Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
210 C 119/2023-37
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Kučerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení jméno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
trvale bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 112 457,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 857,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 89 857,64 Kč ve výši 15% ročně od datum, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 22 599,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 22 599,51Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 15 884,36 Kč, co do úroku ve výši 15% ročně z částky 109 255,31 Kč od datum do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 558,58 Kč od datum do datum a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 112 457,15 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 15 543,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 89 857,64 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 89 857,64 Kč ve výši 15% ročně od [datum], vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 22 599,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 22 599,51Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku ve výši 15 884,36 Kč, co do úroku ve výši 15% ročně z částky 109 255,31 Kč od [datum] do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 558,58 Kč od [datum] do [datum] a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 112 457,15 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 15 543,78 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum uzavřela s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému možnost čerpat úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy ve výši nevyčerpaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec činil 110 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla ujednána na 2,33% z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy do každého 20. dne toho kterého kalendářního měsíce.
2. V průběhu trvání smluvního vztahu, jak výše uvedeno, vyčerpal žalovaný celkem částku 112 879,64 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 23 022 Kč.
3. Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně jej ke dni datum zesplatnila. Žalobou se žalobkyně domáhá dlužné jistiny ve výši 109 255,31Kč, dlužných poplatků za pojištění ve výši 301,84 Kč, nákladů za vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut ve výši 2 000 Kč. Požadovaná jistina je představována rozdílem mezi součtem čerpaných částek a úhrad žalovaného, započtených na jistinu. Jedná se proto o částku úvěru, poskytnutou žalovanému, žalovaným žalobkyni neuhrazenou. Poplatky za pojištění tvoří součet dvou poplatků – částky 150,92 Kč, splatné dne datum a částky 150,92 Kč, splatné dne datum Náklady na vymáhání ve výši 900 Kč 100 Kč za měsíc vymáhání a 130 Kč v případě zaslání doporučené výzvy k plnění, Od datum byl účelně vynaložený náklad na vymáhání žalobkyní navýšen na částku 300 Kč za 1 měsíc vymáhání. Jedná se o poměrnou část nákladů na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobkyně. smluvní pokuta ve výši 2 000 Kč je žalobkyní nárokována na základě čl. 7. úvěrových podmínek žalobkyně. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalovaného byla smluvní pokuta, účtovaná vždy ve výši 500 Kč, celkové naúčtována až do výše 2 000 Kč. Nárokované příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok ke dni sepsání žaloby a úrok ve sjednané výši 21,88% ročně, požadovaný ode dne následujícího po sepsání žaloby až do zaplacení. Dále tvoří příslušenství zákonný úrok z prodlení, požadovaný z dlužné jistiny, dlužných poplatků a smluvních pokut, rovněž kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby a dále požadovaný ode dne následujícího po sepsání žaloby až do zaplacení.
4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5. Soud zjistil následující skutečnosti.
6. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne datum číslo se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr 110 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet měsíčně ve splátkách ve výši 2,33% z výše sjednaného úvěrového rámce se splatností vždy do každého 20. dne toho kterého kalendářního měsíce. Sjednaná byla i smluvní pokuta 500 Kč za prodlení se splátkou, pojištění za 150,92 Kč měsíčně. Ve smlouvě o revolvingovém úvěru je uvedeno, že žalovaný je podnikatel s čistým měsíčním příjmem 20 000 Kč a s příjmem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, svobodný, počet dětí 0, žije u rodičů. Žalovaný je zde podepsán kódem číslo.
7. V úvěrové zprávě má žalovaný uvedeno, v systému ISIR nebyl žalovaný nalezen, dále jej prověřila v registrech NRKI (výsledek příjmení), a příjmení (výsledek příjmení). Vypočetla jeho limit nejvyšší měsíční splátky („ MLS“).
8. Podle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaný za období od datum do datum vyčerpal jistinu celkem ve výši 112 879,64 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 23 022 Kč.
9. Z výzvy ke splacení ze dne datum včetně podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl o zaplacení celého čerpaného úvěru upomínán, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Dopisem (předžalobní výzvou) ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení částky, kterou jí žalovaný měl dlužit na základě smlouvy o úvěru.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou tohoto zákona, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
14. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
15. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
16. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, je odborná péče úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
17. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele s odbornou péčí (§ 75 tohoto zákona) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury přitom platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 občanského zákoníku ), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu (viz zejména rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, OPR-Finance, C číslo, a dále např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2020, č. j. 27 Co 230/2020 – 103, s jejichž závěry se soud plně ztotožňuje a odkazuje na ně).
18. Soud má za to, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Jak plyne z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, při hodnocení úvěruschopnosti je třeba mj. porovnávat příjmy a výdaje spotřebitele. Posouzení se pak podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sice zakládá především na informacích poskytnutých spotřebitelem, ty však musí být mj. spolehlivé a dostatečné. Z judikatury k předchozí právní úpravě spotřebitelského úvěru (která je použitelná i nyní s ohledem na prakticky shodný obsah dotčených ustanovení) v této souvislosti plyne, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Naopak nepostačuje, pokud poskytovatel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Žalobkyně toliko tvrdila, že při posuzování žalovaného prověřila v registrech s pozitivním vyhodnocením příjmení a ISIR, v nichž nebyl nalezen. Samotné prověření žalovaného v registrech a databázích však podle výše citovaného rozsudku nedostačuje. To ostatně výslovně plyne i z § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, dle které byla žalobkyně povinna vyhodnotit nejen způsob plnění dosavadních dluhů, ale i porovnání příjmů a výdajů žalovaného. Výsledek prověření žalovaného v registrech je (kromě insolvenčního rejstříku) navíc naprosto nevypovídající, neboť z pouhého konstatování„ OK“ lze těžko usuzovat, jaké údaje byly o žalovaném zjištěny, a nelze ověřit, zda jsou skutečně„ v pořádku“ ve vztahu k jeho schopnosti úvěr splácet.
19. Z provedených důkazů dále plyne, že žalovaný jí měl sdělit údaje o svých příjmech. Potvrzení o provedení ověření bonity vytvořila sama žalobkyně a mohla do něj uvést jakékoliv údaje. Žalovaný ve smlouvě toliko uvedl, jaký má příjem (aniž by sdělil, na jak dlouho jej má zajištěný) a o svých výdajích neuvedl vůbec nic. Takové informace nelze považovat za spolehlivé a dostatečné ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ale naopak za nevěrohodná tvrzení (resp. jejich věrohodnost ani nelze posoudit pro absolutní nedostatek jakékoliv konkretizace). Kromě toho žalobkyně neměla informace o žalovaném (jak příjmy, tak výdaje) ani jakkoliv objektivně podloženy, což samo o sobě vede k závěru o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu výše citované judikatury. Obšírná argumentace žalobkyně ohledně (dle jejího názoru spolehlivého) výpočtu kreditního skóre je irelevantní, neboť vstupními údaji tohoto výpočtu byly právě jen nepodložené údaje získané údajně pouze od žalovaného a z registrů a statistik.
20. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) a § 120 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ) stran toho, že dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na základě takového nedostatečného posouzení nemohla mít bez důvodných pochybností za to, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jak vyžaduje § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož spotřebitelský úvěr žalovanému v rozporu s tímto ustanovením i přesto poskytla, je smlouva o úvěru, uzavřená ve smyslu § 2395 z. č. 89/2012Sb., o. z., absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a to včetně ujednání o úrocích, smluvní pokutě, pojištění, náhradě nákladů spojených s vymáháním, přirůstání těchto a dalších nároků k jistině a splatnosti.
21. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 112 879,64 Kč, na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 23 022 Kč. Za stavu, kdy nebyl zjištěn žádný právní důvod této transakce a žalovaný v řízení neuplatnil ani žádnou obranu, soud platby zohlednil a v řízení vzal za prokázané, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, zároveň též došlo k úbytku majetku na straně žalobkyně. Soud tedy žalovaný nárok posoudil podle zákonných ustanovení o bezdůvodném obohacení. Žalovaným dosud neuhrazená částka 89 857,64 Kč tedy představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 a § 2993 občanského zákoníku ) na straně žalovaného, které je povinen podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vydat žalobkyni.
22. Splatnost se v případech bezdůvodného obohacení obecně řídí doručením výzvy k vydání takového obohacení, popř. uplynutím lhůty, která je v této výzvě uvedena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2009, sp. zn. 32 Cdo 4179/2007 ). Žalobkyně poprvé vyzvala žalovaného dopisem ze dne datum k úhradě dlužné částky do 14 dnů ode dne sepsání výzvy. Žalovaná se nijak nebránila, avšak zůstala nečinná. Počínaje dnem datum je tak žalovaná v prodlení. Od tohoto dne též žalobkyni náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
23. Ze shora uvedených důvodů soud žalobě prvním výrokem vyhověl v části 89 857,64 Kč, představující výši bezdůvodného obohacení, jak uvedeno shora (rozdíl mezi čerpanou částkou a částkou dosud splacenou) a zákonného úroku z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení.
24. Ve zbývající části (tj. co do poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut a úroků z prodlení, soud žalobu druhým výrokem jako nedůvodnou zamítl.
25. Výrokem III. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , Ve věci dosáhla žalobkyně pouze částečného úspěchu, odpovídajícího 59,81% (odečtem úspěchu žalované od úspěchu žalobkyně). Tomuto poměru odpovídá částka ve výroku uvedená (15 543,78 Kč), když 100% náklady řízení žalobkyně by činily 25 988,60 Kč (soudní poplatek 4 499 Kč, 3 úkony po 5 620 Kč a 3 režijní paušály po 300 Kč, vše podle vyhl. č. 177/1996 Sb. , v platném znění – advokátního tarifu. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. soud připočetl k nákladům řízení – s výjimkou soudního poplatku – 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kladně.
Nebude –li povinnost, stanovená v tomto rozsudku, splněna řádně a včas, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí či exekuci dle z. č. 120/2001Sb., v platném znění.