Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 154/2023-61
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Černou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 14 796 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 998 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 998 Kč od datum do datum ve výši 72,31 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 998 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 798 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24,97 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 798 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 081 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 998 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 998 Kč od [datum] do [datum] ve výši 72,31 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 998 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 3 798 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 24,97 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 798 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 081 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 796 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 97,28 Kč od datum do datum a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 796 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek webová adresa) smlouvu o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru, na jejímž základě mu žalobkyně poskytla peněžní prostředky v celkové výši 11 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr v celkové výši 11 000 Kč spolu s příslušenstvím, celkem tedy 11 363 Kč, do datum Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly další poplatky. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaný ji podepsal podpisovým SMS kódem. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z občanského průkazu žalovaného, vlastnictví účtu žalovaného potom zasláním ověřovacího poplatku ve výši 1 Kč z bankovního účtu žalovaného na účet žalobkyně. Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní prověřena úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně mj. provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný úvěr čerpal ve výši 11 000 Kč, nedodržel však řádně podmínky pro splácení, když uhradil celkem pouze 2 Kč. Žalovaný dvakrát prodloužil splatnost úvěru o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Poplatek za takové prodloužení byl ve výši 2 178 Kč (2 x 1 089 Kč). Jelikož žalovaný porušil své závazky ze smlouvy o úvěru, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovanou částku ve výši 14 893,28 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 10 999 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši celkem 363 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši celkem 297 Kč (3 x 99 Kč), poplatek za prodloužení splatnosti korunovým odkladem v celkové výši 2 177 Kč, náhrada nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínek v celkové výši 300 Kč a smluvních pokut za prodlení se splacením úvěru ve výši celkem 660 Kč (2 x 330 Kč), příslušenství se skládá ze zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni datum ve výši 97,28 Kč a z následně běžícího zákonného úroku z prodlení od datum do zaplacení. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř. “), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalovaný se k jednání soudu nedostavil bez řádné a včasné omluvy, ač byl k jednání předvolán, žalobkyně se z jednání omluvila a s projednáním ve své nepřítomnosti souhlasila.
4. Soud na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Žalobkyně sestavila úvěrovou smlouvu s datem datum, která obsahuje podpis žalobkyně a na místě podpisu žalovaného je uvedeno číslo„ číslo“. Dle této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, které měl žalovaný vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 363 Kč do datum /viz úplný výpis z OR žalobkyně na č. l. 10 – 15 spisu, úvěrová smlouva na č. l. 24 – 27 spisu, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 19 spisu, informační memorandum o zpracování osobních údajů na č. l. 20 – 23 spisu, sazebník na č. l. 28 – 30 spisu/. Částka ve výši 11 000 Kč byla dle této smlouvy žalovanému žalobkyní zaslána na účet dne datum. Za dobu od datum do datum uhradil žalovaný celkem 2 Kč /viz opis výpisu proplacení smlouvy na č. l. 31 spisu, výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 32 spisu, sdělení banky na č. l. 44 spisu, výpis z účtu na č. l. 56 spisu/. Před poskytnutím úvěru ověřila žalobkyně bonitu klienta, a to provedením lustrace žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, vždy s negativním výsledkem. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy byla žalobkyní posouzena příjmová a výdajová stránka. V daném případě žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného ve výši 27 500 Kč. Výdaje žalovaného byly žalobkyní stanoveny podle statistického modelu na 8 752 Kč (4 620 Kč životní minimum + 4 132 Kč splátky podle NRKI), výdaje celé domácnosti na 15 681 Kč /viz potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik na č. l. 53 spisu, potvrzení o provedení ověření bonity klienta na č. l. 16 spisu/. Žalovanému byly dle úvěrové zprávy odmítnuty celkem čtyři žádosti o splátkový úvěr. Žalovaný splácel dva splátkové úvěry /viz úvěrová zpráva na č. l. 50 – 52 spisu/. Jelikož žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou k plnění ze dne datum předaným k poštovní přepravě dne datum s úhradou nejpozději do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. Zásilka byla uložena a připravena k vyzvednutí dne datum /viz předžalobní výzva k plnění na č. l. 33 spisu včetně poštovní podacího archu na č. l. 34 spisu, výpis ze sledování zásilek na č. l. 59 spisu/.
5. Na základě shora popsaných skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně zaslala na bankovní účet žalovaného dne datum částku ve výši 11 000 Kč. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, ověřila bonitu klienta podle statistického modelu a měla k dispozici úvěrovou zprávu. Žalovaný uhradil celkem 2 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil, ani to jinak nevyšlo najevo, že by na svůj dluh uhradil více, než v řízení uváděla žalobkyně.
6. Soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být vázán úvěrovou smlouvou ze dne datum s takovým obsahem, jak v řízení tvrdila žalobkyně. Toto bez dalšího nevyplývá pouze z nepodepsaného textu uvedené smlouvy, a to ani ve spojení s ostatními v řízení provedenými důkazy, tj. ve spojení se skutečností, že žalobkyně odeslala žalovanému částku ve výši 11 000 Kč a žalovaný částečně plnil. Podle § 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni plnit důkazní povinnost. Podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 , poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. o. s. ř. soud plní při jednání. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
7. Soud danou věc posuzoval po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a dle ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně. Jelikož nebylo v řízení prokázáno, že žalovaný projevil vůli být vázán smlouvou o úvěru ve znění předloženém žalobkyní, posoudil soud ve vztahu k částce 11 000 Kč, kterou žalobkyně odeslala na účet žalovaného, danou věc dle § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost toto plnění provedené bez právního důvodu žalobkyni vydat. Jelikož žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 2 Kč, zbývá mu stále povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 10 998 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva žalovanému k úhradě dluhu před podáním žaloby se dostala do sféry žalovaného dne datum. Dle této výzvy měl být dluh ze strany žalovaného uhrazen do 30 dnů od sepsání výzvy, tj. do datum. Od následujícího dne je tak žalovaný v prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení ode dne následujícího, a to ve výši 15 % ročně, která je v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. o. s. ř. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 10 998 Kč a dále co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 72,31 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 998 Kč od datum do zaplacení. Ve zbytku ji s ohledem na uvedené zamítl (výrok I. a II. tohoto rozsudku).
17. Nadto soud pro úplnost dodává, že i kdyby bylo uzavřeno, že žalovaný projevil vůli být předloženou smlouvou vázán, nebylo by možno uzavřít, že k jejímu uzavření došlo poté, co žalobkyně s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumala majetkové a rodinné poměry žalovaného. K tomuto soud nad rámec podotýká, že není postačující, aby žalobkyně vyšla pouze z údajů o žalovaném uvedených v žádosti o úvěr, tj. z objektivně nedoloženého prohlášení žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a výdaje žalovaného následně stanovila podle statistického modelu, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Ze skutečností žalobkyní tvrzených a z provedených důkazů však nebyla taková odborná péče ze strany žalobkyně zjištěna.
18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 081 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše 2 252 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 796 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, z částky 300 Kč za výzvu k plnění a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jedná se o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářová žaloba). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08 , přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení. Zaplacení nákladů řízení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. , exekučního řádu.