 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 32 133,34 Kč a zaplacení úroku ve výši 24,57 % z jistiny, který jednak za období od 24.4.2021 do 28.1.2022 kapitalizoval na částku 6 140,68 Kč a jednak se jej domáhá od 29.1.2022 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 10.3.2020 do 28.1.2022 kapitalizoval na částku 6 158,89 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 29.1.2022 do zaplacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 12.7.2023 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil, žalobce a jeho právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo bylo prokázáno, že dne 24.1.2020 společnost právnická osoba a žalovaný podepsali tuto listin u, kdy mělo jít o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 34 000 Kč, žalovaný jej měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 31 575 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 13 412 Kč a částkou za zpracování, garanci celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 18 163 Kč, a to formou 65 týdenních splátek po 1 009 Kč, kdy první splátku měl uhradit 5. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici jeho občanský průkaz. V listin ě je uvedena adresa trvalého pobytu žalovaného, kdy tento má být vlastníkem nemovitosti, v níž bydlí, k tomu ničeho doloženo není. Je uvedeno, že je svobodný, má učňovské vzdělání a je povinen výživou k jedné, blíže neupřesněné osobě. Ohledně příjmů žalovaného je zaznamenáno, že je osobou samostatně výdělečně činnou, kdy k výši příjmu měl mít úvěrující k dispozici daňové přiznání z roku 2018. Počet zdrojů příjmu pak měl být jeden. Příjem je pak uveden ve výši 5 306 Kč čistého měsíčně, kdy bez bližšího objasnění je dále uvedeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou v částce 18 629 Kč. Není však zřejmé, o jaké příjmy by mělo jít, ani kdo tvoří se žalovaným domácnost. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v částce 1 500 Kč. Je uvedeno, že žalovaný nemá jiné zápůjčky. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalobce nepředložil. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 5 050 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 2.3.2020, žalovaný přitom hradil pouze pět splátek.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena oznámením ze dne 30.1.2022, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalovanému dne 24.2.2022, pohledávka měla být uhrazena ve lhůtě do 10 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 6.6.2022 spolu s podacím lístkem z 7.6.2022 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, když ho opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky.
5. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , smlouvou o zápůjčce přenechá zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjče lze sjednat úroky.
6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , zákon o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20 , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
12. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Žalobce k důkazu o prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze zákaznickou kartu, z níž je zřejmé, že ohledně příjmů žalovaného vycházel z údajů uvedených v daňovém přiznání z roku 2018, kdy za situace, že smlouva byla uzavírána až v roce 2020 lze učinit závěr, že takto ověřené příjmy nemusely odpovídat příjmové situaci žalovaného v době uzavírání smlouvy. Navíc takové příjmy byly velmi nízké. Pokud jsou v kartě zákazníka uvedeny i další příjmy domácnosti, pak není vůbec zřejmé, o jaké příjmy by mělo jít, kdo by měl být osobou s takovým příjmem, když jiná osoba žijící se žalovaným v domácnosti uvedena na listin ě není. Naopak je uvedena jedna žalovaným vyživovaná osoba. Právní předchůdce žalobce měl za situace velké nejistoty ohledně příjmů žalovaného přistoupit s velkou mírou pečlivosti k prověření jeho výdajů. Ty jsou na listin ě uvedeny pouze ve zcela nereálně nízké výši 1 500 Kč, kdy tato výše byla úvěrujícím odhadována. Žalobce rovněž netvrdil, ani neprokazoval, že by jeho právní předchůdce prověřoval tvrzení žalovaného o neexistenci dalších závazků, že by snad nahlížel do nebankovních registrů, jak je to u poskytovatelů úvěrů zcela běžné. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním úvěrujícího) odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud se žalobce nedostavil k nařízenému jednání, nemohlo mu být případně dáno poučení dle § 118a odst. 1 , 3 o.s.ř. , kdy takového poučení se dostává pouze účastníku přítomnému u jednání.
13. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. , tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o zápůjčce podepsané dne 24.1.2020. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku , je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018 , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
14. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 24.1.2020 poskytl žalovanému částku 34 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku ) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku ) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku ). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaný již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátil částku 5 050 Kč, je tak povinen mu doplatit již pouze částku 28 950 Kč.
15. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 28 950 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to ode dne 11.3.2022 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, dle zákona č. 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byl vyzýván k úhradě ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 24.2.2022, platí tak domněnka dojití dne 28.2.2022. Následně byla žalovanému stanovena 10 denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 10.3.2022. Ode dne 11.3.2022 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, má soud stanovenou desetidenní lhůtu za přiměřenou jeho poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny.
16. Ve výroku II.. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení.
17. Ve výroku III. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 90 % (ohledně částky 28 950 Kč) a neúspěšný v rozsahu 10 % (ohledně částky 3 183,34 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 80 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 286 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb. , ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta do podání žaloby včetně ust. § 14b AT, když má za to, že tento postup je v souladu s podmínkami pro užití tohoto ustanovení. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, ve větším množství, kdy tyto jsou formulovány obdobně, ve věci jde o částku nižší než 50 000 Kč. Žalobce také takto své náklady účtoval. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 1 500 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 500 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 , a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 378 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 464 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 80 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 3 117,60 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.