Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 168/2023-31
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Naděždou Vaňurovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 13 059 Kč s příslušenstvím - úvěr
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 4 059 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 059 Kč za dobu od 17. 10. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 856 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám anonymizováno jméno jméno.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Co do částky 4 059 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 059 Kč za dobu od 17. 10. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 856 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [jméno].
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 13 059 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění návrhu uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 16. 1. 2023 se společností právnická osoba, IČO, sídlem ulice a číslo obec a číslo jako původním věřitelem. Původní věřitel uzavřel dne 16. 9. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru a to prostřednictvím webové stránky webová adresa, na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného, kdy byl žalovaný s jeho souhlasem lustrován
z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI a byly porovnávány jeho příjmy a výdaje, byl žalovanému v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. K prokázání těchto skutečností žalobkyně neoznačila žádné důkazy. Žalovaný odsouhlasil znění smlouvy verifikačním kódem číslo ve formě SMS, který nahrazuje fyzický podpis smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému převodem na jím určený bankovní účet úvěr ve výši 9 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 16. 10. 2021. Žalovaný na dluh nic nezaplatil, ačkoliv byl
o zaplacení upomínán. Žalobkyně proto požaduje celkem částku 13 059 Kč, která představuje dlužnou jistinu 9 000 Kč a dále poplatek za poskytnutí úvěru 3 792,70 Kč a úrok ve výši 266,30 Kč. Poplatek za poskytnutí úvěru je stanoven dle čl. II.2.b. smlouvy jako vyšší než v případě řádného splácení a obecně pokrývá veškerou administrativní činnost spojenou
s poskytováním úvěrů původním věřitelem, dále náklady vznikající původnímu věřiteli
v souvislosti s hromadným nesplácením úvěrů v ČR, náklady na získání finančních prostředků pro poskytování koncových úvěrů úvěrovaným osobám a zamýšlenou drobnou marži pro původního věřitele. Pro případ, že by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uplatňuje žalobkyně svůj nárok z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a věc projednal v jeho nepřítomnosti. Z účasti na jednání se žalobkyně omluvila a z toho důvodu ji při jednání nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. o tom, že soud nadále nemá za prokázaná tvrzení
o posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
3. V průběhu řízení bylo provedeno dokazování formulářem pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru, smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 76479/308038, potvrzeními o platbě ze dne 16. 9. 2021, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 29. 6. 2022, dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 7. 2022 včetně seznamu pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2022 a výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 11. 2022. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla prostřednictvím elektronické komunikace uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. 76479/308038. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem OP, číslem telefonu
a e-mailovou adresou. Na základě uvedené smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému převodem na účet dne 16. 9. 2021 částku 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal uvedenou částku vrátit včetně sjednaného úrokového navýšení 36 % ročně a poplatku z úvěru ve lhůtě do
16. 10. 2021. Dle žalobkyně žalovaný svůj závazek ze smlouvy nesplnil řádně a včas, když nezaplatil žádnou částku. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, netvrdí ani neprokazuje, že by platbu provedl. Rámcovou a dílčí smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 24. 11. 2022. Žalovaný na dluh nic nezaplatil ani poté, kdy mu byla zaslána předžalobní výzva k zaplacení.
4. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy
o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
5. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, když žalobkyně netvrdila ani neprokazovala, zda a jaké měl její právní předchůdce informace o poměrech žalovaného (jeho rodinný stav, počet vyživovacích povinností, výše příjmu, výše obvyklých výdajů apod.), ale pouze uvedla, že byla provedena lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKL, EUCB, BRKI a NRKI. Ani v tomto případě nebyly předloženy ani označeny důkazy, kterými by provedení lustrací (a jejich výsledek) bylo prokázáno. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru č. 76479/308038 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. Protože právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku 9 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobkyně se stala ve věci aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn.
6. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 9 000 Kč nebylo nic vráceno, když žalovaný neprokázal, že na smlouvu nějakou částku zaplatil. Dle
§ 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí.
7. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatných smlouvách, proto co do částky 4 059 Kč a požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.
8. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci úspěch ze 69 % a neúspěch ze 31 % žalované částky. Má proto právo na náhradu nákladů řízení v poměru úspěchu a neúspěchu tj. v rozsahu 38 %. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradila náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1 200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.252 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 38 % této částky tj. 856 Kč.
9. Pokud se žalobkyně domáhala, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu, soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá nároky z postoupených pohledávek soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem; žaloby se liší pouze v označení žalovaných, označení smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je tedy do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované strany, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobkyně na zaplacení nároků ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu.
10. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.