Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 34/2023-74
Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátem
sídlem adresa
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 25 733 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 450 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 23 283 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 023,55 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 473,55 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 497,20 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 2 450 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 450 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 23 283 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 023,55 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, úroku ve výši 29 % ročně z částky 8 473,55 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 497,20 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20.7.2022 ve znění dalších podání se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25 733 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy úrok z prodlení zčásti kapitalizoval a zčásti se ho domáhal ode dne 18.3.2022 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovanou a společností právnická osoba byla dne 3.10.2018 uzavřena smlouva číslo s produktovým názvem zelená půjčka hotovostní týdenní 02/ 2018, kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky obsažené na stejném listu smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalované poskytnutou půjčku splácet. Vycházela přitom z informací získaných z nebankovních registrů, dále nahlédla do dostupných veřejných databází. Komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalované, doložené údaje konfrontovala s dostupnými údaji, se statistickými, demografickými a historickými daty žalované dle ekonomických modelů. Dospěla přitom ke kladnému závěru ohledně schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované v hotovosti zápůjčku v částce 14 000 Kč v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 12 283 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbu 29 % ročně, dále částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení a částky za administrativní činnost. Celkovou částku 26 283 Kč se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 439 Kč. Žalovaná následně formou splátek, jak je žalobce v žalobě konkretizoval, uhradila na poskytnutý úvěr celkem částku 11 550 Kč. Z přehledu učiněných plateb je zřejmé, že žalovaná nehradila ve sjednaných termínech a po sjednaných splátkách. Od února 2019 pak hradila povětšinou splátky v nižší než sjednané výši, poslední splátka v částce 100 Kč byla žalovanou uhrazena dne 30.12.2019. Žalobce specifikoval, z jaké části byly úhrady žalované započteny na jistinu a sjednané poplatky. S ohledem na nehrazení řádně a včas, vzniklo úvěrujícímu právo na smluvní pokutu dle uzavřené smlouvy, kdy ke dni 1.2.2022 byla smluvní pokuta kapitalizována, žalobce ji požaduje ve výši 7 000 Kč. V souvislosti s pozdním hrazením jednotlivých splátek vznikl úvěrujícímu i nárok na zaplacení úroku z prodlení, který žalobce k témuž dni kapitalizoval na částku 497 Kč. V souladu se smluvním ujednáním pak měl úvěrující rovněž nárok na zaplacení sankčních poplatků v celkové částce 4 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 byla předmětná pohledávka postoupena na žalobce, a to ke dni 1.2.2022, žalované byla tato skutečnost písemně oznámena. Žalobce k tomuto dni vyčíslil pohledávku na částku 26 230,20 Kč, kdy byla tvořena dlužnou jistinou v částce 8 473,55 Kč, dlužnými poplatky za poskytnutí a správu úvěru v částce 6 259,45 Kč, smluvní pokutou v částce 7 000 Kč, sankčními poplatky v částce 4 000 Kč a kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 497,20 Kč. Žalobce žalovanou vyzval k uhrazení dluhu do 17.3.2022, ta mu však ničeho neuhradila. Žalobce se tak po žalované domáhá zaplacení částky 25 733 Kč spolu s úrokem z prodlení a úrokem 29 % ročně z dlužné jistiny vždy ode dne 18.3.2022 a spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 497,20 Kč.
2. Žalobce doplňoval skutková tvrzení podáními ze dne 1.3.2023 a 13.4.2023, kdy obecně shrnul problematiku prověřování úvěruschopnosti u spotřebitelských úvěrů. Konkrétně k poskytnutí tohoto úvěru doplnil, že jeho právní předchůdce zákonnou povinnost ohledně prověřování úvěruschopnosti spotřebitelů beze zbytku naplňuje. Vychází přitom zejména z informací, které si sám aktivně zjišťuje, ověřuje ze zdrojů nezávislých na spotřebiteli, a to jak veřejných, tak neveřejných, kdy informace komplexně analyzuje. V této konkrétní věci mělo být z registrů BRKI a NRKI zjištěno, že žalovaná má externí závazky v celkové výši 5 268 Kč, kdy tato částka byla při hodnocení úvěruschopnosti zohledněna. Dále bylo zjištěno, že v registru SOLUS není ohledně žalované veden žádný negativní záznam, z interních databází nebyla zjištěna o žalované žádná negativní informace. Rovněž tak taková zjištění nebyla učiněna z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí, nebyly zjištěny neplatné doklady žalované. Trvalé bydliště žalovaná neměla na úřední adrese. Příjem žalované byl ověřen z pracovní smlouvy a výplatních pásek, byl zjištěn ve výši 10 509 Kč. Pokud jde o výdaje žalované, byla provedena jejich podrobná analýza, a to i využitím skóringového systému. Údaje byly zaznamenány v zákaznické kartě. Měly být zjištěny další čisté příjmy domácnosti. Doplnil, že není možné požadovat konkrétní ověření všech výdajů žalované. Výdaje byly zkoumány v souladu s vnitřními předpisy právního předchůdce žalobce, byl aplikován výpočet behaviorálního score, když právní předchůdce disponuje lege artis vytvořenými a správně používanými statistickými modely. Skutečnost, že bonita žalované byla řádně ověřena, je prokázána i tím, že uhradila celkem částku 11 550 Kč. Bylo zohledněno, že žalovaná byla v dané době svobodná a bydlela s rodiči. Poukázal i na nízkou výši poskytnutého úvěru. V podání ze dne 13.4.2023 pak žalobce přesně konkretizoval výpočet kapitalizovaného úroku z prodlení, smluvní pokuty a sankčních poplatků.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila. K jednání nařízenému na den 12.7.2023 se žalovaná, ač řádně předvolána, nedostavila. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalované.
4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, zelená v hotovosti a ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo bylo prokázáno, že dne 3.10.2018 společnost právnická osoba dala k dispozici žalované informace o podmínkách poskytnutí zápůjčky ve výši 14 000 Kč, která měla povahu spotřebitelského úvěru. Tohoto dne byla smlouva oběma smluvními stranami podepsána. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 14 000 Kč, žalovaná ji měla vrátit spolu s poplatkem, který se neměl v průběhu smlouvy měnit, ve výši 12 283 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 2 504 Kč, částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 652 Kč a částkou za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 4 127 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 439 Kč, kdy první splátkové období začíná běžet od data uzavření smlouvy. Je uvedeno, že zápůjční úroková sazba je pevná pro celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná potvrdila převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. Upravují postup při prodlení zákazníka, výši smluvních poplatků a poplatků spojených s prodlením a vymáháním. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá.
5. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalované, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici její občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalované, kdy tato měla bydlet s rodiči. Je uvedeno, že je svobodná, má základní vzdělání, nemá žádnou vyživovací povinnost. Ohledně příjmů žalované je zaznamenáno, že je zaměstnána na plný pracovní úvazek u zaměstnavatele jméno příjmení, což bylo doloženo pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíce červenec a srpen 2018. Byl tak zjištěn čistý příjem ve výši 10 509 Kč. Bez bližší specifikace jsou pak v kartě zákazníka uvedeny další čisté příjmy domácnosti ve výši 26 500 Kč, kdy není uvedeno, o jaké příjmy by mělo jít, kdo je nositelem takových příjmů, nejsou uvedeny žádné listiny, ze kterých měly být takové příjmy ověřeny. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou uvedeny v částce 3 500 Kč, je uvedeno, že nemá žádné externí či interní jiné splátky zápůjček. Z pracovní smlouvy ze dne 1.6.2017 bylo zjištěno, že jím byl sjednán pracovní poměr žalované u zaměstnavatele, jak je uveden v kartě zákazníka, žalovaná měla pracovat jako pomocná dělnice, pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2017. Z dodatku k pracovní smlouvě ze dne 1.1.2018 je pak zjištěno, že doba trvání pracovního poměru byla prodloužena do 31.12.2018. Je uveden mzdový tarif ve výši 12 200 Kč. Výplatní pásky za měsíce, jak jsou označeny v kartě zákazníka, předloženy nebyly. Ohledně výše čistého příjmu tak soud vyšel z částky 10 509 Kč, jak je v kartě zákazníka uvedena. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce při prověření úvěruschopnosti žalované nahlížel i do nebankovních registrů, kdy bylo zjištěno, že žalovaná má externí závazky v celkové částce 5 268 Kč. Z předložené tabulky je přitom zřejmé, že jde o čtyři existující závazkové vztahy, kdy uvedená částka je součtem měsíčních splátek z těchto závazků. Z předložené listiny není zřejmé, kdy byla pořízena, není z ní prokázáno, že do uvedených registrů nahlížel právní předchůdce žalobce již před uzavřením předmětné smlouvy. Taková skutečnost je pak zpochybněna i tím, že v kartě zákazníka není ohledně externích závazků žalované žádný záznam. Z předložené listiny je však zřejmé, že žalovaná v době uzavření uvedené smlouvy měla jiné závazky, které měla nadále splácet, kdy celková měsíční splátka přesahovala 5 000 Kč. Žalobce dále předložil výpis ze seznamu exekucí, z nějž je patrno, že proti žalované nejsou exekuce vedeny. Z listiny však není prokázáno, že by dotaz na exekuce žalované byl činěn před uzavřením předmětné smlouvy, když datum dotazu je 17.2.2023. Soud u nařízeného jednání poučoval žalobce o tom, že předloženými důkazy nemá prokázáno ověření úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, vyzýval ho k označení dalších důkazů. Ke dříve označenému důkazu výslechem obchodní zástupkyně právního předchůdce žalobce přitom soud konstatoval, že takový důkaz má za nadbytečný, když veškeré zjištěné informace k poměrům žalované byly touto obchodní zástupkyní zaznamenány do zákaznické karty. Její výslech s odstupem bezmála pěti let by nemohl ničeho nového přinést. Pokud žalobce k důkazu navrhoval vyžádání dalších informací o žalované, její pracovní smlouvy pro další období, pracovní smlouvy dalších členů domácnosti, důkazy ohledně příjmů rodičů, výdajů na bydlení, k výdajům domácnosti, pak soud provedení takových důkazů nepřipustil, když žalobce dříve netvrdil, že by těmito důkazy prokazované skutečnosti byly při prověřování úvěruschopnosti žalované prověřovány. Je přitom třeba zkoumat postup úvěrujícího před uzavřením smlouvy, to jak skutečně postupoval, nikoliv zkoumat nově tehdejší poměry žalované postupem odlišným od toho, jakým bylo při uzavírání smlouvy úvěrujícím skutečně postupováno.
6. Pokud žalobce k důkazu předkládal upomínky a upozornění na prodlení žalované, kterými prokazoval nárok na zaplacení sankčních poplatků a tabulku pro výpočet smluvní pokuty a kapitalizovaných úroků z prodlení, pak s ohledem na právní hodnocení věci je soud blíže nerozebírá. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalované písemně oznámena výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10.2.2022, když z potvrzení podání je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalované dne 11.2.2022, pohledávka měla být uhrazena do 17.3.2022.
7. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechá zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjče lze sjednat úroky.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
11. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.
14. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že právní předchůdce žalované před uzavřením smlouvy prověřoval příjmy žalované, zjistil její čistý měsíční příjem jen málo přesahující částku 10 000 Kč. Měl přitom k dispozici pracovní smlouvu žalované uzavřenou na dobu určitou, kdy konec pracovního poměru byl sjednán asi za 2 měsíce od uzavření dané úvěrové smlouvy. Tato skutečnost tak měla dle názoru soudu při postupu s odbornou péčí vést úvěrujícího k větší obezřetnosti ohledně zjišťování výdajů žalované a jejích dalších závazků, když nebyl dán předpoklad existence pravidelného příjmu žalované po celou dobu splácení úvěru. Pokud jsou v kartě zákazníka uvedeny další čisté příjmy domácnosti, pak není vůbec zřejmé, o jaké příjmy jde, z čeho pochází, kdo je jejich příjemcem. Není zřejmé, kdo jsou další členové domácnosti, zda jde pouze o rodiče žalované či nějaké další osoby. Z předložených důkazů je přitom zřejmé, že právní předchůdce žalobce k osobním poměrům žalované zjistil, že je svobodná, bydlí s rodiči. Pokud tedy nízká částka odhadovaných výdajů žalované, jak byla vyznačena v kartě zákazníka (3 500 Kč), měla být odůvodněna právě společným bydlením žalované s rodiči a od nich snad měly pocházet uvedené další příjmy, pak bylo namístě zkoumat, o jaké bydlení jde, jaké jsou náklady na takové bydlení, jak jsou tyto hrazeny. Bylo namístě zkoumat poměry rodičů žalované, jejich příjmy, výdaje, případné závazky. Teprve tak by bylo možné zjistit, zda žalovaná skutečně s ohledem na uvedené poměry může mít výdaje pouze v tak malé částce, jak je v kartě zákazníka uvedena, když další výdaje domácnosti jsou kryty z jiných příjmů dalších osob v domácnosti po odečtení skutečných výdajů těchto osob. Je rovněž třeba přihlédnout k tomu, že lze konstatovat, že právní předchůdce žalobce jakkoliv nezkoumal případné tvrzení žalované o tom, že nemá jiné závazky, jak to bylo zaznamenáno v kartě zákazníka. Sám žalobce sice k důkazu předkládal výstup z nebankovního registru, z nějž vyplynuly další závazky žalované s měsíční splátkou přes 5 000 Kč, toto však v kartě zákazníka zaznamenáno nebylo, což svědčí o tom, že právní předchůdce žalobce zkoumání dalších závazků žalované nahlédnutím do nebankovních registrů neprovedl. Tyto skutečnosti byly zjištěny až následně. Za situace, kdy by zjištěná měsíční splátka dalších závazků žalované byla při zkoumání úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy zohledněna, kdy by k ní byla připočtena měsíční splátka z předmětné smlouvy o úvěru (asi 1 900 Kč) a odhadované měsíční výdaje v částce 3 500 Kč, by pak úvěrující zjistil, že zjištěný příjem žalované nepostačí k pokrytí ani těchto výdajů. I tato skutečnost pak měla vést úvěrujícího k pečlivému zkoumání celkových poměrů domácnosti, což nebylo tvrzeno, ani prokázáno. Soud má přitom za to, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy tvrzení žalované o neexistenci jiných jejích závazků jakkoliv neověřoval. Pokud žalobce uváděl, že úvěruschopnost žalované je prokázána i tím, že splatila podstatnou část poskytnuté jistiny úvěru, pak z přehledu splátek je zřejmé, že žalovaná od února 2019 hradila splátky v nižších částkách, než jak měly být smlouvou sjednány, nehradila ve sjednaných termínech, od konce roku 2019 již neuhradila ničeho. Tato skutečnost pak svědčí spíše o tom, že žalovaná již v tomto období neměla příjem z pracovního poměru, jak byl doložen smlouvou s trváním do 31.12.2018. Svědčí to o nedostatečném prověřování celkových poměrů žalované. Sám žalobce uváděl, že žalovaná se již s první splátkou úvěru ocitla v prodlení. Pokud žalobce uváděl, že by měla být zohledněna i nízká výše poskytnutého úvěru, pak k tomu je třeba podotknout, že jistina zápůjčky byla sice pouze ve výši 14 000 Kč, ale žalovaná měla být povinna nad rámec této jistiny uhradit poplatek ve výši 12 283 Kč a šlo tak o takřka sto procentní navýšení zapůjčené částky. To se pak odrazilo jak ve výši splátky, tak v době splácení. Nešlo o žádnou bagatelní částku, která by odůvodňovala nižší nároky na postup úvěrujícího při prověřování úvěruschopnosti žalované.
15. Soud tak vzhledem ke všemu výše uvedenému má za to, že při uzavírání smlouvy existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním úvěrujícího) odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalované poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
16. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o zápůjčce podepsané dne 3.10.2018. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaná je tak povinna vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.
17. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 3.10.2018 poskytl žalované částku 14 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaná již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátila částku 11 550 Kč, je tak povinna mu doplatit již pouze částku 2 450 Kč.
18. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2 450 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to ode dne 18.3.2022 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, dle zákona č. 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla vyzývána k úhradě do 17.3.2022. Ode dne 18.3.2022 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, má soud stanovenou lhůtu za přiměřenou jejím poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny.
19. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy.
20. Ve výroku IX. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce byl ve věci z převážné části neúspěšný, žalované v řízení žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně a včas povinnost, která jí byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.