Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 C 18/2023-36

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Loudou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 12 594 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 594 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 594 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 993,46 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 446,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17 594 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 594 Kč ve výši 8,25 % ročně od 28. 3. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhá zaplacení částky 993,46 Kč, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 446,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, došlou soudu dne 6. 10. 2022 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu), domáhala na žalovaném zaplacení částky 12 594 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 2. 2021 uzavřela se žalovaným distančním způsobem na adrese webová adresa smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému dne 25. 2. 2021 částku 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a Sazebník. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 400 Kč a zaplatit poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu„ Presto“ a poplatek ve výši 29 Kč za službu„ Informační SMS servis“. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím informací získaných od žalovaného a dále lustrací žalovaného v centrální evidenci exekucí, v interním registru historie klienta a kontrolou předloženého dokladu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Splatnost úvěru byla sjednána na 27. 3. 2021, žalovaný však žalobkyni neuhradil ničeho. Dle čl. 6 Všeobecných obchodních podmínek a čl. 3 Sazebníku má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny, kterou žalobkyně požaduje za prvních 90 dní prodlení. Žalobkyně dále požaduje rovněž částku 4 860 Kč za účelně vynaložené náklady k vymáhání pohledávky. Před podáním žaloby byl žalovaný upomínán o zaplacení. Žalovaná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10 000 Kč a poplatků v celkové výši 194 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4 860 Kč, smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky denně z částky 12 594 Kč od 28. 3. 2021 do 25. 6. 2021 a dále úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 12 594 Kč od 28. 3. 2021 do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci bylo nařízeno první ústní jednání na den 23. 3. 2023, účastníci byli k tomu jednání řádně a včas obesláni a zároveň poučeni o následcích nedostavení se k jednání, přesto se však žalovaný bez omluvy k jednání nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila s tím, že souhlasí s jednáním a rozhodnutím ve své nepřítomnosti. Proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, přičemž vycházel z obsahu spisu a z provedených listinných důkazů ( ).

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 27. 7. 2021, Souhlasu se zpracováním osobních údajů a Údajů o poskytovateli spotřebitelského úvěru soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal k úvěru uhradit i poplatek ve výši 2 400 Kč, poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to do 27. 3. 2021.

5. Ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně bylo zjištěno, že v čl. 6 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a povinnost žalovaného hradit v případě prodlení i účelně vynaložené náklady. Dále bylo ujednáno, že souhrn veškerých, v daném článku uvedených, sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč.

6. Ze Sazebníku platného ke dni 1. 9. 2020 bylo zjištěno, že poplatek za službu„ Presto“ činí 165 Kč a poplatek za službu„ Informační SMS servis“ činí 29 Kč měsíčně.

7. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně žalovanému dne 25. 2. 2021 vyplatila částku 10 000 Kč.

8. Z Fotokopie občanského průkazu žalovaného a Výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovatelných příjmů bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 22 300 Kč.

9. Z Výzvy k úhradě před podání žaloby a Podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby upomínán o zaplacení.

10. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na dluh plnil, proto soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že neuhradil ničeho.

11. Provedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přihlédl přitom ke všemu, co uvedli účastníci řízení. Soud nemá důvod pochybovat o věrohodnosti a průkaznosti žalobkyní předložených listin, když ostatně ani žalovaný neuvedl nic, co by mělo věrohodnost tvrzení žalobkyně zpochybnit. Z dalších před soudem provedených důkazů soud nezjistil další skutečnosti rozhodné pro předmět tohoto řízení.

12. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 25. 2. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit poplatek ve výši 2 400 Kč a dále poplatky za volitelné služby, tj. poplatek za službu„ Presto“ ve výši 165 Kč a za službu„ Informační SMS servis“ ve výši 29 Kč měsíčně, a to nejpozději do 27. 3. 2021. Pro případ prodlení s úhradou se žalovaný zavázal uhradit rovněž smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky do zaplacení a dále se žalovaný zavázal uhradit i účelně vynaložené náklady na straně žalobkyně, přičemž bylo ujednáno, že souhrn veškerých, v daném článku uvedených, sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč. V daném článku se přitom nachází jak ujednání o smluvní pokutě, tak ujednání o náhradě vzniklých nákladů. Žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.

13. Podle , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru (dále jen„ z. s. ú.“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. se pro účely tohoto zákona rozumí poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věty první z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, anonymizováno právnická osoba, v řízení o předběžné otázce (dále jen jako„ rozsudek SDEU“), rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. S ohledem na tento závěr Soudního dvora Evropské unie je nutné § 87 odst. 1 z. s. ú. vykládat tak, že následkem porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, ke které je povinen soud přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli až k námitce spotřebitele.

20. Podle § 78 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) z. s. ú. poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Podle § 1968 věty první o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení.

23. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

24. Podle výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

25. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

26. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením této smlouvy zkoumána schopnost žalovaného sjednávaný úvěr splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 z. s. ú., neboť soud nepochyboval o tom, že citovaná smlouva je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu z. s. ú., kdy na straně jedné vystupuje žalobkyně coby poskytovatel a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel. Dle závěrů soudu bylo zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně dostatečné, když žalobkyně nejenže vyžádala informace od žalovaného, přičemž nelze klást žalobkyni k tíži, důvěřuje-li žalovanému coby smluvnímu partnerovi v jeho tvrzeních o dosažených příjmech, ale provedla i příslušné lustrace s negativním výsledkem. Ve věci tudíž bylo prokázáno, že žalobkyně dostála povinnosti stanovené v § 86 odst. 1 z. s. ú. a že tak splnila podmínky, za nichž bylo možné úvěr žalovanému poskytnout.

27. V této souvislost tak soud dále posuzoval oprávněnost samotného nároku žalobkyně a dospěl k závěru, že žaloba je z převážné části důvodná, když mezi účastníky řízení platně vznikl závazek z úvěrové smlouvy, žalobkyně prokazatelně poskytla žalovanému úvěr, ten jej však ve stanovené lhůtě nevrátil, čímž se dostal do prodlení ve smyslu ust. věty první o. z., v jehož důsledku vznikl žalobkyni nárok rovněž na zákonný úrok z prodlení ve smyslu ust. o. z. ve spojení s  , dále na smluvní pokutu ve smyslu ust. o. z. a dále na náhradu nákladů spojených s vymožením plnění po žalovaném dle smlouvy. Výše přiznaného nároku žalobkyně je však limitována smluvními ujednáními, konkrétně Smlouvy, dle níž souhrn veškerých tam uvedených sankcí nepřekročí součin hodnoty 0,5 a jistiny ve výši 10 000 Kč, tj. 5 000 Kč. Jelikož pak smluvní pokuta počítána procentní sazbou z dlužné částky dle výpočtu žalobkyně odpovídá částce ve výši 1 133,46 Kč a náklady na vymáhání odpovídají částce 4 860 Kč, tj. v souhrnu vykázala žalobkyně sankce ve výši 5 993,46 Kč, lze uzavřít, že sankční plnění přesáhlo smluvní limit ujednaný účastníky řízení a žalobkyni tak mohl vzniknout nárok toliko v maximální možné výši 5 000 Kč.

28. S ohledem na výše uvedené rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku tak, že žalobkyni přiznal peněžité plnění ve výši celé jistiny dluhu s příslušenstvím ve spojení s plnou výší nákladů vynaložených na upomínání žalovaného a výrokem II. tohoto rozsudku žalobu ve výši smluvního úroku z prodlení – smluvní pokuty, jenž převyšuje v součtu s přiznanými náklady na upomínání smluvní limit 5 000 Kč, tj. ve výši 993,46 Kč, zamítnul.

29. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle , když neshledal důvod pro její prodloužení.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle , , (dále jen „”), tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení v převážné míře úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 12 594 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Odměnu a náhrady zástupce soud omezil, neboť mu je z úřední činnosti známo, že žalobkyně v zastoupení zástupce podává opakovaně obdobné návrhy na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. V souladu s  uložil soud žalovanému zaplatit žalobkyni náklady řízení na účet jejího právního zástupce.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.