Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
20 C 138/2023-27
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Adamem Talandou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 9 911,82 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 131,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 131,11 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku 7 464,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 573,24 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 131,11 Kč od datum do datum a smluvní pokutu 1 780,71 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 131,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 131,11 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V celém zbývajícím rozsahu, kterým se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplatit částku 7 464,69 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 573,24 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 131,11 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokutu 1 780,71 Kč, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 911,82 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba se sídlem v obec (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru a žalovaný poskytnuté peněžní prostředky a jejich příslušenství v dohodnuté době nevrátil. Smlouva o úvěru číslo byla uzavřena dne datum a na jejím základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s dohodnutým příslušenstvím ve výši 8 592 Kč (příslušenství tvoří kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek). Celková částka 18 592 Kč byla splatná ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s poslední splátkou splatnou dne datum. Žalovaný ale smluvené podmínky porušil, neboť uhradil pouze částku 3 728 Kč, která byla započtena poměrně na jistinu a příslušenství. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení neuhrazené jistiny 8 131,11 Kč, částky 7 464,69 Kč (633,40 Kč kapitalizovaný smluvní úrok, 3 917,47 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 742,95 Kč náklady na vyhodnocení úvěru, 1 439,07 Kč inkasní poplatek a 731,80 Kč kapitalizovaný smluvní úrok po splatnosti závazku za dobu od datum do datum ve výši 15 % ročně z jistiny), úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení 573,24 Kč (úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny od datum do datum) a smluvní pokuty 1 780,71 Kč (smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý započatý den z prodlení od datum do datum). Žalobkyně v žalobě obecně popsala, jak její právní předchůdkyně u smlouvy o úvěru zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky vůči žalovanému na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k plnění před podáním žaloby, ale ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, zůstal v řízení zcela pasivní, neplnil své procesní povinnosti ve smyslu § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), tj. tvrdit významné skutečnosti důležité pro rozhodnutí a plnit důkazní a jiné povinnosti, tvrzený nárok žalobkyně ani jeho výši vůbec nezpochybňoval ani nerozporoval. Soud pak věc projednal a rozhodl při jednání dne datum v nepřítomnosti účastníků za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání bez omluvy nedostavil.
3. Soud k důkazu provedl listiny, kterých se v žalobě dovolávala žalobkyně. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě písemné dohody označené jako smlouva o úvěru ze dne datum označené číslo obdržel peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a zavázal se vrátit 18 592 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně se s žalobkyní dohodla o převedení pohledávky za žalovaným. Nebylo prokázáno, že by žalovaný něco uhradil. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě do datum před podáním žaloby.
4. Na zjištěný skutkový stav soud navázal právním hodnocením a dospěl k následujícím právním závěrům. Předně soud dospěl k závěru, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání žaloby, neboť jí tvrzené postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni je platným postoupením pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).
5. Dále se soud zabýval samotnými tvrzenými nároky žalobkyně proti žalovanému a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z. Při posuzování tohoto závazkového vztahu pak soud vycházel z toho, že se jedná o tzv. spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a násl. o. z., neboť z provedených listin nepochybně vyplývá, že smlouva byla uzavřena s právní předchůdkyní žalobkyně jako s podnikatelem podle § 420 o. z. na straně jedné a s žalovaným jako spotřebitelem ve smyslu § 419 o. z. na straně druhé. Uplatní se zde proto zvláštní ochrana obecně poskytovaná spotřebiteli jako slabší straně a také zvláštní úprava tzv. spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ spotř. z.“). Z úpravy spotřebitelského úvěru je třeba vyzdvihnout především § 86 a § 87 spotř. z., podle kterých je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen řádně prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr (úvěruschopnost), jinak nesmí spotřebiteli úvěr poskytnout a úvěrová smlouva poskytnutá v rozporu s tímto kategorickým požadavkem je absolutně neplatná. Zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele pak není pouhou formalitou, ale poskytovatel úvěru musí úvěruschopnost posuzovat pečlivě a s odbornou péčí a veškeré od spotřebitele zjištěné údaje musí ověřit a nespoléhat se jen na spotřebitelem uvedené informace. Posouzení majetkové situace spotřebitele se pak nesmí omezit toliko na zjištění jeho příjmů, ale musí se komplexně zabývat majetkovou situací spotřebitele a jeho skutečnou možností poskytnutou částku spotřebitelského úvěru řádně splácet. Tyto okolnosti týkající se uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru a její případné neplatnosti v důsledku nedodržení podmínek poskytování úvěru musí soud v nalézacím řízení zkoumat z úřední povinnosti (nikoli jen v důsledku procesní obrany spotřebitele) a je na poskytovateli úvěru, aby tyto skutečnosti tvrdil a prokázal (k tomu viz ustálenou judikaturu, např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum, sp. zn. C číslo).
6. Soud se s ohledem na zvýšenou ochranu poskytovanou žalovanému jako spotřebiteli z úřední povinnosti zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. K tomu žalobkyně obecně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně zkoumána a že žalovaný sám podpisem na listinách potvrdil správnost a úplnost poskytnutých informací. K prokázání těchto obecných tvrzení žalobkyně předložila toliko žádost o úvěr, ve které jsou uvedeny některé informace o poměrech žalovaného. Takto je uvedeno, že žalovaný je starobní důchodce (zaškrtnuta kolonka, podle které to nebylo ověřeno) s měsíčním důchodem 14 976 Kč, jiné příjmy nemá, bydlí v nájemním bytě, je rozvedený, nemá děti, jeho náklady činí měsíčně 3 000 Kč za bydlení a energie a 3 860 Kč za dopravu, jídlo a osobní náklady, 1 992 Kč měsíční splátky stávajících půjček (půjčka u„ EC FS“, u které zbývá doplatit 19 896 Kč), 148 Kč náklady na„ mob“. K těmto údajům žalobkyně nepředložila žádné důkazy, přestože podle údajů v žádosti měla mít k dispozici výplatní doklad a rozhodnutí (nespecifikováno). Soud proto musí uzavřít, že z obecných žalobních tvrzení a při absenci podkladových dokumentů k poměrům žalovaného nelze mít za to, že by žalobkyně prokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování spotřebitelského úvěru. Nadto je už z vyplněných údajů patrné, že žalovaný měl v době uzavření smlouvy jiný úvěr, tedy žalobkyně měla o to pečlivěji posoudit jeho úvěruschopnost. Soudu je pak z vlastní činnosti známo, že žalovaný má dluhy u jiných úvěrových společností a jsou proti němu vedena exekuční řízení. Žalobkyně tedy v řízení neunesla břemeno tvrzení a důkazní ke skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí, přičemž se svou neúčastí při jednání sama připravila o poskytnutí poučení a případné dodatečné lhůty k prokázání tvrzených skutečností ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. Nebylo-li prokázáno řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru, uplatní se závěr, že k řádnému zkoumání nedošlo a smlouva o zápůjčce je proto neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 spotř. z. a § 588 o. z. Jedná se přitom o neplatnost absolutní.
7. Nad rámec toho soud uvádí, že spotřebitelská smlouva by byla neplatná také z důvodu zcela zjevně nepřiměřených úroků. Ve smlouvě je u jistiny 10 000 Kč sjednána„ cena peněz“ v podobě úroku ve výši 963 Kč, nicméně za cenu peněz je nutno považovat také další platby označené jako poplatky ve výši 4 900 Kč, 929 Kč a 1 800 Kč, přičemž celkové náklady tvořící cenu peněž činí 8 592 Kč, tj. 85,92 % z jistiny; celá výše ceny peněz dostatečně vyplývá z RPSN, které činí 272,44 %. K tomu je ve smlouvě uvedena smluvní pokuta výlučně v neprospěch žalovaného, tj. v rozporu s § 1813 o. z., a další poplatky. Takové podmínky společně s absencí řádného zkoumání úvěruschopnosti klientů naznačují, že žalobkyně (právní předchůdkyně žalobkyně) od klientů nečeká vrácení poskytnutých prostředků ve sjednané době, ale spíše očekává neustálé placení úroků a smluvních pokut z poskytnuté částky. Takové podmínky považuje soud za nemravné a smlouva by byla absolutně neplatná také pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 588 o. z.
8. Soud tedy uzavřel, že uzavřená smlouva o zápůjčce (smlouva o spotřebitelském úvěru) je absolutně neplatná. V případě neplatnosti jsou si strany ve smyslu § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru se pak uplatní speciální úprava § 87 spotř. z. upravující povinnost spotřebitele vrátit toliko poskytnutou (a dosud nesplacenou) jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalobkyně má tedy nyní právo toliko na vrácení dosud nesplacené jistiny z poskytnutého spotřebitelského úvěru, nikoli však na ujednané poplatky, úroky, smluvní pokuty či další platby. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný obdržel částku 10 000 Kč a nebylo prokázáno, že by něco již vrátil (vrácení částky 3 728 Kč zůstává v rovině tvrzení), žalobkyně má tedy právo na vrácení jistiny 8 131,11 Kč, tj. ve výši požadované v žalobě, neboť soud nemůže překročit žalobní žádání. Proto soud ve výroku I. tohoto rozsudku vyhověl podané žalobě, pokud jde o uhrazení nevrácené jistiny 8 131,11 Kč z neplatné smlouvy o zápůjčce. Současně soud žalovaného zavázal k zaplacení úroku z prodlení z uvedené jistiny, a to v žalobkyní požadované výši 11,75 % ročně, přestože výše úroku podle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. je vyšší, avšak soud je vázán žalobním návrhem. Soud žalovaného zavázal k úhradě úroku z prodlení od datum, neboť k vrácení peněžních prostředků představujících nevrácenou jistinu ze smlouvy o zápůjčce byl žalovaný podle zjištěného skutkového stavu vyzván předžalobní výzvou, ve které byla stanovena lhůta do datum, tedy od následujícího dne je žalovaný v prodlení.
9. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl veškeré žalobou uplatněné nároky, které nejsou nevrácenou jistinou ze spotřebitelského úvěru a odpovídající část úroku z prodlení.
10. Výrokem III. tohoto rozsudku soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť přestože v řízení měl žalovaný větší procesní úspěch, podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.