Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
5 C 69/2022-53
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 16 227,64 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky 14 022,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 022,16 Kč od 9.2.2022 do zaplacení, a částky 405,48 Kč a částky 1 800 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky 14 022,16 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 022,16 Kč od 9.2.2022 do zaplacení, a částky 405,48 Kč a částky 1 800 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne 20.7.2022 k zdejšímu soudu s žalobou, doplněnou podáním ze dne 12.12.2022, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 16 227,64 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným smlouvu o bankovních službách číslo v jejímž rámci byla sjednána dispozice, dle které byl žalovanému veden běžný účet spojený se službou anonymizováno, tedy s kontokorentním úvěrem se stanoveným rámcem čerpání. Žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru. Vzhledem k tomu, že ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování podmínek produktu anonymizováno, byla tato služba zrušena a žalobkyně přistoupila k zesplatnění dlužné částky ve výši 15 822,16 Kč ke dni 8.2.2022. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 14 022,14 Kč, úroku z prodlení kapitalizovanému ke dni 28.6.2022 v částce 405,48 Kč a poplatků ve výši 1 800 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu žalobkyně.
2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.
3. Žalobkyně se podáním ze dne 12.12.2022 omluvila z jednání konaného dne 13.1.2023 s tím, že souhlasí, aby soud jednal v její nepřítomnosti, a žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání nedostavil. Soud proto postupem podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc bez přítomnosti účastníků.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Dne 26.11.2009 uzavřela žalobkyně (tehdy pod obchodní firmou právnická osoba) a žalovaný smlouvu o bankovních produktech a službách, na jejímž základě byla dne 3.3.2017 uzavřena dispozice, jejímž předmětem bylo zřízení běžného účtu č. bankovní účet ve prospěch žalovaného, dále zřízení úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč k tomuto běžnému účtu s tím, že minimální měsíční kreditní příjem musí činit 50 % povoleného limitu, úroková sazba činí 21,99 % ročně, RPSN je 28. 66 %, a vydání debetní platební karty /smlouva o bankovních produktech a službách na č.l. 13, dispozice na č.l. 15, žádost o poolení debetního zůstatku na č.l. 32, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru na č.l. 16-17, vysvětlení některých pojmů na č.l. 18, zvláštní ujednání ke kontokorentnímu úvěru na č.l. 19-21, sazebník poplatků v systému příjmení, všeobecné podmínky v systému příjmení, základní produktové podmínky v systému příjmení.
5. Soud provedl důkazy předložené žalobkyní (jiné ani dle obsahu spisu označeny nebyly), ze kterých nebylo prokázáno, že by žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr žalovaného s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila, avšak dostatečně neprokazovala tvrzení ohledně zkoumání a ověřování výdajů žalovaného. Žalobkyně ohledně zkoumání úvěruschopnosti předložila žádost o povolení debetního zůstatku, ve které žalovaný uvedl, že jeho průměrný příjem za 3 měsíce činí 21 996 Kč, což doložil potvrzením od zaměstnavatele ze dne 28.2.2017, výdaje žalovaný potom neuvedl žádné s tím, že ani nesplácí jiné splátky úvěrů /žádost o povolení debetního zůstatku na č.l. 32, potvrzení o výši příjmu na č.l. 14 Sama žalobkyně ve vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti uvedla, že do výdajů započítala splátkové výdaje ve výši 7 906,34 Kč měsíčně, dále podíl na výdajích na bydlení ve výši 43,99 % (jak dospěla k tomuto podílu a jakou částku tento podíl představuje, nelze z předložené listiny zjistit), a ostatní deklarované výdaje (jejich výši neuvedla) a dále počítala s částkou životního minima /vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti na č.l. 31 Z předložených listin tak nelze nijak zjistit, v jaké konkrétní výši žalobkyně výdaje žalovaného zjistila, natož pak způsob, jakým je ověřila, a to za situace, kdy sama zjistila ve vztahu k výši měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů žalovanému, že jím uvedené údaje nejsou důvěryhodné /interní zpráva na č.l. 36 Pokud žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 12.12.2022 uváděla, že výdaje žalovaného stanovila statisticky ve výši 5 246,04 Kč, pak opět je třeba uvést, že nelze nijak zjistit z předložených listin, jak žalobkyně k této částce výdajů dospěla a z čeho se tato částka skládá.
6. Dále však dle názoru soudu nebylo ani prokázáno jakékoli čerpání finančních prostředků žalovaným na základě smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 3.3.2017, když žalobkyně žádné takové důkazy soudu nepředložila. Žalobkyně k žalobě založila důkazy označené platební historie, výpis z běžného účtu žalovaného ze dne 29.10.2021, výpisy z úvěrového účtu žalovaného za měsíce říjen 2021 2022, amortizaci ze dne 24.6.2022, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 10.2.2022 a předžalobní upomínku ze dne 29.6.2022 s podacím lístkem, které se všechny týkají úvěru poskytnutému žalovanému žalobkyní na základě smlouvy číslo ze dne 4.10.2021, tedy zcela jiné smlouvy než od které žalobkyně odvozuje svou pohledávku v tomto řízení /platební historie na č.l. 22, výpis z běžného účtu žalovaného ze dne 29.10.2021 na č.l. 23, výpisy z úvěrového účtu žalovaného za měsíce říjen 2021 2022 na č.l. 24-27, amortizace ze dne 24.6.2022 na č.l. 28, oznámení o zesplatnění úvěru na č.l. 29 a předžalobní upomínku na č.l. 34 K čerpání kontokorentního úvěru žalovaným dle smlouvy ze dne 3.3.2017 nebylo doloženo ničeho. Soud chtěl postupovat podle § 118a odst. 3 o.s.ř., vyzvat žalobkyni k označení důkazů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného a čerpání prostředků z úvěru sjednaného dne 3.3.2017 a poučit jí o důsledcích nesplnění takové výzvy, žalobkyně se však k jednání soudu nedostavila, souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto soud příslušné poučení poskytnout nemohl, když tento postup je možný jen při jednání a je nepřípustné jednání odročovat jen proto, aby takové poučení bylo možné účastníku poskytnout (k tomu srov. rozsudek NS ČR ze dne 24.3.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Žalobkyně se tak sama svým procesním postupem zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř.
7. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
8. Dle § číslo se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
11. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně s žalovaným dne 3.3.2017 uzavřela platnou smlouvu o spotřebitelském úvěru, když soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila povinnost dle § 86 zákon o spotřebitelském úvěru a posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, když ověřila pouze příjmy žalovaného, ale výdaje vůbec nezjišťovala, natož aby je jakkoli ověřovala. Nesplnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ ovšem způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, když neplatnost smlouvy upravenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti). Protože žalobkyně neprokázala ani poskytnutí jakýkoliv finančních prostředků žalovanému např. ve formě bezdůvodného obohacení, nezbylo soudu než žalobu v celém rozsahu zamítnout (výrok I.).
14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovanému, jež byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly (výrok II.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.